1 VSPH 1665/2016-B-14
KSCB 25 INS 10646/2016 1 VSPH 1665/2016-B-14

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenční věci zahájené k návrhu dlužníků Karla Vitáska, identifikační číslo 41874854 a jeho manželky Hany anonymizovano , anonymizovano , oba bytem tř. Čsl. legií 830/40, České Budějovice, PSČ 370 06, zastoupených JUDr. Zdeňkem Stašem, advokátem, se sídlem L.B. Schneidera 414/2, České Budějovice, PSČ 370 01, o způsobu řešení oddlužení, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 10646/2016-B-6 ze dne 25. července 2016

takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. KSCB 25 INS 10646/2016-B-6 ze dne 25. července 2016 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužníků Karla Vitáska a jeho manželky Hany anonymizovano (dále jen dlužník a dlužnice nebo dlužníci), v bodě II. výroku na jejich majetek prohlásil konkurs s tím, že bude projednáván jako nepatrný (bod III. výroku) a současně insolvenčnímu správci Mgr. Haně Rejholcové, LL.M. uložil povinnost podávat soudu a věřitelskému výboru každé tři měsíce písemné zprávy o stavu insolvenčního řízení (bod IV. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 12.5.2016 (A-6) zjistil úpadek dlužníků a povolil jeho řešení oddlužením, dne 29.6.2016 proběhlo u Krajského soudu v Českých Budějovicích přezkumné jednání. Věřitelé do insolvenčního řízení přihlásili pohledávky v celkové výši 2.149.977,69 Kč (všechny nezajištěné). Přihlášené pohledávky byly při přezkumném jednání zjištěny. Průměrný čistý měsíční postižitelný příjem dlužníka činí 14.796,-Kč a dlužnice dosahuje příjmu ve výši 10.593,-Kč. Insolvenční správce dále uvedl, že dlužnice v květnu roku 2014 převedla darovací smlouvou na dceru spoluvlastnický podíl o velikosti 2/3 na nemovitosti, ve které rodina žije, v čemž správce spatřuje nepoctivý záměr dlužníků. Závěrem správce konstatoval, že dlužníci nesplnili povinnost hradit zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce uloženou jim v rozhodnutí o úpadku.

Dlužníci na schůzi věřitelů uvedli, že jsou nemajetní a nemají možnost navýšit své příjmy. V minulosti byli vlastníky 2/3 rodinného domu, které však v květnu 2014 darovali jejich dceři. Když zbývající třetina původně náležela do vlastnictví dvou isir.justi ce.cz sourozenců dlužnice, ale z důvodu jejich zadlužení přešla třetí třetina časem na věřitele, který požádal o vyplacení svého podílu na nemovitosti ve výši 1.400.000,-Kč s tím, že pokud nezaplatí, o dům přijdou. Dlužníci nechtěli o dům přijít, proto své 2/3 domu převedli na dceru, která prostřednictvím hypotéky začala pohledávku věřitele splácet.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že dlužníci jsou během doby trvání oddlužení schopni uhradit pouze 299.670,-Kč (13,94 % jejich závazků). Vzhledem k tomu, že majetek dlužníků tvoří dle soupisu majetkové podstaty pouze obvyklé vybavení domácnosti, nelze uvažovat ani o oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Dlužníci tak neprokázali, že jejich ekonomická nabídka postačuje k tomu, aby nezajištěným věřitelům zaplatili alespoň 30 % jejich pohledávek a současně uhradili odměnu a hotové výdaje insolvenčnímu správci. Soudu nepředložili souhlas žádného z věřitelů s nižším plněním, a proto má soud za to, že v řízení vyšly najevo okolnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení. Ze všech v předešlém uvedených důvodů soud dle ust. § 405 odst. 1 insolvenčního zákona oddlužení dlužníků neschválil a v návaznosti na to dále nezkoumal ani otázku nepoctivého záměru dlužníků. O způsobu řešení úpadku soud rozhodl v souladu s ust. § 405 odst. 2 insolvenčního zákona. Bod III. výroku odůvodnil soud odkazem na ust. § 314 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a namítali, že nesouhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně, když mají za to, že tento soud neúplně zjistil skutkový stav věci, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Namítají, že přihlášené pohledávky věřitelů do insolvenčního řízení činí cca 2.149.977,69 Kč. Povinnost oddlužení ze strany dlužníků ve výši 30 % odpovídá částce 660.000,-Kč, a to po dobu 5 let, tj. 11.000,-Kč měsíčně se současným započtením odměny insolvenčního správce ve výši 1.580,-Kč měsíčně. Příjmy dlužníků v souhrnné výši 24.500,-Kč měsíčně, odpovídají za dobu 5 let částce 1.470.000,-Kč, což zcela pokryje povinnost k zaplacení 30 % pohledávek věřitelů i odměny insolvenčního správce. Dále doplnili, že bydlí s dcerou a jejím manželem v rodinném domě, kde veškeré služby spojené s užíváním tohoto domu jakož i jeho údržbou a opravami hradí dcera s manželem. Již uhradili insolvenčním správcem požadovanou odměnu do doby podání odvolání a současně oznámili, že k jejich závazku pro zaplacení odměny přistoupili manželé Roman a Lucie Zajícovi. Důvody, pro které dlužnice převedla 2/3 vlastnického práva k nemovitosti RD čp. 830/40 v Českých Budějovicích, ul. Tř. Čsl. Legií na svou dceru L. Zajícovou byly soudu vysvětleny, když se jednalo zejména o požadavek banky, a to ve věci oddlužení od společnosti Longreal s.r.o., identifikační číslo 28864981, která se stala spoluvlastníkem ideální 1/3 k tomuto domu.

Ve vyjádření k odvolání insolvenční správkyně uvedla, že výpočet uvedený v odvolání dlužníků vychází ze správné výše závazků dlužníků (2.149.977,69 Kč). Čistý příjem dlužníků představuje částku 25.389,-Kč měsíčně. Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost. Z výpočtu provedeného dle postupu pro srážky pro přednostní pohledávky (§ 279 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen o.s.ř. ) však plyne, že z daného čistého příjmu obou manželů tvoří zabavitelná částka celkem 6.628,-Kč. Odměna insolvenčního správce ve společném oddlužení manželů činí 1.633,50 Kč. Na splátky věřitelů tedy připadá měsíční částka ve výši 4.994,50 Kč, která v součtu za 60 měsíců činí 299.670,-Kč, což v žádném případě nedosahuje požadované úrovně uspokojení v rozsahu 30 %, jednalo by se o uspokojení pohledávek v rozsahu 13,94 %. Oddlužení za dané příjmové situace dlužníků není tak dle insolvenční správkyně možné. Dále uvedla, že výpočet provedený právním zástupcem dlužníků je stižen pochybením v číslech a základní logice výpočtu zabavitelné částky, neboť celkový čistý příjem dlužníků nelze započítat v jeho celém rozsahu na srážky věřitelů. Insolvenční správkyně dále uvedla, že úhrada její odměny od počátku insolvenčního řízení byla provedena až v den podání odvolání, a to dne 10.8.2016 ve výši 4.901,-Kč, a to za měsíc květen, červen a červenec 2016.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Dle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 insolvenčního zákona a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 insolvenčního zákona insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 insolvenčního zákona, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 insolvenčního zákona, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 insolvenčního zákona spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen.zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ust. § 278 zákona č. 99/1963 Sb. o.s.ř nesmí být povinnému sražena z měsíční mzdy základní částka; způsoby jejího výpočtu stanoví nařízením vláda České republiky (dále jen nezabavitelná částka ).

Podle ust. § 279 odst. 1 o.s.ř. z čisté mzdy, která zbývá po odečtení nezabavitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného jen jednu třetinu. Pro přednostní pohledávky uvedené v odstavci 2 se srážejí dvě třetiny.

Přednostní pohledávky se uspokojují nejprve z druhé třetiny a teprve, nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, uspokojují se spolu s ostatními pohledávkami z první třetiny.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci mají podle výsledků přezkumného jednání závazky v celkové výši 2.149.977,69 Kč vůči deseti věřitelům. Ze zjištění soudu prvního stupně dále plyne, že čistý měsíční příjem dlužníků ze zaměstnání představuje částku 25.389,-Kč. Nicméně dlužníci ve svém výpočtu částky požadované k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů vychází, dle obsahu svého odvolání, z měsíční částky příjmů dlužníků ve výši 24.500,-Kč. Rozdílnou výši příjmů dlužníci soudu blíže nespecifikovali ani nikterak nedoložili. Nicméně odvolací soud dále uvádí, že v souladu s ust. § 278 ve spojení s ust. 279 o.s.ř. není zákonem dovoleno srážet povinnému k zajištění pohledávek z měsíční mzdy tzv. základní částku, nebo také nezabavitelnou částku. Výše nezabavitelné částky není v zákoně upravena pevnou částkou, ani zde není uveden způsob jejího výpočtu. Komentované ustanovení zmocňuje vládu České republiky k vydání nařízení upravujícího způsob jejího výpočtu (srov. nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení, ze dne 12.12.2006). Nezabavitelná částka se vypočítá jako úhrn dvou třetin součtu částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení, kterou stanoví jiný právní předpis (viz níže), a jedné čtvrtiny nezabavitelné částky na každou osobu, které musí povinný poskytovat výživné. Částka životního minima je stanovena § 2 zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a její výše může být v průběhu času měněna. Výše normativních nákladů na bydlení je stanovena v § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a je odlišná dle počtu obyvatel obce. Její výše je ovšem opětovně průběžně měněna a její aktuální výši je třeba vždy před výpočtem ověřit v zákoně o státní sociální podpoře.

Z výše uvedeného plyne, že zákonem stanovená výše zabavitelné částky není rovna celkovému čistému příjmu dlužníků v celém jeho rozsahu, ale rovná se částce nižší pokrácené o výše specifikované položky. Což dokládá i v návaznosti na to, chybně provedený výpočet celkové výše zabavitelné částky provedený dlužníky v podaném odvolání. Ze zjištění soudu I. stupně plyne, že dlužníci jsou s ohledem na finanční částku nutnou k zajištění jejich základních životních potřeb a po odečtení odměny insolvenčního správce (98.010,-Kč za 5 let) schopni zaplatit pouze 299.670,-Kč (13,94 % jejich závazků), což za dané příjmové situace dlužníků zakládá nemožnost realizace požadovaného oddlužení.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužníci, ani v rámci odvolacího řízení, neprokázali, že jejich ekonomická nabídka postačuje k tomu, aby nezajištěným věřitelům zaplatili alespoň 30 % jejich pohledávek.

Z odůvodnění soudu prvního stupně plyne, že se ve světle svého rozhodnutí již nezabýval otázkou nepoctivého záměru dlužníků ohledně uskutečněného převodu nemovitosti náležející do vlastnictví dlužnice. Z pohledu odvolacího soudu je otázka nepoctivého záměru dlužníků proto nepřezkoumatelná, nicméně odvolací soud shodně se soudem I. stupně považuje jeho skutkové zjištění ohledně nedostatečnosti příjmů dlužníků, nepostačujících k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň ve výši 30 % jako dostatečnou skutečnost odůvodňující zamítnutí návrhu na povolení oddlužení potažmo zakládající rozhodnutí o neschválení oddlužení a posouzení otázky nepoctivého záměru dlužníků v dané věci považuje shodně za nadbytečné.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud neshledal odvolání dlužníků důvodným a napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. listopadu 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík