1 VSPH 1722/2013-B-89
MSPH 59 INS 6757/2009 1 VSPH 1722/2013-B-89

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Františka Kučery ve věci dlužníka Ondřeje anonymizovano , anonymizovano , bytem Rabyně č. 21, adresa pro doručování: Praha 8, Olštýnská 733/3, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2013, č.j. MSPH 59 INS 6757/2009-B-73,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2013, č.j. MSPH 59 INS 6757/2009-B-73, se mění tak, že se oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře nezrušuje a konkurs na majetek dlužníka se neprohlašuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze rozhodl pod bodem I. výroku o tom, že se zrušuje oddlužení Ondřeje anonymizovano (dále jen dlužník), že jeho úpadek bude řešen konkursem, který bude projednávám jako nepatrný (bod II. výroku), a že účinky prohlášení konkursu nastávají dne 21.8.2013 v 16:45 hodin (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 2.3.2010 (B-9) schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, že se do insolvenčního řízení přihlásilo 7 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 595.027,19 Kč, z nichž pohledávky ve výši 76.994,02 Kč jsou dle § 170 písm. b) insolvenčního zákona (dále jen IZ) z uspokojení vyloučeny, a že funkci věřitelského orgánu vykonává soud dle § 66 odst. 1 IZ.

Vyšel ze zjištění, že dlužník často měnil zaměstnavatele a liknavě plnil své povinnosti, když včas neohlašoval změny plátců mzdy, nepodával zprávy o svých příjmech a nekomunikoval se správcem. Na třech jednáních nařízených ve dnech 14.11.2011, 28.2.2012 a 18.2.2013 dlužník vždy jen sliboval nápravu tohoto stavu a úhradu dlužných splátek. Z podání insolvenční správkyně Ing. Jaroslavy Dlabolové (dále jen správkyně) ze dne 22.4.2013 a ze dne 15.8.2013 soud I. stupně zjistil, že dlužník stále neplní své povinnosti a že za dobu trvání oddlužení (od dubna 2010 do dubna 2013) uhradil pouze 17 splátek v celkové výši 72.461 Kč, tj. 10,33 % zjištěných pohledávek, ačkoliv měl správně uhradit 36 splátek v celkové výši 146.308 Kč.

Tak dospěl soud I. stupně k závěru, že dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, když řádně nepředkládá doklady o svém příjmu a nekomunikuje se správkyní, a není s to splnit ani podstatnou část splátkového kalendáře, když nikde oficiálně nepracuje, jeho příjmy jsou nízké nebo

žádné a když od dubna 2010 do dubna 2013 uhradil pouze 72.461 Kč a od dubna do srpna 2013 uhradil jen 5.320 Kč, ačkoliv měl podle splátkového kalendáře uhradit částku 146.308 Kč a další částky do srpna 2013, přičemž jeho nedoplatek činí již nejméně 73.847 Kč. Připomněl, že upozornil dlužníka na jeho posledním slyšení konaném dne 18.2.2013 na to, že musí splácet nejméně 6.154 Kč měsíčně, aby splnil oddlužení, což dlužník nedodržel. Proto soud I. stupně postupoval podle § 418 odst. 1 písm. a), b) IZ, schválené oddlužení zrušil a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se dlužník včas odvolal (B-74) a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a povolil mu pokračovat v oddlužení. Připustil, že v průběhu oddlužení často měnil své zaměstnání, avšak jen proto, aby dodržel podmínky oddlužení, a podrobně rozváděl některé okolnosti svých pracovních poměrů a těžkosti s tím spojené. Přiznal, že změny v plátcích mzdy ohlašoval až na opakované výzvy správce a že často neodváděl srážky v důsledku svých nízkých příjmů. Uvedl, že byl pod značným psychickým tlakem, a popíral, že by se správcem nekomunikoval. Připustil, že za pomoci své přítelkyně dosud uhradil jen 17 splátek v celkové výši 72.461 Kč, což činí 10,33 % hodnoty nezajištěných pohledávek. Vysvětloval, že jeho zaměstnavatel funguje na provizním systému a že mu v měsících únor až červen 2013 pravidelně strhával částku 5.320 Kč, avšak neví, proč tyto splátky nedorazily ke správci. Popisoval ukončení svého posledního pracovního poměru dohodou ke dni 1.6.2013 s tvrzením, že není pravdivé. Popíral obsah dopisu zaměstnavatele ze dne 17.7.2013, dle něhož ukončil pracovní poměr dohodou ke dni 1.6.2013 a výše jeho srážek činila 24.076 Kč, což by mělo odpovídat období od února do června 2013. Dodal, že má od 9.9.2013 nové zaměstnání, z něhož lze odvádět srážky ve výši 7.000 Kč, což by mělo postačovat na jeho oddlužení, a že výpadek ve splácení splátkového kalendáře nebyl způsoben jeho vinou stejně jako tvrzené ukončení jeho předešlého zaměstnání, ale že šlo o administrativní nedopatření ze strany zaměstnavatele. K odvolání připojil výplatní pásky za období leden až červen 2013, ukončení pracovního poměru ze dne 17.7.2013, pracovní smlouvu ze dne 1.2.2012 s dodatkem č. 2 ze dne 31.1.2013 a novou pracovní smlouvu ze dne 6.9.2013.

Správkyně ve vyjádření k odvolání (B-76) zopakovala svá zjištění, na nichž soud I. stupně vystavěl napadené usnesení, a rozhodnutí o odvolání ponechala na úvaze odvolacího soudu. Zrekapitulovala, že v roce 2010 obdržela srážky ze mzdy dlužníka v celkové výši 27.061 Kč, že za měsíce 12/2010, 1/2013, 2/2013, 3/2013 obdržela od dlužníka prostředky v hotovosti označené jako klientský vklad, že v období od 4/2011 do 12/2011 neobdržela ničeho, že v průběhu roku 2012 obdržela od dlužníka další finanční prostředky formou klientských vkladů v hotovosti v celkové výši 18.100 Kč a bezhotovostním převodem od jiné fyzické osoby v celkové výši 18.000 Kč a že v roce 2013 obdržela jen jednu srážku ze mzdy ve výši 5.320 Kč. Za období 42 měsíců splátkového kalendáře tak obdržela celkem 72.461 Kč. Správkyně popsala průběh jednotlivých zaměstnání dlužníka, plnění jeho povinností v oddlužení a svůj postup vůči dlužníkovi s tím, že od svého posledního zaměstnavatele (Servisní dopravní společnost) dlužník nikdy nepředložil své výdělky z dohod konaných mimo pracovní poměr.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 418 IZ zruší insolvenční soud schválené oddlužení a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení plánu oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník (odst. 1). Má se za to, že dlužník zavinil vznik peněžitého závazku podle odst. 1 písm. c), byl-li k jeho vymožení vůči dlužníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce (odst. 2). Rozhodnutí podle odstavce 1 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu (odst. 3). Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3 (odst. 4).

Z dosavadního průběhu oddlužení je nesporné, že za 42 měsíců trvání splátkového kalendáře uhradil dlužník jen 72.461 Kč, což představuje jen 13,98 % hodnoty nezajištěných pohledávek (595.027,19 Kč minus 76.994,02 Kč = 518.033,17 Kč), nadto bez započítání nároků správkyně (každý měsíc ve výši 750 Kč na odměně a 150 Kč na náhradě hotových výdajů, tedy celkem 1.080 Kč měsíčně s event. připočtením DPH, je-li správkyně jejím plátcem), a že dlužník řádně a včas neplnil své základní povinnosti, jak vyplývá ze zpráv správkyně (B-46, B-47, B-49, B-50, B-55, B-61, B-72, B-76) a z protokolů o jednání (B-52, B-57, B-66). Odvolací soud se proto v zásadě ztotožňuje s úvahou soudu I. stupně, jenž v této situaci dovodil zrušení schváleného oddlužení z důvodů uvedených v § 418 odst. 1 písm. a), b) IZ.

Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je však dle odvolacího soudu rozhodující skutečnost, že se dlužníkovi od září 2013 podařilo najít stabilní zaměstnání, z něhož plynou do jeho majetkové podstaty pravidelné splátky ve výši 7.000 Kč měsíčně (jak dlužník doložil u odvolacího jednání konaného dne 16.1.2014 výplatními páskami za měsíce září, říjen a listopad 2013), a kdy dlužník předložil darovací smlouvu ze dne 14.1.2014, dle níž se Kateřina Havránková zavázala poskytovat dlužníkovi dar ve výši 1.000 Kč měsíčně počínaje od 20.9.2013 do konce jeho oddlužení. Odvolací soud též přihlédl k tomu, že v první polovině roku 2013 nedošly od dlužníka k rukám správkyně žádné splátky jen proto, že je bývalý zaměstnavatel dlužníkovi sice strhával, ale správkyni je již nezaslal a neoprávněně si tak ponechal celkem 33.216 Kč, a že správkyně tuto částku vymáhá po tomto zaměstnavateli žalobou. Vymůže-li správkyně takto ušlé prostředky, pak by míra uspokojení nezajištěných pohledávek činila již dnes 15 % jejich hodnoty. Za situace, kdy dlužník až v odvolacím řízení předložil listiny, z nichž odvolací soud shledal, že aktuální mzdové příjmy dlužníka a příjmy z nově uzavřené darovací smlouvy mu stále zachovávají šanci na to, aby oddlužení plněním splátkového kalendáře mohlo být ještě splněno, nemá odvolací soud důvod nevěřit upřímně míněné snaze dlužníka dostát-v závěrečné fázi řízení (splátkový kalendář skončí v březnu 2015) -všem podmínkám oddlužení plněním splátkového kalendáře a je přesvědčen o tom, že si dlužník bude-poučen následky svého dosavadního lehkomyslného jednání (resp. nekonání vůči správkyni a insolvenčnímu soudu)-napříště dobře vědom všech svých povinností, jež musí plnit po schválení oddlužení.

Dle přesvědčení odvolacího soudu nasvědčuje obsah odvolání dlužníka a vystupování dlužníka u odvolacího soudu na jednání konaných dne 28.11.2013 a 16.1.2014 spíše tomu, že dlužník svým chováním zřetelně projevuje úmysl následky nezvládnutí své ekonomické situace napravit a že veškerých svých schopností a možností využívá k úhradě závazků, a lze proto očekávat, že i pro věřitele bude oddlužení i nadále výhodnějším řešením jeho úpadku, než nepatrný konkurs. Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužníka-za změněného skutkového stavu-již nyní konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Nelze totiž přehlédnout, že řešení úpadku dlužníka splátkovým kalendářem může být stále ještě reálné a nezajištění věřitelé by z něho mohli obdržet stále ještě více než při nepatrném konkursu (a absenci majetku dlužníka) a nároky insolvenčního správce by byly zcela zapraveny. Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě umožnit dlužníkovi, aby v blízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčil insolvenční soud a zejména své věřitele o tom, že jeho snaha dostát v maximální možné míře svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužník nepřistupuje k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jeho úpadku a úpadek by pak byl již definitivně řešen konkursem.

Pro tuto chvíli však ještě není zrušení schváleného oddlužení dlužníka namístě. Proto postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a usnesení v napadeném bodě I. výroku, jakož i v ostatních na něm závislých bodech II., III. výroku, změnil ve výroku uvedeným způsobem.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 16. ledna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová