1 VSPH 1750/2017
KSPH 65 INS 5376/2017 č. j. 1 VSPH 1750/2017 A-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice: Eva anonymizovano , anonymizovano , IČO 67958281, bytem Mořina 24, 26717 Mořina, zastoupené advokátem ]UDr. Michalem Žižlavským, sídlem Široká 36/5, Praha 1, zahájené na návrh věřitele: Klára Ehrenbergerová, nar. 6. 11. 1990, bytem Vinohradská 3216/ 165, Praha 10, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. KSPH 65 INS 5376/2017-Aw24 ze dne 6. září 2017 takto:

Usneseni Krajského soudu vPraze č.j. KSPH 65 INS 5376/2017-A-24 ze dne 6. září 2017 se vbodech II., III. a IV. výroku potvrzuje. Odvolání proti bodům I. a V. až VII. výroku se odmítá.

Odůvodněnh

Krajský soud vPraze usnesením ze dne 6. 9. 2017 vbodu I. výroku prohlásil svou mezinárodní příslušnost, neboť příslušnost soudů České republiky je založena podle článku 3 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2348 ze dne 20. 5. 2015 o insolvenčním řízení s ohledem na hlavní zájmy dlužnice soustředěné v České republice. V bodu Il. výroku soud zjistil úpadek dlužnice Evy anonymizovano (dále též dlužnice). V bodu Ill. výroku ustanovil insolvenčním správcem Mgr. Ing. Ivanu Zálešákovou, IČO 60294914. V bodu IV. výroku prohlásil na majetek dlužnice konkurs. V bodu V. výroku soud rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný. V bodu Vl. výroku vyslovil, že účinky rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. V bodu VII. výroku vyzval soud věřitele, aby do dvou měsíců od rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení. Soud v dalších bodech výroku uložil věřitelům, insolvenčnímu správci a dlužníci povinnosti související s prohlášeným úpadkem a konkursem a v bodu IX. a X. výroku na den 5. 12. 2017 nařídil přezkumné jednání, svolal schůzi věřitelů a stanovil její program.

V odůvodnění bodů II. až IV. výroku soud uvedl, že na základě návrhu věřitele Kláry Ehrenbergerové (dále jen navrhovatelka) bylo dne 15. 3. 2017 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužnice. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi původním věřitelem Ing. Michaelou Ehrenbergerovou a dlužníci a jejím manželem byla uzavřena smlouva o půjčce ve výši 4.217.442 Kč, která měla být splacena nejpozději do 31.10. 2013. Byl sjednán měsíční úrok 84.340 Kč a smluvní pokuta 100.000 Kč splatná k 46. dni prodlení dlužníků. Pohledávka byla postoupena původním věřitelem na navrhovatelku. Dne 24. 10. 2012 byl soudním exekutorem Mgr. Hynkem Sekyrou sepsán exekutorský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti. Dlužnice a její manžel se zavázali společně a nerozdílně kpřírné vykonatelnosti dluhů vyplývajících ze Smlouvy o půjčce. Dluh nebyl k 31. 10. 2013 uhrazen a tento se stal na základě exekutorského

1 Vbl'l l 1750/2017 zápisu dne 1. 11. 2013 splatný a vykonatelný. S ohledem na prodlení dlužníků se splácením půjčky a vykonatelnost pohledávky původní věřitel přistoupil k exekučnímu vymáhání dlužné částky a to vřízeních vedených pod sp. zn. 145 Ex 562/2013 145 Ex 1387/2013. K vymožení dlužné částky v plné výši nedošlo. Manžel dlužnice Jan Konrád je na základě věřitelského návrhu podaného Hypoteční bankou, a. s. v úpadku a na jeho majetek byl prohlášen konkurs s účinky ke dni 23. 11. 2015 v řízení sp. zn. KSPl I 65 INS 14446/2015. Dlužníce má ještě další závazky ze společného jmění manželů, a to ze smlouvy o úvěru č. 0000/319113 02/12/01w001/00/R uzavřené mezi dlužnící, manželem dlužnice a pí Hanou anonymizovano s Hypoteční bankou, a. 3. jako věřitelem. Poslední splátka z úvěru proběhla 25. 10. 2015. Celková výše závazků činí 8.058.330,74 Kč. Dále má závazek ze smlouvy o poskytnutí úvěru a rámcové smlouvy o platebních službách č. 42070070089006 ze dne 13. 12. 2009 uzavřené mezi manželem dlužnice jako dlužníkem a BNP Paribas Personal Finance. Závazek je vykonatelný na základě platebního rozkazu č. j EPR 57401/2015-5 ze dne 28. 4. 2015. Závazek byl zesplatněn 31. 1. 2015. Celková výše závazku včetně příslušenství činí ke dni podání návrhu 40.923,58 Kč. Dále vůči stejnému věřiteli závazek ze Smlouvy o poskytnutí úvěru a rámcové smlouvy v celkové výši 1.040.625,60 Kč po lhůtě splatnosti více než 3 měsíce, který je vykonatelný na základě platebního rozkazu č. j. EPR 59014/2015 6. Ze všech uvedených skutečností navrhovatelka navrhla zjištění úpadku pro splnění podmínek $ 3 odst. 1 insolvenčního zákona z důvodu platební neschopnosti. Současně s insolvenčním návrhem přihlásila navrhovatelka i svou pohledávku, kterou soud zaevidoval a zapsal jako přihlášku Pl.

Dlužnice navrhla insolvenční návrh zamítnout, a to z důvodu, že pohledávka navrhovatelky přihlášená ve výši 5.455.945,36 Kč, ze které dovozuje svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, zanikla započtením prostřednictvím prohlášení o jednostranném započtení pohledávek ze dne 22. 4. 2016, které bylo tohoto dne dlužníci zasláno na adresu lng. Michaely Ehrenbergerové a dne 3. 5. 2016 doručeno. Jednalo se o pohledávku dlužnice z titulu náhrady škody, kterou jí způsobila právní předchůdkyně navrhovatelky protiprávním zahájením exekuce vedené exekutorem Mgr. Hynkem Sekyrou pod sp. zn. 45 EX 562/13 a sp. zn. 145 EX 1387/13. Tato škoda měla vzniknout jednáním právní předchůdkyně navrhovatelky, která místo toho, aby na žádost dlužníků poskytla součinnost a vyčíslila závazek, který chtěli dlužníci předčasně splatit prostřednictvím předschváleného úvěru od Komerční banky, a.s., zahájila exekuci pouze kvymožení příslušenství ze smlouvy o půjčce ve výši 3105756 Kč. Tímto bylo dlužníci znemožněno nakládat se svým majetkem, čímž se dostala do prodlení se splácením jistiny. Proti zahájení exekuce se dlužnice bránila návrhem na zastavení exekuce, jemuž bylo téměř v plném rozsahu vyhověno. Exekuční soud konstatoval, že exekuce je vedena oprávněně toliko pro smluvní pokutu 100.000 Kč a smluvní úrok ve výši 253.057 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci. V tu dobu měla dlužnice na disponibilních účtech zůstatky téměř ve výši 1.000.000 Kč. Pokud by právní předchůdkyně navrhovatelky souhlasila se smírným vyřešením celé situace a požadovala pouze úhradu toho, co jí po právu náleželo, exekuce by nemohly být zahájeny. Dlužnice svůj nárok na náhradu škody uplatnila žalobou, která je projednávána u Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 17 C 335/2016, proto nelze považovat pohledávku navrhovatelky za nespornou. Insolvenční řízení nemá být nástrojem nahrazujícím cestu nalézání práva před povolanými orgány, což konstatoval i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí č. j. 29 NSČR 30/2009 A-64. Dlužníce dále namítla, že není vúpadku z důvodu platební neschopnosti, protože hodnota jejího majetku činí 58.692.078,28 Kč. Byt) výše závazků, které dlužnice předložila v příloze, činí 89.416.175,92 Kč, má dlužnice za to, že závazky ve výši 71.786.025,17 Kč jsou proti ní uplatněny neoprávněně a popírá je. Ve zbytku, tj. 17.630.025,17 Kč, je na případných věřitelích, aby oprávněnost svých pohledávek prokázali. Podle názoru dlužnice je namístě aplikovat rozhodnutí sp. zn. 29 NSCR 119/2014, dle kterého Dlužník, který dlouhodobě své peněžité závazky neplní, avšak jehož majetek postačuje

ťUl'h Luwu ' "a.-.... na úhradu jeho závazků, není v platební neschopnosti, a uzavřít, že není naplněna jedna z podmínek úpadku, kterou je platební neschopnost.

K výzvě soudu z 5. 4. 2017 sdělili věřitelé dlužnice, že mají vůči dlužníci pohledávku, a to Hypoteční banka, a. 5. ve výši 8.110.330,74 Kč ke dni 9. 4. 2017, BNP Paribas Personal Finance pohledávku č. 1 ke dni 1. 6. 2017 ve výši 1.146.260,60 Kč a pohledávku č. 2 ke stejnému dni ve výši 48.423,92 Kč.

Soud na základě provedených důkazů učinil skutkový závěr, že dlužnice uzavřela dne 24. 10. 2012 se svým manželem a právní předchůdkyní navrhovatelky Smlouvu o půjčce, na základě které jim byla poskytnuta půjčka ve výši 4.217.442 Kč, jež měla být splacena nejpozději do 31. 10. 2013. Dále byl sjednán za poskytnutí půjčky úrok ve výši 84.340 Kč měsíčně splatný v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Pro případ prodlení, které překročí 45 kalendářních dnů, byla sjednána smluvní pokuta ve výši 100.000 Kč splatná k 46. dni prodlení dlužníků. Pohledávka ze smlouvy o půjčce byla postoupena z původní věřitelky lng. Michaely Ehrenbergerové na navrhovatelku. Dne 24.10. 2012 byl soudním exekutorem Mgr. Hynkem Sekyrou sepsán exekutorský zápis se svolením kpřímé vykonatelnosti. Dlužnice a její manžel se zavázali společně a nerozdílně k přímé vykonatelnosti dluhů vyplývajících ze Smlouvy o půjčce, a to včetně příslušenství a smluvních pokut. Půjčka byla zajištěna Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem zapsaným na LV č. 391 pro k. ú. Mořina, obec Mořina. Dlužníci se dostali do prodlení se splácením půjčky, a původní věřitelka přistoupila k vymáhání dlužné částky, a to sankčních pokut. Tato exekuce byla v části pravomocně zastavena s tím, že předmětem exekuce byla částka 100.000 Kč a smluvní úrok ve výši 253.057 Kč. Dlužnice vede soudní řízení o zaplacení náhrady škody ve výši 52.862.111,84 Kč u Obvodního soudu Praha západ, kde dosud nebylo rozhodnuto. V tomto řízení jí nebylo přiznáno osvobození od placení soudního poplatku z důvodu bezúspěšného uplatnění práva, a to pro nedostatek aktivní legitimace v převážné části žaloby. Tuto pohledávku, kterou požaduje v tomto řízení, pak dlužnice započetla na pohledávku navrhovatelky, která je předmětem insolvenčního návrhu.

Soud odkázal na $ 3 insolvenčního zákona a učinil závěr, že je osvědčen úpadek dlužnice, a to ve formě platební neschopnosti. Dlužnice má nejméně tři věřitele, s peněžitýmí závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a to vůči navrhovatelce ve výši 5.455.945,36 Kč, Hypoteční bance, a. 5. ve výši 8.110.330,74 Kč ke dni 9. 4. 2017, BNP Paribas Personal Finance s pohledávkou č. 1 ke dni 1. 6. 2017 ve výši 1.146.260,60 Kč a pohledávkou č. 2 ke stejnému dni ve výši 48.423,92 Kč a tyto závazky není schopna splnit.

Co se týče námitky započtení vůči pohledávce navrhovatelky, soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. NSCR 42/2011, podle kterého jestliže dlužník založil procesní obranu proti věřitelskému návrhu, že pohledávka insolvenčního navrhovatele síce vznikla, ale on ji neuhradil, že však následně zanikla tím, že dlužník proti ní uplatnil kzapočtení vlastní pohledávku vůči insolvenčnínm navrhovateli, pak k tomu, aby insolvenční soud mohl insolvenčnímu navrhovateli popřít aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu (a jen z tohoto důvodu takový návrh zamítnout), je nezbytné prokázat opodstatněnost dlužníkovy obrany (mít zánik pohledávky započtením za doložený).

Podle názoru soudu dlužnice neprokázala zánik pohledávky započtením, a to zejména proto, že podle Š 1987 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) nelze pohledávky nejisté a neurčité započítat. Pohledávka dlužnice je pak dle názoru soudu pohledávkou nejistou, nebot? dlužnice neprokázala, že tuto pohledávku má. Naopak v rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu

10, které potvrdil Městský soud v Praze v řízení o osvobození od placení soudních poplatků, bylo uvedeno, že u dlužnice jde o bezúspěšně uplatnění práva pro nedostatek aktivní legitimace, a to v převážné části žaloby. Dále dlužnice tvrdila, že má dostatečný majetek k úhradě svých závazků, a to zejména z pohledávky ve vztahu k navrhující věřitelce, tedy neprokázala, že má dostatek prostředků na úhradu svých dluhů navrhovatelky a ostatních věřitelů, kteří na výzvu soudu sdělili výši svých pohledávek, protože největší částka, která byla započítána dlužníci, svědčí nikoli

' dlužníci, ale jejímu manželovi a v další části dluhům z podnikání.

V řízení nebyl zjištěn žádný likvidní majetek dlužnice, který by mohl být použit k úhradě závazků dlužnice. Jak sama dlužnice uvedla, její majetek je ve společném jmění manželů (SJM), stejně tak jako podíl na firmě JEKostav, s.r.o., přičemž její manžel již tyto nemovitosti má sepsány ve své majetkové podstatě, nebot) je vkonkursu, což je známo soudu z rozhodovací činnosti. Soud učinil závěr, že je osvědčen úpadek dlužnice, a to ve formě platební neschopností. Proto postupoval v souladu s ust. Š 136 insolvenčního zákona a rozhodl o úpadku dlužnice. Soud zároveň spojil rozhodnutí o úpadku s rozhodnutím o způsobu řešení úpadku konkursem podle 5 148 odst. 1 insolvenčního zakona. Dle Š 314 odst. 1 insolvenčního zákona bude konkurs dlužnice projednáván jako nepatrný.

Dlužnice napadla body I. až VII. výroku usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhla předmětnou část rozhodnutí změnit a insolvenční návrh zamítnout nebo jí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnila tím že nelze akceptovat dlužnice při vymáhání nároku na náhradu skody obsažené v usnesení Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 238/2017 125. Naopak odvolatelka uvádí, že pohledávka z titulu n'hrady škody, kterou vymáhá v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 10 C 381 /2016, náleží do SJM, proto odvolatelce přísluší též věcná legitimace k vymáhání tohoto nároku, jakož i právo započíst tuto pohledávku proti pohledávce navrhovatelky. Ohledně povahy započítané pohledávky z náhrady škody odkazuje dlužnice na své podrobné podání z 21. 7. 2017 (č. d. A 16), konkrétně body 5 až 17 podání. Dále pohledávku navrhovatelky nelze považovat za nespornou, a to z důvodu provedeného započtení. Soud by musel při posuzování vzájemných pohledávek navrhovatelky a dlužnice provádět rozsáhlé dokazování, čímž by nahrazoval řízení sp. zn. 5 C 276/2017 vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10.

Odvolatelka považuje za překvapivé rozhodnutí soudu v závěru, že námitka nedostatku legitimace dlužnice kprovedení započtení její pohledávky nebyla vznesena vprůběhu řízení, nebyla předmětem dokazování a je poprvé řešena až v napadeném usnesení. Dlužnice nebyla poučena dle Š 118a o. s. ř.

Navrhovatelka se kodvolání písemně nevyjádřila, a podáním ze dne 12.12. 2017, odeslaným a doručeným odvolacírnu soudu dne 13. 12. 2017, navrhla odročít jednání odvolacího soudu dne 14. 12. 2017 z důvodu, že uvedeného dne vypověděla plnou moc svému právnímu zástupci Mgr. Ondřejí Humlovi pro ztrátu důvěry s ohledem na jeho postup při přihlášení pohledávky navrhovatelky. Vtak krátké době není navrhovatelka schopna zmocnit jiného právního zástupce a sama se nemůže dostavit kodvolacímu jednání, neboť je dlouhodobě služebně v Indii.

Odvolací soud informoval navrhovatelku zprávou zaslanou do datové schránky navrhovatelky dne 13. 12. 2017, že jednání odročeno nebude.

K žádosti navrhovatelky o odročení odvolacího jednání odvolací soud uvádí, že jak plyne 2 $ 101 odst. 3 o. s. ř., v jednání lze pokračovat i v nepřítomnosti účastníka, pokud tento nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Vprvé řadě nelze žádost navrhovatelky

1 VSPH 1750 / 2017 označit za včasnou (včasnost omluvy je dle uvedeného ustanovení nezbytnou podmínkou pro případné vyhovění žádosti o odročení), nebot, předvolání k jednání, nařízenému na den 14. 12. 2017 obdržela navrhovatelka prostřednictvím svého právního zástupce dne 20. 11. 2017 a o odročení požádala až jeden den před jednáním. Pokud si chtěla navrhovatelka zvolit jiného právního zástupce, měla postupovat tak, aby její volba nekolidovala s nařízeným jednáním u odvolacího soudu. Odvolání dlužnice bylo podáno dne 26. 9. 2017, navrhovatelka měla tudíž dostatek času k tomu, aby si včas našla jiného právního zástupce, pokud nechtěla využít služeb stávajícího zástupce. Odvolací soud podotýká, že odvolání plné moci svému zástupci a ustanovení nového zástupce nelze zneužívat k odročování jednání, a tedy k nadbytečnému prodlužování soudního řízení. Zbytečným odročením jednání by odvolací soud porušil ústavní právo účastníků řízení, vtělené do Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, na projednání jejich věci bez zbytečných průtahů. Odvolací soud nařízené jednání neodročil s přihlédnutím k tomu, že navrhovatelka nepožádala včas o odročení, a dále že tvrzený důvod odročení nebyl důležitý s ohledem na jeho načasování . Nebyl tedy ani dán důležitý důvod dle Š 101 odst. 3 o. s. ř. pro odročení jednání.

Odvolací soud podle Š 212 o. s. ř. ve spojení s 5 7 a Š 161 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadenou část usnesení (body 1. až VII. výroku) a po provedeném jednání, které se v souladu s Š 101 odst. 3 o. s. ř. konalo v nepřítomnosti navrhovatelky, dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle Š 136 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle S 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatností a tyto závazky není schopen plnit, a je li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-- podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopnosti (insolvenci) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventni, nebo že je předlužen, jinými slovy,

Zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytně.

Ustanovení 83 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v Š104 odst. 1 insolvenčního zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. jestliže se nepodaří dlužníkovi některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu S 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle Š 141 odst. 1 druhé a třetí věty insolvenčního zákona Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Podle odst. 2 Je li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil vprůběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízeni.

K Š 141 odst. 2 insolvenčního zákona odvolací soud podotýká, že i kdyby navrhovatelka neměla vůči dlužníci žádnou pohledávku více než 30 dnů po lhůtě splatnosti ($ 3 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona), nebylo by to pro výsledek odvolací věci podstatné s ohledem na Š 141 odst. 2 insolvenčního zákona, nebot, rozhodující je okolnost, zda je úpadek dlužnice osvědčen (tj. zda je dána pluralita jiných věřitelů a platební neschopnost dlužnice). Obrana dlužnice vycházející z jejího tvrzení, že navrhující věřitelka nemá žádnou pohledávku vůči dlužníci s ohledem na provedené započtení, nemá sama o sobě právní význam pro existenci úpadku na straně dlužnice. Kromě toho se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně (a to z důvodů níže uvedených), že navrhovatelka osvědčila existenci své pohledávky, tj. svou aktivní legitimaci.

Jak plyne z 5 3 odst. 1 insolvenčního zákona, pro zjištění úpadku na straně dlužníka je nutná pluralita věřitelů (dlužník musí mít nejméně dva věřitele), jejichž pohledávky jsou více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužník není schopen tyto pohledávky uspokojit (tj. je v platební neschopnosti). Podle odst. 2 platí vyvratitelná právní domněnka, že dlužník je vplatební neschopnosti, neplní li své peněžité závazky po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Jak správně zjistil soud prvního stupně, dlužnice má více věřitelů, a to Hypoteční banku, a.s. spohledávkou ve výši 8.110.330,74 Kč ke dni 9. 4. 2017, BNP Paribas Personal Finance s pohledávkou č. 1 ke dni 1. 6. 2017 ve výši 1.146.260,60 Kč a pohledávkou č. 2 ke stejnému dni ve výši 48.423,92 Kč. Dále je věřitelem dlužnice i navrhovatelka s pohledávkou ve výši 5.455.945,36 Kč se splatností počínající postupně od 4. 2. 2013.

Dlužníce tvrdila, že soud neprovedl důkaz jednostranným započtením, byt) toto započtení hodnotil. K tomu odvolací soud dodává, že podle protokolu zjednání dne 25. 7. 2017 bylo dokazování prováděno, nicméně z důvodu procesní jistoty odvolací soud tento důkaz (Prohlášení o jednostranném započtení pohledávek ze dne 22. 4. 2016 na č. d. Am16) provedl a z důkazu zjistil, že jím dlužnice oznamuje původní věřitelce lng. Michaele Ehrenbergerové, že provádí zápočet své pohledávky ve výši 93.027.927,68 Kč spočívající vújmě za porušení povinnosti a sestávající ze součtu pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení manžela Jana Konráda ve výši 91.889.905,52 Kč, a dále sestávající ze součtu pohledávek věřitelů vůči dlužníci ve výši 323.247 Kč a dluhů vzniklých z podnikání ve výši 814.775,16 Kč, splatné 21. 4. 2016, proti pohledávce lng. Michaely Ehrenbergerové ve výši 7.761.011,56 Kč (jistina 4.217.442 Kč ze smlouvy o půjčce z 20. 10. 2012 splatná 31. 10. 2013 a úroků z prodlení 3.399.569,56 Kč). Dlužníce započítává část své pohledávky vůči pohledávce lng. Michaely Ehrenbergerové a žádá o zaplacení rozdílu částek po započtení ve výši 85.266.916,12 Kč ve prospěch dlužnice.

Odvolací soud se ztotožnil s důvody neplatnosti tohoto započtení uvedenými soudem prvního stupně, a dále k otázce neurčitosti právního úkonu poukazuje na rozsudek Vrchního soudu vPraze sp. zn. 9 Cmo 109/2003 z 9. 6. 2003, který byl publikován v časopise Soudní judikatura č. 2 / 2004 na str. 69 pod označením SJ 20 / 2004 s právní větou: Úkon započtení (Š 580 obč. zák.), kterým dlužník započítává proti pohledávce věřitele více svých pohledávek, převyšujících ve svém součtu pohledávku věřitele, aniž by z ní bylo patrno, která část započítávaných pohledávek započtením zanikla a která nikoli, je podle Š37 odst. 1 obč. zák. neplatný pro neurčitost. Tento závěr odpovídá též např. rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1021/2006 z 16. 7. 2008 a sp. zn. 32 Cdo 3082/2007 2 10. 4. 2008, ve kterých Nejvyšší soud odkázal na uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze. Odvolací soud dodává, že ve věci sp. zn. 9 Cmo 109/ 2003 bylo zjištěno, že žalovaný jednostranně započetl proti pohledávce žalobce ve výši 115.000 Kč své dvě pohledávky, přičemž první pohledávka

PUN MU V (1.111.

1 VSPH 17 50/2017

žalovaného dosahovala výše 250.000 Kč a druhá pohledávka výše 265.369,20 Kč. Avšak z takto provedeného započtení nebylo zřejmé, které části pohledávek žalovaného měly zaniknout v důsledku započtení a které měly i nadále existovat. Tento důvod neplatnosti právního úkonu se uplatní i v předmětné insolvenční věci, a to v poměrech nové právní úpravy se jedná o zdánlivé (neexistujic1) právni jednání dle Š 553 odst. 1 o. z., jak uvádí níže odvolací soud.

Z provedeného důkazu učinil odvolací soud skutkový závěr, že není zřejmě, na které dlužníci tvrzené jeji pohledávky měla být započtena pohledávka Ing. Michaely Ehrenbergerové ve výši 7.761.011,56 Kč- zda o tuto částku se měla snížit pohledávka 91.889.905,52 Kč nebo jestli měly zaniknout tvrzené pohledávky 323.247 Kč a 814.775,16 Kč (či jen jedna z těchto pohledávek) a pouze ve zbývající části měla zaniknout tvrzená pohledávka 91.889.905,52 Kč. Z důvodu své neurčitosti nelze vsouladu s Š553 odst. 1 o. z. k tomuto právnímú jednáni přihlédnout, tudíž započtení nemohlo i z tohoto důvodu (vedle důvodů které uvedl soud prvního stupně, tj. zejména odkazu na Š 1987 odst. 2 o. z.) mít žádné právní účinky.

I z neplatné dohody o započtení je zřejmé, že dlužnice považovala za existující pohledávky původního věřitele Ing. Michaely Ehrenbergerové ve výši 7.761.011,56 Kč Gistina 4.217.442 Kč ze smlouvy o půjčce z20. 10. 2012 splatná 31.10. 2013 a úroky zprodlení 3.399.569,56 Kč). Svým byt neplatným pokusem o zánik této pohledávky započtením svých tvrzených pohledávek uznala dle Š 2053 o. 2. za trvající dne 22. 4. 2016 (nepochybně by dlužnice nezapočítávala své tvrzené pohledávky, kdyby pohledávku původního věřitele nepovažovala za oprávněnou), tudíž platí vyvratitelná právní domněnka, že uvedeného dne pohledávka původního věřitele existovala.

Soud prvního stupně správně odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 42/ 2011 z 26. 6. 2012, z jehož závěrů plyne, že pokud dlužník vznesl námitku, že pohledávka navrhujícího věřitele zanikla v důsledku jednostranného započtení učiněného dlužníkem, je na dlužníkovi, aby prokázal, že jeho pohledávka, kterou započetl, skutečně existovala. Není tedy v tomto směru správná domněnka dlužnice, že již jen z důvodu jí vznesené námitky započtení je založena skutková a právní složitost dané insolvenční věci, co se týče existence pohledávky navrhovatelky, která musí být vyřešena v nalézacím řízení a zakládá nevyhnutelné zamítnutí insolvenčního návrhu.

Jak již bylo odkazováno na Š1987 odst. 2 o. z., nejistá pohledávka není způsobilá kzapočtení. Z důkazu provedeného Prohlášením o jednostranném započtení pohledávek plyne, že dlužníci tvrzené pohledávky nemohou zakládat nárok na náhradu škody .__ není zřejmé, jak by mohla vzniknout škoda dlužníci (potažmo jejímu manželovi) tim, že věřitelé přihlásili své pohledávky do insolvenčního řízení vedeného proti manželovi dlužnice. Existence dluhu na straně dlužníka není škodou dlužníka a již vůbec nelze dovodit jakékoliv porušení právní povinnosti na straně věřitelů či v daném případě na straně navrhovatelky (její právní předchůdkyně), pokud tito se domáhají úhrady svých pohledávek, případně své pohledávky přihlašují do insolvenčního řízení. Tatáž úvaha platí i o pohledávkách věřitelů vůči dlužníci

(částka 323.247 Kč) a o dluzích manžela dlužnice z podnikání (814.775,16 Kč).

Z uvedených závěrů plyne, že dlužnice nemá pohledávku z náhrady škody ve výši 93.027.927,68 Kč uváděné v Prohlášení o započtení, kterou by bylo možné zahrnout do majetku dlužnice a argumentovat s ní, že dlužnice je schopna z tohoto majetku uspokojit všechny své věřitele.

Odvolací soud odkazuje na usneseni Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4462/2011 2 26. 1. 2012, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekuci), nemůže uspět s návrhem na prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Je lí takový návrh přesto podán, musí být zamítnut. Dále na toto usnesení navazal Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 29 NSČR 113/2013 212.. 12. 2013, které bylo pod č. 45/2014 uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek s právní větou Při zkoumání schopnosti dlužníka hradit pohledávky věřitelů osvědčené při rozhodování o úpadku dlužníka není podstatné, zda věřitelé mohou ohledně těchto pohledávek ihned přistoupit k výkonu rozhodnutí či exekuci (zda již mají exekuční titul), ale to, zda by je mohli bez obtíží vymoci z dlužníkova majetku výkonem rozhodnutí (exekuci), kdyby exekuční titul měli. Nejvyšší soud (také s odkazem na usnesení sp. zn. 29 Cdo 4462/2011, jehož závěry měl za použitelné i pro insolvenční řízeni) uzavřel, že věřitel, jenž svou pohledávku vůči dlužníku může vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekuc1), nemůže uspět s insolvenčním návrhem. Odvolací soud konstatuje, že v předmětné věcí je zcela zřejmé, že věřitelé nemohou bez obtíží vydobýt výkonem rozhodnutí (exekuci) splnění svých pohledávek vůči dlužníci.

Je dána pluralita věřitelů a osvědčena platební neschopnost dlužnice (více věřitelů má pohledávku vůči dlužníci, která je více než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, přičemž dlužnice nemá dostatečný majetek, ze kterého by mohli být všichni věřitelé uspokojení). Z uvedeného plyne právní závěr, že byly splněny podmínky pro zjištění úpadku dlužnice z důvodu její platební neschopností dle $ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona.

U dlužnice nepřicházelo v úvahu jiné řešení jejího úpadku než konkurs, nebot, dlužnice není podnikatelem, tudíž povolení reorganizace dle 5316 odst. 2 insolvenčního zákona je u ní vyloučeno. Dlužníce nevyužila možnost podat ve stanovené lhůtě 30 dnů návrh na povolení oddlužení, ač o ní byla řádně poučena usnesením z 5. 4. 2017 na č. d. A 8 (usnesení jí bylo vhozeno do poštovní schránky dne 25. 4. 2017).

Vzhledem k uvedeným závěrům soud prvního stupně postupoval po právu, když zjistil úpadek dlužnice a rozhodl, že úpadek bude řešen konkursem. Odvolací soud proto v souladu s Š 219 o. s. ř. potvrdil body II. a IV. výroku usnesení jako věcně správné.

Odvolací soud nakonec přezkoumal odvoláním dlužnice napadený bod III. výroku, ve kterém soud ustanovil insolvenčního správce Mgr. Ing. Ivanu Zálešákovou.

Podle 0 26 insolvenčního zákona Proti rozhodnutí () ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze však namítat pouze to, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží.

Z 526 insolvenčního zákona plyne, že proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce lze podat odvolání, které vsak může být shledáno důvodným jen tehdy, pokud odvolatel bude tvrdit, že insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení do funkce vymezené v Š6 odst. 1 až 3 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, nebo že je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti (S 24 odst. 1 insolvenčního zákona). Jiné důvody nemohou vést k úspěchu odvolatele v odvolacím řízení.

V dané věci odvolání neobsahuje námitky, jež by mohly vést ke zrušení či změně rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce v odvolacun řízení. Určení osoby insolvenčního správce předsedou soudu prvního stupně nepodléhá prezkumu odvolacího soudu; ostatně insolvenční soud je určením předsedy insolvenčního soudu vázán (viz $ 25 odst. 2 insolvenčního zákona). Vdané věci ustanovil předseda soudu prvního stupně opatřením ze dne 5.9. 2017

1 VSPH 1750 / 2017

(č. d. A 23) insolvenčním správcem Mgr. Ing. Ivanu Zálešákovou, což soud prvního stupně v napadeném bodu Ill. výroku usneseni respektoval. V situaci, kdy Mgr. Ing. Ivana Zálešáková je osobou zapsanou v seznamu insolvenčních správců vedených Ministerstvem spravedlnosti (Š 21 odst. 1 insolvenčního zákona), nepochybně splňuje podmínky pro ustanovení do funkce insolvenčního správce; její podjatost v odvolání tvrzena nebyla a nepodává se ani z obsahu spisu.

V řízení nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, pro něž by bylo lze mít za to, že insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanoveni do funkce nebo že není nepodjatý. Odvolací soud proto bod III. výroku potvrdil dle Š 219 o. s. ř. jako věcně správný.

Odvolání proti bodům I. a V. až VII. výroku usnesení byla odmítnuta dle Š 218 písm. c) o. s. ř., protože směřovala proti rozhodnutí, vůči kterým není odvolání přípustné. V souladu s Š91 insolvenčního zákona není odvolání přípustné proti bodu 1. výroku, ve kterém bylo v souladu s Š 427 odst. 1 insolvenčního zákona rozhodnuto, že je dána mezinárodní příslušnost českého soudu dle článku 3 odst. 1 a 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015 / 848 ze dne 20. 5. 2015 o insolvenčním řízení. Vpřípadě bodu V. výroku je přípustnost odvolání vyloučena ustanovením Š314 odst. 4 insolvenčního zákona. Vbodu IV. výroku soud pouze seznámil účastníky s účinky prohlášení rozhodnuti (tato informace mohla být obsažena i jen v odůvodnění usneseni a jedná se o doslovný text ustanovení Š 89 odst. 1 insolvenčního zákona). Co se týče bodu VII. výroku, odvolací soud odkazuje na Š 141 odst. 1 insolvenčního zákona, ze kterého plyne, že odvolání je možno podat pouze proti rozhodnutí o úpadku (v dané věci proti bodu ll. výroku), nikoliv proti výzvě obsažené ve výroku rozhodnutí dle Š 136 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona, která se týká věřitelů, nikoliv dlužnice. V uvedeném bodu VII. výroku nebylo rozhodnuto o právech či povinnostech dlužnice. Podle Š 201 o. s. ř. může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Ve smyslu tohoto ustanovení je odvoláním pouze takové podání účastníka, které směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o jeho právech a povinnostech.

P 0 u č e n i : Proti první větě tohoto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje kzávěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (Š 237, Š 239 a Š 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval vprvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu. Proti druhé větě výroku usnesení není dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění vinsolvenčnírn rejstříku (Š 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta kpodání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (Š 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 14. prosince 2017

JUDr. Ladislav D e 1: k a , v.r. předseda senátu



Za správnost vyhotovení:

] . Vlará/éaaá