1 VSPH 1733/2014-A-18
MSPH 94 INS 17194/2014 1 VSPH 1733/2014-A-18

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka MALIKO, s.r.o., IČO 25790153, sídlem Praha 4-Chodov, Starochodovská 2338/66A, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2014, č.j. MSPH 94 INS 17194/2014-A-13,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2014, č.j. MSPH 94 INS 17194/2014-A-13, se p o t v r z u je .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zastavil insolvenční řízení ohledně dlužníka MALIKO, s.r.o. (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 23.7.2014 (A-9), jež nabylo právní moci dne 9.8.2014, uložil dlužníkovi povinnost, aby do 3 dnů od jeho právní moci zaplatil zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč, a současně ho poučil, že nebude-li záloha zaplacena, řízení zastaví, případně přistoupí k jejímu vymáhání. Protože vyměřenou zálohu dlužník nezaplatil, postupoval soud I. stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil, neboť neakceptoval žádost dlužníka o prodloužení lhůty k zaplacení zálohy do 31.12.2014 anebo o vydání rozhodnutí o úpadku bez zaplacení zálohy.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se řízení nezastavuje. Vysvětloval, že zálohu nezaplatil toliko proto, že nedisponuje finančními prostředky, a že mu nezbylo než podat insolvenční návrh, když tak doposavad neučinil žádný z jeho věřitelů. Měl za to, že by mělo být o jeho úpadku rozhodnuto i bez složené zálohy, popř. by mu měla být prodloužena lhůta k jejímu zaplacení tak, aby si mohl obstarat finanční prostředky.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 23.7.2014 (A-9), jež mu bylo doručeno dne 24.7.2014 a nabylo právní moci dne 9.8.2014, uložil dlužníkovi povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení; proti tomuto usnesení se dlužník neodvolal. V citovaném usnesení, od jehož skutkových a právních závěrů není důvod se odchylovat a na něž lze dlužníka pro stručnost odkázat, uložil soud I. stupně dlužníkovi povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne jeho právní moci, neboť jeho úpadek nelze řešit jinak než konkursem. Zároveň ho poučil o následku v případě nesplnění této povinnosti.

Dlužník vyměřenou zálohu nezaplatil. Soudu I. stupně, jenž za této situace postupoval podle § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení; ostatně požadovanou zálohu dlužník neuhradil ani v době rozhodování odvolacího soudu.

Pokud jde o odvolací argumentaci dlužníka spočívající v tom, že by o jeho úpadku mělo být rozhodnuto i bez složené zálohy, popř. by mu měla být prodloužena lhůta k jejímu zaplacení, odvolací soud ji důvodnou neshledal. Je tomu tak především proto, že závazky dlužníka byly splatné již před několika lety (nejstarší jsou z roku 2009), jak vyplývá z insolvenčního návrhu (A-1) a ze seznamu závazků (A-3), tedy že jeho úpadek nastal podstatně dříve a že dlužník podal insolvenční návrh opožděně, když tak učinil až v června 2014. Ostatně insolvenční návrh mohl dlužník podat též pro hrozící úpadek (§ 3 odst. 4 IZ). Jinak řečeno, pokud dlužník nepodal bez zbytečného odkladu insolvenční návrh v důsledku čehož dnes není s to složit ani zálohu na krytí minimálních nákladů insolvenčního řízení, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení za dlužníka, jenž primárně nesplnil svoji základní povinnost stanovenou v § 98 IZ.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku dlužníka na osvobození od placení zálohy.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že po právní moci rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení může dlužník podat nový insolvenční návrh.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 2. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková