1 VSPH 1736/2012-B-16
KSPL 27 INS 12054/2012 1 VSPH 1736/2012-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka: Ladislav anonymizovano , anonymizovano , bytem Jiřího z Poděbrad 1972, 356 01 Sokolov, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. listopadu 2012, č.j. KSPL 27 INS 12054/2012-B-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. listopadu 2012, č.j. KSPL 27 INS 12054/2012-B-7, se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 19. listopadu 2012, č.j. KSPL 27 INS 12054/2012-B-7, v bodě I. výroku rozhodl o zamítnutí návrhu dlužníka na povolení oddlužení, v bodě II. prohlásil na majetek dlužníka konkurs, v bodě III. rozhodl o tom, že konkurs bude projednán jako nepatrný. V dalších bodech výroku stanovil moment účinků prohlášení konkursu a uložil insolvenčnímu správci předložit soudu zprávu o hospodářské situaci dlužníka.

V odůvodnění usnesení insolvenční soud uvedl, že na přezkumném jednání konaném dne 8. listopadu 2012 ze zprávy insolvenčního správce vyplynulo, že oddlužení prodejem majetkové podstaty dlužníka není možné. Čistý měsíční příjem dlužníka činí 24.291,-Kč. Z výpisu z evidence rejstříku trestů bylo zjištěno, že dlužník byl v roce 2009 odsouzen pro úvěrový podvod dle § 250 b zák. č. 140/1961 Sb. Insolvenční správce navrhl s přihlédnutím k dopadu § 395 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a prohlášení konkursu na majetek dlužníka, který může být projednáván jako nepatrný. S ohledem na uvedené skutečnosti insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sledoval nepoctivý záměr, na který soud ve smyslu § 395 odst. 3 písm. b) IZ usuzoval právě z toho, že dlužník byl podle výpisu z rejstříku trestů v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin majetkové povahy. Soud proto postupoval dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ a návrh na povolení oddlužení dlužníka zamítl. Současně dle § 396 odst. 1 IZ rozhodl o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jenž bude ve smyslu § 314 odst. 1 písm. a) IZ projednáván jako nepatrný, neboť dlužníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem.

Toto usnesení napadl dlužník včasným odvoláním. Namítal, že podáním žádosti o povolení oddlužení nesledoval nepoctivý záměr, neboť má příjem, z něhož je schopen při svém čistém měsíčním příjmu (24.291,-Kč) uspokojit 100 % nezajištěných pohledávek svých věřitelů za 52 měsíců. Spolu s dlužníkem požádala o oddlužení i jeho manželka, soud však řízení ke společnému projednání nespojil, oddlužení manželce povolil a odvolateli je zamítl. Dle dlužníka došlo k jeho pravomocnému odsouzení rozhodnutím z roku 2009 za jeho protiprávní jednání v roce 2002, z něhož však neměl žádný prospěch. Dlužník uznal, že se dopustil nerozvážnosti, a proto se proti trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem neodvolal a po celou zkušební dobu se choval řádně. K zahlazení odsouzení dosud nedošlo jen proto, že o toto požádal Okresní soud v Sokolově, ač správně zahlazení může provést Obvodní soud pro Prahu 5, jenž však dosud žádné rozhodnutí nevydal.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je opodstatněné.

Ze spisu odvolací soud mimo jiné zjistil, že dlužník byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. prosince 2009, sp.zn. 2 T 157/2009 ke trestu odnětí svobody na 6 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 18 měsíců za trestný čin úvěrového podvodu dle § 250b odst. 1, 2, 3 trestního zákoníku za trestný čin spáchaný v roce 2002.

Dle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení lze dle ust. § 395 odst. 3 IZ usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Podle ust. § 395 odst. 2 téhož zákona zamítne soud návrh i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Vrchní soud v Praze se k podmínce přípustnosti oddlužení vyjádřené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ požadavkem předpokladu dlužníkova poctivého záměru vyslovil např. v usnesení sp.zn. KSUL 46 INS 124/2009, 1 VSPH 53/2009-A ze dne 6.2.2009 (obdobně rozhodoval i Vrchní soud v Olomouci v usnesení sp.zn. KSBR 40 INS 3720/2008, 2 VSOL 181/2008-A ze dne 18.12.2008). V něm uvedl, že insolvenční soud při zkoumání podmínek, za nichž lze oddlužení povolit, sleduje především poctivost záměru dlužníka a míru navrženého uspokojení věřitelů. Posuzování prvé z podmínek, jež je kategorií ryze subjektivní, zákon soudu usnadňuje (jeho úsudku v tom směru napomáhá) stanovením domněnek nepoctivého záměru v § 395 odst. 3 IZ. Ani při naplnění některé z těchto domněnek však nemusí být závěr o nepoctivém záměru dlužníka nezvratným. Insolvenční soud má totiž při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností věci.

Soud řešení úpadku či hrozícího úpadku oddlužením, v jehož rámci může dlužník při řádném splnění povinností vyplývajících ze schváleného oddlužení dosáhnout osvobození od zbytku svých dluhů, má poskytnout druhou šanci především fyzické osobě-nepodnikateli, která by měla jinak (často již v mladém věku) perspektivu celoživotního splácení stále narůstajících dluhů. Oddlužení má pomoci řešit situaci takovýchto osob, které se v důsledku zhoršení svých výdělkových poměrů anebo i v důsledku svého nedostatečně rozvážného či obezřetného počínání ocitly v dluhové pasti. Zákonodárce vycházel z toho, že oddlužení založené na ekonomické nabídce minimálního třicetiprocentního uspokojení nezajištěných věřitelů dlužníka, kterého k řádnému splnění oddlužení (resp. v mezích jeho možností k maximálnímu uspokojení věřitelů) motivuje vyhlídka osvobození od zbytku dluhů, je ve svém důsledku i ku prospěchu věřitelů; pro ty je zpravidla výhodnější obdržet v kratším časovém rámci část pohledávky, než v dlouhodobé perspektivě (mnohdy s vysokými náklady na realizaci) vymoci pohledávku celou. I z celkového ekonomického hlediska je budoucí obnovení koupěschopnosti dlužníka žádoucím výsledkem. S ohledem na tyto souvislosti zákon preferuje i u dlužníků nepodnikatelů řešení jejich úpadkové situace sanačním způsobem, tj. oddlužením. Teprve nejsou-li podmínky pro navržené oddlužení dány, anebo ukáže-li se posléze řádné splnění oddlužení neuskutečnitelným, je místa pro řešení dlužníkova úpadku konkursem. Zákon tedy-z výše uvedených důvodů-vychází z toho, že pokud není dostatečného důvodu pochybovat o tom, že dlužník je potřebné ekonomické nabídky vůči svým věřitelům schopen, a že v rámci oddlužení využije veškerých svých schopností a možností k jejich maximálnímu uspokojení, pak i z pohledu těchto jeho věřitelů lze považovat oddlužení oproti konkursu za výhodnější uspořádání jejich majetkových vztahů k dlužníku. Touto optikou je nutno posuzovat i naplnění zákonné podmínky pro vstup do oddlužení vymezené v § 395 odst. 1 písm. a) IZ, tj. předpoklad, že dlužník návrhem na povolení oddlužení sleduje poctivý záměr. Odvolací soud z těchto důvodů nesdílí závěr soudu I. stupně o nepoctivém záměru dlužníka v souvislosti s jeho podáním návrhu na povolení oddlužení.

Soud I. stupně spatřoval nepoctivý záměr dlužníka v jeho pravomocném odsouzení pro úmyslný trestný čin majetkové povahy. Se soudem I. stupně lze souhlasit, že existence takového pravomocného odsouzení zpravidla bude důvodem pro nepovolení oddlužení. V projednávaném případě však odvolací soud přihlédl k dalším okolnostem případu, jimiž je podmíněný charakter trestu, vlastně žádná způsobená škoda, a především to, že od protiprávního jednání dlužníka uplynulo více než deset let, jakož i tvrzená schopnost dlužníka uhradit zcela pohledávky nezajištěných věřitelů splátkovým kalendářem v době kratší než 5 let. Možné riziko ovlivnění výsledku oddlužení nepoctivým jednáním dlužníka (kterému právě brání omezení okruhu osob, jimž § 395 IZ umožňuje úspěšné oddlužení) se tedy jeví jako minimální.

Lze tedy shrnout, že odvolací soud dospěl k závěru, že dosavadní obsah spisu nenasvědčuje domněnce, že by návrhem na povolení oddlužení dlužník sledoval nepoctivý záměr a že by dlužníkovi věřitelé povolením oddlužení byli poškozeni. Proto vyhověl odvolání dlužníka a podle § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a rozhodnutí.

V dalším řízení se proto soud I. stupně bude opětovně zabývat způsobem řešení úpadku dlužníka, zejména posoudí dlužníkův návrh na povolení oddlužení ze všech ostatních hledisek jeho přípustnosti dle ust. § 395 IZ, tedy především zda dlužník je schopen při plnění splátkového kalendáře nezajištěným věřitelům uhradit alespoň 30 % jejich zjištěných pohledávek. V kladném případě se pak jeví žádoucím spojit ke společnému projednání insolvenční řízení dlužníkovo s řízením jeho manželky Julie Paťhové, jež je vedeno pod sp.zn. KSPL 27 INS 12055/2012.

K tomu nutno zdůraznit, že odvolacím soudem vyslovený závěr o absenci nepoctivého záměru dlužníka je činěn v mezích dané fáze insolvenčního řízení, a proto není vyloučeno, aby na základě nových rozhodných poznatků doznal v dalším řízení změny. Zkoumáním všech podmínek přípustnosti oddlužení stanovených v § 395 IZ se totiž soud zabývá i ve fázi po povolení oddlužení, a to v rámci posuzování, zda povolené oddlužení lze schválit,

či nikoli. Proto vyjdou-li po vydání rozhodnutí o povolení oddlužení dodatečně najevo skutečnosti, pro něž je v předcházející fázi insolvenčního řízení třeba návrh na povolení oddlužení dle ust. § 395 IZ zamítnout, soud dle ust. § 405 odst. 1 IZ rozhodne o neschválení povoleného oddlužení. S takovým rozhodnutím (stejně jako se zamítnutím návrhu na povolení oddlužení) je dle ust. § 396 odst. 1 IZ spojeno rozhodnutí o řešení úpadku dlužníka konkursem. Toto uvádí odvolací soud toliko pro úplnost, zmíněné nové okolnosti případu tedy ani nevylučuje, ani je nepředjímá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 13. prosince 2012

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová