1 VSPH 1679/2015-B-21
KSCB 25 INS 29992/2014 1 VSPH 1679/2015-B-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníků: Robert anonymizovano , anonymizovano , IČO 74511645 a Jitka anonymizovano , nar. 10. 1. 1970, oba bytem Kamenný Újezd, PSČ 373 81, Budějovická 54, o odvolání věřitele CCRB, a. s., IČO 24723576, se sídlem Praha 1, Olivova 948/6, zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Strakou, se sídlem Praha 2, Londýnská 674/55 (nyní CASPER UNION, s. r. o., IČO 24830801, se sídlem Praha 1, Olivova 948/6, zastoupeného advokátem Mgr. Martinem Strakou, se sídlem Praha 2, Londýnská 674/55), proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 25 INS 29992/2014-B-11 ze dne 17. června 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. KSCB 25 INS 29992/2014-B-11 ze dne 17. června 2015 se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze 17. 6. 2015 zamítl návrh věřitele na opravu usnesení č. j. KSCB 25 INS 29992/2014-B-9 ze dne 11. května 2015. Své usnesení odůvodnil tím, že na základě insolvenčního návrhu dlužníků Roberta anonymizovano a Jitky anonymizovano , spojeného s návrhem na povolení oddlužení, vydal dne 16. 1. 2015 usnesení (č. d. A-10), kterým zjistil úpadek a povolil řešení jejich úpadku oddlužením. Účinky rozhodnutí nastaly dne 16. 1. 2015 zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku. Soud mj. vyzval věřitele, aby do 30 dnů od rozhodnutí o úpadku přihlásili své pohledávky a zároveň je poučil, že k přihláškám, které budou podány později, nebude insolvenční soud přihlížet. Rovněž věřitele vyzval, aby insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužníků. Lhůta pro přihlášení pohledávek uplynula dne 16. 2. 2015.

Dne 4. 2. 2015 byla soudu doručena přihláška pohledávky věřitele CCRB, a. s., ve které věřitel označil pohledávku jako zajištěnou majetkem dlužníků. Podáním z 24. 2. 2015 doručeným téhož dne soudu uvedený věřitel provedl změnu své přihlášky v tom smyslu, že pohledávku uplatňuje jako nezajištěnou. Jeho podání bylo označeno jako zpětvzetí zajištění pohledávky .

Usnesením ze dne 11. 5. 2015 (č. d. B-9) soud schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře, do nějž nezařadil pohledávku věřitele z důvodu, že byla uplatněna jako zajištěná. Podáním z 12. 5. 2015 (doručeným soudu téhož dne) isir.justi ce.cz věřitel navrhl opravu usnesení o schválení oddlužení tak, aby byl zařazen mezi nezajištěné věřitele, kteří budou uspokojováni prostřednictvím splátkového kalendáře, s odůvodněním, že na jeho pohledávku je v důsledku zpětvzetí zajištění nutno pohlížet jako na nezajištěnou a jako takovou ji zařadit do splátkového kalendáře.

Soud odkázal na § 192 odst. 4 insolvenčního zákona s tím, že zákonem č. 69/2011 Sb. (účinným od 31. 3. 2011) bylo vypuštěno pravidlo umožňující přihlášenému věřiteli měnit až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky důvod vzniku přihlašované pohledávky, nebo její pořadí. Z důvodové zprávy k uvedené legislativní změně vyplývá, že cílem zákonodárce bylo nepřipustit kvalitativní změny skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá, ani změny pořadí po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek. Soud dále odkázal na rozhodnutí odvolacího soudu sp. zn. 1 VSPH 1508/2012 z 23. 1. 2013 a sp. zn. 3 VSPH 154/2013 z 2. 4. 2013 s tím, že v případě povoleného oddlužení věřitel přihláškou zajištěné pohledávky volí způsob uspokojování své pohledávky mimo splátkový kalendář. Z toho důvodu omezení přihlášky takového věřitele v rozsahu zajištění je třeba chápat jako změnu přihlášky, která již není přípustná po uplynutí přihlašovací lhůty dle § 192 odst. 4 insolvenčního zákona. Z toho důvodu nelze k takové změně přihlášky dle uvedeného ustanovení a § 173 insolvenčního zákona přihlížet. Věřitel, který se přihlásil jako zajištěný věřitel, nemůže být v rámci oddlužení uspokojován jako věřitel s nezajištěnou pohledávkou, ani kdyby se později vzdal svého uplatněného práva na uspokojení ze zajištění. Tyto závěry vyplývají z koncepce oddlužení, která je založena na tom, že práva zajištěných věřitelů na uspokojení ze zajištění zůstávají nedotčena a oddlužení je vedeno pro uspokojení pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky zajištěny nemají nebo se rozhodli své zajištění v insolvenčním řízení neuplatnit. Z uvedených důvodů soud zamítl návrh věřitele CCRB, a. s. na opravu usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Věřitel CCRB, a. s. napadl usnesení včas podaným odvoláním, ve kterém navrhl usnesení změnit a opravit usnesení na č. d. B-9 z 11. 5. 2015 tak, že se do výroku II. zařazuje pohledávka odvolatele ve výši 199.506,17 Kč. Odvolání odůvodnil poukazem na § 184 insolvenčního zákona, podle kterého postupoval a dále odkázal na rozhodnutí soudů, které v identických případech vzaly zpětvzetí zajištění na vědomí a pohledávku nadále posuzovaly jako nezajištěnou.

V průběhu odvolacího řízení soud prvního stupně usnesením ze 17. 5. 2016 na č. d. P12-4 rozhodl, že na místě věřitele CCRB, a. s. se novým účastníkem řízení stala společnost CASPER UNION, s. r. o., IČO 24830801, se sídlem Praha 1, Olivova 948/6. Rozhodnutí bylo odůvodněno odkazem na § 107 odst. 1 o. s. ř. s tím, že věřitel CCRB, a. s. zanikl dne 1. 1. 2015 bez likvidace v důsledku fúze sloučením se společností ZUQ Czech, s. r. o., IČO 24830801 jako nástupnickou společností. Tato společnost následně změnila název na CASPER UNION, s. r. o.

Insolvenční správce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se k odvolání vyjádřil tak, že považuje napadené usnesení za věcně správné. Uvedl, že pořadí přihlášené pohledávky může věřitel měnit jen do konce lhůty k přihlášení pohledávky. Po uplynutí této lhůty může věřitel měnit jen výši přihlášené pohledávky (§ 192 odst. 4 insolvenčního zákona), a to jen do přezkumného jednání.

V reakci na vyjádření insolvenčního správce odvolatel opakovaně poukázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 VSOL 757/2014-P12-14 z 22. 8. 2014, ve kterém tento dovodil, že zákonodárce měl dle důvodové zprávy na mysli v zákoně č. 69/2011 Sb., novelizujícím insolvenční zákon s účinností od 31. 3. 2011, že věřitel není oprávněn po přihlašovací lhůtě měnit své přihlášené pořadí tehdy, pokud by dodatečně, byť do dne přezkoumání své pohledávky uplatnil jiné lepší pořadí. Nicméně dlužno dodat, že jakmile je pohledávka přihlášeného věřitele již zjištěna jako zajištěná, pak sice může věřitel vzít své zajištění zpět, avšak nemůže se již (pokud jeho zástavní právo trvá) v rámci distribučního systému dostat do jiné skupiny.

Odvolací soud bez nařízení jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení, dále jen insolvenčního zákona) přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně podle § 212 o. s. ř. a neshledal odvolání důvodným.

Podle § 192 odst. 4 insolvenčního zákona Věřitel může až do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjištěna, měnit výši přihlašované pohledávky. Jestliže v důsledku této změny není možné přezkoumat přihlášenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvláštní přezkumné jednání. Věřitel je však povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich žádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na zvláštním přezkumném jednání.

V prvé řadě odvolací soud poukazuje na právní závěry obsažené v níže uvedených rozhodnutích.

V rozsudku Vrchního soudu v Praze z 13. 9. 2012 sp. zn. 76 ICm 2118/2011, 102 VSPH 101/2012-67, (MSPH 76 INS 11349/2010) soud učinil závěr, že insolvenční zákon v § 192 odst. 4 ve znění po novelizaci provedené zákonem č. 69/2011 Sb. připouští, aby až do skončení přezkumného jednání, dokud není pohledávka zjištěna, byla měněna pouze výše pohledávky, nikoliv pořadí.

V usnesení Vrchního soudu v Praze z 23. l. 2013 č. j. KSUL 43 INS 5530/2012, 1 VSPH 1508/2012-B-20 soud uvedl, že věřitel může měnit právo na uspokojení přihlášené pohledávky ze zajištění, tedy to, zda takové právo uplatňuje zcela nebo zčásti anebo nikoliv, event. druh zajištění (§ 174 odst. 3 insolvenčního zákona), jen do skončení lhůty určené k přihlášení pohledávek (§ 136 odst. 2 písm. d/ insolvenčního zákona); k později provedené změně insolvenční soud nepřihlíží (§ 173 odst. 1 insolvenčního zákona).

V usnesení Vrchního soudu v Praze z 23. 2. 2015, sp. zn. 4 VSPH 312/2015-B-15 soud učinil závěr, že v případě povoleného oddlužení věřitel podáním přihlášky, v níž se dovolává zajištění, volí budoucí způsob uspokojování své pohledávky mimo splátkový kalendář. Proto i omezení přihlášky takového věřitele v rozsahu požadovaného zajištění je třeba chápat jako změnu přihlášky, která (vyjma výše přihlášené pohledávky) již není po uplynutí přihlašovací lhůty dle § 192 odst. 4 insolvenčního zákona přípustná. Změnil-li odvolatel přihlášku své pohledávky ze zajištěné na nezajištěnou až po přihlašovací lhůtě, nemělo být k takové změně přihlášky dle § 173 a § 192 odst. 4 insolvenčního zákona přihlíženo, přestože tak učinil ještě před přezkumným jednáním, neboť změna pohledávky (vyjma změny její výše) je po uplynutí lhůty k jejímu přihlášení dle § 192 odst. 4 insolvenčního zákona nepřípustná.

Odvolací soud odkazuje na tyto závěry, se kterými se plně ztotožňuje, z nichž vycházel též soud prvního stupně, a uvádí, že zpětvzetí zajištění , které učinil věřitel č. 12 po uplynutí lhůty pro přihlášení pohledávek (ta skončila v pondělí 16. 2. 2015 a předmětné podání uvedeného věřitele bylo odesláno a doručeno soudu dne 24. 2. 2015), nemá žádné právní účinky (nejedná se o změnu výše přihlášené pohledávky). Jak správně uvedl soud prvního stupně, možnost dodatečně (po uplynutí lhůty pro přihlášky pohledávek) se zařadit mezi nezajištěné věřitele by odporovala koncepci oddlužení. Též usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 VSOL 757/2014-P12-14 z 22. 8. 2014, na které odvolatel odkazuje, vychází z toho, že v případě zpětvzetí zajištění se věřitel nemůže dostat do jiné skupiny věřitelů, tj. mezi nezajištěné věřitele. Je proto správný závěr soudu prvního stupně, že se v důsledku svého podání věřitel č. 12 nestal věřitelem nezajištěným.

Jak plyne z § 398 odst. 3 poslední věty insolvenčního zákona, zajištěný věřitel č. 12 se bude uspokojovat jen z výtěžku zpeněžení zajištění, tudíž jeho případně nesplacené nároky ze zajištění nemohou být uspokojovány plněním splátkového kalendáře.

Soud prvního stupně z uvedených důvodů postupoval po právu, když zamítl návrh věřitele č. 12 na své zařazení mezi nezajištěné věřitele, kteří jsou uspokojováni v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře stanoveného v usnesení z 11. 5. 2015 (č. d. B-9).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení usnesení odvolacího soudu.

V Praze dne 31. května 2016

JUDr. Ladislav D e r k a , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Jana Berná