1 VSPH 1693/2014-A-19
KSLB 54 INS 15597/2014 1 VSPH 1693/2014-A-19

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a ze soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Libchava 103, zahájené na návrh věřitele BP Integralis Limited, Diagorou, Kermia Building 4, 1097 Nicosia, Kypr, zast. Mgr. Ivo Siegelem, advokátem, sídlem Praha 1, Školská 38, do níž přistoupil dlužník, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 17. července 2014, č.j. KSLB 54 INS 15597/2014-A-13

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci ze dne 17. července 2014, č.j. KSLB 54 INS 15597/2014-A-13, se mění tak, že se insolvenční návrh dlužníka neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci odmítl insolvenční návrh podaný Miroslavem Bártou (dále jen dlužník).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu dne 15.7.2014 došel insolvenční návrh dlužníka spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dlužník v kolonce č. 7 návrhu na povolení oddlužení dostatečně nevylíčil okolnosti svého úpadku, když v ní uvedl údaje o splatnosti svých závazků, přičemž tyto údaje absentují v ostatních kolonkách č. 17 až 20 formuláře i v seznamech jeho závazků. Soud I. stupně tak uzavřel, že v insolvenčním návrhu chybí dostatečně konkrétní tvrzení o splatnosti závazků dlužníka, bez čehož jej nelze projednat. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního (dále jen IZ) a insolvenční návrh bez dalšího odmítl. K tomu dodal, že v platnosti však zůstává návrh dlužníka na povolení oddlužení i insolvenční návrh věřitele BP Integralis Limited.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud přezkoumal, neboť se domníval, že ve svém návrhu dostatečně vylíčil rozhodující skutečnosti svého úpadku. Připomněl, že má vůči 6 věřitelům 6 nezajištěných závazků, přičemž ohledně 5 závazků již byla nařízena exekuce, z čehož nutně vyplývá, že má minimálně 2 věřitele s pohledávkami 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z insolvenčního rejstříku odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 6.6.2014 k insolvenčnímu návrhu věřitele BP Integralis Limited (A-1 ve znění doplnění na A-8); tento insolvenční návrh má všechny potřebné náležitosti ve smyslu § 103 IZ a je projednatelný. Dále odvolací soud zjistil, že na výzvu soudu ze dne 9.6.2014 (A-5), aby se k tomuto insolvenčnímu návrhu vyjádřil, aby předložil seznamy svého majetku, závazků a zaměstnanců a aby příp. podal návrh na oddlužení, reagoval dlužník návrhem na povolení oddlužení (A-12) učiněným na předepsaném formuláři, k němuž připojil povinné přílohy včetně seznamu svých závazků a v němž zaškrtl v kolonce č. 7, že jde o insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Ze shora uvedených zjištění vyplývá, že dlužník insolvenčním návrhem obsaženým v kolonce č. 7 návrhu na povolení přistoupil k řízení zahájenému k insolvenčnímu návrhu věřitele BP Integralis Limited ve smyslu § 107 odst. 1 IZ.

Pokud jde o skutkové jinak správná zjištění soudu I. stupně, že insolvenční návrh dlužníka obsažený kolonce č. 7 návrhu na povolení neobsahoval údaje o splatnosti závazků dlužníka (tyto údaje nebyly obsaženy ani v jiných kolonkách tohoto návrhu ani v povinných přílohách), byla by taková okolnost sama o sobě důvodem pro odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka jedině v případě, kdyby bylo insolvenční řízení zahájeno pouze k tomuto (jedinému) insolvenčnímu návrhu. V dané věci však bylo insolvenční řízení zahájeno k perfektnímu návrhu věřitele BP Integralis Limited, do něhož dlužník toliko přistoupil jako další insolvenční navrhovatel svým dalším insolvenčním návrhem, byť jeho návrh neobsahoval všechny náležitosti (údaje o splatnosti jeho závazků).

Pro posouzení věci jsou rozhodující níže uvedené právní závěry Nejvyššího soudu ČR, od nichž není důvod se odchylovat ani v této věci:

Jestliže další insolvenční návrh, který se považuje (ve smyslu ustanovení § 107 odst. 1 věty první IZ) za přistoupení k řízení a který došel insolvenčnímu soudu před rozhodnutím o původním insolvenčním návrhu, obsahuje náležitosti, které chyběly v původním insolvenčním návrhu a pro jejichž nedostatek by jinak bylo možné původní insolvenční návrh odmítnout, jsou tím vady původního insolvenčního návrhu zhojeny (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012, sp. zn. 29 NSČR 20/2012, publikované pod R 98/2012).

Usnesení, jímž insolvenční soud samostatně odmítne další insolvenční návrh, který se podle ustanovení § 107 odst. 1 IZ považuje za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu, je postiženo zmatečností podle § 229 odst. 1 písm. d) o.s.ř. (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012, sp. zn. 29 NSČR 21/2012, publikované pod R 99/2012).

Shora uvedené právní závěry se dle názoru odvolacího soudu dají aplikovat též na situaci, kdy původní insolvenční návrh obsahoval všechny potřebné náležitosti a další insolvenční návrh, který se považuje za přistoupení k řízení, takové náležitosti neobsahuje. Převedeno na posuzovanou věc to znamená, že k odmítnutí (byť vadného) insolvenčního návrhu, kterým dlužník přistoupil k řízení zahájeném na návrh věřitele, nebyl žádný důvod.

Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. napadené usnesení změnil tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 1. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková