1 VSPH 1711/2016-B-21
KSHK 41 INS 8895/2016 1 VSPH 1711/2016-B-21

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci dlužníků Jaroslava Jurčíka, IČO 11162732 a Marie Jurčíkové, IČO 14562944, oba bytem Kocléřov 3, Vítězná, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 8895/2016-B-11 ze dne 10. srpna 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 41 INS 8895/2016-B-11

ze dne 10. srpna 2016 se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 41 INS 8895/2016-B-11 neschválil v bodě I. výroku oddlužení dlužníků Jaroslava Jurčíka a Marie Jurčíkové (dále jen dlužníci), v bodě II. výroku prohlásil konkurs na majetek dlužníků, v bodě III. výroku určil, že bude projednáván jako nepatrný konkurs a v bodě IV výroku konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že se dlužníci domáhali insolvenčním návrhem zjištění svého úpadku a povolení oddlužení a že usnesením ze dne 5. 5. 2016 (A-8) zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením. Vyšel přitom z údajů dlužníků o tom, že mají čtyři nezajištěné závazky vůči čtyřem věřitelům v celkové výši 1.237.429,-Kč, nemají žádné dluhy z podnikání, průměrný čistý příjem dlužníka činí 19.319,50 Kč měsíčně a dlužnice 8.182,75 Kč ze mzdy a 4.904,-Kč z invalidního důchodu. Dlužníci navrhli způsob oddlužení plněním splátkového kalendáře. Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem sedm věřitelů s devíti pohledávkami v celkové výši 1.479.550,11 Kč. Dne 27.7.2016 se konala schůze věřitelů, na které věřitel Finanční úřad pro Královéhradecký kraj isir.justi ce.cz

(dále též Finanční úřad) namítl, že oddlužení dlužníků brání dluhy z podnikání dlužníka tvořené nedoplatky daně, a proto navrhl neschválení oddlužení. Soud odkázal na ust. § 405 insolvenčního zákona a ve spojení s ust. § 403 insolvenčního zákona rozhodl o neschválení oddlužení a řešení úpadku dlužníků konkursem (B-11).

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali (B-12) a požadovali, aby je odvolací soud buď zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nebo napadené usnesení změnil tak, že se schvaluje oddlužení dlužníků. Argumentovali především tím, že pohledávka věřitele nesouhlasícího s jejich oddlužením činí pouze 2 % z celkové výše dluhu a neschválením oddlužení by byli poškození jak ostatní věřitelé, když oddlužením plněním splátkového kalendáře jsou dlužníci schopni splatit 41,91 % přihlášených nezajištěných pohledávek, tak dlužnice, která žádné dluhy z podnikání nemá. Dlužníci dále poukázali na to, že velká část pohledávky Finančního úřadu představuje nedoplatky na daních vzniklé až po zahájení insolvenčního řízení, jejichž úhradu tento věřitel odmítl jako zvýhodňující platbu na úkor ostatních věřitelů, až na výjimku jedné platby, kterou přijal a o kterou nesnížil celkovou částku přihlášenou do insolvenčního řízení. Jediným dluhem z podnikání, který dlužníci přiznávají je nedoplatek na dani z přidané hodnoty za období od 1.10.2015 do 31.12.2015. Dlužníci dále uvedli, že podáním ze dne 22.7.2016 Územní pracoviště Finančního úřadu pro Královéhradecký kraj v Trutnově na žádost dlužníka sdělilo soudu, že souhlasí s oddlužením dlužníků plněním splátkového kalendáře; dlužníci proto měli za to, že oddlužení nic nebrání. Toto své stanovisko však Finanční úřad dne 26.7.2016, v den přezkumného jednání, změnil tak, že s oddlužením nesouhlasí a že Územní pracoviště v Trutnově nemělo podle interních směrnic oprávnění takový souhlas udělit. Toto však nemohlo být dlužníkům známo. V závěru svého odvolání dlužníci namítali nedostatečnou spolupráci insolvenčního správce a nedostatečnou kvalifikovanost jeho zaměstnanců.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (ust. § 94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 212 o. s. ř. a shledal odvolání dlužníků důvodným.

Podle ust. § 405 odst. 1 insolvenčního zákona Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Podle odst. 2 Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle ust. § 389 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona Dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání. Podle odst. 2 písm. a) Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde.

Podle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddlužení, mohou namítat, že zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddlužení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddlužení, se nepřihlíží. Platí, že věřitelé, kteří včas neuplatnili námitky podle věty první, souhlasí s oddlužením bez zřetele k tomu, zda dlužník má dluhy z podnikání.

Odvolací soud ze spisu ověřil, že usnesením ze dne 5. 5. 2016 (A-8) byl zjištěn úpadek dlužníků a povoleno jeho řešení oddlužením. Dlužníci v návrhu uvedli, že nemají žádné dluhy z podnikání. Do insolvenčního řízení se přihlásilo celkem sedm věřitelů s pohledávkami v celkové výši 1.479.550,11 Kč. Dne 22.7.2016 vyjádřil věřitel č. 7 souhlas s řešením úpadku dlužníků oddlužením, který však dne 27.7.2016 změnil tak, že tento souhlas neuděluje. Podle ust. § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona a contrario tak v tomto případě dluh z podnikání dlužníka brání řešení úpadku oddlužením. Schůze věřitelů, které se pouze zúčastnil Finanční úřad, v souladu s ust. § 399 odst. 1 a ust. § 402 insolvenčního zákona hlasovala proti oddlužení plněním splátkového kalendáře i zpeněžením majetkové podstaty.

Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného usnesení, jehož obsah reprodukoval odvolací soud shora, rozhodl v daném případě soud prvního stupně o neschválení oddlužení dlužníků a o prohlášení konkursu na jeho majetek vycházeje zjevně z toho, že zde jsou důvody pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení, neboť dlužník nebyl k jeho podání oprávněn proto, že má dluh z podnikání a Finanční úřad, o jehož pohledávku jde, v souladu s ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona na schůzi věřitelů tuto námitku uplatnil a s oddlužením nesouhlasil. Pokud jde o platnou právní úpravu, je odvolací soud toho názoru, že je pro posouzení subjektivní nepřípustnosti oddlužení v smyslu ust. § 389 odst. 2 písm. a) insolvenčního zákona v případě, že dlužník má závazky z podnikání, určující, zda věřitel takové pohledávky vznese takovou námitku a vyjádří nesouhlas s řešením úpadku dlužníka oddlužením na schůzi věřitelů podle ust. § 403 odst. 2 insolvenčního zákona a jeho nesouhlas lze pominout toliko v případě, že by se jednalo o pohledávku bagatelní, nebo že by se v kontextu dalších okolností věci jednalo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy. V daném případě odvolací soud ze spisu ověřil, že na přezkumném jednání konaném dne 27.7.2016 byly zjištěny pohledávky dlužníka v celkové výši 1.479.550,11 Kč, jako nezajištěné.

Co se týče Finančního úřadu, bylo zjištěno, že vůči dlužníkovi má pohledávky v celkové výši 24.487,-Kč. Vycházeje z interpretace popsané shora s přihlédnutím k tomu, že Finanční úřad má vůči dlužníkovi toliko bagatelní pohledávku představující zanedbatelnou část (cca 1,6 %) pohledávek nezajištěných věřitelů, měl odvolací soud za to, že jeho nesouhlas nemůže bránit řešení úpadku dlužníků oddlužením. Současně přihlédl k tomu, že dlužníci by měli v průběhu pěti let oddlužení plněním splátkového kalendáře uhradit celkem částku 620.130,-Kč a na úhradu odměny insolvenčního správce částku 98.010,-Kč. Uvedené částky, by tak měla postačovat jak na uspokojení nároků správce, tak na uspokojení alespoň 41 % pohledávek nezajištěných věřitelů v celkové výši 1.479.550,11 Kč.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání dlužníků důvodným, napadené usnesení proto podle ust. § 219a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, jenž ověří, zda jsou splněny předpoklady podmiňující schválení oddlužení, či nikoli, a znovu rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužníků.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (ust. § 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.).

V Praze dne 25. listopadu 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík