1 VSPH 1683/2012-B-12
KSUL 44 INS 21967/2012 1 VSPH 1683/2012-B-12

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Ústí nad Labem -Střekov, Střekovské nábřeží 1146/43, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ústí na Labem ze dne 9. listopadu 2012, č.j. KSUL 44 INS 21967/2012-B-7,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí na Labem ze dne 9. listopadu 2012, č.j. KSUL 44 INS 21967/2012-B-7, se v bodech I. až V. výroku zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníka Jaroslava anonymizovano (dále jen dlužník), v bodě II. výroku prohlásil na jeho majetek konkurs, v bodě III. výroku určil, že konkurs bude projednáván jako nepatrný, v bodě IV. výroku vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci Sdružená konkurzní, v.o.s. (dále jen správce), v bodě V. výroku konstatoval, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, a v bodě VI. výroku rozhodl, že působnost věřitelského orgánu bude vykonávat sám.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že dne 10.9.2012 podal dlužník insolvenční návrh, že usnesením ze dne 13.9.2012 (A-8) zjistil úpadek dlužníka a povolil jeho řešení oddlužením a že dne 29.10. 2012 proběhlo přezkumné jednání, na němž byla zjištěna jediná včas přihlášená pohledávka, a konala se též první schůze věřitelů.

Soud I. stupně vyšel z toho, že správce provedl základní šetření o stavu majetku dlužníka, přičemž nezjistil žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Z podání věřitele INA MB, a.s. (dále též věřitel) ze dne 26.10.2012 soud I. stupně zjistil, že dlužník má vykonatelný závazek z podnikání ve výši 647.234,60 Kč s příslušenstvím spolu s náklady řízení ve výši 25.890,-Kč a 49.220,-Kč. Věřitel tvrdil, že si dlužník byl vědom toho, že tato pohledávka pochází z jeho podnikatelské činnosti, a přesto tuto skutečnost neuvedl a soudu nesdělil. Věřitel měl za to, že i když dlužník tři roky nepodniká, snaží se nyní zbavit svých závazků z podnikání prostřednictvím oddlužení, a že skutečná výše jeho pohledávky je mnohem vyšší, a to v řádech dalších statisíců, než kolik uvedl dlužník ve svém návrhu (722.344,-Kč).

Soud I. stupně konstatoval, že ohledně věřitelem přihlášené vykonatelné pohledávky ve výši 2.798.410,21 Kč dlužník uvedl, že věřiteli skutečně dluží částku 647.000,-Kč a zbytek jsou úroky, které činí 13.000,-Kč měsíčně, že tento závazek splácel tak, že si na základě exekuce vzali asi 8.000,-Kč z účtu a 42.000,-Kč ze zaměstnání , že se k úhradě svého dluhu snaží zpeněžit byt prostřednictvím realitní kanceláře, že jeho příjem za minulý měsíc činil cca 10.500,-Kč (mzda) a 6.180,-Kč (důchod), přičemž částku 21.130,-Kč uvedenou v návrhu mu napsali na podniku a poslali to na tu firmu, která mu zařizovala oddlužení , a že jeho výplata je stále stejná ve výši 9.000,-Kč základ plus nějaké ty prémie za obědy .

Soud I. stupně cituje § 395 a § 405 insolvenčního zákona (dále jen IZ) dospěl k závěru, že dlužník sledoval podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, neboť si byl vědom těchto skutečností, že: 1) má vysoký závazek pocházející z podnikání, jenž neuvedl v návrhu na povolení oddlužení a chtěl docílit jeho zániku, 2) uvedený závazek z podnikání je mnohonásobně vyšší než jeho jediný spotřebitelský závazek ve výši 30.000,-Kč, který uvedl, 3) v návrhu na povolení oddlužení dlužník neuvedl závazek vůči Statutárnímu městu Ústí nad Labem ve výši 500,-Kč, 4) v návrhu na povolení oddlužení dlužník uvedl, že pobírá mzdu ve výši 21.130,-Kč čistého měsíčně, což neodpovídá realitě ani přiloženému potvrzení zaměstnavatele, když záměrně zkreslil údaj zaměstnavatele, který uvedl, že příjem dlužníka za období od 2.5.2012 do 11.7.2012 činil 21.130,-Kč. 5) skutečný příjem dlužníka činí 9.000,-Kč a neodpovídá úhradě jeho závazků ve výši 30 % v oddlužení .

Vzhledem ke shledanému nepoctivému záměru dlužníka nemohl soud I. stupně schválit oddlužení, a proto na majetek dlužníka prohlásil konkurs, jenž bude projednáván jako nepatrný. Protože se na chůzi věřitelů nedostavil žádný věřitel, rozhodl též o tom, že působnost věřitelského orgánu bude vykonávat insolvenční soud.

Proti tomuto usnesení (resp. jen proti neschválení oddlužení a proti prohlášení konkursu) se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že oddlužení schválí. Vysvětloval, že v návrhu uvedl výši pohledávky věřitele (722.344,-Kč) podle jemu dostupných dokumentů, a zdůraznil, že pohledávka věřitele přihlášená ve výši 2.798.410,21 Kč byla pravomocně odmítnuta pro opožděnost, a soud I. stupně k ní proto neměl přihlížet. K výši svých příjmů uvedl, že mu zaměstnavatel vystavil potvrzení, které bez jakékoliv kontroly přiložil k návrhu, a že současná výše jeho příjmů umožňuje splnění oddlužení v zákonných limitech, přičemž již dříve zvažoval prodej svého bytu k uspokojení svých závazků.

Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto závěrům:

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy. Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30 % míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a) a b) IZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.8.2010, sp.zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010).

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sp.zn. 29 NSČR 14/2009, publikované pod zn. R 14/2012).

Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze usuzovat např. v situaci, kdy dlužník krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení uzavře smlouvu o převodu nemovitostí a kupní cenu nepoužije k poměrné úhradě všech svých (nezajištěných) závazků, ale uspokojí pouze věřitele, které lze považovat za osoby jemu blízké (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17.5.2010, sp.zn. KSBR 37 INS 680/2010, 2 VSOL 135/2010). Nepoctivému záměru může nasvědčovat též jednání dlužníka, který náležitě neobjasní důvod, proč uzavřel smlouvy o půjčce, z nichž vyplynuly závazky, jež mají být předmětem oddlužení, za situace, kdy konečným příjemcem poskytnutých finančních prostředků byla třetí osoba (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.6.2010, sp.zn. KSBR 37 INS 2460/2010, 2 VSOL 184/2010).

Insolvenční soud má při zkoumání zákonné podmínky poctivého záměru vždy nejen právo, ale i povinnost úvahy a posouzení všech významných okolností.

Z obsahu návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh plyne, že dlužník nemá manželku (ani vyživované děti), je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 21.130,-Kč (mzda) a 6.353,-Kč (invalidní důchod), celkem tedy 27.483,-Kč, má dva splatné závazky vůči INA MB, a.s. (ve výši 722.344,-Kč) a Miroslavu Hruškovi (ve výši 30.000,-Kč), celkem tedy ve výši 752.344,-Kč, jeho majetek tvoří bytová jednotka a chata a movité věci (mobiliář). Výše příjmů dlužníka je doložena potvrzením zaměstnavatele G3K, s.r.o. a rozhodnutími České správy sociálního zabezpečení. Z dlužníkem předložených seznamů majetku a závazků opatřených prohlášením o jejich správnosti a úplnosti dále plyne, že dlužník nemá žádné zaměstnance, není podnikatelem, jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti, nemá žádné dlužníky.

Dále odvolací soud zjistil, že se do insolvenčního řízení přihlásili jen dva věřitelé, a to Statutární město Ústí nad Labem s pohledávkou ve výši 500,-Kč splatnou dne 30.9.2012 (poplatek za komunální odpad; tato přihláška P1-1 byla vzata zpět podáním ze dne 6.11.2012, neboť dlužný poplatek byl uhrazen dne 15.10.2012) a věřitel INA MB, a.s. s vykonatelnou pohledávkou v celkové výši 2.798.410,21 Kč (z leasingové smlouvy; tato přihláška P2-1 byla odmítnuta pro opožděnost pravomocným usnesením ze dne 19.10.2012, č.j. KSUL 44 INS 21967/2012-P2-3), tedy že v době rozhodování odvolacího soudu zde není žádný přihlášený věřitel, jehož nezajištěná pohledávka by mohla být zařazena do oddlužení plněním splátkového kalendáře a v něm uspokojována.

Pokud jde o zjištění soudu I. stupně ohledně pohledávky věřitele INA MB, a.s., že ji dlužník uvedl v nižší výši nebo že šlo o podnikatelský závazek, zastává odvolací soud názor, že za situace, kdy přihláška této pohledávky byla odmítnuta a účast tohoto věřitele v řízení pravomocně skončila, neboť nastala skutečnost, na základě které se k přihlášené pohledávce nepřihlíží (§ 173 odst. 1 IZ), nelze k této pohledávce přihlížet ani při zkoumání podmínek pro povolení, resp. schválení oddlužení. Jinými slovy řečeno, pohledávka, k níž insolvenční soud nemůže ze zákona přihlížet, by zásadně neměla být důvodem pro neschválení oddlužení. Ostatně dlužníkovi nelze důvodně vytýkat, že pohledávku věřitele vyčíslil ve výši dle exekučního usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15.9.2010, č.j. 54 EXE 624/2010-10, 112 Ex 1987/10, vydaného podle pravomocného a vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 18.4.2006, č.j. 24 Ro 163/2006-20. Pokud jde o povahu této pohledávky, není její podnikatelský charakter ničím osvědčen a nevyplývá ani z její přihlášky; tvrzení věřitele uvedené v jeho podání ze dne 29.10.2012 (B-6) nepostačuje.

Schválení oddlužení nemůže dle mínění odvolacího soudu bránit ani skutečnost, že závazek (z údajné podnikatelské činnosti) dlužníka, k němuž nelze přihlížet, je mnohonásobně vyšší než spotřebitelský závazek ve výši 30.000,-Kč přiznaný dlužníkem v návrhu na povolení oddlužení, který však nebyl přihlášen.

Dlužníkovi nelze opodstatněně přičítat ani to, že v návrhu na povolení oddlužení ze dne 30.8.2012 neuvedl svůj závazek vůči Statutárnímu městu Ústí nad Labem ve výši 500,-Kč za komunální odpad, jenž se stal splatným až dne 30.9.2012 (po zahájení insolvenčního řízení) a byl uhrazen dne 15.10.2012 (po zjištění úpadku a povolení oddlužení a před vydáním spadeného usnesení).

Odvolací soud se neztotožňuje ani se závěry soudu I. stupně, že by dlužník zkreslil výši svých příjmů, neboť je dlužník doložil potvrzením zaměstnavatele G3K, s.r.o. ze dne 11.7.2012 (21.130,-Kč) a rozhodnutími České správy sociálního zabezpečení ze dne 6.2.2008 (5.404,-Kč) a ze dne 23.12.2008 (6.037,-Kč).

Věcně nesprávným shledal odvolací soud též závěr soudu I. stupně, že výše jeho příjmů neumožňuje oddlužení dlužníka za situace, kdy v insolvenčním řízení není přihlášen žádný věřitel, jehož nezajištěná pohledávka by mohla být při oddlužení uspokojována.

Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k názoru, že závěr soudu I. stupně o nepoctivém záměru dlužníka učiněný bez přihlédnutí ke všem rozhodným skutečnostem neobstojí. Proto postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., usnesení v napadených bodech I. a II. výroku včetně na nich závislých bodech III., IV. a V. výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude třeba postupovat ve smyslu právních závazů vyjádřených v usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14.12.2009, sp.zn. KSPH 39 INS 1527/2009, 2 VSPH 474/2009, dle nichž bylo-li již vydáno rozhodnutí o úpadku spojené s rozhodnutím o povolení oddlužení, je vyloučen (byť i jen analogický) postup podle § 158 IZ. Na tom nic nemění, že se do insolvenčního řízení včas nepřihlásil žádný z věřitelů uvedených dlužníkem v insolvenčním návrhu. Tato skutečnost nemůže vést po povolení oddlužení k vydání rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku, ani nemůže vést k neschválení oddlužení nebo k zastavení insolvenčního řízení, neboť ani za takového stavu věci dlužníku nelze upírat možnost řešit úpadek oddlužením. Vznikly-li po rozhodnutí o úpadku v insolvenčním řízení pohledávky za majetkovou podstatou, bude třeba je zapravit právě v rámci oddlužení, přičemž o způsobu oddlužení rozhodne insolvenční soud podle § 402 odst. 4 IZ vzhledem k absenci nezajištěných věřitelů, kteří by o něm hlasovali.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 10. prosince 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva