1 VSPH 1745/2013-A-25
KSUL 77 INS 14436/2013 1 VSPH 1745/2013-A-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka Ing. Josefa anonymizovano , anonymizovano , bytem Nádražní 616, 441 01 Podbořany, t. č. ve Věznici Břeclav, Za Bankou 3087/3, 690 02 Břeclav, zahájené na návrh věřitele 1. faktorská, s.r.o., IČO 26777355, Svatopluka Čecha 413, 250 01 Brandýs nad Labem, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. srpna 2013, č.j. KSUL 77 INS 14436/2013-A-15,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. srpna 2013, č.j. KSUL 77 INS 14436/2013-A-15, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem uložil věřiteli společnosti s ručením omezeným 1. faktorská (dále jen navrhovatel), aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatel domáhal zjištění úpadku Ing. Josefa anonymizovano (dále jen dlužník), citoval § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení se závěrem, že s ohledem na zjištěný dlužníkův majetek v Podbořanech je přiměřenou výší zálohy částka 30.000 Kč, přičemž je třeba zabránit tomu, aby náklady insolvenčního řízení nesl stát.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a tvrdil zejména, že dlužník, jak již navrhovatel sdělil v insolvenčním návrhu, je spoluvlastníkem i dalších nemovitostí, a to v Krásném Dvoře a v Panenském Týnci, jejichž celková hodnota dosahuje alespoň 5.000.000 Kč. Bez ohledu na způsob řešení úpadku bude navrhovatel co zajištěný věřitel své pokyny směřovat ke zpeněžení těchto nemovitostí a má za to, že výtěžek zpeněžení postačí na plnou úhradu očekávaných nákladů insolvenčního řízení, přičemž lze předpokládat, že ke zpeněžení budovy s pozemky v Podbořanech dojde s ohledem na jejich lukrativní polohu bez prodlení. Nelze ani vyloučit, že dlužník může disponovat i dalším, movitým, majetkem. Odkazoval na závěry plynoucí z usnesení Vrchního soudu v Praze sen.zn. 3 VSPH 514/2012 a navrhoval, aby vzhledem k poměrům věci odvolací soud napadené usnesení zrušil, popřípadě aby zálohu stanovil ve výši 5.000 Kč.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč (bez DPH) a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty (nemovitostí, movitých věcí a pohledávky)-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně, a to s ohledem na zjištěný dlužníkův majetek, určení její výše mírně nad polovinou sazby, již mohl dle zákona stanovit. Ostatně náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). Jinými slovy řečeno, jestliže bude v majetkové podstatě dostatek prostředků z prodeje majetku dlužníka-jak navrhovatel předpokládá-bude z ní složená záloha navrhovateli jistě vrácena.

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel (navrhovatel) proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel (navrhovatel) podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Pokud jde o odvolací argumentaci navrhovatele spočívající v tvrzeném bezprůtahovém získání prostředků co výtěžku zpeněžení, uvádí k tomu odvolací soud, že nemovitosti v Podbořanech zvažoval již, jak uvedeno výše, soud prvního stupně, další nemovitý majetek tvoří spoluvlastnické podíly dlužníka na nemovitostech, jejichž zpeněžení je i s ohledem na případné předkupní právo spoluvlastníků obvykle složitější, v tomto bodě tedy odvolací soud názor navrhovatele o rychlém zpeněžení nesdílí. Při absenci konkrétních údajů pak odvolací soud nemůže ani akceptovat odvolací argumentaci odkazující na údajný dlužníkův další, a to movitý majetek.

Zbývá doplnit, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. či zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se tedy vzhledem ke specialitě insolvenčního zákona (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Odvolací soud proto napadené usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 8. listopadu 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová