1 VSPH 1686/2012-A-27
KSPH 41 INS 6062/2012 1 VSPH 1686/2012-A-27

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy anonymizovano v insolvenčním řízení dlužnice Boženy anonymizovano , anonymizovano , bytem Bělá pod Bezdězem, Tyršova 59, zast. Mgr. Lucií Krejčí, advokátkou, sídlem Mladá Boleslav, Pivovarská 113, zahájeném k návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. října 2012, č.j. KSPH 41 INS 6062/2012-A-22,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. října 2012, č.j. KSPH 41 INS 6062/2012-A-22, se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze uložil dlužnici Boženě anonymizovano (dále jen dlužnice), aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila na uvedený účet soudu zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 15.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že mu byl dne 13.3.2012 doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení. Citoval zejména § 108 insolvenčního zákona (dále jen IZ), rozvedl účel zálohy a dlužnici ji vyměřil ve výši 15.000,-Kč se závěrem, že je to nezbytné k tomu, aby insolvenční správce měl k dispozici potřebné finanční prostředky k výkonu své funkce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a aby byla poskytnuta záruka úhrady jeho odměny a hotových výdajů pro případ, že by tyto nebylo možno uhradit z majetkové podstaty. Při vyměření výše zálohy přihlédl soud I. stupně k tomu, že úpadek dlužnice bude řešen konkursem, neboť dlužnice dosahuje nízkých příjmů a není schopna za 5 let uhradit ani 30 % svých nezajištěných závazků, že mu dlužnice nepředložila jakoukoliv darovací či další pracovní smlouvu, že insolvenční návrh nepodal ani manžel dlužnice a že výtěžek ze zpeněžení majetku dlužnice bude zanedbatelný.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud zrušil a zálohu jí vyměřil v nižší výši. Stanovenou zálohu považovala za nepřiměřeně vysokou a není v jejích silách ji zaplatit. Nesouhlasila s řešením svého úpadku konkursem a akcentovala, že od počátku navrhovala oddlužení plněním splátkového kalendáře, na nějž uvažovala s měsíční splátkou ve výši 5.000,-Kč. Chce dostát svým závazkům a kdyby měla dostatek peněz, nepodávala by insolvenční návrh. Uvedla, že její manžel odmítl rovněž podat insolvenční návrh, i když ho přesvědčovala, a že se snažila navýšit svůj příjem, což se jí nepodařilo ani v prodloužené lhůtě. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Podle § 169 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) není-li stanoveno jinak, ve vyhotovení usnesení se uvede, který soud je vydal, jména a příjmení soudců a přísedících, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, odůvodnění, poučení o tom, zda je přípustný opravný prostředek nepočítaje v to žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost, a o lhůtě a místu k jeho podání, a den a místo vydání usnesení.

Podle odstavce druhého téhož ustanovení vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle § 104a, nemusí obsahovat odůvodnění. Odůvodnění nemusí obsahovat rovněž usnesení, kterým bylo rozhodnuto nikoli ve věci samé, připouští-li to povaha této věci a je-li z obsahu spisu zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto; v tomto případě se ve výroku usnesení uvedou zákonná ustanovení, jichž bylo použito, a důvod rozhodnutí.

Ačkoli je usnesení o uložení povinnosti hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení rozhodnutím nemeritorním, nejde o usnesení, jímž by se upravovalo řízení, ani o usnesení vydávané v rámci dohlédací činnosti insolvenčního soudu dle § 11 IZ. Tímto usnesením soud ve smyslu § 10 písm. a) IZ rozhoduje o povinnosti insolvenčního navrhovatele zaplatit zálohu (ukládá mu platební povinnost a rozhoduje o její výši v mezích zákonného limitu), pokud jsou k tomu vzhledem k okolnostem věci splněny podmínky vymezené v § 108 odst. 1 IZ. Odtud plyne, že proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání a že ovšem také-s ohledem na povahu věci-nelze dovodit, že jde o rozhodnutí, jež by nebylo nutno odůvodnit.

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 IZ, či v § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

Z uvedených důvodů je namístě závěr, že rozhodnutí o povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení dle § 108 IZ musí být odůvodněno, a to způsobem zákonem předepsaným (dle § 157 odst. 2 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř.) tak, aby z něj bylo patrné, z jakých konkrétních skutkových a právních závěrů soud při svém závěru o důvodech k zaplacení zálohy a o její potřebné výši vycházel, a na jakém podkladě tyto závěry učinil.

Těmto požadavkům však soud I. stupně v napadeném usnesení zjevně nedostál. V odůvodnění neuvedl ničeho o rozsahu předpokládaných (prvotních) nákladů insolvenčního řízení, dostatečně nevyložil, na základě jakých konkrétních zjištění dospěl k závěru o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem a nikoliv oddlužením, jak dlužnice požadovala, a rovnou dospěl k nezdůvodněnému závěru, že přesto je třeba po dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení požadovat. Zálohy lze užít (již v průběhu insolvenčního řízení) jen na placení těch výdajů (pohledávek za majetkovou podstatou), jež představují náklady insolvenčního řízení; k těm se ovšem soud nijak nevyslovil a patřičně nevysvětlil, na základě jakých konkrétních skutečností učinil závěr o nedostatečnosti majetku dlužnice (o výši jejích příjmů a hodnotě jejího majetku) co zdroje průběžného placení nákladů insolvenčního řízení.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení jako nepřezkoumatelné podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a věc dle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 6. prosince 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva