1 VSPH 1704/2012-B-16
KSPH 37 INS 2493/2011 1 VSPH 1704/2012-B-16

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Štefan Marcoň, nar. 5. dubna 1980, identifikační číslo osoby 87514320, bytem a místem podnikání Kolín, Antonína Dvořáka 1035, o odvolání insolvenčního správce Ing. Vladimíra Boučka, MBA, sídlem Praha 7, U Studánky 26, proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 2493/2011-B-8 ze dne 14. listopadu 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 37 INS 2493/2011-B-8 ze dne 14. listopadu 2012 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil Ing. Vladimíru Boučkovi, MBA (dále jen správce ) povinnost zaplatit pořádkovou pokutu ve výši 2.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení.

V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 9.3.2012 (A-26) byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek byl prohlášen nepatrný konkurs a insolvenčním správcem byl jmenován Ing. Vladimír Bouček, MBA. Insolvenčnímu správci bylo uloženo předložit první zprávu o činnosti do 30.9.2012, a protože tak neučinil, byl k tomu vyzván usnesením ze dne 11.10.2012 (B-7). Lhůta k předložení zprávy marně uplynula dne 23.10.2012, správce zprávu nepředložil.

Soud měl za to, že správce svojí nečinností hrubě ztěžuje postup řízení a soud nemá dostatek informací o průběhu řízení. Proto postupem podle § 81 odst. 2 IZ uložil správci povinnost uhradit shora uvedenou pořádkovou pokutu.

Proti tomuto usnesení se správce včas odvolal. Jako odvolací důvod uvedl okolnosti insolvenčního řízení a osobní vytížení, namítal, že od poslední zprávy ze dne 29.4.2012 nedošlo k žádné změně stavu řízení, že ve lhůtě vyžadované soudem neměl žádnou informaci od subjektů, vůči kterým byly vzneseny dotazy (od zajištěného věřitele a Katastrálního úřadu Slovenské republiky). Dodal, že je vytížen ve více insolvenčních řízeních a některé úkoly nelze v požadovaných termínech zvládnout. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 81 odst. 2 IZ insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost uloženou mu soudem nebo řádně neplní jiné své povinnosti, může insolvenční soud uložit pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýše však do úhrnné částky 200.000,-Kč. Obecně vzato je smyslem uložení pořádkové pokuty výchovně působit na toho, komu je ukládána s cílem, aby se činnost, jednání nebo opomenutí, která jí byla sankcionována, v budoucnu neopakovala. Ve vztahu k insolvenčnímu správci je pořádková pokuta procesním nástrojem insolvenčního soudu sloužícím k vynucení řádného výkonu funkce insolvenčního správce ve smyslu § 36 a § 37 IZ, tj. především ke splnění jeho povinností vyplývajících ze zákona anebo uložených insolvenčním soudem při výkonu jeho dohlédací činnosti dle § 11 IZ. Uložení pořádkové pokuty tak přichází v úvahu především v případě, kdy pochybení správce mohou ve svém důsledku ztížit další postup insolvenčního řízení či dosažení jeho účelu a k nápravě nevedla ani výzva soudu s pohrůžkou pořádkové pokuty, nebo kdy zjištěná závada v postupu správce již takový nežádoucí důsledek nastolila, a přitom nejde o pochybení natolik závažné či opakované, aby odůvodňovalo zproštění správce funkce dle § 32 IZ. Výše uložené pokuty musí odpovídat rozsahu a závažnosti porušení povinností správce.

Podle § 36 odst. 2 IZ insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce; zejména se na žádost věřitelského orgánu účastní jeho jednání a nejméně jednou za 3 měsíce předkládá věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesením ze dne 11.10.2012 (B-7) bylo insolvenčnímu správci mimo jiné uloženo vždy k poslednímu dni každého kalendářního čtvrtletí podávat soudu a věřitelskému orgánu zprávu o stavu insolvenčního řízení a uvést v ní podrobné údaje v tomto usnesení uvedené týkající se majetkové podstaty, jejího zpeněžování, potřebných jednáních, průběhu uspokojování zajištěných věřitelů, pohledávek za majetkovou podstatou, incidenčních sporů, konečné zprávy a další nezbytné informace. Dále bylo správci uloženo první zprávu předložit do 7 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, další zprávu pak nejpozději do 31.12.2012. V odůvodnění usnesení soud výslovně uvedl, že informační povinnost má správce plnit, aniž by k tomu musel být zvlášť vyzýván.

Zprávu o stavu řízení ze dne 17.11.2012 správce soudu zaslal až poté, co bylo vydáno napadené usnesení, kterým byla správci z důvodu jeho nečinnosti uložena shora uvedená pořádková pokuta. Soud s obsahem této zprávy nebyl spokojen, proto vyzval správce usnesením ze dne 26.11.2012 (B-10), aby v příští zprávě dbal pokynů soudu uvedených v usnesení B-7. Další zpráva správce byla zhotovena dne 19.12.2012.

Odvolací soud má na základě shora zjištěných skutečností za to, že z hlediska skutkových zjištění soudu I. stupně a jeho právní argumentace je napadené usnesení správné, protože správce sice podal soudu I. stupně zprávu o stavu řízení, ale až poté, co mu bylo uložena pořádková pokuta, stran toho, že tato zpráva neměla potřebné obsahové náležitosti tak, jak bylo správci usnesením ze dne 11.10.2012 (B-7) soudu I. stupně uloženo. Ačkoli dosud nebyly v činnosti správce v řízení, stran pozdního zhotovení zprávy o stavu řízení, shledány nedostatky, odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně v tom, že absence včasných informací pro soud, zprostředkovaných právě insolvenčním správcem, může vést k závažným průtahům v řízení, když podávání zpráv o stavu řízení patří ke stěžejním činnostem správce, které by měl vykonávat, aniž by bylo nutno jej k tomu vyzývat.

S ohledem na dosavadní řádnou činnost správce, ale i s ohledem na význam porušené povinnosti včas a řádně předkládat soudu I. stupně zprávy o činnosti, má odvolací soud za to, že uložení pořádkové pokuty bylo namístě, přičemž závažnost pochybení správce byla soudem I. stupně správně zhodnocena v rámci výše uložené pořádkové pokuty, která byla uložena při samotné dolní zákonné výši.

Odvolací soud má tedy za to, že podmínky pro uložení pořádkové pokuty splněny byly. Proto postupem podle § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 10. ledna 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová