1 VSPH 1753/2015-B-27
KSPL 27 INS 24010/2013 1 VSPH 1753/2015-B-27

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka CARBONICUM, a.s., IČO 27258807, sídlem Na Roudné 1, Plzeň, o odvolání Mgr. Petra Zapletala, insolvenční správce, sídlem Sokolovská 352/215, Praha 9, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 24010/2013-B-21 ze dne 31. července 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. KSPL 27 INS 24010/2013-B-21 ze dne 31. července 2015, se v bodu II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením č.j. KSPL 27 INS 24010/2013-B-21 ze dne 31. 7. 2015 v bodě I. výroku schválil konečnou zprávu, v bodě II. výroku určil odměnu Mgr. Petra Zapletala-insolvenčního správce (dále odvolatel) ve výši 24.200,-Kč včetně DPH a hotové výdaje ve výši 4.523,90 Kč včetně DPH, které budou v celém svém rozsahu, tj. 28.723,90 Kč, uhrazeny z rozpočtových prostředků ČR-Krajského soudu v Plzni. Dále uložil insolvenčnímu správci, aby podal ve lhůtě 14 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí soudu písemnou zprávu s návrhem dalšího postupu (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenční správce předložil dne 30. 1. 2015 konečnou zprávu a současně předložil vyúčtování své odměny a výdajů, vše bylo zveřejněno vyhláškou č.j. KSPL 27 INS 24010/2013-B-19 ze dne 25. 5. 2015. Proti konečné zprávě nebyly podány námitky. Soud prvního stupně proto konečnou zprávu schválil, když ji shledal věcně správnou a odpovídající obsahu spisu.

Soud prvního stupně se neztotožnil s návrhem insolvenčního správce na výši jeho odměny, kterou vyúčtoval ve výši 66.550,-Kč včetně daně z přidané hodnoty. Z konečné zprávy vyplývá, že nebyl zjištěn žádný majetek dlužníka, s výjimkou účtu blokovaného Policií České republiky. Dlužník nevykonával žádnou faktickou činnost a neplnil své zákonné povinnosti. Insolvenční správce nezjistil, že by dlužník měl v průběhu insolvenčního řízení nějaké příjmy. V průběhu řízení nebyl zpeněžen žádný majetek, vyjma peněžních prostředků na bankovním účtu blokovaném Policií České republiky, který byl usnesením č.j. KSPL 27 INS 24010/2013-B-18 ze dne 21. 4. 2015 vyňat z majetkové podstaty dlužníka, čímž došlo k výraznému snížení rozsahu a náročnosti vykonávané činnosti insolvenčního správce. Soud proto postupoval podle ust. § 38 odst. 3 insolvenčního zákona a odměnu insolvenčního správce snížil na 24.200,-Kč včetně daně z přidané hodnoty. Odměna se skládá jednak z částky podle ust. § 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., a dále z odměny z počtu isir.justi ce.cz přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů dle ust. § 2a vyhlášky č. 313/2007 Sb., kdy do insolvenčního řízení přihlásilo pohledávky dvanáct věřitelů, insolvenční správce vyúčtoval odměnu za přezkoumání deseti přihlášek pohledávek. Dále schválil náhradu hotových výdajů ve výši 4.523,90 Kč včetně DPH dle § 7 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení se odvolatel však odvolal, a to pouze proti bodu II. výroku, a požadoval, aby v napadené části bylo usnesení zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Argumentoval zejména tím, že odměnu vyčíslil jako součet odměny z výtěžku zpeněžení (určené dle § 1 odst. 5 vyhlášky č.313/2007; dále vyhláška) a odměny z počtu přezkoumaných přihlášek (určené dle § 2a vyhlášky), a to v celkové částce 66.550,-Kč včetně daně z přidané hodnoty. Protože však v majetkové podstatě nejsou žádné prostředky k úhradě odměny a odměnu ve výši 50.000,-Kč je povinen uhradit podle § 38 odst. 2 insolvenčního zákona stát. Proto navrhl, aby mu byla přiznána odměna ve výši 50.000,-Kč navýšená o daň z přidané hodnoty, tj. ve výši 60.500,-Kč. Uvedenou částku navrhl s ohledem na ust. § 1 odst. 5 vyhlášky, z kterého sice není zřejmé, zda se pojem odměna vztahuje na celkovou odměnu v konkursu, nebo pouze na odměnu z výtěžku zpeněžení jakožto jednu ze dvou složek odměny insolvenčního správce. Je však zjevné, že odměna insolvenčního správce v případě řešení dlužníkova úpadku konkursem, v němž nedošlo ke zpeněžení majetku, je vyhláškou stanovena v minimální výši 45.000,-Kč bez daně z přidané hodnoty. Určení odměny insolvenčního správce pod tuto hranici je v daném případě v rozporu s vyhláškou. Soud prvního stupně postupoval podle ust. § 38 odst. 3 insolvenčního zákona podle kterého insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Ačkoliv výčet důvodů pro snížení odměny ve zmíněném ustanovení je demonstrativní, je zřejmé, že soud může snížit odměnu pouze v odůvodněných případech. Přitom soud neshledal, že by odvolatel v průběhu řízení se dopustil nějakých pochybení či průtahů. Odvolatel naopak jednal ihned po zveřejnění opatření o určení osoby správce, provedl lustraci dlužníkova majetku, a ani s nejvyšším vynaloženým úsilím nebylo možné dohledat žádný majetek dlužníka. Napadené usnesení je proto v přímém rozporu se zněním textu právního předpisu, neboť ust. § 1 odst. 5 vyhlášky stanoví minimální odměnu insolvenčního správce v konkursu ve výši 45.000,-Kč. Nadto ust. § 2a vyhlášky stanoví, že minimální odměna insolvenčního správce z počtu přezkoumaných přihlášek v konkursu činí nejméně 45.000,-Kč, a to v případě, že nedošlo ke zpeněžení. Insolvenční správce nad rámec výše uvedeného podotýká, že změna výše odměny nebyla projednána s věřitelským výborem. V souvislosti s tím, že nebyly zpeněženy finanční prostředky na bankovním účtu blokovaném Policií ČR, odvolatel zdůrazňuje, že naopak došlo ke zvýšení rozsahu jeho úkonů. O blokaci účtu a o možnostech vydání blokované částky ve prospěch majetkové podstaty, odvolatel několikrát jednal s Policií ČR a není jeho vinou, že orgán činný v trestním řízení nemohl ve prospěch majetkové podstaty dlužníka tyto finanční prostředky vydat. V situaci, kdy by finanční prostředky blokovány vůbec nebyly a odvolatel by je zpeněžil jejich prostým převedením na účet majetkové podstaty, náležela by mu vyšší odměna-ačkoliv v tomto případě by z pohledu činnosti insolvenčního správce byl rozsah a náročnost vykonávané činnosti podstatně nižší (resp. jednalo by se o standardní úkony insolvenčního správce). Na základě výše uvedeného je zřejmé, že v případě nízkého nebo žádného výtěžku zpeněžení není kritérium rozsahu a náročnosti činnosti vykonávané insolvenčním správcem vhodným kritériem pro stanovení odměny insolvenčního správce, když tuto odměnu lze určit dle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky. Dále odvolatel uvádí, že v rámci konkursu vykonával i další běžné úkony insolvenční správy. Skutečnost, že nedošlo ke zpeněžení, nijak nesnižuje rozsah činností provedených za účelem zjištění rozsahu majetkové podstaty.

Mimo jiné v tomto insolvenčním řízení odvolatel provedl následující činnosti: -lustroval movitý majetek dlužníka obesláním příslušného orgánu evidujícího motorová vozidla, -lustroval nemovitý majetek dlužníka prostřednictvím dálkového přístupu k údajům katastru nemovitostí České republiky, -lustroval peněžní prostředky dlužníka obesláním okruhu největších bank působících v rámci bankovní licence na území České republiky, -provedl obhlídku sídla firmy, -telefonicky i písemně komunikoval se členy statutárního i kontrolního orgánu dlužníka, které vyzval k osobní schůzce s odvolatelem, -telefonicky komunikoval se zaměstnanci dlužníka, -v souvislosti s probíhajícím trestním řízením vedeným proti dlužníku poskytl součinnost orgánům činným v trestním řízení (Policii ČR, trestnímu soudu), -plnil účetní a daňové povinnosti dlužníka, zejména podával daňová přiznání, -připravil podklady a zúčastnil se přezkumného jednání, na němž bylo přezkoumáno celkem 10 přihlášek pohledávek věřitelů, -zaujal stanovisko k pohledávkám za majetkovou podstatou uplatněným v rámci insolvenčního řízení.

Lze tedy uzavřít, že rozsah a náročnost činnosti vykonávané insolvenčním správcem nebyly o nic menší než v jiných řízeních.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 38 odst. 1 insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Podle druhého odstavce odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

Podle třetího odstavce vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti.

Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval.

Podle § 1 odst. 1 vyhlášky č. 313/2007 Sb., pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměnu insolvenčního správce součet odměny podle odst. 2 a odstavce 3. Podle odstavce 5 vyhlášky činí odměna insolvenčního správce nejméně však 45.000,-Kč,

Z dikce ust. § 38 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona i ust. § 1 vyhlášky lze i za použití jazykového výkladu dovodit, že samozřejmým předpokladem pro výpočet odměny insolvenčního správce pro případ, že způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs, je vlastní proces zpeněžování majetkové podstaty (bez zpeněžení majetkové podstaty nebo její části nelze hovořit ani o výtěžku zpeněžení určeném k rozdělení mezi věřitele) a dále se výše odměny určí podle počtu přihlášených pohledávek. Jakkoli dikce ust. § 1 odst. 5 vyhlášky sama o sobě nepodmiňuje přiznání minimální výše odměny insolvenčního správce v konkursu zpeněžením, je zjevné, že odstavec 5 navazuje na předchozí odstavce daného paragrafu a doplňuje úpravu obsaženou v ust. § 1 odst. 3 a odst. 3 vyhlášky, jež se zpeněžováním počítají.

Ohledně odměny insolvenčního správce lze odkázat i na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4135/2011 ze dne 26. 1. 2012, podle kterého se délkou doby činnosti správce rozumí doba, po kterou osoba, jež se má podílet na (konkursní) odměně, vykonávala funkci správce konkursní podstaty úpadce (insolvenčního správce). Rozsahem činnosti se rozumí množství úkonů potřebných k naplnění účelu a cíle konkursu, které správce konkursní podstaty, jenž má mít podíl na konkursní odměně, vykonal v jednotlivých fázích konkursního řízení. Jde o podmnožinu těch úkonů, k jejichž výkonu v daném konkursu by byla povolána každá osoba vykonávající v něm funkci správce konkursní podstaty. Takovou činností není jen činnost věnovaná zpeněžování majetku konkursní podstaty, nýbrž např. též činnost věnovaná sepisování majetku konkursní podstaty, vedení účetnictví, práci s přihláškami, včetně jejich přezkumu, plnění daňových povinností dlužníka, komunikaci s věřiteli a s konkursním soudem zpracování konečné zprávy, přípravě rozvrhu a jeho plnění nebo činnost související se zrušením konkursu.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že usnesením KSPL 27 INS 24010/2013-A-17 ze dne 27. 5. 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen konkurs, insolvenčním správcem byl ustanoven odvolatel. Podáním ze dne 17. 9. 2014 odvolatel předložil seznam přihlášek a soupis majetkové podstaty. Dne 21. 10. 2014 se odvolatel zúčastnil přezkumného jednání. Podáním doručeným soudu prvního stupně dne 17. 2. 2015 odvolatel předložil konečnou zprávu a vyúčtování své odměny a hotových výdajů. Z konečné zprávy vyplývá, že odvolatel nezpeněžoval žádný majetek dlužníka, v době zjištění úpadku dlužník již neprovozoval žádnou činnost a neměl žádné zaměstnance. Nebyly získány žádné finanční prostředky pro uspokojení zjištěných pohledávek, proto odvolatel navrhl, aby konkurs byl zrušen pro nedostatek majetku v souladu s ust. § 308 odst. 1 insolvenčního zákona. Vzhledem k tomu, že odvolatel nedohledal účetnictví dlužníka, nebude provádět žádnou činnost po zrušení konkursu ve smyslu ust. § 313 insolvenčního zákona. Hotové výdaje vyúčtoval ve výši 4.523,90 Kč. Odměnu vyúčtoval ve výši 66.500,-Kč, a to 45.000,-Kč podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky, vzhledem k tomu, že způsobem řešení úpadku dlužníka byl konkurs, dále 10.000,-Kč za přezkum přihlášek, k tomu připočetl daň z přidané hodnoty.

Za popsaného stavu se odvolací soud zabýval námitkou odvolatele, podle níž neexistují okolnosti pro snížení jeho odměny podle st. § 38 odst. 3 insolvenčního zákona, a tím, zda má právo na odměnu, kterou vyúčtoval ve výši 66.550,-Kč včetně daně z přidané hodnoty podle ust. § 1 odst. 5, vyhlášky č. 313/2007 Sb. Soud prvního stupně stanovil odměnu odvolatele s ohledem na rozsah jeho činnosti i s ohledem na dobu trvání insolvenčního řízení. Z výše uvedeného přehledu činnosti vyplývá, že odvolatel po ustanovení do funkce provedl standardní úkony za účelem ověření, že dlužník nemá skutečně žádný majetek, sestavil seznam přihlášek a zúčastnil se přezkumného jednání. Žádný majetek nezpeněžoval, vzhledem k tomu že v majetkové podstatě nebyl žádný majetek, nebudou zjištěné pohledávky uspokojovány a odvolatel proto nebude sestavovat ani rozvrh. Po zrušení konkursu podle ust. § 308 insolvenčního zákona odvolatel již nebude provádět žádnou činnost podle ust. § 313 insolvenčního zákona. Právě s ohledem na uvedený rozsah činnosti odvolatele a dobu trvání insolvenčního řízení soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že je nutné při stanovení výše odměny postupovat podle ust. § 38 odst. 3 insolvenčního zákona a odměnu odvolatele přiměřeně snížit, a to zvláště za situace, kdy odměnu a výdaje odvolatele bude hradit stát.

Pokud se týká námitky odvolatele, že podle ust. § 1 a 2a vyhlášky má vždy nárok na odměnu ve výši 45.000,-Kč a dále na odměnu z počtu přezkoumaných přihlášek, odvolací soud konstatuje, že citovaná vyhláška, na kterou odvolatel odkazuje, je prováděcím předpisem, který nezakládá žádná práva a povinnosti účastníků ani insolvenčního správce, pouze upřesňuje ust. § 38 insolvenčního zákona tak, že stanovuje výši odměny ale nikoliv povinnost, že odměna určená podle této vyhlášky musí být insolvenčnímu správci vždy přiznána. Nelze proto ze znění této vyhlášky dovodit, že by insolvenční správce měl pokaždé v případě, kdy je úpadek dlužníka řešen konkursem, nárok na odměnu minimálně ve výši 45.000,-Kč.

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že není důvod pro to, aby při poměrné jednoduchosti úkonů odvolatele a délce období, kdy svou funkci vykonával, činila odměna odvolatele 66.550,-Kč, jak uvedl ve svém vyúčtování. Proto postupoval podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném bodě II. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 19. května 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík