1 VSPH 1728/2015-B-36
MSPH 78 INS 10174/2014 1 VSPH 1728/2015-B-36

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: Ing. Milan anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 10- Uhříněves, Úpská 980/8, zastoupeného advokátem JUDr. Petrem Radošovským, PhD., se sídlem Praha 9, Nemocniční 758/6, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 78 INS 10174/2014-B-21 ze dne 11. srpna 2015,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. MSPH 78 INS 10174/2014- B-21 ze dne 11. srpna 2015 se v bodech II., III. a IV. výroku z r u š u j e a věc se vr a c í v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolání proti bodu I. výroku usnesení se o d m í t á.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením z 11. 8. 2015 v bodu I. výroku zrušil usnesení schůze věřitelů o řešení úpadku plněním splátkového kalendáře, v bodu II. výroku neschválil oddlužení dlužníka Ing. Milana anonymizovano (dále jen dlužníka) a v bodu III. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníka. V bodu IV. výroku rozhodl, že konkurs bude projednáván jako nepatrný.

V odůvodnění usnesení k bodům II. a III. výroku soud uvedl, že usnesením z 3. 3. 2015 na č. d. A-31 zjistil úpadek dlužníka a současně povolil řešení úpadku oddlužením. Na den 11. 8. 2015 byla svolána schůze věřitelů.

Soud zjistil, že dlužník má příjem od společnosti Farář, s. r. o., ve výši 8.260 Kč měsíčně a dále, že mu je vyplácen starobní důchod ve výši 28.021 Kč měsíčně. Do insolvenčního řízení dlužníka se přihlásili jeho věřitelé s pohledávkami v celkové výši 54.811.688,58 Kč. Soud ze znaleckého posudku zajištěného insolvenčním správcem zjistil, že hodnota nemovitého majetku dlužníka představuje částku 9.000.000 Kč a nepostačuje k uspokojení zajištěných věřitelů, v celém rozsahu jejich zajištěných pohledávek ve výši 12.307.669 Kč. Zpeněžení tohoto nemovitého majetku tedy nemůže sloužit k uspokojení nezajištěných věřitelů. Soud konstatoval, že hodnota pohledávek nezajištěných věřitelů, po zohlednění dispozice věřitelů č. 1 a č. 4 s pořadím jejich pohledávek, představuje částku 44.221.097 Kč. Závěry isir.justi ce.cz o rozsahu pohledávek zajištěných a nezajištěných věřitelů dlužníka, dané do souvislosti s postižitelným majetkem a příjmem dlužníka znamenají, že dlužník by v případě realizace jeho oddlužení plněním splátkového kalendáře uspokojil své nezajištěné věřitele v rozsahu menším, než je jedno procento z výše jejich pohledávek, tudíž by nezajištění věřitelé v žádném případě neobdrželi při oddlužení splátkovým kalendářem 30 % svých pohledávek. Soudu přitom nebyl předložen souhlas nezajištěných věřitelů dlužníka ve smyslu právní úpravy § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, že tito věřitelé s nižším než 30 % uspokojením souhlasí.

Soud se při stanovení výše pohledávek nezajištěných věřitelů neztotožnil s názorem dlužníka, podle kterého nelze akceptovat zpětvzetí pořadí přihlášených pohledávek, učiněné věřiteli č.1 a č. 4. Věřitel č. 1 společnost BONUS PRAHA Investment, a. s., a věřitel č. 4 Československá obchodní banka, a. s. oznámili soudu, že berou částečně zpět pořadí svých přihlášených pohledávek v rozsahu částek 12.671.101,82 Kč a 31.549.996,96 Kč, tudíž již nepožadují své uspokojení v insolvenčním řízení z pozice zajištěného věřitele, ale pouze z pozice věřitele nezajištěného. Soud je na rozdíl od dlužníka toho názoru, že dispozice věřitele s pořadím své přihlášené pohledávky možná je. Nejedná se o klasické zpětvzetí přihlášené pohledávky ve smyslu § 184 insolvenčního zákona, i když tak bylo v tomto případě věřiteli formulováno, ale o dispozici s uplatněným pořadím dle § 192 insolvenčního zákona. Věřitelé se tímto krokem vzdávají svého práva, když nadále požadují uspokojení své přihlášené pohledávky jako nezajištěné.

Soud odkázal na § 405 odst. 1 a 2 a § 395 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, neschválil oddlužení dlužníka a rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem. Rozhodnutí v bodu IV. výroku soud odůvodnil ustanovením § 314 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona.

Rozhodnutí v bodu I. výroku soud odůvodnil odkazem na § 54 insolvenčního zákona s tím, že s ohledem na nemožnost schválit povolené oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo nutné zrušit usnesení schůze věřitelů, která rozhodla, že má být oddlužení provedeno plněním splátkového kalendáře.

Dlužník napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl usnesení v celém rozsahu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolání odůvodnil tím, že věřitel č. 1 BONUS PRAHA Investment, a. s. svou přihlášku pohledávky původně označené celé jako zajištěné upravil dne 6. 5. 2015 na zajištěnou pouze do výše 9.900.000 Kč a v části o 12.671.101,82 Kč ji označil jako nezajištěnou. Téhož dne tuto úpravu provedl i věřitel č. 4 Československá obchodní banka, a. s. tak, že svou celou pohledávku 31.549.996,96 Kč označil jako nezajištěnou (uvedl, že bere zpět svou přihlášku co do zajištění). Obě zpětvzetí byla učiněna více než jeden měsíc po uplynutí lhůty pro podání přihlášek. Takové dispozice s přihláškami pohledávek nejsou přípustné, viz usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. KSUL 43 INS 5530/2012, 1 VSPH 1508/2012-B-20. Kromě toho soud učinil závěr opírající se též o částečné zpětvzetí přihlášky věřitele č. 1, aniž by o tomto zpětvzetí rozhodl před vydáním napadaného usnesení. Dlužník dále uvedl, že plnil všechny povinnosti v insolvenčním řízení. Jeho přistoupení k podnikatelskému dluhu neznamená, že by se ve vztahu k dlužníkovi jednalo o dluh z podnikání dlužníka.

V průběhu odvolacího řízení podáním z 28. 8. 2015 vzal věřitel č. 4 zpět svou přihlášku pohledávky v rozsahu 12.990.723,54 Kč. Přihlášenou zůstala pohledávka v rozsahu 18.559.273,42 Kč.

Soud prvního stupně dále usnesením z 23. 12. 2015 na č. d. P4-7 vyhověl návrhu věřitele č. 4 na vstup jeho nástupce Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Nad Lesním divadlem 1114/16, Praha 4 v rozsahu pohledávky 18.559.273,42 Kč.

Podáním z 29. 12. 2015 vzal věřitel č. 4 Jan Soudný v celém rozsahu zpět svou přihlášku pohledávky, tj. i ve zbývajícím rozsahu 18.559.273,42 Kč.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužníka z větší části důvodným.

Podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podle odst. 2 Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

V prvé řadě odvolací soud poukazuje na právní závěry obsažené v níže uvedených rozhodnutích.

V rozsudku Vrchního soudu v Praze z 13. 9. 2012 sp. zn. 76 ICm 2118/2011, 102 VSPH 101/2012-67, (MSPH 76 INS 11349/2010) soud učinil závěr, že insolvenční zákon v § 192 odst. 4 ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 69/2011 Sb. připouští, aby až do skončení přezkumného jednání, dokud není pohledávka zjištěna, byla měněna pouze výše pohledávky, nikoliv pořadí.

V usnesení Vrchního soudu v Praze z 23. l. 2013 č. j. KSUL 43 INS 5530/2012, 1 VSPH 1508/2012-B-20 soud uvedl, že věřitel může měnit právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění, tedy to, zda takové právo uplatňuje zcela nebo zčásti anebo nikoliv, event. druh zajištění (§ 174 odst. 3 insolvenčního zákona), jen do skončení lhůty určené k přihlášení pohledávek (§ 136 odst. 2 písm. d/ insolvenčního zákona); k později provedené změně insolvenční soud nepřihlíží (§ 173 odst. 1 insolvenčního zákona).

V usnesení Vrchního soudu v Praze z 23. 2. 2015, sp. zn. 4 VSPH 312/2015-B-15 soud učinil závěr, že v případě povoleného oddlužení věřitel podáním přihlášky, v níž se dovolává zajištění, volí budoucí způsob uspokojování své pohledávky mimo splátkový kalendář. Proto i omezení přihlášky takového věřitele v rozsahu požadovaného zajištění je třeba chápat jako změnu přihlášky, která (vyjma výše přihlášené pohledávky) již není po uplynutí přihlašovací lhůty dle § 192 odst. 4 insolvenčního zákona přípustná. Změnil-li odvolatel přihlášku své pohledávky ze zajištěné na nezajištěnou až po přihlašovací lhůtě, nemělo být k takové změně přihlášky dle § 173 a § 192 odst. 4 insolvenčního zákona přihlíženo, přestože tak učinil ještě před přezkumným jednáním, neboť změna pohledávky (vyjma změny její výše) je po uplynutí lhůty k jejímu přihlášení dle § 192 odst. 4 insolvenčního zákona nepřípustná.

Odvolací soud odkazuje na tyto závěry, se kterými se plně ztotožňuje a uvádí, že zpětvzetí zajištění , které v obou případech učinili věřitelé č. 1 a č. 4 po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek (ta skončila dne 2. 4. 2015 a předmětná podání uvedených věřitelů byla učiněna dne 7. 5. a 6. 5. 2015), nemá žádné právní účinky. Není proto správný závěr soudu prvního stupně, že se v důsledku svých podání stali uvedení věřitelé věřiteli nezajištěnými, tedy že vzrostla celková suma pohledávek nezajištěných věřitelů až na částku 44.234.051,78 Kč (součet nově nezajištěných částek 12.671.101,82 Kč + 31.549.996,96 Kč a souhrnu původně nezajištěných pohledávek 12.953 Kč). Uvedený závěr platí tím spíše, že, jak již výše odvolací soud uvedl, věřitel č. 4 vzal svou přihlášku pohledávky zcela zpět.

Jak plyne z § 398 odst. 3 poslední věty insolvenčního zákona, zajištění věřitelé (v tomto případě jediný zajištěný věřitel BONUS PRAHA Investment, a. s.) se budou uspokojovat jen z výtěžku zpeněžení zajištění, tudíž jejich případně nesplacené nároky ze zajištění nemohou být uspokojovány plněním splátkového kalendáře.

Součet nezajištěných pohledávek 12.953 Kč se skládá z pohledávek přihlášených pod č. P2 věřitele č. 2 Mgr. Martina Svobody v rozsahu 7.865 Kč, č. P3 věřitele č. 3 Finančního úřadu pro hl. m. Prahu v rozsahu 1.551 Kč a č. P6 věřitele č. 5 Finančního úřadu pro v rozsahu 537 Kč. Jak plyne z protokolu z přezkumného jednání ze dne 11. 8. 2015 (č. d. B-17), insolvenční správce i dlužník popřeli pohledávku věřitele č. 3 v rozsahu 330 Kč. I kdyby byla uvedená částka v konečném důsledku popřena neúspěšně, nemůže mít tato eventuální okolnost vliv na to, že ani celková částka všech přihlášených nezajištěných pohledávek 12.953 Kč nedosahuje výše, kterou by dlužník při svých příjmech nemohl splatit v oddlužení plněním splátkového kalendáře dle § 398 odst. 3 insolvenčního zákona, přičemž nepochybně je dán předpoklad, že v případě oddlužení tímto způsobem bude hodnota plnění ve prospěch nezajištěných věřitelů ve výši 100 % jejich pohledávek. Není proto dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (a tedy ani pro neschválení již povoleného oddlužení dle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona) stanovený v § 395 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona.

Odvolací soud proto body II. a III. výroku, jakož i závislý bod IV. výroku, proti kterému samostatně není odvolání přípustné (§ 314 odst. 4 insolvenčního zákona), podle § 167 odst. 2 a § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu postupu dle § 406 insolvenčního zákona.

Odvolání proti bodu I. výroku, ve kterém bylo zrušeno usnesení schůze věřitelů o řešení úpadku plněním splátkového kalendáře, bylo odmítnuto dle § 218 písm. b) o. s. ř., protože dlužník není k tomuto odvolání oprávněn. Jak plyne z § 55 odst. 3 insolvenčního zákona, osobou oprávněnou podat odvolání je pouze věřitel, který hlasoval pro přijetí usnesení schůze věřitelů. Nicméně okolnost, že bod I. výroku nabyl právní moci, nemá vliv na to, že soud prvního stupně je vázán právním názorem vysloveným odvolacím soudem v tomto usnesení (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti první větě výroku tohoto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu. Proti druhé větě výroku usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 24. května 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Jana Berná