1 VSPH 172/2011-A-36
KSPH 37 INS 7184/2010 1 VSPH 172/2011-A-36

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné ve věci dlužníka Josefa Skoupého, nar. 27. května 1964, bytem a místem podnikání Tylova 163, 281 04 Plaňany, identifikační číslo 69014086, zastoupeného Mgr. Pavlem Letáčkem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1037/38, zahájené k návrhu věřitele Royal Investment & Partners, a.s., se sídlem Jeseniova 1151, 130 00 Praha 3, identifikační číslo 28384512, zastoupeného Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem Nádražní 58/110, 150 00 Praha 5, o návrhu na vydání předběžného opatření, o odvolání Ivety Andrásikové, nar. 5. června 1968, bytem v Praze 10-Královice, V Mydlinkách 83, zastoupené JUDr. Zuzanou Vávrovou, advokátkou se sídlem v Litoměřicích, Mírové nám. 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 7184/2010-A-19 ze dne 26. listopadu 2010

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 7184/2010-A-19 ze dne 26. listopadu 2010 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění:

Návrhem ze dne 25.11.2010 se navrhovatel domáhal vydání předběžného opatření, kterým by soud Ivetě Andrásikové uložil povinnost nenakládat s budovou č.p. 163, rodinný dům, postavenou na stavební parcele číslo 185/1, pozemek parcela číslo st. 185/1, o výměře 200 m2, zastavěná plocha a nádvoří, a pozemek parcela číslo 112/4, o výměře 142 m2, vše v katastrálním území a obci Plaňany, vše zapsané na listu vlastnictví číslo 713 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Kolín a zakázat jí zřizovat k těmto nemovitostem zástavní právo a právo odpovídající věcnému břemeni. Vlastnické právo k výše uvedeným nemovitostem bylo předmětem smlouvy o zajišťovacím převodu nemovitostí uzavřené mezi dlužníkem a Ivetou Andrásikovou k zajištění její pohledávky za dlužníkem. Navrhovatel upozornil, že Iveta Andrásiková uzavřela dne 22.11.2010 kupní smlouvu s Ivetou Pleyerovou, jejímž předmětem měl být převod vlastnického práva k výše uvedeným nemovitostem. Soud návrhu vyhověl a vydal předběžné opatření, kterým Ivetě Andrásikové zakázal do dne nabytí právní moci rozhodnutí o insolvenčním návrhu převádět vlastnické právo k nemovitostem či je zatěžovat.

Proti tomuto usnesení se Iveta Andrásiková včas odvolala a namítala, že po právní stránce byla smlouva o zajišťovacím převodu nemovitostí v pořádku, že byla uzavřena před zahájením insolvenčního řízení, že dlužník přes výzvy soudu nepředložil seznam majetku a že je zasahováno do jejího vlastnického práva. Proto navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Podle § 7 odst. 1 IZ a § 75b o.s.ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10.000,--Kč a v obchodních věcech ve výši 50.000,--Kč (odst. 1). Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne (odst. 2), přičemž platí, že jistotu je povinen zaplatit navrhovatel bez výzvy soudu z vlastní iniciativy.

Odvolací soud je toho názoru, že v souzené věci nebyly splněny podmínky pro vydání předběžného opatření. Pokud totiž insolvenční zákon v § 82 ve spojení s § 113 umožňuje nařídit předběžné opatření i bez návrhu, míní se tím ve své podstatě povinnost insolvenčního soudu zasáhnout uvnitř vlastního insolvenčního řízení ve prospěch ochrany oprávněných zájmů věřitelů, a to především v případech, kdy je namístě ustanovit předběžného správce, uložit osobám majícím závazek vůči dlužníku, aby poskytovaly plnění předběžnému správci, popř. jestliže je třeba omezit přímo dlužníka v jeho dispozičních oprávněních s věcmi, jež by mohly tvořit (při zjištění úpadku) majetkovou podstatu. Třetí osobě, která není účastníkem insolvenčního řízení, je ale možné uložit nějakou povinnost jen pokud to po ní lze spravedlivě žádat ve smyslu § 76 odst. 2 o.s.ř., a zásadně na návrh, neboť nařízení takového předběžného opatření, jež omezuje osobu stojící mimo vlastní insolvenční řízení, shledal-li by takový požadavek insolvenční soud vůbec důvodným, se svou povahou vymyká úpravě předběžného opatření v režimu insolvenčního zákona v tom smyslu, že by je bylo lze přímo subsumovat pod ona výše zmíněná ustanovení insolvenčního zákona.

Jinak řečeno, v posuzované věci nemohl insolvenční soud nařídit předběžné opatření omezující odvolatelku v dispozici s jejím majetkem bez návrhu. Protože návrh navrhovatele směřoval k nařízení předběžného opatření, které se dotýká práv třetí osoby, měl navrhovatel spolu s tímto návrhem složit i jistotu k zajištění náhrady škody či jiné újmy, která by předběžným opatřením mohla vzniknout. Odvolací soud však z obsahu spisu nezjistil, že by byla požadovaná záloha složena v den podání návrhu na předběžné opatření ani později.

Veden názory vyslovenými shora postupoval odvolací soud za stávající zákonné úpravy podle § 219a odst. 1 písm.a/ o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm.a/ o.s.ř. vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání.

V Praze dne 11. dubna 2011

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Chalupová