1 VSPH 1704/2014-P8-7
KSPH 38 INS 30072/2013 1 VSPH 1704/2014-P8-7

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužníka: Jiří Matiáš, nar. 2. dubna 1959, bytem Kolín, Brankovická 1281, o odvolání věřitele č. 8 AB 5 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, sídlem Nizozemské království, Amsterdam, Strawinskylaan 933, 1077XX, reg.č. 34192873, zast. Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem v Brně, Nové Sady 996/25, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 30072/2013-P8-2 ze dne 15. srpna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 38 INS 30072/2013-P8-2 ze dne 15. srpna 2014 se m ě n í tak, že přihláška pohledávky věřitele č. 8 AB 5 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, se n e o d m í t á a jeho účast v insolvenčním řízení n e k o n č í .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku odmítl přihlášku pohledávky věřitele č. 8 AB 5 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným (dále jen odvolatel ) a v bodě II. výroku rozhodl, že právní mocí rozhodnutí účast věřitele v insolvenčním řízení končí.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že usnesením ze dne 13.12.2013 (A-12) zjistil úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a vyzval věřitele k přihlašování pohledávek. Existence zahraničního věřitele dlužníka nebyla zjištěna. Podáním doručeným soudu dne 12.8.2014 přihlásil do řízení pohledávku odvolatel. Přihlašovací lhůta však marně uplynula dne 14.1.2014, a proto soud podle § 185 IZ opožděnou přihlášku pohledávky odmítl.

Proti tomuto usnesení se věřitel včas odvolal. Namítal, že dlužníku bylo oznámeno postoupení pohledávky z postupitele Home Credit, a.s. na odvolatele jako postupníka, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 29 NSČR 13/2010-P48-17 ze dne 26.7.2012 a měl za to, že dlužník nesplnil svoji povinnost uvést v insolvenčním návrhu své věřitele. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl závěru, že odvolání je důvodné.

Podle § 173 odst. 1 IZ podávají věřitelé přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

V rozhodnutí o úpadku insolvenční soud podle § 136 odst. 2 písm. d) IZ vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě, a poučí je o následcích jejího zmeškání dle § 173 odst. 1 téhož zákona. Stanovená lhůta k přihlášení pohledávek nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců, a je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddlužení, činí tato lhůta 30 dnů.

Podle § 173 odst. 4 IZ má přihláška pohledávky pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako žaloba či jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy došla insolvenčnímu soudu. Přihlášku pohledávky, která je podána u jiného soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniž o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlášky nastávají dnem, kdy přihláška dojde insolvenčnímu soudu.

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Podle § 426 odst. 1 IZ insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se řídí přímo použitelným předpisem práv Evropských společenství a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něž přímo použitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje; tímto předpisem je právě Nařízení Rady (ES) 1346/2000.

Podle § 430 IZ známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 1). Povinnost vyrozumět známé věřitele splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o úpadku nebo zkrácené znění (odst. 2). Jedná se o výjimku z výše uvedené citované právní úpravy obsaženou v hlavě II. IZ (§ 426 až 430 IZ) pro případy insolvenčních řízení s evropským mezinárodním prvkem. Známým věřitelům musí být zvlášť doručena výzva k podávání přihlášek pohledávek a podle § 74 odst. 2 InsZ jim začne běžet zvlášť lhůta k podání přihlášek až ode dne, kdy jim byla výzva zvlášť doručena (blíže Rc 25/2009-viz shora).

K otázce známého věřitele se vyjádřil Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sen. zn. 29 NSČR 13/2010 (publikovaném pod číslem 138/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v němž formuloval a odůvodnil závěr, že známým věřitelem dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánka, je v insolvenčním řízení takový věřitel, o kterém by se insolvenční soud, případně předběžný správce nebo insolvenční správce (od rozhodnutí o úpadku) dozvěděl při obvyklém chodu věci buď z listin, jež je dlužník povinen předložit insolvenčnímu soudu (typicky ze seznamu závazků podle § 104 odst. 1 písm. b/ IZ), nebo z řádně vedeného účetnictví dlužníka anebo z jiných dlužníkem řádně vedených záznamů o stavu jeho majetku a závazků (včetně korespondence). Dlužník, který nekoná s péčí řádného hospodáře a nevede řádné záznamy o stavu svého majetku a o svých závazcích nebo který nesplní řádně a včas povinnost předložit soudu seznam závazků, nemá právo spoléhat na to, že věřitel přijde v důsledku dlužníkovy nedbalosti o možnost přihlásit pohledávku do insolvenčního řízení. Jestliže dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu takového věřitele nepřesně, jde o skutečnost, že se takový věřitel stal známým insolvenčnímu soudu nebo správci známým až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka.

Věřitel dlužníka, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, o kterém však do uplynutí propadné lhůty určené v rozhodnutí o úpadku k podávání přihlášek do insolvenčního řízení nevyjde v insolvenčním řízení najevo nebo ani z dlužníkem řádně vedeného účetnictví nebo jiných záznamů o majetku a závazcích dlužníka, s nimiž se insolvenční správce včas seznámil, ani jinak, není pro tuto dobu pokládán za známého věřitele dlužníka. Tím, že okolnosti rozhodné pro závěr, že jde o známého věřitele dlužníka, vyjdou při obvyklém chodu věcí najevo později (po uplynutí propadné přihlašovací lhůty), není insolvenční správce ani insolvenční soud zbaven povinnosti postupovat ohledně takového věřitele ve smyslu ustanovení § 430 IZ, resp. ustanovení čl. 40 Nařízení, zmeškaná lhůta k podání přihlášky se však takovému věřiteli nevrací.

Výše podaný výklad dle Nejvyššího soudu rovněž předpokládá, že tam, kde dlužník označuje ve svém účetnictví, v jiných svých záznamech nebo v podáních adresovaných insolvenčnímu soudu svého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, nepřesně (označí-li např. věřitele-fyzickou osobu pouze jeho fantazijní obchodní firmou), jde skutečnost, že takový věřitel se co do řádné identifikace stal známým insolvenčnímu soudu nebo insolvenčnímu správci až po uplynutí propadné přihlašovací lhůty, k tíži dlužníka a práva přihlásit pohledávku do insolvenčního

řízení ve lhůtě počítané ode dne, kdy mu bude výzva k podání přihlášky doručena zvlášť, takového věřitele nezbavuje.

Smyslem této úpravy je zohlednit skutečnost, že zahraniční věřitel podniká v zemi jiných (právních) zvyklostí a že svá práva musí uplatňovat podle práva státu, v němž bylo úpadkové řízení zahájeno (lex fori concursus), a proto musí být podrobně informován nejen o způsobech a formách uplatnění svých práv, nýbrž i o důsledcích spojených se zmeškáním lhůt stanovených k jejich uplatnění.

Z obsahu spisu plyne, že usnesením ze dne 13.12.2013 (A-12), kterým byl zjištěn úpadek dlužníka a bylo povoleno jeho řešení oddlužením, byli věřitelé vyzváni k přihlašování pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (dne 13.12.2013). Odvolatel do řízení zaslal dne 12.8.2014 přihlášku pohledávky ve výši 78.704,-Kč, přičemž jako důvod vzniku pohledávky tvrdil postoupení pohledávky ze strany původního věřitele dlužníka Home Credit, a.s. Odvolatel k odvolání přiložil Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.3.2013, kterým postupitel Home Credit, a.s. dlužníkovi oznámil změnu v osobě věřitele. Skutečnost, že oznámení bylo dlužníkovi zasláno, odvolatel prokázal výpisem z knihy odeslané pošty, ze kterého plyne, že dne 8.3.2013 byla dlužníku odeslána zásilka.

Z obsahu seznamu závazků dlužníka plyne, že dlužník jako svého věřitele uvedl právního předchůdce odvolatele Home Credit, a.s. Skutečnost, že dlužník neuvedl svůj zmíněný závazek vůči odvolateli a že existence jím tvrzené pohledávky neplynula ani ze založených listin nebo zjištění insolvenčního správce, nelze klást odvolateli k tíži.

Z uvedeného pro daný případ plyne, že shora popsaná zvláštní povinnost soudu ve vztahu k odvolateli jako věřiteli dlužníka oživla v okamžiku, jakmile se insolvenčnímu soudu stal známým. Známým mu v daném případě dosud nebyl zjevně proto, že ho dlužník ve svých podáních nebo v předložených seznamech jako svého věřitele neuvedl. Judikatura Vrchního soudu v Praze (viz např. usnesení ze dne 1.9.2010, sp. zn. MSPH 93 INS 1923/2008, 3 VSPH 172/2010-P6) ovšem vychází z toho, že je v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení založit odmítnutí přihlášky věřitele jako opožděné na porušení základní povinnosti dlužníka, jež je právě ve vztahu k zahraničním věřitelům zárukou, že i jim budou poskytnuty rovné možnosti, neboť s nimi bude zacházeno jako se známými věřiteli dlužníka. Ochrana majetkových zájmů zahraničních věřitelů dlužníka je totiž závislá na řádném plnění povinností, které dlužníkovi ukládá zákon jak v souvislosti s podáním insolvenčního návrhu, tak v souvislosti s jeho povinností předložit k výzvě soudu seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ i v případě, že dlužník není insolvenčním navrhovatelem. Nelze-li přijmout závěr, že odvolateli jako známému zahraničnímu věřiteli počala běžet lhůta k podání přihlášky, pak logicky nemůže obstát závěr, že přihlášku podal opožděně.

Na základě shora uvedeného shledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení proto podle § 220 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, jak shora uvedeno.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. října 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková