1 VSPH 1755/2013-A-11
MSPH 90 INS 26519/2013 1 VSPH 1755/2013-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužnice Markéty anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 4, Boleslavova 8, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2013, č.j. MSPH 90 INS 26519/2013-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 2013, č.j. MSPH 90 INS

26519/2013-A-6, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze uložil dlužnici Markétě anonymizovano (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila na uvedený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně toliko uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, citoval § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), konstatoval, že v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč bez DPH, a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Vyšel ze zjištění, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, neboť ze své čisté mzdy ve výši 16.500,-Kč měsíčně je dlužnice schopna za 5 let splátkového kalendáře zaplatit jen 378.840,-Kč na své závazky uváděné ve výši 5.226.714,-Kč, co činí jen 7,2 % jejich hodnoty. Proto soud I. stupně uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu v předepsané výši.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil. Namítala, že ji soud I. stupně řádně nepoučil o možnosti navýšit své příjmy za pomoci třetí osoby darovací smlouvou a že počítá s prodejem nemovitosti, což jí umožní vyrovnat se především s Českou spořitelnou, a.s. Očekává, že jí její rodina a přátelé vypomohou tak, aby splnila minimální kvótu 30 % pro oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud I. stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V odůvodnění neuvedl ničeho o rozsahu předpokládaných (prvotních) nákladů insolvenčního řízení, dostatečně nevyložil, na základě jakých konkrétních zjištění dospěl k závěru o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (neuvedl ničeho o výši nezajištěných závazků dlužnice) a rovnou dospěl k nezdůvodněnému závěru, že přesto je třeba po dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení požadovat, a to v maximální výši 50.000,-Kč. Zálohy lze užít (již v průběhu insolvenčního řízení) jen na placení těch výdajů (pohledávek za majetkovou podstatou), jež představují náklady insolvenčního řízení; k těm se ovšem soud nijak nevyslovil a patřičně nevysvětlil, na základě jakých konkrétních skutečností učinil závěr o nedostatečnosti majetku dlužnice (o nedostatečné výši jejích příjmů a hodnotě jejího majetku) co zdroje průběžného placení nákladů insolvenčního řízení za situace, kdy z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice má jen 2 věřitele, jimiž sice dluží 5.226.714,-Kč, avšak z toho jsou jen 2 nezajištěné závazky ve výši 68.035,-Kč a 1 zajištěný závazek ve výši 5.158.679,-Kč. Dlužnice přitom nevyživuje žádnou osobu a její čistá mzda ve výši 16.500,-Kč umožní za 5 let trvání splátkového kalendáře získat prostředky v celkové výši 444.180,-Kč, z čehož vyplývá, že nezajištěné závazky dlužnice (68.035,-Kč) by byly zcela uspokojeny. Závěr soudu I. stupně, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, je tak zjevně nesprávný.

Dlužno dodat, že zavádějícím je též obecně rozšířený názor, že v konkursu činí odměna insolvenčního správce vždy minimálně 45.000,-Kč (§ 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb.), neboť v případě, že by výtěžku připadajícího na zajištěného věřitele anebo určeného k rozdělení mezi nezajištěné věřitele v konkursu dosaženo žádného nebylo, určí se odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 5 cit. vyhlášky, a to podle kritérií v něm stanovených, tj. zpravidla v nižší výši, než soudem zvažovaných 45.000,-Kč (blíže k tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26.8.2009, sp. zn. MSPH 59 INS 8470/2009, 3 VSPH 317/2010-B, ze dne 5.10.2009, sp. zn. MSPH 91 INS 1160/2009, 2 VSPH 551/2009-B, ze dne 26.8.2010, sp. zn. MSPH 99 INS 5341/2009, 3 VSPH 542/2010-B-15 nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.9.2010, sp. zn. MSPH 59 INS 3/2010, 29 NSČR 27/2010-B).

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).

V Praze dne 21. října 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová