1 VSPH 1721/2013-A-14
MSPH 79 INS 25268/2013 1 VSPH 1721/2013-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníka Art Forum 21 Praha, s.r.o., IČO 25769391, sídlem Praha 2-Vinohrady, Kunětická 2534/2, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Praha 1, Týn 1049/3, vedeném na návrh navrhovatele Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 8, Vratislavská 388, zast. Mgr. Barborou Čechovou, advokátkou, sídlem Praha 2, Mánesova 19, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2013, č.j. MSPH 79 INS 25268/2013-A-8, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. října 2013, č.j. MSPH 79 INS

25268/2013-A-8, se m ě n í tak, že insolvenční návrh navrhovatele Zdeňka

anonymizovano se neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze v insolvenčním řízení dlužníka Art Forum 21 Praha, s.r.o. (dále jen dlužník) odmítl insolvenční návrh věřitele Zdeňka anonymizovano (dále jen navrhovatel; bod I. výroku), zrušil výrok II. usnesení ze dne 12.9.2013 č.j. MSPH 79 INS 25268/2013-A-6 (bod II. výroku) a navrhovateli uložil povinnost zaplatit dlužníkovi na náhradě nákladů řízení 8.228,-Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 11.9.2013 doručen insolvenční návrh navrhovatele, z něhož shledal, že neobsahuje tvrzení ohledně skutečností, které by osvědčovaly dlužníkův úpadek. Konstatoval, že v něm navrhovatel sice vylíčil a doložil okolnosti ohledně vzniku a existence své pohledávky a identifikoval také další tři věřitele, z nichž u dvou (Mgr. Capanda a JUDr. Montagová) uvedl rovněž výši jejich nároku, avšak z vyjádření dlužníka vyplynulo, že insolvenční návrh přesto nebyl úplný, když v něm nebylo uvedeno, že mezi navrhovatelem a dlužníkem jsou další soudní spory, o jím uváděné nároky a že tato skutečnost je naprosto zásadní jednak pro posouzení toho, zda dlužník na plnění nemá prostředky anebo je toliko neuznává, vede o ně spory u soudů, a není tudíž ochoten je plnit. Uvedený závěr platí jak pro navrhovatele, tak i o tvrzených a nedoložených pohledávkách dalších známých věřitelů (PSSZ a Mgr. Capandy), ohledně nichž navrhovatel ani neuvedl jejich splatnost. K pohledávce JUDr. Montagové dodal, že souhlasí s dlužníkem, že advokátka navrhovatele je pouze platebním místem pro zaplacení nákladů řízení, když navrhovatel nedoložil, že by došlo k postoupení této jeho pohledávky na jeho advokátku. S ohledem na obsah obrany dlužníka, jenž není ochoten plnit závazky, které neuznává a vede o ně spory, není ani zřejmé, z čeho navrhovatel dovozuje, že dlužník není objektivně schopen plnit své splatné závazky, popřípadě, zda a z jakého důvodu zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků anebo že by byl v prodlení s plněním svých závazků po dobu delší tří měsíců vůči více než jednomu svému věřiteli (v daném případě navrhovateli). Protože navrhovatel neuvedl a nedoložil, která ze situací předpokládaných v § 3 odst. 2 pod písm. a) až d) insolvenčního zákona (dále jen IZ) měla nastat tak, dospěl soud I. stupně k závěru, že navrhovatel neunesl břemeno tvrzení ohledně plurality věřitelů a platební neschopnosti dlužníka. Proto postupoval dle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční návrh odmítl. Za této situace již nerozhodoval o návrhu dlužníka na nařízení předběžného opatření, jímž by odklidil účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a zrušil povinnost, kterou dlužníkovi uložil předložit seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. O nákladech řízení rozhodl podle § 7 odst. 1 IZ ve spojení s § 146 odst. 3 o.s.ř. a ve věci úspěšnému dlužníkovi přiznal právo na jejich náhradu za použití § 9 odst. 4 písm. c), § 7 položka 5 a § 13 odst. 3 advokátního tarifu s připočtením 21 % DPH.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Kritizoval soud I. stupně za to, že v insolvenčním rejstříku včas nezveřejnil jeho přihlášku a přihlášky jím označených věřitelů Mgr. Jaroslava Capandy a JUDr. Boženy Montagové, které byla podány již dne 13.9.2013, že nevyvodil žádné závěry z toho, že dlužník v určené lhůtě nepřeložil seznamy svého majetku a závazků, a že insolvenční návrh odmítl až v reakci na obranu dlužníka a neučinil tak bez zbytečného odkladu do 7 dnů ode dne jeho podání. Vyjádřil názor, že dlužníkovi nelze prominout zmeškání lhůty pro předložení seznamů a že jeho obrana se jen snaží vyvolat dojem mnohosti soudních sporů, což není pravda. Setrval na svém, že jeho splatná pohledávka za dlužníkem je vykonatelná, když dovolání dlužníka bylo-byť zatím nepravomocně-odmítnuto. Uvedl, že žaloba dlužníka proti věřiteli Mgr. Jaroslavu Capandovi o náhradu škody ve výši 14.349.765,50 Kč, která mnohonásobně převyšuje pohledávku tohoto věřitele proti dlužníkovi, je šikanózní, a že splatnost pohledávky tohoto věřitele za dlužníkem je specifikována v rozsudku připojeném u insolvenčního návrhu. Vysvětloval, že splatnost pohledávky Pražské správy sociálního zabezpečení nastala dnem následujícím po právní moci rozsudku o tom, že pracovněprávní poměr byl dlužníkem zrušen neoprávněně, tedy dne 16.5.2013. Ačkoliv dlužník popírá jen pohledávku JUDr. Boženy Montagové ve výši 31.600,-Kč, dosud ji neuhradil, ačkoliv má k dispozici číslo jejího účtu, na který ji má uhradit. Poukazoval na dokumenty založené ve sbírce listin obchodního rejstříku, zejména na to, že dle jeho účetní závěrky nepokrývají aktiva dlužníka jeho ztrátu z předchozích let, že dlužník ukončil ke dni 28.11.2011 registraci k DPH a v současné době nemá žádnou aktivitu a ukončil svoji podnikatelskou činnost.

Vrchní soud v Praze aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ) přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Podle § 103 odst. 2 IZ musí být v insolvenčním návrhu vždy uvedeny i rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví vyvratitelné domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 3 odst. 3 IZ dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou -podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Pojmovým znakem úpadku v obou jeho formách je mnohost věřitelů dlužníka. V případě úpadku ve formě insolvence (jak plyne z kumulativních podmínek stanovených v § 3 odst. 1 písm. a/ až c/ IZ) musí jít o víceré (alespoň 2) věřitele s pohledávkami již splatnými, a to nejméně po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, s tím, že tyto závazky dlužník není schopen plnit (platební neschopnost). Naproti tomu při úpadku předlužením se podmínka mnohosti věřitelů dlužníka neodvozuje pouze od jeho závazků již splatných; rozhodné tu je to, zda souhrn dlužníkových závazků (splatných i nesplatných) převyšuje reálnou hodnotu jeho majetku.

Vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob, soudní praxe důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008-A uveřejněné pod č. 91/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ve smyslu ustálených judikatorních závěrů vyjádřených např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.12.2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2011-A uveřejněném pod č. 44/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek je třeba vycházet z toho, že při tvrzeném úpadku dlužníka insolvencí není zásadního rozdílu v požadavku na náležitou identifikaci splatné pohledávky insolvenčního navrhovatele za dlužníkem a na kvalitu údajů, jejichž prostřednictvím musí být v insolvenčním návrhu identifikován další věřitel (věřitelé) se splatnou pohledávkou za dlužníkem. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě insolvence, se tedy rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2010, sen. zn. 29 NSČR 1/2008-A uveřejněné pod č. 88/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z uvedeného vyplývá, že je-li tvrzen úpadek dlužníka ve formě insolvence, pak osoba či osoby dalšího věřitele dlužníka musí být v insolvenčním návrhu přesně označeny a jejich pohledávky musí být údajem o jejich důvodu, výši a splatnosti náležitě identifikovány s tím, že současně se musí z konkrétních skutečností uvedených v návrhu podávat závěr o dlužníkově platební neschopnosti (objektivní či založené některou ze zákonných domněnek).

Z insolvenčního návrhu ze dne 10.9.2013 (A-1) odvolací soud zjistil, že v něm navrhovatel řádně popsal vznik svých neuhrazených pohledávek za dlužníkem v celkové výši 2.875.600,-Kč sestávajících z dlužné mzdy ve výši 1.620.000,-Kč za období od listopadu 2008 do září 2013, z odměny za zapůjčení movitých věcí ve výši 189.600,-Kč, z manažerské prémie ve výši 985.000,-Kč a z odstupného ve výši 81.000,-Kč, které dlužník neuhradil a které dokládal pracovní smlouvou ze dne 15.5.2007, odměňováním výkonného ředitele ze dne 23.11.2007, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13.4.2012, sp. zn. 18 C 230/2008, jenž nabyl právní moci dne 15.5.2013 a stal se vykonatelným dne 21.5.2013, a výpovědí ze dne 19.7.2013. Současně navrhovatel označil další věřitele dlužníka, a to Mgr. Jaroslava Capandu, bývalého jednatele dlužníka, s pohledávkou na odměně za výkon funkce jednatele ve výši 55.000,-Kč měsíčně s poukazem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5.6.2013, sp. zn. 76 Cm 254/2008, podle kterého je dlužník povinen zaplatit tomuto věřiteli částku 385.000,-Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 22.4.2008, Pražskou správu sociálního zabezpečení, které dlužník za něho jako svého zaměstnance neodvedl ničeho za období od října 2008, a advokátku JUDr. Boženu Montagovou s pohledávkou na nákladech řízení ve výši 31.600,-Kč přiznanou pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2, ze dne 13.4.2012, sp. zn. 18 C 230/2008; svá tvrzení o pohledávkách známých věřitelů navrhovatel dokládal rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13.4.2012, sp. zn. 18 C 230/2008 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5.6.2013, sp. zn. 76 Cm 254/2008. Z existence uvedených splatných pohledávek navrhovatel dovozoval, že je dlužník není schopen zaplatit a že je v úpadku.

Na základě takovýchto tvrzení navrhovatele-pokud bude jejich pravdivost v řízení osvědčena-pak dle odvolacího soudu zjevně lze přijmout závěr, že vedle navrhovatele má dlužník i další (nejméně dva) věřitele (zejména Mgr. Jaroslava Capandu a JUDr. Boženu Montagovou, u nichž navrhovatel uvedl výši i splatnost jejich pohledávek, když u věřitelky Pražské správy sociálního zabezpečení neuvedl žádná konkrétní tvrzení, jež by mohla být předmětem dokazování), vůči nimž má splatné závazky (§ 3 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ), a protože jde v uvedených případech o závazky splatné déle než 3 měsíce, je tím dle § 3 odst. 2 písm. b) IZ založena též domněnka, že dlužník úhrady těchto závazků není schopen (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ), přičemž na úpadek dlužníka lze usuzovat i z toho, že dlužník v určené lhůtě nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ (§ 3 odst. 2 písm. d/ IZ), kterou mu soud I. stupně uložil usnesením ze dne 12.9.2013 (A-6). Ostatně ke dni rozhodování odvolacího soudu se do insolvenčního řízení přihlásili oba navrhovatelem označení věřitelé Mgr. Jaroslav Capanda a JUDr. Božena Montagová (P2-1, P3-1) se splatnými pohledávkami.

Navrhovatel tedy v insolvenčním návrhu-v této fázi řízení-nabídl prozatím dostatečná skutková tvrzení pro závěr, že se dlužník nachází v úpadku ve formě insolvence dle § 3 odst. 1 a 2 IZ, a protože tento návrh nepostrádá ani jiné předepsané obsahové náležitosti, nebylo žádného důvodu k tomu, aby soud I. stupně tento návrh dle § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Odvolací soud proto napadené usnesení v bodě I. výroku a na něm závislých bodech II., III. výroku podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

V dalším řízení soud I. stupně nařídí jednání o insolvenčním návrhu (§ 133 odst. 2 IZ) s ohledem na to, že dlužník nesouhlasil s rozhodnutím bez jednání, a neopomene též rozhodnout o návrhu dlužníka na nařízení předběžné opatření (A-7).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. října 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová