1 VSPH 1692/2015-B-56
KSLB 87 INS 9611/2010 1 VSPH 1692/2015-B-56

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka: Jaroslav Závrský, nar. 29. června 1977, bytem Zákupy, Nové Zákupy 532, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č.j. KSLB 87 INS 9611/2010-B-39 ze dne 2. června 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci č.j. KSLB 87 INS 9611/2010-B-39 ze dne 2. června 2015 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e , odvolání proti bodům III. a IV. výroku se o d m í t á .

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zrušil schválené oddlužení dlužníka, na jeho majetek prohlásil konkurs (bod II. výroku), jenž bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku) s tím, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, proti všem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci, kteří byli při jednání přítomni, nastávají účinky prohlášení konkursu okamžikem jeho veřejného vyhlášení na jednání (bod IV. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 7.1.2011 rozhodl o schválení oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře, když dlužník měl příjem ve výši 20.422,-Kč, který měl postačovat na úhradu výživného ve výši 4.500,-Kč a více než 30% pohledávek nezajištěných věřitelů.

Během doby plnění splátkového kalendáře od února 2011 soud zjistil, že nebyly plněny podmínky splátkového kalendáře a že očekávaná míra uspokojení dosahovala po 52 měsících trvání účinků oddlužení jen 16% a na úhradu pohledávek věřitelů bylo vyplaceno jen 179.454,65 Kč. Podle zprávy insolvenčního správce ze dne 15.1.2015 srážky nestačily ani na úhradu záloh na náklady insolvenčního řízení, správce evidoval dluh ve výši 4.356,-Kč. Výzva soudu dlužníku k předložení přehledu o příjmech se vrátila jako nedoručitelná, nebyl předložen přehled o příjmech za dobu od listopadu 2013.

Na jednání před soudem dne 2.6.2015 předložil dlužník výplatní pásky od 7.11.2013 do 28.5.2015 a rozsudek Okresního soudu v Příbrami č.j. 14 P 11/2011-88 o zvýšení výživného na částku 5.100,-Kč měsíčně na nezletilé děti. Podle insolvenčního správce by dlužník k úhradě alespoň 30% pohledávek musel do konce plnění splátkového kalendáře hradit měsíčně srážku ve výši 20.000,-Kč, kterou byl dlužník podle svého vyjádření schopen hradit. Dlužník tvrdil, že jeho čistý týdenní příjem činil asi 230 GBP, příspěvek na narozené dítě činil 170 GBP týdně. Při nástupu do zaměstnání v zahraničí činil jeho týdenní příjem asi 350 GBP týdně, od ledna 2014 jen 250 GBP týdně s ohledem na změnu zaměstnavatele ze zdravotních důvodů. Dlužník neměl dluh na výživném.

Soud dospěl k závěru, že dlužník opakovaně závažným způsobem porušoval podmínky oddlužení, neplnil informační povinnost ve vztahu k soudu, neoznámil změnu svého bydliště a zaměstnavatele, nebyly prováděny srážky z příjmů v zákonné výši. Od prosince 2013 do května 2015 uhradil dlužník jen 38.400,-Kč. Při průměrném směnném kurzu 33,18 podle kurzovního lístku ČNB k 2.1.2014 by zákonné měsíční srážky činily 26.638,-Kč, dlužník nežádal o změnu splátkového kalendáře. Soud dospěl k závěru, že přístup dlužník k plnění povinností nesvědčil o jeho poctivé snaze uhradit své závazky v co možná nejvyšší míře. Proto soud oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) zrušil a na majetek dlužníka prohlásil nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že prostřednictvím mailu adresovaného insolvenčnímu správci žádal o změnu splátkového kalendáře, správce na maily nereagoval. Tvrdil, že je schopen při změně splátkového kalendáře zbývající část řádně doplatit. Proto navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo

c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. insolvenčního zákona. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 insolvenčního zákona ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Ze zprávy insolvenčního správce ze dne 14.1.2016 odvolací soud zjistil, že poslední platba připsaná na účet zřízený pro účely insolvenčního řízení dlužníka byla částka 5.000,-Kč v lednu 2015, jak plyne rovněž z rozpisu veškerých plateb dlužníka.

Z podání dlužníka doručeného odvolacímu soudu dne 14.1.2016 plyne, že dlužník připustil, že pochybil, když nesdělil výši výdělku za dobu od července do prosince 2015 a tvrdil, že žádal insolvenčního správce o změnu splátkového kalendáře.

Odvolací soud shodně jako soud I. stupně má za to, že dlužník neplnil podstatné povinnosti podle schváleného splátkového kalendáře. Jak plyne z přehledu plateb, dlužník zaplatil poslední splátku v lednu 2015, za předchozí dobu hradil jen nepravidelně-v říjnu 2014 mimořádnou splátku ve výši 10.000,-Kč, pravidelné platby od zaměstnavatele skončily k prosinci 2013, následně dlužník hradil jen mimořádné splátky v různých výších. Odvolací soud dospěl k závěru, že dlužník nebude schopen uhradit zbývající podstatou část splátkového kalendáře, když nehradí splátky prostřednictvím zaměstnavatele ani mimořádné splátky po dobu více než jednoho roku a není schopen uhradit ani dlužnou odměnu insolvenčnímu správci a neuvedl nic bližšího ani ohledně svého tvrzení, že bude schopen zbývající část splátkového kalendáře doplatit. Během odvolacího řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by byly s to shora uvedené závěry zvrátit a dlužník, který se jednání před odvolacím soudem neúčastnil, ohledně zjištěných skutkových tvrzení neuvedl žádné další skutečnosti, které by osvědčily jeho reálné schopnosti zbývající část splátkového kalendáře splnit tak, aby nezajištění věřitelé dosáhli alespoň minimálního zákonného uspokojení svých pohledávek. Doba trvání oddlužení je insolvenčním zákonem stanovena na 5 let (§ 398 odst. 3 IZ) a prodloužení trvání oddlužení insolvenční zákon zásadně neumožňuje.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení v bodech I. a II. výroku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil a odvolání proti bodům III. a IV. výroku odmítl pro nepřípustnost odvolání (§ 314 odst. 4 IZ, § 202 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 15. ledna 2016

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková