1 VSPH 1705/2014-A-12
KSPH 65 INS 22247/2014 1 VSPH 1705/2014-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka: EStar-B.S., s.r.o. v likvidaci, IČO 48951897, sídlem Kralupy nad Vltavou, Cesta brigádníků 683, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 22247/2014-A-7 ze dne 25. srpna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 65 INS 22247/2014-A-7 ze dne 25. srpna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužníku povinnost hradit zálohu ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 14.8.2014 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení konkursem. Soud odkázal na § 108 IZ, vyložil účel zálohy, zjistil, že dlužník má závazky ve výši 16.492.822,94 Kč, nemá žádný finanční ani jiný majetek vyjma dvou vozidel, která nebyla fyzicky dohledána. Soud odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb. a na minimální odměnu insolvenčního správce v případě řešení úpadku konkursem ve výši 45.000,-Kč a uložil dlužníkovi povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal. Namítal, že dlužníkovi byl Městským soudem v Praze ustanoven likvidátor, kterému byla usnesením č.j. 81 Cm 118/2012-23 ze dne 29.5.2013 poskytnuta záloha na náklady likvidace ve výši 7.000,-Kč, že dlužník nemá žádný majetek, odkázal na § 82 z.č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a na § 3043 odst. 2 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Namítal, že již nelze postupovat podle § 144 IZ v předchozím znění a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že dlužník není povinen uloženou zálohu uhradit.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1.1.2014) může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že se dlužník insolvenčním návrhem (A-1) domáhal zjištění svého úpadku. Z návrhu a z jeho příloh vyplývá, že dlužník nemá žádný zpeněžitelný majetek (vyjma dvou vozidel, která nebyla fyzicky dohledána) ani finanční prostředky, má závazky ve výši přes 16 mil. Kč.

Usnesením ze dne 19.12.2012 sp.zn. 81 Cm 118/2012 Městský soud v Praze zrušil společnost-dlužníka a rozhodl o jmenování likvidátora.

Z dosavadních výsledků insolvenčního řízení tak vyplývá, že lze očekávat řešení úpadku dlužníka konkursem, resp. nepatrným konkursem podle § 314, § 315 IZ. V něm náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.-nejméně částky 45 tis. Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd. Soud I. stupně proto nepochybil, když fakticky nemajetnému dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Pokud jde o odvolací námitky spočívající v tom, že dlužník nemá prostředky na zaplacení zálohy, jde taková okolnost toliko k jeho tíži, neboť nelze spravedlivě požadovat, aby stát nesl náklady insolvenčního řízení (§ 8 vyhlášky) za dlužníka, jenž primárně nesplnil svoji základní povinnost stanovenou v § 98 IZ ještě v době, kdy finančními prostředky disponoval, přičemž některé závazky dlužníka byly splatné již v roce 2000.

Dlužno dodat, že po 1.1.2014 již nelze insolvenční návrh zamítnout proto, že majetek dlužníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, i když je to zřejmé (§ 144 IZ). Insolvenční řízení nelze chápat jako postup, kterým by bylo možno nahradit proces likvidace.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 9. října 2014

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová