1 VSPH 167/2013-A-11
KSPA 60 INS 23875/2012 1 VSPH 167/2013-A-11

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníků-manželů: Pavel anonymizovano , anonymizovano a Jana anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Opatov 63, 569 12 Opatov, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 26. října 2012, č.j. KSPA 60 INS 23875/2012-A-6,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích ze dne 26. října 2012, č.j. KSPA 60 INS 23875/2012-A-6, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích odmítl insolvenční návrh dlužníků-manželů Pavla Brandy a Jany anonymizovano (dále jen dlužník, dlužnice, dlužníci).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že mu byl dne 1. října 2012 doručen insolvenční návrh dlužníka Pavla Brandy spojený s návrhem na povolení oddlužení. Téhož dne byl soudu doručen insolvenční návrh dlužnice Jany anonymizovano spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 8. října 2012, č.j. KSPA 60 INS 23875/2012-A-5, KSPA 60 INS 23877/2012-A-5 soud spojil insolvenční řízení obou manželů ke společnému projednání s tím, že řízení bude nadále vedeno pod sp.zn. KSPA 60 INS 23875/2012. Citoval zejména § 103 a § 128 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a konstatoval, že dlužníci vyplnili kolonku č. 6 ve svých návrzích na povolení oddlužení nedostatečně, když v ní neuvedli skutečnosti, které by osvědčovaly jejich úpadek. Skutečnosti rozhodné pro úpadek dlužníků nelze zjistit ani z příloh insolvenčního návrhu, neboť chybějící údaje o pohledávkách věřitelů (tedy uvedení data splatnosti pohledávek věřitelů) ani zde nejsou uvedeny. Soud I. stupně dospěl k závěru, že pro tyto vady nelze v řízení pokračovat a podle § 128 odst. 1 IZ jejich insolvenční návrhy odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích podali dlužníci včasné odvolání, v němž zejména požadovali, aby odvolací soud napadené usnesení jako předčasné zrušil, neboť soud I. stupně měl v případě, že má návrhy dlužníků za vadné, je k odstranění vad návrhu nejprve vyzvat. Tvrdili, že ve svém návrhu úpadek popsali dostatečným způsobem a drželi se přitom pokynů uvedených ve formuláři pro insolvenční návrh spojený z návrhem na povolení oddlužení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům: Podle § 128 odst. 1 IZ odmítne insolvenční soud insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ust. § 43 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se nepoužije.

Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Odvolací soud považuje v této souvislosti za nutné zdůraznit závěry soudní praxe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, č.j. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A-16), podle nichž-vzhledem k závažnosti dopadů, jež může i vadný insolvenční návrh vyvolat v poměrech dlužníka nebo třetích osob-na splnění zákonem předepsané povinnosti vylíčit (jako nutné obsahové náležitosti insolvenčního návrhu) rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, tj. mimo jiné uvést i konkrétní údaje o věřitelích, kteří mají za dlužníkem splatnou pohledávku, je nutno trvat i v případě návrhu podávaného dlužníkem, ledaže jde o řádný seznam majetku a závazků připojený k insolvenčnímu návrhu dlužníka.

Jinak řečeno, co do povinných rozhodných tvrzení o dlužníkově úpadku či hrozícím úpadku, jež jeho insolvenční návrh postrádá, lze vzít v potaz (jako součást tvrzení o úpadku akceptovat) údaje o věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách a o majetkových poměrech dlužníka obsažené v seznamech majetku a závazků, které spolu s insolvenčním návrhem (co jeho obligatorní přílohu) předložil; to však jen za předpokladu, že tyto seznamy jsou dlužníkem spolu s návrhem předloženy a jsou řádné, tj. opatřené náležitostmi předepsanými v § 104 odst. 2 až 4 IZ, a že tedy k nim lze (i v uvedeném směru) přihlížet.

Podle § 106 odst. 1 IZ musí dlužník, který hodlá řešit oddlužením svůj úpadek nebo hrozící úpadek, spojit s insolvenčním návrhem i návrh na povolení oddlužení, a podle § 390 odst. 1 téhož zákona musí návrh na povolení oddlužení podat spolu s insolvenčním návrhem.

Z § 391 IZ se podává, že návrh na povolení oddlužení musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat označení dlužníka a osob oprávněných za něj jednat, údaje o očekávaných příjmech dlužníka v následujících pěti letech a údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky. Návrh na povolení oddlužení lze podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis a podobu zveřejní Ministerstvo spravedlnosti ČR způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Z toho, co uvedeno výše, je zřejmé, že insolvenční návrh, jenž je v ust. § 2 písm. c) IZ definován jako návrh na zahájení insolvenčního řízení podaný u insolvenčního soudu, a návrh na povolení oddlužení, jímž se dlužník domáhá rozhodnutí o způsobu řešení svého úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jsou dvěma různými procesními podáními, pro něž insolvenční zákon předepisuje různé obsahové náležitosti a pro něž uplatňuje odlišná pravidla i co do požadavku na jejich formu (v podrobnostech viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.1.2010, č.j. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A-15 publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88/2010). Formulář návrhu na povolení oddlužení ve smyslu ust. § 390 odst. 1 IZ však umožňuje, aby byl využit i k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím kolonky č. 6 jež v souladu s náležitostmi insolvenčního návrhu vymezenými v § 103 odst. 2 IZ předpokládá vyplnění údaje o tom, čeho se jím dlužník domáhá, a uvedení důvodů tohoto návrhu, tj. vylíčení rozhodujících skutečností, které úpadek či hrozící úpadek dlužníka osvědčují.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší třicet dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. K posledně uvedené podmínce § 3 odst. 2 IZ stanoví, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v ust. § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud.

Z obsahu spisu plyne, že dlužník i dlužnice spojili insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení podaným na formuláři, kde v kolonce č. 6 pouze učinili obecné prohlášení o tom, že nejsou schopni nadále plnit své závazky splatné déle než 30 dnů vůči 14 věřitelům. V kolonce č. 18 formuláře návrhu dlužníci uvedli pouze soupis svých věřitelů a výše jejich pohledávek. Tento soupis neobsahuje žádný údaj o splatnosti pohledávek, informaci o tom, od kdy jsou pohledávky věřitelů dlužníků splatné ani to, v jakém rozsahu pohledávky uznávají či popírají či zda se jedná o pohledávky zajištěné. Tyto skutečnosti nelze zjistit ani z povinné přílohy-seznamu závazků, kterou dlužníci sice dle § 104 odst. 1 IZ spolu s insolvenčním návrhem předložili, leč tato příloha neobsahuje všechny zákonné náležitosti. Jejich insolvenční návrhy (obsahově shodné) proto postrádají skutečnosti rozhodné pro posouzení úpadku, tedy zda mají dlužník a dlužnice více věřitelů s pohledávkami splatnými delší dobu než 30 dnů a zda tyto pohledávky jsou schopni splácet, popř. důvody, proč tomu tak není.

Pokud takové tvrzení dlužníka i dlužnice v podaném návrhu chybí, nelze ze zbývajícího textu podání dovodit, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ měli více (konkrétně označených) věřitelů, peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyli schopni plnit. Tato tvrzení postrádají také vylíčení rozhodných skutečností, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky.

Za této situace dospěl odvolací soud shodně jako soud I. stupně k závěru, že insolvenční návrh dlužníka i dlužnice vykazuje nedostatky, pro něž nelze v řízení pokračovat, a protože ust. § 128 odst. 1 IZ pro ten případ vylučuje postup dle ust. § 43 o.s.ř., soud I. stupně nepochybil, když dlužníkům neurčil lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu a napadeným usnesením jejich návrhy bez dalšího odmítl. Vady insolvenčního návrhu může navrhovatel odstranit, jen dokud soud I. stupně nevydá usnesení o odmítnutí návrhu podle § 128 odst. 1 IZ, proto je z hlediska posouzení věcné správnosti napadeného usnesení bez významu, že se dlužník pokusil vady insolvenčního návrhu odstranit ve svém odvolání.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužníci insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podali a aby spolu s ním podali na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 12. února 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva