1 VSPH 1754/2015-B-99
KSUL 77 INS 587/2012 1 VSPH 1754/2015-B-99

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky ve věci dlužnice Lindy Salfické, bytem Sokolovská 38, Litvínov, o odvolání TRYSK, s.r.o., sídlem Tržní 423, Litvínov, zast. Václavem Bouše bytem Tržní 402, Litvínov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 587/2012-B-87 ze dne 17. srpna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 77 INS 587/2012-B-87 ze dne 17. srpna 2015, s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením Labem č.j. KSUL 77 INS 587/2012-B-87 ze dne 17. 8. 2015 souhlasil s tím, aby insolvenční správce JUDr. Přemysl Kamenář (dále jen správce) vydal zajištěnému věřiteli Hypoteční bance, a.s. (dále jen zajištěný věřitel) výtěžek zpeněžení nemovitostí Lindy Salfické (dále jen dlužnice) ve výši 432.861,-Kč (bod I. výroku), schválil odměnu správce ze zpeněžení předmětu zajištění ve výši 47.138,61 Kč včetně daně z přidané hodnoty (bod II. výroku), schválil náklady spojené se správou a zpeněžením předmětu zajištění ve výši 0,-Kč(bod III. výroku), nakonec uložil správci povinnosti uvedené v bodě IV. výroku.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že dne 13. 4. 2015 (č.l. B-65) správce podal návrh na udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení předmětu zajištění zajištěnému věřiteli. Správce kupní smlouvu ze dne 16. 12. 2014, zpeněžil předmět zajištění, a to pozemek parc. č. st. 90, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 94 m2, jehož součástí je budova č.p. 38, rodinný dům, postavená v části obce Šumná, pozemek parc. č. st. 123, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 39 m2, jehož součástí je budova bez č.p./č.e., garáž, postavená v části obce Šumná, a pozemek parc. č. 279/3, zahrada o výměře 153 m2, vše zapsáno na LV č. 265, u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Most; a to za celkovou kupní cenu ve výši 480.000,-Kč. Správci se zpeněžením předmětu zajištění nevznikly žádné náklady. Odměna za zpeněžení proto činí 47.138,61 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Dne 5. 6. 2015 byl předložen opravený návrh insolvenčního správce, který byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku pod č. l. B-68, včetně v příloze připojených souhlasů všech tří zajištěných věřitelů (věřitelů č. 6, č. 11 a č. 12), podle něhož bude výtěžek vydán zajištěnému věřiteli prvnímu v pořadí, tj. věřiteli č. 11, neboť nestačí ani k pokrytí celé výše jeho zajištěné pohledávky. Námitky podal věřitel č. 2-TRYSK s.r.o. (dále odvolatel). Namítl, že insolvenční správce nesprávně isir.justi ce.cz vypočetl výši své odměny, nesouhlasil s tím, že by v souvislosti se zpeněžením nemovitostí nevznikly žádné náklady a domnívá se, že tyto náklady vznikly a měly být zahrnuty do vyúčtování. Za účelem projednání námitek soud prvního stupně nařídil jednání.

Podle soudu prvního stupně námitku týkající se nesprávného výpočtu odměny insolvenčního správce obsaženou v jeho původním návrhu na vydání výtěžku zpeněžení ze dne 13. 4. 2015, již odvolatel na jednání před soudem neuplatňoval, neboť byla ze strany správce vyřešena dne 7. 5. 2015 opravou původního návrhu. Pokud se jedná o náklady zpeněžení, správce uvedl, že tyto náklady nevznikly, protože je v celém rozsahu uhradil kupující. K dotazu soudu správce zcela vyloučil, že by v rámci v budoucnu vydané konečné zprávy dle ust. § 302 insolvenčního zákona mezi náklady zahrnul náklady související se správou a zpeněžením zpeněžovaného předmětu zajištění.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy správce žádné náklady spojené se správou a zpeněžením předmětu zpeněžení neuplatnil a vyloučil, že by je vyúčtoval v konečné zprávě, nejsou námitky odvolatele důvodné. Odměna vyčíslená správce je v souladu s ust. § 1 odst. 2 vyhl. č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Argumentoval zejména tím, že soud prvního stupně nepřihlédl ke skutečnosti, že správce nepředložil soudu a zástupci věřitelů přehled příjmů a výdajů v insolvenčním řízení. Proto je nemožné řádně zkontrolovat hospodaření s majetkovou podstatou. Odvolatel svým šetřením z nedostatečného přehledu předloženého správcem zjistil, přes opačné tvrzení správce, že náklady spojené s prodejem a správou zpeněženého předmětu vznikly. Toto dokládá částečným výpisem výdajů, které po několika urgencích v neuceleném přehledu insolvenční správce předložil. Vzhledem k tomu, že odměna insolvenčního správce je odměnou za řádný výkon při činnosti zpeněžení předmětu zajištění, odkazuje odvolatel na již podaný návrh na odvolání insolvenčního správce z jeho funkce pro jeho pletichy v konkurzním řízení a nečinnost při výkonu funkce v tomto insolvenčním řízení. Jedná se zejména o součinnost správce při vyvádění majetku z majetkové podstaty ve spolupráci s dlužnicí a jejími příbuznými. Dochází tak k poškození nezajištěných věřitelů. Dále odvolatel nesouhlasí s výší odměny, kterou soud schválil v bodě 2. výroku napadeného usnesení, a to zejména z důvodů, že veškeré podklady, jako je znalecký posudek pro prodej zajištěného předmětu zajistil a poslal insolvenčnímu správci odvolatel. Odvolatel konstatuje, že není možné kontrolovat činnost správce, protože jeho zprávy příslušnému soudu nepopisují řádně jeho činnost a ani pohyb finančních částek. I přesto odvolatel zjistil, že od prodeje předmětu zajištěné pohledávky došlo minimálně k prodlevě šesti měsíců, než správce požádal soud o vydání zpeněžení. Tato nečinnost je pak patrná v dalších úkonech správce, jako například, kdy dvacet měsíců nepožadoval od zaměstnavatele dlužnice zabavitelnou část do konkurzní podstaty. Nedbalost a průtahy v činnosti správce odvolatel spatřuje v přidělených řízeních tomuto správci v počtu větším jak 550 řízení. Správce má od prvopočátku hlavní zájem na své odměně, bez řádného uspokojení zájmů věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 298 insolvenčního zákona mají zajištění věřitelé právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odst. 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odst. 2). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odst. 3).

Z obsahu spisu odvolací soud ověřil, že správce zpeněžil nemovitosti výše uvedené na základě pokynu zajištěného věřitele přímým prodejem za kupní cenu ve výši 480.000,-Kč. Náklady spojené se zpeněžením správce nevyúčtoval, protože mu žádné nevznikly. Odměnu insolvenční správce vypočítal a podle vyhlášky č. 313/2007 ve znění účinném do 31. 12. 2013, což činí včetně daně z přidané hodnoty 47.138,61 Kč. K vydání zajištěnému věřiteli byla proto určena částka 432.861,39 Kč.

Z námitek uvedených v odvolání odvolatele především vyplývá, že nevěří správci, že mu nevznikly náklady spojené se správou zpeněžením předmětu zajištění a má obavy, že v případě, že by takové náklady existovaly, aby je správce nezařadil mezi výdaje ve vyúčtování odměny a výdajů, které předloží spolu s konečnou zprávou. Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně konstatuje, že za situace, kdy správce žádné náklady spojené se správou zpeněžením předmětu zajištění nevyúčtoval, nemůže je později uplatnit ve vyúčtování své odměny a výdajů podle ust. § 303 insolvenčního zákona. Kdyby tak učinil, bude mít odvolatel možnost proti takovému vyúčtování odměny a výdajů podat podle ust. § 304 odst. 2 insolvenčního zákona námitky.

Pokud se týká námitek ohledně odměny správce za zpeněžení uvedených nemovitostí, z odvolání vyplývá, že odvolatel nenapadá způsob určení výši odměny správce, ale má za to, že správce svoji funkci nevykonává řádně a vytýká mu nedostatky týkající se vedení celého insolvenčního řízení, jeho nečinnost, to že nepředpokládá věřitelům řádné zprávy o své činnosti, že dochází k prodlevě se zpeněžováním majetku a další.

Uvedené námitky odvolatele popsané v odvolání, odvolací soud neshledal relevantními ve vztahu k obsahu napadeného usnesení, neboť vybočují z rámce tohoto odvolacího řízení. Pokud má odvolatel výhrady k činnosti správce může navrhnout svolání schůze věřitelů za podmínek § 47 odst. 1 insolvenčního zákona, na které by tyto otázky mohly být projednány. Lze tedy uzavřít, že odvolací námitky nemají z hlediska posouzení správnosti napadeného usnesení významu, zejména proto, že odvolatel nezpochybňoval kalkulaci výše odměny správce, která mu náleží včetně daně z přidané hodnoty ze zpeněžení zajištění dle ust. § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 za použití § 166 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 19. května 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík