1 VSPH 1724/2012-A-108
KSPL 54 INS 3123/2012 1 VSPH 1724/2012-A-108

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: PREFA-BETON Cheb, spol. s r.o., IČO 49791656, se sídlem Podhradská 7, 350 02 Cheb, zast. JUDr. Beátou Burianovou, advokátkou, sídlem Hlavní 161, Mariánské Lázně, zahájené na návrh: a) DOBIÁŠ, s.r.o., IČO 14892910, sídlem Kněžmost 237, zast. JUDr. Zdeňkou Mikovou, advokátkou, sídlem Mladá Boleslav, Kalefova 404, b) Ing. Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem Šemnice 33, Kyselka, zast. JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, sídlem Karlovy Vary, Polská 4, c) Ing. Petr anonymizovano , nar. 15.5.1972, bytem Andělská Hora 216, Bochov, zastoupený JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem, sídlem Polská 4, Karlovy Vary, d) Česká spořitelna, a.s., IČO 45244782, sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4, do něhož vstoupilo Krajské státní zastupitelství v Plzni, sídlem Veleslavínova 38, Plzeň, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. října 2012, č.j. KSPL 54 INS 3123/2012-A-69, ve znění usnesení ze dne 12. října 2012, č.j. KSPL 54 INS 3123/2012-A-76,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. října 2012, č.j. KSPL 54 INS 3123/2012-A-69, ve znění usnesení ze dne 12. října 2012, č.j. KSPL 54 INS 3123/2012-A-76, se v napadeném bodu I. výroku p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Plzni pod bodem I. výroku zjistil úpadek dlužníka PREFA-BETON Cheb, s.r.o. (dále jen dlužník), pod bodem II. výroku ustanovil insolvenčním správcem dosavadního předběžného správce Insolvenční agentura, v.o.s., pod bodem III. výroku konstatoval, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, pod body IV., V. výroku vyzval věřitele k přihlášení pohledávek za dlužníkem a ke sdělení zajišťovacích práv, jež uplatňují na věcech, právech, pohledávkách a jiných majetkových hodnotách dlužníka, pod bodem VI. výroku nařídil konání přezkumného jednání, po jehož skončení se bude konat schůze věřitelů, jejíž program stanovil pod bodem VII. výroku, v bodě VIII. výroku jmenoval členy věřitelského výboru a v bodě IX. výroku uložil navrhovatelům, aby společně a nerozdílně zaplatili soudní poplatek.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že insolvenční řízení bylo zahájeno na návrh navrhovatele a) DOBIÁŠ, s.r.o., k němuž postupně přistoupili navrhovatelé b) Ing. Petr anonymizovano , anonymizovano , c) Ing. Petr anonymizovano , nar. 15.5.1972 a d) Česká spořitelna, a.s. Své rozhodnutí opíral soud I. stupně o prohlášení jednatele dlužníka RNDr. Tomáše Zuckermanna při jednání konaném dne 25.9.2012 svolaného za účelem rozhodnutí o insolvenčním návrhu, jenž učinil nespornou skutečnost, že dlužník má splatné závazky déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, a dospěl k závěru, že je v úpadku ve formě insolvence.

Proti výše uvedenému usnesení se v rozsahu rozhodnutí o úpadku dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil zpět k projednání soudu I. stupně, neboť dlužník své pohledávky věřitelům průběžně plní, a proto není v úpadku dle § 3 insolvenčního zákona.

K rozhodnutí soudu I. stupně podalo vyjádření i Krajské státní zastupitelství v Plzni, ve kterém podpořilo závěr soudu o úpadku dlužníka z důvodu insolvence a poukázalo zejména na tu skutečnost, že dlužník při jednání svolaném za účelem projednání jeho úpadku sám učinil svůj úpadek nesporný. Protože byla současně dokazováním před soudem osvědčena i mnohost věřitelů dlužníka, navrhlo státní zastupitelství potvrzení napadeného usnesení v celém rozsahu, neboť úpadek dlužníka je dán dle zákonných hledisek § 3 odst. 1 písm. a) až c) insolvenčního zákona.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a aniž by nařizoval jednání (s ohledem na souhlasná stanoviska navrhovatelů a státního zastupitelství s projednáním věci bez nařízení jednání a na skutečnost, že se dlužník na výzvu soudu k této otázce ve stanovené lhůtě dle § 214 odst. 3 občanského soudního řádu nevyjádřil) dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 105 insolvenčního zákona podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlášku.

Podle ust. § 136 odst. 1 insolvenčního zákona vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Předmětem insolvenčního řízení, jež se zahajuje insolvenčním návrhem, je rozhodnutí o úpadku (či hrozícím úpadku dlužníka). V případě insolvenčního návrhu podaného věřitelem je pak osvědčení jeho splatné pohledávky za dlužníkem především průkazem jeho legitimace požadovat, aby insolvenční soud tvrzený úpadek dlužníka zkoumal (aktivní legitimace).

V daném případě z insolvenčních návrhů navrhovatelů a), b), c) a d) vyplývá, že za dlužníkem mají pohledávky:

-Navrhovatel a) pohledávku splatnou nejpozději k 31.1.2012 vzniklou dodáním zboží na základě rámcové kupní smlouvy uzavřené s dlužníkem dne 23.3.2011 ve výši 6.789.565,-Kč, z níž část ve výši 661.384,-Kč dlužník nezaplatil, ač svůj dluh uznal v dohodě uzavřené s navrhovatelem a) dne 18.10.2011; -Navrhovatel b) pohledávku splatnou od 15.7.2011 vzniklou na základě dodatku dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 7.7.2011 ve výši 313.805,-Kč;

-Navrhovatel c) pohledávku splatnou od 15.7.2011 vzniklou na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 30.5.2011 ve výši 255.421,-Kč a

-Navrhovatel d) pohledávky splatné od 30.11.2011 ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. 1484/04/LCD ze dne 26.8.2004 ve znění dodatků poskytnutého do výše 25.000.000,-Kč v celkové výši s příslušenstvím 25.804.229,35 Kč.

Dlužník učinil nesporným, že má závazky déle než 3 měsíce po splatnosti a není schopen je plnit. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 11.12.2012 dále vyplývá, že pohledávky věřitelů a) i c) dlužník nepopřel a jsou zjištěné. Pohledávky věřitelů b), c) byly zahrnuty mezi pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

V daném případě je zřejmé, že navrhovatelé prokázali existenci svých splatných pohledávek za dlužníkem a dlužník tuto skutečnost nerozporoval. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že navrhovatelé svoji aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu osvědčili a přistoupil k hodnocení splnění zákonných podmínek pro zjištění dlužníkova úpadku.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 insolvenčního zákona vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 tohoto zákona, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 insolvenčního zákona.

Jak vyplývá z insolvenčního spisu, zejména seznamu přihlášených pohledávek a protokolu o přezkumném jednání ze dne 11.12.2012, dlužník má více věřitelů se splatnými pohledávkami po lhůtě splatnosti déle než 3 měsíce, které nezpochybňuje, například věřitele: -Vojenská zdravotní pojišťovna ČR s pohledávkou v celkové výši 264.756,-Kč za pojistné na veřejném zdravotním pojištění za období od 1.8.2010; -JORDAHL & amp; PFEIFER Stavební technika, s.r.o. s pohledávkou ve výši 9.319.378,86 Kč za dodání zboží na základě kupní smlouvy a uznané dlužníkem v dohodě o svolení k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí sepsané dne 21.10.2011 před notářem JUDr. Romanem Bláhou pod č.j. NZ 1275/2011 splatnou 23.11.2011; -Česká správa sociálního zabezpečení s pohledávkami za nezaplacené pojistné a penále splatnými dne 14.4.2011 na základě výkazu nedoplatků č.j. 44002/210-9013-14.4.2011-495/441 v zůstatkové výši 1.210.914,-Kč a dne 13.10.2011 na základě výkazu nedoplatků č.j. 44002/210-9013-13.10.2011 ve výši 1.889.299,-Kč; -TECHNIMAT, s.r.o. s pohledávkami v celkové výši 6.597.709,52 Kč splatnými nejpozději k 8.2.2012 za dodávky zboží na základě rámcové kupní smlouvy uzavřené s dlužníkem dne 4.1.2010, uznanými dlužníkem v dohodě ze dne 2.12.2011; -a více než 100 dalších věřitelů se zjištěnými nezajištěními pohledávkami ve výši 156.841.190,10 Kč a zajištěnými pohledávkami ve výši celkem 65.194.690,10 Kč.

Dále ze zprávy insolvenčního správce ze dne 20.9.2012 vyplývá, že účetní hodnota majetku dlužníka činí přibližně 290.000.000,-Kč, jeho skutečná hodnota bude však nižší. Dlužník v současné době nevyvíjí činnost, nemá žádné zaměstnance, jeho hlavním aktivem je výrobní areál, jehož prostory v současné době převážně pronajímá. Dlužník eviduje dostupné krátkodobé finanční prostředky ve výši 13 mil. Kč, nemá tedy prostředky na úhradu svých závazků splatných déle než 3 měsíce.

Jak plyne z toho, co uvedeno výše, postavil soud prvního stupně závěr o zjištění úpadku dlužníka ve formě insolvence na tom, že dlužník učinil okolnosti svého úpadku nespornými. Z výše uvedených skutečností, které vyplývají z insolvenčního spisu je však zřejmé i to, že dlužník se nachází v situaci, kdy narůstá počet jeho závazků starších 3 měsíců po splatnosti, nemá na jejich úhradu dostatek finančních prostředků, a proto tyto závazky neplní (včetně závazků za energie a závazků z pracovněprávních vztahů). Příjmy dlužníka v současné době tvoří jen příjmy z pronájmu jeho výrobních prostor a prodeje materiálových zásob.

Odvolací soud především konstatuje, že z existence pohledávek navrhovatelů a uvedených příkladmých věřitelů s pohledávkami splatnými déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti ve výši přesahující 45 mil. Kč byl úpadek dlužníka, projevující se ve formě jeho platební neschopnosti, spolehlivě osvědčen.

Existenci pohledávek shora uvedených věřitelů ostatně dlužník ani ve svém podaném odvolání nezpochybňoval, toliko tvrdil, že své závazky průběžně plní, a proto není v úpadku.

Ze shora provedených zjištění je však zřejmý jednoznačný závěr, že dlužník není schopen plnit své závazky splatné déle než 3 měsíce a vzhledem k tomu, že již nevyvíjí další výrobní činnost, nelze očekávat v tomto smyslu žádné zlepšení situace.

Závěrem shrnuto, soud I. stupně měl úpadek dlužníka správně osvědčen podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona a další skutečnosti, které vyplývají z dalšího průběhu insolvenčního řízení, konkrétně z protokolu o přezkumu pohledávek a doplněného seznamu pohledávek, jednoznačně vedou i odvolací soud k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě insolvence, neboť zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu podstatně delší) v prodlení s plněním svých splatných závazků (nesporných ve výši přesahující 200 milionů Kč) vůči více věřitelům, přičemž ničím neosvědčil, že má (a měl) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu. Protože úpadek dlužníka ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. a usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku, tedy v části napadené odvoláním, jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 24. ledna 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva