1 VSPH 1725/2012-A-11
MSPH 76 INS 27800/2012 1 VSPH 1725/2012-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Martin anonymizovano , anonymizovano , bytem Jateční 21, Praha 8, zahájené na návrh: Hypoteční banka, a.s., IČO 13584324, sídlem Radlická 333/150, Praha 5, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2012, č.j. MSPH 76 INS 27800/2012-A-6,

takto:

I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2012, č.j. MSPH 76 INS 27800/2012-A-6, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh podaný Hypoteční bankou, a.s. (dále jen navrhovatel) pro jeho procesní vady spočívající v tom, že navrhovatel nevylíčil rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka Martina anonymizovano (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že insolvenční návrh podaný navrhovatelem neobsahuje konkrétní údaje o pohledávkách dalších věřitelů dlužníka, zejména konkrétních údajů o důvodu pohledávek a jejich splatnosti, a to v míře, která v případě, že tato tvrzení budou shledána pravdivými, dovolí insolvenčnímu soudu uzavřít, že dlužník je v úpadku. Vyslovil přitom názor, že označení data splatnosti závazku dalšího věřitele nemůže navrhovatel doložit údajem z exekučního řízení vedeného proti dlužníku. Protože pro vady návrhu nebylo možné v řízení dále postupovat, rozhodl soud prvního stupně o odmítnutí insolvenčního návrhu podle ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se navrhovatel včas odvolal, neboť dle jeho názoru dospěl soud prvního stupně k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhoval, aby rozhodnutí soudu prvního stupně odvolací soud zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání. Zejména ve svém odvolání nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že jeho návrh neobsahuje konkrétní označení pohledávek dalších věřitelů a tvrdil, že jejich pohledávky ve svém návrhu řádně označil přesnou výší, údajem o jejich splatnosti a doložil je odkazem na konkrétní pravomocný a vykonatelný exekuční příkaz, jimiž jsou prováděny exekuce na majetek dlužníka. Podle navrhovatele závěr o úpadku dlužníka z jeho návrhu logicky vyplývá, když označení dalších věřitelů a jejich pohledávek je dostatečně konkrétní, neboť exekuci není možné nařídit pro pohledávku, která by nebyla splatná. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Z ust. § 97 odst. 1 a 3 IZ plyne, že insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel, a jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Náležitosti insolvenčního návrhu stanoví ust. § 103 odst. 1 a 2 IZ shodně pro návrh podávaný (jakožto navrhovatelem) dlužníkem či jeho věřitelem tak, že kromě obecných náležitostí podání (ust. § 42 odst. 4 občanského soudního řádu-dále jen o.s.ř.) musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1 (tj. fyzická osoba označena jménem, příjmením a bydlištěm /sídlem/, u podnikatele též identifikačním číslem, a právnická osoba označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem). Dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží (ust. § 97 odst. 2 IZ). Podá-li insolvenční návrh dlužník, dle ust. § 104 odst. 1 IZ je povinen k němu připojit především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů, jež musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ s tím, že všechny osoby uvedené v seznamech musejí být označeny způsobem uvedeným v ust. § 103 odst. 1 IZ.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

K posledně uvedené podmínce ust. § 3 odst. 2 IZ stanoví, že se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Základem pro rozhodnutí o úpadku dlužníka je pouze srozumitelný a určitý insolvenční návrh opatřený náležitostmi dle ust. § 103 IZ a zákonem požadovanými přílohami obsahujícími údaje uvedené v ust. § 104 IZ (zejména řádnými seznamy svého majetku a závazků). Soudní praxe dovodila, že-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-je nutno i v případě insolvenčního návrhu podávaného dlužníkem trvat na zákonem předepsaném řádném vylíčení rozhodujících skutečností, které osvědčují jeho úpadek nebo hrozící úpadek (ust. § 103 odst. 2 IZ), mezi něž patří mimo jiné i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku. Tuto povinnost nelze mít proto za splněnou tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka. Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil. To však za předpokladu, že tyto seznamy jsou řádné-tj. opatřené náležitostmi předepsanými v ust. § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení ust. § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Z obsahu spisu plyne, že navrhovatel v insolvenčním návrhu zejména tvrdí, že dlužník má více splatných závazků po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů, které není schopen plnit. Navrhovatel označil v návrhu své pohledávky za dlužníkem, které mu vznikly na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne 28.3.2007 ve výši 1.700.000,-Kč zajištěné zástavním právem váznoucím na nemovitostech dlužníka, jenž ke dni podání insolvenčního návrhu činil 267.419,75 Kč. Dále uvedl, že dlužník má jako další věřitele Tessile ditta, a.s. se dvěma pohledávkami po 968,-Kč s přísl. a Tessile ditta services, a.s. rovněž s pohledávkou ve výši 968,-Kč s přísl. a označil exekuční řízení, která byla zahájena za účelem vymožení těchto pohledávek a v nichž byly vydány exekuční příkazy č.j. 003 Ex 9788/2011-11 exekutorem v Praze 10 Mgr. Richardem Bednářem, č.j. 132 Ex 847/2012-11 exekutorem v Praze 2 JUDr. Janem Fendrychem a č.j. 067 Ex 22810/2012-17 exekutorem v Praze 5 JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D. Navrhovatel však neoznačil důvod pohledávek tohoto věřitele ani data jejich splatnosti.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, neboť ze skutkových tvrzení navrhovatele nelze jednoznačně dovodit, že má dlužník další věřitele s pohledávkami splatnými déle než 30 dnů, jež není schopen plnit. Označení pohledávek dalšího věřitele Tessile ditta, a.s. postrádá uvedení jejich důvodů (přitom se jedná o pohledávky shodné výše) a splatnosti. Odvolací soud se neztotožnil s názorem navrhovatele v jeho podaném odvolání, podle kterého by uvedení konkrétních exekučních příkazů (bez dalšího) vydaných k vymožení závazků dlužníka postačovalo k vylíčení skutečností, z nichž by bylo možno dovozovat existenci těchto závazků v době podání insolvenčního návrhu a neschopnost dlužníka plnit své splatné závazky. Proto odvolací soud považuje postup soudu I. stupně, jímž návrh na zahájení insolvenčního řízení bez dalšího odmítl, za správný. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle ust. § 128 odst. 1 IZ, proto je z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bez významu, pokud se navrhovatel v rámci odvolání pokusil vady insolvenčního návrhu odstranit a důvod pohledávek dalšího věřitele doplnit.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Protože byl insolvenční návrh odmítnut, měl by dlužník podle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení, jež mu však v daném případě v odvolacím řízení nevznikly. Proto odvolací soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. ledna 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová