1 VSPH 1692/2014-A-91
MSPH 89 INS 2230/2014 1 VSPH 1692/2014-A-91

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka WAKE spol., s.r.o., sídlem Praha 1, Jakubská 647/2, IČO 61168629, zast. Mgr. Jiřím Solilem, advokátem, sídlem Praha 1, Jakubská 647/2, zahájené na návrh navrhovatele Alinea Real, spol. s r.o., sídlem Staré Město, Nádražní 575, PSČ 686 03, IČO 25065904, zast. JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem, sídlem Praha 1, Týnská 1053/21, do níž vstoupilo Vrchní státní zastupitelství v Praze, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. srpna 2014, č.j. MSPH 89 INS 2230/2014-A-44,

takto:

I. Odvolání se o d m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze v insolvenční věci dlužníka WAKE spol., s.r.o. (dále jen dlužník ) zamítl návrh Alinea Real, spol. s.r.o. (dále jen navrhovatel ) na nařízení předběžného opatření, dle něhož měl být dlužníkovi ustanoven předběžný insolvenční správce (dále jen předběžný správce ) a dlužníkovi mělo být zakázáno bez předchozího písemného souhlasu předběžného správce nakládat s veškerými movitými věcmi, hromadnými věcmi, právy, ochrannými známkami nebo jinými majetkovými hodnotami náležejícími do majetkové podstaty, tedy je jakkoliv zcizit, pronajmout či jinak zatížit a to až do doby rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (bod I. výroku), rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (bod II. výroku), a navrhovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1.000,-Kč (bod III. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že podáním ze dne 5.8.2014 navrhl navrhovatel shora uvedené předběžné opatření, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 29.1.2014 k návrhu navrhovatele, že usnesením ze dne 24.2.2014 (A-12) ve znění opravného usnesení ze dne 25.2.2014 soud I. stupně insolvenční návrh zamítl, že tímto okamžikem zanikly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení ve smyslu § 146 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ ) a že toto rozhodnutí není dosud v právní moci, neboť věc byla k odvolání navrhovatele předložena k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.

V návrhu na nařízení předběžného opatření navrhovatel uvedl, že podstatnou část majetkové podstaty dlužníka tvoří obchodní jméno výrobku, resp. ochranná známka výrobku Hemagel , že se dlužník pokouší o záměnu obchodní známky za jinou, velmi podobnou, a že potencionálně tak může hrozit vyvedení ochranné známky z majetku dlužníka a výroby mimo území ČR a snížení hodnoty ochranné známky a tím i uspokojení dlužníkových věřitelů. Dle tvrzení navrhovatele začal dlužník prodávat výrobek s mírně pozměněným označením, kde je přidáno k názvu výrobku označení největší kanadské farmaceutické společnosti APOTEX, čímž dochází ke změně ve vzhledu označení výrobků dlužníka označovaných jako Hemagel a kdy označení společnosti Apotex je postupně zvýrazňováno na úkor ostatních údajů na výrobku. O tom svědčí internetová prezentace výrobku, kdy na stránkách http://www.hemagel.cz/ jsou prezentovány čtyři výrobky na bázi českého patentu HemaGel, vždy ve spojení s označením APOTEX a v kolonce kontakty je uvedena pouze společnost Apotex (ČR), s.r.o. Svá tvrzení navrhovatel dokládal fotografií výrobku HemaGel, na níž byl jako výrobce uveden dlužník, a současnou podobou výrobku HemaGel s výrazným nápisem APOTEX, na níž je jako výrobce uvedena společnost Apotex, a aktuální podobu výrobku HemaGel s výrazným nápisem APOTEX, dle internetových stránek hemagel.cz.

Soud I. stupně citoval příslušná ustanovení IZ, dle nichž věc posuzoval se závěrem, že předběžné opatření, kterým by soud ustanovil dlužníkovi předběžného správce (§ 82 odst. 2 písm. a) IZ, §112 odst. 1 IZ) a omezil jej v dispozičních oprávněních nad rámec omezení § 111 IZ (§ 113 IZ), je výslovně vázáno na fázi insolvenčního řízení od jeho zahájení do rozhodnutí o návrhu dle § 142 IZ (odmítnutím návrhu, zastavením řízení, zamítnutím insolvenčního návrhu). Takové předběžné opatření bylo možné vydat pouze do doby zveřejnění rozhodnutí o insolvenčním návrhu dle § 142 IZ, kterým zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, pokud jejich zánik soud neodloží svým rozhodnutím v souladu s § 146 odst. 2 IZ ke dni právní moci rozhodnutí. Smyslem této úpravy je možnost soudu zasáhnout ve prospěch ochrany oprávněných zájmů věřitelů tam, kde by omezení dlužníka zakotvená v IZ byla nedostatečná nebo tam, kde by byla důvodná obava, že dlužník tato zákonná omezení nebude respektovat.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 24.2.2014 a že tímto okamžikem zanikly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, včetně omezení dlužníka dle § 111 IZ, čímž se dlužník stal osobou s plným dispozičním oprávněním. Z toho dovodil, že návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by ustanovil dlužníkovi předběžného správce a omezil jej v dispozičních oprávněních nad rámec omezení § 111 IZ po rozhodnutí o insolvenčním návrhu a po zániku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, je nedůvodný, a proto ho zamítl, a to bez ohledu na to, že rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu dosud není v právní moci. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Uložení poplatkové povinnosti odůvodnil § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (položkou 5 sazebníku soudních poplatků).

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a jeho návrhu vyhověl. Argumentoval především tím, že žádné předběžné opatření před zamítnutím jeho insolvenčního návrhu nařízeno nebylo a pokud by nařízeno bylo, záviselo by na jeho dalším trvání, zda by soud v rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu stanovil, že předběžné opatření zanikne až právní mocí rozhodnutí nebo nikoliv. Vyjádřil názor, že z § 113 odst. 5 písm. b) IZ nelze dovozovat, že by později nebylo možné nařídit předběžné opatření pro futuro a že takové záměry nepřipouští § 146 IZ, resp., že zákon předpokládá potencionalitu posléze vydaných předběžných opatření a že není zakotveno, že by zanikala možnost nařídit nová předběžná opatření. Měl za to, že i po vydání rozhodnutí podle § 142 písm. c) IZ musí být dána věřitelům a soudu možnost činit kroky směřující k ochraně věřitelů, je-li to potřebné. Je-li insolvenčnímu soudu svěřena v § 146 odst. 1 IZ možnost určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí, musí mu být logicky rovněž ponechána možnost nařídit nová předběžná opatření v době po rozhodnutí podle § 142 písm. c) IZ. Dle navrhovatele lze předběžné opatření dle § 82 odst. 1 IZ nařídit po celou dobu insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že po vydání napadeného usnesení Vrchní soud v Praze na jednání konaném dne 4.9.2014 (A-73) vyhlásil usnesení z téhož dne č.j. 2 VSPH 852/2014-A-79, jímž potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24.2.2014 (A-12) o zamítnutí insolvenčního návrhu navrhovatele a jež nabylo právní moci dne 9.9.2014, kdy bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku. S právní mocí citovaného rozhodnutí skončilo (definitivně) insolvenční řízení a odvolání navrhovatele proti napadenému usnesení se tak stalo bezpředmětným, neboť požadované předběžné opatření podle § 112 a § 113 IZ nelze nařídit mimo rámec insolvenčního řízení po jeho (pravomocném) skončení.

Proto odvolací soud postupoval podle § 218 písm. c) o.s.ř. a odvolání odmítl. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že v odvolacím řízení úspěšnému dlužníkovi v tomto stadiu řízení náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová