1 VSPH 1679/2013-A-12
KSHK 42 INS 23437/2013 1 VSPH 1679/2013-A-12

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka PS-STAV SEDLÁČEK s.r.o., IČO 27501591, sídlem Na Hamrech 1444, 547 01 Náchod, zahájené na návrh věřitele RADEK MALÝ R & R s.r.o., IČO 28904419, sídlem Wolkerova 568, 272 01 Kladno-Kročehlavy, zast. JUDr. Zdeňkem Veberem, advokátem, sídlem Purkyňova 10, 301 00 Plzeň, o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. září 2013, č.j. KSHK 42 INS 23437/2013-A-4,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. září 2013, č.j. KSHK 42 INS 23437/2013-A-4, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové uložil věřiteli společnosti s ručením omezeným RADEK MALÝ R & R (dále jen navrhovatel), aby ve lhůtě osmi dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 40.000 Kč.

V odůvodnění napadeného usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatel domáhal zjištění úpadku PS-STAV SEDLÁČEK s.r.o (dále jen dlužník), citoval § 108 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a vyložil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení se závěrem, že je třeba zabránit tomu, aby náklady insolvenčního řízení nesl stát. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že navrhovatel nedostatečně popsal majetkovou situaci dlužníka. Protože v konkursním řízení tvoří podstatnou část nákladů odměna insolvenčního správce ve výši nejméně 45.000 Kč, uložil soud I. stupně navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v předepsané výši.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, popřípadě aby zálohu stanovil ve výši 10.000 Kč. Tvrdil zejména, že dlužník mu neuhradil faktury za provedené dílo v celkové výši cca 4.000.000 Kč a věřitel se tím dostal do druhotné platební neschopnosti. Proto není spravedlivé po věřiteli požadovat úhradu zálohy ve stanovené výši, neboť věřitel je zaviněním dlužníka bez prostředků.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Na základě shora uvedených zjištění soudu I. stupně, jež navrhovatel v odvolání ničím nezpochybnil, též odvolací soud shledává, že úpadek dlužníka bude zřejmě řešen konkursem. Mezi náklady insolvenčního řízení náleží mimo jiné vždy i odměna a hotové výdaje insolvenčního správce; v případě konkursu činí odměna insolvenčního správce dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. minimálně 45.000 Kč (bez DPH) a je spolu s jeho nárokem na náhradu vzniklých hotových výdajů hrazena z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty. Složená záloha umožní insolvenčnímu správci výkon jeho funkce bezprostředně poté, kdy bude do ní ustanoven. Prostředky, které získá později-např. zpeněžením majetkové podstaty (nemovitostí, movitých věcí a pohledávky)-v počáteční fázi řízení k dispozici nemá a použít je nemůže.

Soud I. stupně tedy správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, včetně určení její výše. Ostatně náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení je pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168 odst. 1 písm. d/ IZ), kterou lze uspokojit v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 3 IZ), nestanoví-li zákon jinak (srov. § 297 IZ). Jinými slovy řečeno, jestliže bude v majetkové podstatě dostatek prostředků z prodeje majetku dlužníka-jak snad navrhovatel předpokládá-bude z ní složená záloha navrhovateli jistě vrácena.

Insolvenční návrh není standardním nástrojem k vymáhání pohledávek za dlužníkem (slouží ke zjištění úpadku dlužníka); věřitel (navrhovatel) proto není nucen-ochrana jeho práv to nevyžaduje-aby nad rámec svého práva vymáhat pohledávku suploval povinnosti dlužníka, který neřeší svůj úpadek sám. Jestliže věřitel (navrhovatel) podává insolvenční návrh, pak je srozuměn se všemi podmínkami insolvenčního řízení včetně případné povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Pokud jde o odvolací argumentaci navrhovatele spočívající v tvrzeném nedostatku prostředků k její úhradě, uvádí k tomu odvolací soud, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se tedy vzhledem ke specialitě insolvenčního zákona (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Odvolací soud proto napadené usnesení soudu I. stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 7. listopadu 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová