1 VSPH 1727/2016-B-191
KSUL 46 INS 1681/2008 1 VSPH 1727/2016-B-191

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: Ing. Oldřich Valta, se sídlem Louny, Obora 146, insolvenční správce dlužníka KERATECH GROUP, a. s., IČO 25441469, zastoupeného advokátem JUDr. Michalem Špirkem, se sídlem Rakovník, Vysoká 92, proti žalovaným: 1) SVS CONSULTING, v. o. s., IČO 25421000, se sídlem Litoměřice, Dlouhá 198/34, 2) Stojan anonymizovano , anonymizovano , bytem Litoměřice, Plešivecká 1866/1, 3) Ing. Luděk anonymizovano , anonymizovano , bytem Litoměřice, Mírové nám. 15/7, o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření v řízení sp. zn. 46 ICm 2952/2016, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 46 INS 1681/2008-B-186 ze dne 19. srpna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. KSUL 46 INS 1681/2008-B-186 ze dne 19. srpna 2016 se m ě n í tak, že se odmítá návrh žalobce na nařízení předběžného opatření.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. 8. 2016 zamítl návrh žalobce ze 17. 8. 2016 na nařízení předběžného opatření, kterým mělo být žalovaným zakázáno nakládat s majetkem specifikovaným v usnesení (akcie, obchodní podíly, nemovitosti konkrétně specifikované ve výroku). Soud v odůvodnění usnesení uvedl, že žalobce podal dne 17. 8. 2016 návrh na vydání předběžného opatření, přičemž zároveň připojil k návrhu žalobu o náhradu škody proti prvnímu žalovanému, jako dřívějšímu insolvenčnímu správci v insolvenční věci sp. zn. KSUL 46 INS 1681/2008 a proti druhému a třetímu žalovanému jako společníkům ručícím za závazky prvního žalovaného, který je v. o. s. Řízení o této žalobě je vedeno pod sp. zn. 46 ICm 2952/2016. Soud dále odkázal na § 76 a § 75b o. s. ř. s tím, že žalobce, který je insolvenčním správcem v insolvenční věci sp. zn. KSUL 46 INS 1681/2008, je dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. osvobozen od soudních poplatků, proto není povinen složit jistotu. Soud dále odůvodnil, proč neshledal důvody pro nařízení předběžného opatření a návrh žalobce na předběžné opatření zamítl.

Žalobce podal včas proti usnesení odvolání, ve kterém navrhl rozhodnutí změnit a navrhované předběžné opatření uložit. Své odvolání podrobně odůvodnil. isir.justi ce.cz

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) a (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) přezkoumal napadené usnesení podle § 7 insolvenčního zákona a § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, byť z procesního důvodu bylo usnesení změněno.

V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že insolvenční správce podal návrh na předběžné opatření, které bylo podáno v rámci incidenčního řízení zahájeného téhož dne pod sp. zn. 46 ICm 2952/2016. Na tento návrh na předběžné opatření je proto potřeba nahlížet jako na návrh podaný dle § 102 o. s. ř. v uvedeném incidenčním sporu o náhradu škody, nejedná se o předběžné opatření navržené v insolvenčním řízení sp. zn. KSUL 46 INS 1681/2008. Soud prvního stupně opomněl zaslat své usnesení žalovaným a nezaslal jim ani žalobcovo odvolání. Odvolací soud nicméně nevrátil spis soudu prvního stupně k doručení těchto listin žalovaným, neboť uvedené vady nemohly ovlivnit rozhodnutí odvolacího soudu a nemohly procesně poškodit žalované.

Odvolací soud se z níže uvedených důvodů neztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, podle kterého nebyl žalobce povinen zaplatit jistotu.

Podle § 75b odst. 1 první věty o. s. ř. K zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10 000 Kč a ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti ve výši 50 000 Kč. Podle odst. 2 Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne. Podle odst. 3 písm. d) Odstavce 1 a 2 neplatí, osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138).

Podle § 138 odst. 1 první věty o. s. ř. Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Jak je zřejmé z vazby § 138 na § 75b odst. 3 písm. d) o. s. ř. (odvolací soud podotýká, že se § 75b použije obdobně dle § 102 odst. 3 o. s. ř. i na předběžná opatření navržená po zahájení řízení, nepochybně se tedy uplatní i v této věci, v níž byl návrh na předběžné opatření podán společně s žalobou; nemá význam okolnost, že předběžné opatření nebylo navrženo přímo v žalobě), navrhovatel předběžného opatření není povinen složit jistotu, jsou-li na straně navrhovatele dány takové poměry, které by odůvodňovaly jeho osvobození od soudních poplatků. Nelze v tomto směru zaměňovat osvobození od soudních poplatků dle § 138 z důvodu majetkových poměrů navrhovatele s jeho osvobozením od povinnosti platit soudní poplatky na základě zákona, v daném případě dle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích.

V dané věci se žalobce domáhá předběžného opatření v rámci řízení ve věci samé. V předmětném řízení ve věci samé se nejedná o vztah mezi podnikateli vyplývající z podnikatelské činnosti (žalobce-insolvenční správce není podnikatelem). Z toho důvodu byl žalobce povinen dle § 75b odst. 1 o. s. ř. složit na účet soudu jistotu ve výši 10.000,-Kč nejpozději v den podání návrhu na předběžné opatření, tj. dne 17. 8. 2016. Žalobce tuto jistotu nezaplatil. Jak plyne z § 75b odst. 1 první věty o. s. ř. v návaznosti na odst. 2 uvedeného ustanovení, nezaplatil-li navrhovatel nejpozději v den podání návrhu na předběžné opatření peněžní jistotu, soud bez dalšího návrh odmítne, a to aniž by před odmítnutím návrhu z důvodu nezaplacení jistoty o této povinnosti navrhovatele poučoval.

Odvolací soud podotýká, že v dané věci se neuplatní § 82 odst. 1 insolvenčního zákona s ohledem na nemožnost aplikovat v incidenčním řízení ustanovení insolvenčního zákona s výjimkou doručování (viz § 160 odst. 3 insolvenčního zákona), nicméně i z § 82 odst. 1 uvedeného zákona je zřejmé, že jistota musí být složena, lze-li o předběžné opatření nařídit jen na návrh. V dané věci se o takovou procesní situaci jedná, soud prvního stupně nemá pravomoc nařídit v předmětné incidenční věci předběžné opatření bez návrhu žalobce. I z tohoto důvodů je zřejmé, že s ohledem na nezaplacení jistoty měl soud prvního stupně návrh na předběžné opatření odmítnout, nikoliv o něm věcně rozhodovat.

Nebyly splněny podmínky pro rozhodování o návrhu žalobce na vydání předběžného opatření. Odvolací soud proto v souladu s § 7 insolvenčního zákona, § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 písm. a), dále § 102 odst. 1 a 3 a § 75b odst. 2 o. s. ř. změnil napadené usnesení tak, že návrh na předběžné opatření odmítl.

Ve smyslu § 145 o. s. ř. rozhodne soud prvního stupně o náhradě nákladů předběžného opatření včetně odvolacího řízení v rozhodnutí, jímž u něho skončí řízení ve věci samé.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 13. září 2016

JUDr. Ladislav D e r k a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík