1 VSPH 1678/2013-A-15
KSPH 35 INS 23495/2013 1 VSPH 1678/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužnice: Zuzana anonymizovano , anonymizovano , bytem Kaňk 97, 284 01 Kutná Hora, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2013, č.j. KSPH 35 INS 23495/2013-A-10,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. září 2013, č.j. KSPH 35 INS 23495/2013-A-10, se m ě n í jen tak, že dlužnice je povinna zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 2.000,-Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením ze dne 16. září 2013 Krajský soud v Praze uložil dlužnici Zuzaně anonymizovano , aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 4.000,-Kč. Zároveň ji poučil, že nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, soud insolvenční řízení zastaví.

V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud s odkazem na § 108 insolvenčního zákona (dále též IZ) zejména uvedl, že dlužnice podala řádný insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, ke kterému přiložila řádné seznamy majetku a závazků. Z obsahu spisu, zejména pak z přiložených seznamů majetku a závazků, je zřejmé, že úpadek dlužnice bude zřejmě řešen oddlužením, a to plněním splátkového kalendáře, neboť současná výše příjmů dlužnice činí 11.000,-Kč měsíčně, což umožňuje dlužnici zaplatit během pěti let 63 % pohledávek nezajištěných věřitelů, když celkový objem nezajištěných závazků dlužnice činí cca 153.840,-Kč. Dlužnice nemá žádnou vyživovací povinnost. Odměna insolvenčního správce a jeho hotové výdaje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. pak při plnění oddlužení činí 900,-Kč (1.089,-Kč včetně DPH) za každý kalendářní měsíc trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, kterou dlužník platí zálohově během schváleného oddlužení. Vzhledem k tomu, že v nynější fázi řízení není zcela jisté, zda bude povolené oddlužení dlužnice skutečně schváleno, musí insolvenční soud počítat i s jinou variantou způsobu řešení dlužníkova úpadku, resp. pak se zpeněžením majetkové podstaty či konkursem, kdy odměna insolvenčního správce a jeho hotové výdaje dle výše zmiňované vyhlášky

činí obvykle nejméně 45.000,-Kč. Nárok na přiznání odměny vzniká insolvenčnímu správci i za dobu od prohlášení úpadku do rozhodnutí o jeho formě. Při vědomí těchto skutečností přistoupil soud k uložení povinnosti k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a to k pokrytí prvních výdajů insolvenčního správce. Výši zálohy soud stanovil s ohledem na předpokládaný způsob řešení úpadku oddlužením a rovněž i s ohledem na majetkové poměry dlužnice. Předpokladem pro další pokračování insolvenčního řízení je splnění povinnosti uhradit uloženou zálohu, když toto je i testem, zda dlužník dostojí i případným splátkám určených mu při oddlužení.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala. Namítala, že do zaměstnání nastoupí až od října 2013, mzdu tudíž obdrží až v listopadu. Při předpokládaném řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře bude mít správce dostatečné prostředky k úhradě své odměny a nákladů, proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a povinnost uhradit zálohu jí neukládal.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle nějž insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Zálohu na náklady insolvenčního řízení soud nepožaduje po insolvenčním navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka (§ 108 odst. 1 věta druhá IZ).

Nutno vyjít z toho, že povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení lze uložit insolvenčnímu navrhovateli (který není osobou uvedenou v poslední větě § 108 odst. 1 nebo § 368 odst. 1 IZ), anebo solidárně všem navrhovatelům, jedině pokud v daném případě nelze předpokládat, že budoucí náklady insolvenčního řízení bude možno zcela uhradit z majetkové podstaty (tj. prostředky k jejich krytí nelze zajistit jinak než zálohou). Pro posouzení, zda je namístě zaplacení zálohy po navrhovateli požadovat a v jaké výši, je tudíž nutné vzít v úvahu skutkové a právní okolnosti dané věci, jež jsou podstatné především pro úsudek o tom, jaký způsob řešení dlužníkova úpadku či hrozícího úpadku lze očekávat, jaké náklady, k jejichž krytí záloha slouží, si tento způsob pravděpodobně vyžádá, a zda či do jaké míry lze předpokládat uspokojení těchto nákladů z majetkové podstaty. Je přitom zřejmé, že výše nákladů insolvenčního řízení se odvíjí nejen od samotné povahy konkrétního způsobu řešení dlužníkova úpadku (konkursu, reorganizace nebo zvolené formy oddlužení), ale i v rámci téhož způsobu řešení úpadku je navíc ještě ovlivněna specifickými poměry dané věci. To platí i pro hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, které vždy patří mezi náklady insolvenčního řízení a jejichž výše je pro jednotlivé způsoby řešení úpadku upravena ve vyhlášce č. 313/2007 Sb. odlišně.

S přihlédnutím k počtu věřitelů, souhrnné výši závazků a k neexistenci významnějšího zpeněžitelného majetku dospěl odvolací soud k závěru, že soud I. stupně nepochybil, když uložil dlužnici povinnost uhradit shora uvedenou zálohu. Na rozdíl od soudu I. stupně je ale odvolací soud toho názoru, že pro prvotní fázi insolvenčního řízení bude postačovat záloha ve výši 2.000,-Kč, a další náklady řízení budou hrazeny v závislosti na způsobu řešení úpadku.

Pro úplnost odvolací soud uvádí, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy. Ustanovení § 138 o.s.ř. o osvobození od povinnosti hradit soudní poplatek se vzhledem ke specialitě IZ (§ 7) neužije ani přiměřeně.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora odvolací soud odvoláním napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že výši zálohy snížil na částku 2.000,-Kč. Zároveň s ohledem na nástup dlužnice do zaměstnání posunul i lhůtu splatnosti.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 5. listopadu 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková