1 VSPH 1741/2016-B-395
KSLB 76 INS 22654/2011 1 VSPH 1741/2016-B-395

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: JUDr. Ing. Jaroslav Janda, LL.M., Ph.D., nar. 9. října 1950, bytem Svor 90, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem- pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS 22654/2011-B-343 ze dne 31. srpna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 76 INS

22654/2011-B-343 ze dne 31. srpna 2016 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením zamítl žádost o ustanovení opatrovníka dlužníkovi pro insolvenční řízení ze dne 30.8.2016 zveřejněnou v insolvenčním řízení jako událost B-342.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že k návrhu věřitele Ing. Pavla Šáchy bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka. Usnesením ze dne 18.5.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek byl prohlášen nepatrný konkurs, odvolací soud usnesení potvrdil usnesením ze dne 10.1.2013 č.j. 2 VSPH 815/2012-A-68, usnesení nabylo právní moci dne 13.2.2013.

Dne 30.8.2016 bylo soudu doručeno podání obsahující žádost dlužníka o ustanovení opatrovníka ve věci vedené pod sp.zn. KSLB 76 INS 22654/2011 a navazujícím úkonům jako dovolání s tím, že žalobce byl zastoupen advokátem do 27.4.2016, nebyl natolik právně vzdělán, aby mohl ve složitém řízení uspět, aby nepoškodil nekvalifikovaným jednáním sebe a osoby blízké a jeho snaha získat advokáta byla marná. isir.justi ce.cz

Soud měl za to, že po ekonomické stránce dlužník, který byl v úpadku, podmínku pro ustanovení advokáta splnil. Avšak soud nedospěl k závěru o nutnosti ustanovit advokáta z důvodu ochrany zájmů dlužníka, když insolvenční řízení je ve fázi pravomocného rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu od roku 2013. Dlužník v době, kdy byl právně zastoupen, podal návrh na zrušení konkursu, který byl zamítnut včetně odvolání a dovolání, návrh na zproštění insolvenčního správce funkce včetně odvolání a dovolání, návrh na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost a nespočet dalších návrhů. Není zřejmé, jaký návrh chce dlužník ještě podávat, aby potřeboval právní zastoupení. Ve fázi před zpeněžením majetkové podstaty podle soudu dlužník právního zástupce nepotřebuje.

Dlužník podepsal návrh s několika akademickými tituly (JUDr., Ing., LL.M., Ph.D.), je tedy zřejmé, že je velmi vzdělaný. I v době, kdy byl zastoupen JUDr. Ing. Sorokáčem, činil řadu úkonů bez právního zástupce, z čehož soud dovodil, že je schopen se sám zastupovat a ustanovení opatrovníka k ochraně jeho zájmů nebylo třeba. Dále poukázal na to, že dlužník činil v insolvenčním řízení a v navazujících incidenčních řízeních několik podání týdně, zastupoval jako obecný zmocněnec svoji manželku a syna.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že je povinností státu poskytovat bezplatnou právní pomoc, odkázal na Evropskou úmluvu o lidských právech (čl. 6 odst. 1), čl. 37 LZPS, § 30 o.s.ř. a zákon o advokacii a namítal, že Helena Jandová oslovila neúspěšně několik advokátů, ti však nebyli ochotni převzít právní zastoupení bez zálohy, následně jim rodinný přítel zajistil advokáta dr. Sorokáče, advokát během doby zastoupení nečinil ničeho s odůvodněním, že není odborník na incidenční právo a že dlužníku a Heleně Jandové vyčetl, že je zastupoval zdarma, byť čerpal výhody nefinančním plněním. Dále dlužník namítal, že je bez příjmu, žije v hmotné nouzi s rodinou z částky 8.000,-Kč od rodinného přítele, je starobním důchodcem, Helena Jandová je samoživitelka dvou studujících synů.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné.

Podle § 30 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Soud prvního stupně správně vyšel z toho, že účastníku lze ustanovit zástupce pouze tehdy, jde-li o účastníka, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a současně jestliže to vyžaduje ochrana jeho zájmů (jsou-li obavy, že účastník není v řízení schopen samostatně účinně uplatňovat či bránit svá práva). Správný je i jeho závěr, že dlužník nesplňuje předpoklady pro to, aby mu mohl být ustanoven zástupce, neboť ochrana jeho zájmů to nevyžaduje.

Cílem insolvenčního řízení je dle § 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále též IZ), řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů. Insolvenční řízení není řízením, ve kterém by se provádělo složité dokazování relevantních skutečností, jako je tomu ve standardním řízení sporném. Dosažení účelu insolvenčního řízení zajišťuje především insolvenční správce, jehož veškerá činnost podléhá dohlédací činnosti insolvenčního soudu (§ 11 IZ). S ohledem na cíle insolvenčního řízení a úkoly insolvenčního správce v tomto řízení nemůže být splněna zákonná podmínka pro ustanovení zástupce dlužníku v podobě nezbytnosti takového opatření k ochraně jeho zájmů (srov. také např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.9.2010, č.j. 3 VSOL 338/2010-A-21, popř. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21.10.2015, č.j. 3 VSPH 1816/2015-A-37).

K tomu, aby práva dlužníka v insolvenčním řízení byla odpovídajícím způsobem chráněna, není třeba ani jeho právního vzdělání, ani to, aby se v insolvenčním řízení dokonale orientoval . Postačovaly-li by tyto důvody k ustanovení zástupce dlužníku, není pochyb o tom, že by byly dány ve vztahu ke všem dlužníkům postrádajícím právní vzdělání. Na takových východiscích však insolvenční zákon bezpochyby nestojí (srov. např. povinné zastoupení účastníka advokátem v dovolacím řízení).

Nevyžaduje-li již samotná povaha insolvenčního řízení, aby dlužníku byl soudem ustanoven zástupce z řad advokátů, zkoumáním splnění ostatních předpokladů pro ustanovení zástupce (včetně práva dlužníka na osvobození od soudních poplatků) se již z důvodu nadbytečnosti není třeba zabývat.

V zásadě shodně s vysvětlením podaným soudem I. stupně je tedy též odvolací soud toho názoru, že dlužník, jenž má úplné vysokoškolské právnické vzdělání, je schopen hájit své zájmy v dané fázi řízení sám a není třeba mu pro potřeby vlastního insolvenčního řízení ustanovit zástupce.

Z důvodů uvedených výše odvolací soud napadené rozhodnutí jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. října 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík