1 VSPH 169/2013-A-13
KSLB 82 INS 24948/2012 1 VSPH 169/2013-A-13

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Tovární 21, Hrádek nad Nisou, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 24948/2012-A-8, ze dne 11. ledna 2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci č.j. KSLB 82 INS 24948/2012-A-8, ze dne 11. ledna 2013, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci nadepsaným usnesením odmítl v bodu I. výroku odvolání dlužníka Miroslava anonymizovano (dále jen dlužník) proti usnesení č.j. KSLB 82 INS 24948/2012-A-6, ze dne 6. prosince 2012, pro opožděnost, v bodu II. výroku insolvenční řízení zastavil a v bodu III. stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud uvedl, že po zahájení insolvenčního řízení na základě návrhu podaného dlužníkem rozhodl usnesením ze dne 6.12.2012 (doručeným dlužníku dne 11.12.2012 vhozením do poštovní schránky a zveřejněným dne 10.12.2012 v insolvenčním rejstříku) o uložení povinnosti dlužníka zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč poté, co dlužník nereagoval na výzvu insolvenčního soudu ze dne 19.10.2012 k doplnění návrhu na povolení oddlužení. Podáním datovaným dne 18.12.2012, avšak daným k poštovní přepravě až dne 4.1.2013, a doručeným insolvenčnímu soudu dne 8.1.2013, podal dlužník proti rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady řízení odvolání a současně doplnil svůj insolvenční návrh o listiny a skutková tvrzení požadovaná výzvou ze dne 19.10.2012. Protože posledním dnem lhůty k podání odvolání dlužníkem byl den 27.12.2012, podal dlužník své odvolání opožděně a soud jej odmítl. Dále v bodě II. výroku rozhodl o zastavení insolvenčního řízení dle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť dlužník zálohu v uložené výši ve stanovené lhůtě nezaplatil. Současně rozhodl o nákladech insolvenčního řízení tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, protože jediným účastníkem byl dlužník.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a namítal, že odvolání sice podal opožděně, ale učinil tak proto, že vyčkával na zaslání jeho konceptu společností Attila Financial, s.r.o., která mu návrh na zahájení řízení i odvolání zpracovávala. Neočekával, že by ve spojení s insolvenčním návrhem měl plnit nějaké další finanční částky.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Ve smyslu ust. § 71 odst. 1 IZ se usnesení soudu vydaná v insolvenčním řízení doručují vyvěšením na úřední desce insolvenčního soudu a jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku, ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby rovněž zvláštní způsob doručení. Zvláštní způsob doručení spočívá v tom, že v zákonem stanovených případech je usnesení doručeno zvlášť nebo do vlastních rukou adresáta. Význam zvláštního způsobu doručení spočívá v tom, že je s ním spojen pro adresáta počátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, ačkoliv jinak platí, že usnesení mu bylo doručeno dnem, popřípadě okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu (A-6) ze dne 6.12.2012 bylo dlužníku doručeno vhozením do schránky dne 11.12.2012. Odvolání podal dlužník k poštovní přepravě až dne 4.1.2013.

Protože lhůta k podání odvolání proti usnesení č.j. KSLB 82 INS 24948/2012-A-6, ze dne 6.12.2012, skončila dlužníku dnem 27.12.2012, podal dlužník své odvolání opožděně.

Soud prvního stupně tedy rozhodl správně, pokud odvolání postupem dle ust. § 208 odst. 1 o.s.ř. odmítl. Odvolací soud proto napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. v tomto bodu výroku jako věcně správné potvrdil.

Dále se odvolací soud zabýval odvoláním dlužníka do bodu II. výroku napadeného usnesení, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci řízení zastavil podle § 108 odst. 3 IZ.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu plyne, že insolvenční soud svým usnesením ze dne 6.12.2012 (A-6) vyzval dlužníka k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů ode dne jeho doručení, s poučením o následcích nezaplacení zálohy ve stanovené lhůtě. Toto usnesení bylo doručeno dlužníku dne 11.12.2012 vhozením do domovní schránky a nabylo právní moci 28.12.2012. Dle usnesení byl tedy dlužník povinen zaplatit zálohu nejpozději do 4.1.2013, a protože tak v uvedené lhůtě (až dosud) neučinil, postupoval soud prvního stupně podle výše uvedeného ustanovení a řízení zastavil.

Třeba zdůraznit, že v tomto odvolacím řízení se nelze zabývat otázkou důvodů pro uložení zálohy, neboť ta byla již pravomocně vyřešena.

Jestliže není ve stanovené lhůtě splněna povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, je na úvaze soudu, zda před rozhodnutím o insolvenčním návrhu řízení zastaví, anebo přikročí k jejímu vymáhání. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Je-li však insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ zjištění jeho úpadku, ať již lze očekávat jeho řešení oddlužením (jehož se v daném případě dlužnice domáhá), anebo konkursem, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání dlužníku uložené zálohy v průběhu řízení. Trvá totiž účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení, jenž spočívá v zákazu provedení výkonu rozhodnutí či exekuce postihující majetek dlužníka, či jiný majetek náležející do majetkové podstaty (ust. § 109 odst. 1 písm. c/ IZ). Za trvání konkursu dlužníka je podle ust. § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Za této situace insolvenční soud postupoval správně, když řízení o insolvenčním návrhu dlužníka zastavil, a proto odvolací soud napadené usnesení z důvodu věcné správnosti podle ust. § 219 o.s.ř. ve všech jeho bodech potvrdil, když o náhradě nákladů řízení, v němž je dlužník jediným účastníkem, nerozhodoval.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka v Liberci dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. února 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová