1 VSPH 1698/2016-A-98
MSPH 94 INS 8851/2015 1 VSPH 1698/2016-A-98

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Jana Došelová, nar. 17. dubna 1979, bytem Praha 8, Radomská 474/11, zast. JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, zahájeném k návrhu: ATTIC-N Reality, s.r.o., IČO 25689703, sídlem Praha 5, Radlická 832/38, zast. Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem v Plzni, Riegrova 20, o odvolání: a) dlužnice, b) navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 8851/2015-A-77 ze dne 1. července 2016,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 94 INS 8851/2015- A-77 ze dne 1. července 2016 se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zamítl insolvenční návrh navrhovatele ze dne 31.3.2015, dlužnici uložil povinnost zaplatit insolvenčnímu navrhovateli na náhradu nákladů řízení celkem 42.836,38 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce insolvenčního navrhovatele (bod II. výroku), přiznal insolvenčnímu správci odměnu ve výši 54.450,-Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále též DPH) a na náhradě nákladů řízení 917,-Kč s tím, že náhrada hotových výdajů bude po právní moci usnesení zaplacena ze složené zálohy a odměna insolvenčního správce bude až do výše 49.083,-Kč zaplacena ze zálohy, doplacení odměny insolvenčního správce ve výši 5.367,-Kč náleží státu (bod III. výroku) a že stát má vůči dlužnici právo na náhradu 5.367,-Kč jako náhradu za doplatek odměny insolvenčnímu správci podle bodu III. výroku (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenční navrhovatel měl za dlužnicí splatnou neuhrazenou pohledávku ve výši 3.312.814,41 Kč (jistina ve výši 1.866.340,81 Kč, úroky ve výši 1.446.473,60 Kč) z titulu smlouvy o úvěru ze dne 29.9.2008, na základě které Raiffeisenbank, a.s. poskytla dlužnici úvěr. isir.justi ce.cz

Protože dlužnice přestala plnit podmínky úvěrové smlouvy, zaslal jí původní věřitel dne 28.8.2012 výzvu ke splacení celého hypotečního úvěru. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11.9.2012 byla pohledávka postoupena na insolvenčního navrhovatele.

Dlužnice se bránila, že postoupení pohledávky jí nebylo původním věřitelem oznámeno ani nynějším věřitelem prokázáno. Namítala rozpor výpočtu příslušenství s uzavřenou smlouvou, a že insolvenční navrhovatel v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 vyčíslil pohledávku v jiné výši. Dlužnice namítala, že v úvěrové smlouvě byl sjednán úrok 7,48 % z dlužné částky ročně, ke dni podání návrhu mohl nárok na smluvní úrok činit 367.031,57 Kč. Dlužnice odkázala na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20.4.2014, kterým byla zamítnuta žaloba dalšího tvrzeného věřitele CCRB, a.s. o zaplacení částky 33.720,51 Kč s příslušenstvím a na rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13.2.2014, kterým byla vyslovena nepřípustnost prodeje zástavy z důvodu, že rozhodčí nález, kterým bylo dlužnici uloženo zaplatit CCRB, a.s. částku 35.318,60 Kč,není způsobilým exekučním titulem.

Insolvenční navrhovatel odkázal na absenci seznamů, které měla dlužnice předložit a že postoupení pohledávky bylo dlužnici notifikováno.

Soud na základě jednání konaných dne 30.11.2015 a 21.12.2015 a na základě zjištění ustanoveného předběžného insolvenčního správce dospěl k závěru, že insolvenční navrhovatel a minimálně jedna další osoba (JUSTRINON MANAGEMENT, s.r.o.) měli za dlužnicí splatnou pohledávku a že dlužnice nepředložila řádně seznamy podle § 104 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), když v seznamu závazků neuvedla řádně všechny své věřitele a jejich pohledávky. Proto usnesením č.j. MSPH 94 INS 8851/2015-A-50 ze dne 28.12.2014 zjistil úpadek dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs. Toto rozhodnutí usnesením č.j. 2 VSPH 168/2016-A-58 ze dne 9.3.2016 Vrchní soud v Praze zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Dlužnice tvrdila, že pohledávka JUSTRINON MANAGEMENT, s.r.o. stejně jako pohledávka dalšího věřitele AB 4 B.V. byla uhrazena, četnost věřitelů nebyla aktuálně dána. V řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 5 usnesením č.j. 34 C 139/2014-75 ze dne 23.9.2015 tento soud zastavil zčásti řízení o soudním prodeji zástavy.

Zpět vzali přihlášky pohledávky věřitelé CCRB, a.s., SECAPITAL S.á.r.l. a Mgr. Ing. Ludmila Pěničková.

V řízení tak zůstal jediný věřitel dlužnice, a proto nebyly osvědčeny podmínky úpadku podle § 3 odst. 1 IZ, když nebyla na straně dlužnice prokázána mnohost věřitelů podle § 3 odst. 1 písm. a) IZ Proto soud rozhodl podle § 143 odst. 1 IZ.

Soud neměl za důvodné tvrzení ohledně možného věřitele dlužnice-správce daně s ohledem na možné finanční plnění-dary (darovací daň) ze strany Martina Grejtovského, který měl dluh dlužnice vůči věřiteli AB 4 B.V.uhradit.

Insolvenčnímu navrhovateli soud přiznal vůči dlužnici právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na § 143 a 150 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb. (dále též o.s.ř.) a vysvětlil, že navrhovatel měl za dlužnicí splatnou neuhrazenou pohledávku a sporná byla jen její výše a v řízení vyšla najevo rovněž mnohost věřitelů dlužnice, kteří však byli během řízení uspokojeni (v jeho průběhu docházelo k úhradě dluhů dlužnice), tudíž insolvenční návrh byl podán do určité míry s úspěchem.

Pokud se týká odměny insolvenčního správce JUDr. Vladimíra Szabo, jenž byl ustanoven do funkce usnesením z 28.12.2015 a vykonával i funkci předběžného správce, soud odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb. s tím, že minimální výše odměny v konkursu činí 45.000,-Kč. V řízení byl na majetek dlužnice prohlášen konkurs a výše odměny odpovídala rozsahu prací správcem během řízení vynaložených. Soud nepřiznal správci zvlášť odměnu za funkci předběžného insolvenčního správce, když rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu bylo zrušeno a správce se zúčastnil jen zahajování této části řízení a nebyl zpeněžován majetek dlužnice.

Částka 5.367,-Kč (doplatek na odměně správce) byla uložena k úhradě proto, že tyto náklady nemusely vzniknout (ustanovením předběžného insolvenčního správce), pokud by dlužnice postupovala řádně a včas a správně plnila své povinnosti v insolvenčním řízení.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal insolvenční navrhovatel do bodů I. a III. výroku napadeného usnesení a namítal, že v insolvenčním řízení zůstala stále přihlášena pohledávka věřitele AB 4 B.V. (P3) a že vše nasvědčuje tomu, že jsou zde další věřitelé se splatnými pohledávkami za dlužnicí. Soudu I. stupně vytýkal nekritické přijetí zpětvzetí přihlášek pohledávek věřitelů CCRB, .a.s. a SECAPITAL S.á.r.l. a Mgr. Ing. Ludmilou Pěničkovou, stejně jako údajnou úhradu pohledávek AB 4 B.V., DBS invest, s.r.o. nebo JUSTRINON MANAGEMENT, s.r.o. jako nezpochybnitelnou skutečnost aniž by připustil provedení důkazů směřujících ke zpochybnění tvrzení dlužnice.

Zmiňoval, že zrušeným usnesením ze dne 28.12.2015 (č.d. A-50) soud úpadek dlužnice zjistil s tím, že k 28.12.2015 se dlužnice skutečně v úpadku nacházela, když mimo závazku vůči insolvenčnímu navrhovateli měla závazek vůči věřiteli AB 4 B.V. a dalším věřitelům, o čemž svědčila úhrada jedné z pohledávek ve výši 93.968,-Kč až dne 15.3.2016 a platba 44.705,43 Kč ze dne 16.3.2016. Další věřitelé (SECAPITAL S.á.r.l. a Mgr. Ing. Pěničková) vzali své přihlášky pohledávek zpět bez uvedení důvodů. K úhradě závazků dlužnice se přihlásili Martin Grejtovský a Petr Zábranský, avšak nebylo prokázáno, že by věřitelé plnění skutečně dostali a poukázal na možnost, že oba pánové jednali v zastoupení dlužnice, což by mělo za následek neúčinnost anebo neplatnost těchto jednání. Pokud ale skutečně plnění poskytli, stali se věřiteli dlužnice. Poukázal na oznámení Mgr. Ing. Pěničkové o trvání pohledávky za dlužnicí, neboť přihlášku pohledávky vzala zpět pod příslibem úhrady pohledávky, nyní je rozhodnuta podat přihlášku pohledávky znova, když příslib nebyl splněn. Insolvenční navrhovatel měl plnění závazků dlužnice, i třebas prostřednictvím třetích osob, až během trvání insolvenčního řízení, resp. po osvědčení úpadku, za rozporné se zákonem.

Nesprávnost bodu III. výroku napadeného usnesení spatřoval navrhovatel v nepřiměřenosti výše odměny přiznané správci, když usnesením Vrchního soudu v Praze bylo zrušeno o rozhodnutí o ustanovení JUDr. Szabo insolvenčním správcem a doba působení správce byla krátká. Měl za to, že mělo být rozhodnuto o vrácení složené zálohy navrhovateli.

Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se zjišťuje úpadek dlužnice, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Proti tomuto usnesení se včas odvolala též dlužnice, a to do bodů II. až IV. výroku a namítala, že ohledně náhrady nákladů řízení soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým a právním závěrům, nesprávně důkazy hodnotil a nesprávně aplikoval insolvenční zákon i občanský soudní řád.

Soudu I. stupně vytýkala, že se nedostatečně zabýval oprávněností podaného insolvenčního návrhu v době jeho podání, když nebyl důvod z hlediska vymahatelnosti pohledávky navrhovatele k podání insolvenčního návrhu, že pohledávka navrhovatele byla zajištěna zástavou pozemků p.č. 2676, 2677, vč. budovy č.p. 710, LV č. 2162, k.ú. Střekov, obec Ústí nad Labem, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem.

Usnesením ze dne 23.9.2015 č.j. 34 C 139/2014 Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v řízení o nařízení soudního prodeje zástavy o zastavení řízení v části, ve které se zástavní věřitel-insolvenční navrhovatel domáhal na dlužnici jako zástavním dlužníku uspokojení pohledávky ve výši 68.694,26 Kč s úrokem z prodlení, a k uspokojení pohledávky zástavního věřitele ve výši 1.866.340,81 Kč s úroky ve výši 67.944,26 Kč, poplatky ve výši 750,-Kč a s úroky z prodlení ve výši 207.733,62 Kč, a nařídil prodej shora uvedené zástavy. Usnesení nabylo právní moci dne 10.11.2015 a insolvenčnímu navrhovateli nic nebránilo v realizaci prodeje zástavy. Dlužnice odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu č.j. 29 NSČR 113/2013-A-68 ze dne 12.12.2013 a namítala nepoctivý záměr insolvenčního navrhovatele, když navrhovatel argumentoval vyšší částkou.

Ohledně pohledávky CCRB, a.s. uvedla, že rozhodčí nález vydaný JUDr. Pavlem Utešeným ze dne 13.9.2012 byl zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 č.j. 20 C 238/2014-41 ze dne 19.8.2015, žaloba CCRB, a.s. o zaplacení částky 33.720,51 Kč byla zamítnuta rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 č.j. 25 C 60/2012-243 ze dne 7.10.2015. Tento rozsudek sice není pravomocný, avšak insolvenční navrhovatel netvrdil v insolvenčním návrhu ničeho, na základě čeho by bylo možno CCRB, .a.s. považovat za věřitele dlužnice.

Pokud jde o exekuci ve vztahu k České spořitelně, a.s., s ohledem na výši pohledávky muselo být insolvenčnímu navrhovateli zřejmé, že pohledávka je v rámci exekuce uspokojitelná, když původní vlastník pohledávky Raiffeisenbank, a.s. měl v rámci poskytnutí úvěru zpracovaný odhad zástavy, takže dluh ve výši asi 60.000,-Kč byl v rámci exekuce dobytný. Do zrušujícího rozhodnutí odvolacího soudu do insolvenčního řízení přihlásili své pohledávky jen dva věřitelé.

Dlužnice nesouhlasila s aplikací důvodů hodných zvláštního zřetele vedoucích k nepřiznání náhrady nákladů. Měla za to, že navrhovatel mohl pohledávku uspokojit prodejem zástavy, aplikaci § 143 o.s.ř. měla za nesprávnou stejně jako aplikaci § 150 o.s.ř. Namítala nepřezkoumatelnost částky náhrady nákladů řízení, když nebylo zřejmé, o jaké úkony právní služby se mělo jednat a jak dospěl soud I. stupně k výši cestovného. Vyvozovala zároveň, že nelze použít ustanovení o minimální odměně insolvenčního správce v konkursu, když soud I. stupně si konkurs na majetek dlužnice prohlásil, ten byl však v odvolacím řízení zrušen a správce po zrušení konkursu nevykonával činnost. Nesouhlasila, že by měla hradit státu částku 5.367,-Kč jako náhradu na doplatek odměny insolvenčnímu správci.

Ze shora uvedených důvodů navrhovala, aby odvolací soud změnil bod II. výroku tak, že dlužnice není povinna hradit navrhovateli náhradu nákladů řízení a že insolvenční navrhovatel je povinen uhradit dlužnici náhradu nákladů řízení ve všech jeho stádiích, dále aby změnil bod II. výroku a rozhodl o odměně předběžného správce podle § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. s ohledem na výtky odvolacího soudu k činnosti předběžného insolvenčního správce a dále aby změnil bod IV. výroku tak, že stát nemá vůči dlužnici právo na náhradu 5.367,-Kč.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 3 odst. 1 IZ dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost").

Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud (odst. 2).

Podle § 143 odst. 1 IZ insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku. Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestliže nebylo osvědčeno, že insolvenční navrhovatel a alespoň jedna další osoba má proti dlužníku splatnou pohledávku. Za další osobu se nepovažuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dlužníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení

(odst. 2). Není-li dlužník v úpadku pro předlužení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dlužník jednající v dobré víře, že jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a že se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho peněžitých závazků (odst. 3). Je-li dlužníkem právnická osoba, insolvenční soud zamítne insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, jestliže stát nebo vyšší územní samosprávný celek po zahájení insolvenčního řízení převzal všechny její dluhy nebo se za ně zaručil (odst. 4).

Podle § 38 odst. 1 IZ insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu10). Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000,-Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000,-Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (odst. 2). Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud může podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýšit nebo snížit. Důvodem ke snížení odměny je zejména skutečnost, že insolvenční správce porušil některou ze svých povinností nebo že nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpeněžení majetkové podstaty umožňoval (odst. 3). Insolvenční soud může v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny a hotových výdajů insolvenčnímu správci, a to i opětovně (odst. 4). Insolvenční správce odvolaný z funkce nebo zproštěný funkce v průběhu insolvenčního řízení provede vyúčtování odměny a hotových výdajů ve zprávě o své činnosti; pro projednání této zprávy platí přiměřeně § 304. Umožňuje-li to stav insolvenčního řízení, rozhodne insolvenční soud o schválení této zprávy již v jeho průběhu; jde-li o hotové výdaje insolvenčního správce, náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a vyúčtování vyplacených záloh, učiní tak bez zbytečného odkladu po projednání zprávy. Proti rozhodnutí o schválení takové zprávy mohou podat odvolání insolvenční správce, který zprávu podal, ustanovený insolvenční správce a věřitelé a dlužník, jejichž námitkám proti této zprávě nebylo vyhověno (odst. 5). Způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis (odst. 6).

Z obsahu napadeného usnesení plyne, že soud I. stupně dospěl k závěru o zamítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele na základě zjištění absence plurality věřitelů dlužnice, když věřitelé JUSTRINON MANAGENT, s.r.o. a AB 4 B.V.byli uspokojeni, věřitelé CCRB, a.s., SECAPITAL S.á.r.l. a Mgr. Ing. Ludmila Pěničková vzali přihlášku pohledávky zpět.

Soud dále dospěl k závěru, že nebylo zjištěno ničeho, co by svědčilo o tom, že by věřitelé uplatňovali své nároky za dlužnicí, a proto se nezabýval tvrzením, že pohledávky dlužnice měl hradit Martin Grejtovský.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že v případě pohledávky věřitelky Mgr. Ing. Ludmily Pěničkové byla pohledávka prvně přihlášena dne 24.2.2016, leč věřitelka vzala ji podáním ze dne 10.3.2016 bez bližšího vysvětlení zpět. Následně tuto pohledávku přihlásila znovu (P6-zveřejněno v insolvenčním rejstříku 26.10.2016) a v přihlášce mimo jiné tvrdila, že pohledávku vzala dříve zpět na základě slibu osob spojených s dlužnicí, že pohledávka bude uspokojena. Protože ke splnění závazku ze strany dlužnice nedošlo, přihlásila věřitelka pohledávku do řízení opětovně.

Odvolací soud je toho závěru, že opakované přihlášení pohledávky Ludmilou Pěničkovou není nově nastalou či vzniklou skutečností, ke které se ve smyslu § 146 odst. 2 IZ nepřihlíží, neboť odvolavší se věřitel tento závazek dlužnice uváděl již v průběhu prvostupňového řízení, přičemž přihlášení pohledávky do řízení je toliko procesním úkonem, který tvrzení věřitele o úpadku, z obecného hlediska na danou problematiku nahlíženo, toliko umocňuje, nicméně pluralitou věřitelů existujících k datu rozhodování se soud zabývá ve vztahu ke všem (navrhovatelem) uváděným věřitelům. Jinak řečeno, při vědomí toho, že lhůta k přihlášení pohledávek končí věřitelům až dva měsíce od rozhodnutí o úpadku (§ 136 odst. 2 písm. d/ IZ), je zjevné, že úpadek může být zjištěn též z důvodu osvědčené neschopnosti dlužníka hradit splatné (a doložené) pohledávky i těch věřitelů, kteří je dosud nepřihlásili. Jakkoli lze rozumět tomu, že obvykle bude postačující reflektovat zpětvzetí přihlášky jakožto okolnost nasvědčující tomu, že pohledávka takto postupujícího věřitele nemá být zvažována, v souzené věci jest tomu jinak, neboť odvolatel zpochybňoval, že by samo zpětvzetí pohledávky zároveň znamenalo i její zánik, a tento jeho náhled je dalším procesním přístupem Ludmily Pěničkové podporován, aniž by z jejího dříve učiněného projevu (zpětvzetí přihlášky) bylo lze dovodit, že se tak stalo z důvodu úhrady její pohledávky.

Z obsahu spisu dále plyne, že přihlášena zůstala pohledávka věřitele AB 4 B.V. a přes zjištění soudu I. stupně uvedené v napadeném usnesení, že na tuto pohledávku mělo být plněno, nebyla přihláška pohledávky vzata zpět. I v tomto případě se soud I. stupně přes výhrady navrhovatele již věcí dále nezabýval, tedy tím, z jakého důvodu (při předpokladu plnění na pohledávku) nevzal věřitel AB 4 B.V. pohledávku zpět, ale především logickým argumentem, že pokud Martin Grejtovský uhradil za dlužnici pohledávku věřitele AB 4 B.V., pak zřejmě takovým zapravením cizího závazku vstoupil do pozice věřitele dlužnice, tedy že pluralita věřitelů by byla zachována. Relevanci pak nepostrádá ani odvolací výhrada uplatněná ovšem již před vydáním napadeného usnesení, že věřitelem by měl být i příslušný finanční úřad co správce daně, pokud dlužnice snad takto od třetí osoby přijala finanční dar potřebný k úhradě jejího splatného závazku, který následně nezdanila.

Takto na věc nahlíženo jeví se závěr soudu I. stupně o absenci věřitelů co pojmového znaku úpadku jakožto předčasný a nedostatečně zdůvodněný.

Odvolací soud má dále za to, že povinnost uložená dlužnici pod bodem II. výroku napadeného usnesení nemá oporu v § 143 o.s.ř., jenž umožňuje přiznat procesně neúspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení vůči žalobci. V souzené věci v této fázi řízení=ve sporu o úpadek má insolvenční navrhovatel pozici žalobce, a proto ve vztahu k němu aplikace tohoto ustanovení nepřichází v úvahu.

Pokud jde o odměnu insolvenčního správce za jeho činnost v řízení, má odvolací soud za to, že není namístě přiznat ji paušálně způsobem, který se vztahuje na řešení úpadku dlužníka konkursem (54.450,-Kč), ale je třeba zvážit, jakou činnost správce během řízení vykonal, jak byla tato činnost náročná, zohlednit časová a další relevantní kritéria. Soud může odměnu správce v tomto ohledu ve smyslu § 38 odst. 3 IZ přiměřeně snížit tak, aby odrážela význam skutečně vynaložené činnosti během insolvenčního řízení.

Na základě shora uvedených skutečností postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

V Praze dne 10. listopadu 2016

JUDr. František K u č e r a , v.r. předseda senátu

Za správnost: J. Vlasáková