1 VSPH 1663/2015-B-39
KSPH 35 INS 622/2012 1 VSPH 1663/2015-B-39

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice Moniky Černé, bytem Pražská 1028/62, Hořovice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 622/2012-B-32 ze dne 28. července 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 622/2012-B-32 ze dne

28. července 2015, s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 35 INS 622/2012-B-32 ze dne 28. 7. 2015 zamítl návrh dlužnice na snížení schválených splátek usnesením č.j. KSPH 35 INS 622/2012-B-10 ze dne 11. 6. 2012.

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně zejména uvedl, že usnesením č.j. KSPH 35 INS 622/2012-A-12 ze dne 12. 3. 2012 zjistil úpadek dlužnice a povolil jeho řešení oddlužením. Usnesením č.j. KSPH 35 INS 622/2012-B-10 ze dne 11. 6. 2012 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře. Ze zpráv insolvenčního správce vyplývá, že splátkový kalendář je plněn na 38,66 %, očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů při současných splátkách bude činit 36,62 %. V posledních měsících dosahuje zabavitelná částka průměrně výše 9.500,-Kč. Pro uspokojení nezajištěných věřitelů v rozsahu alespoň z 30 % postačí, když zabavitelná částka do konce oddlužení bude činit minimálně 3.000,-Kč, resp. 4.100,-Kč včetně odměny insolvenčního správce. Dne 28. 7. 2015 proběhla schůze věřitelů, ke které se dostavil pouze zástupce insolvenčního správce, který navrhl návrhu dlužnice na snížení zákonných splátek vyhovět.

Podle soudu dlužnice neuvedla důvody, pro které by jí měly být sníženy splátky tak, že by věřitelům byly jejich pohledávky uspokojeny v rozsahu 38 %. O snížení splátek dlužnice nežádala ani v insolvenčním návrhu. Pro snížení splátek isir.justi ce.cz dlužnice nesplňuje podmínky ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona, protože hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, by nedosáhla výše 50 % jejich pohledávek. Nebyly splněny ani podmínky ustanovení § 407 odst. 3 insolvenčního zákona, když změna poměrů spočívající ve zvýšení příjmu není důvodem pro snížení splátek. Dále neprokázala soudu žádné další zvýšené náklady, výdaje spojené s její léčbou.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a požadovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že její žádosti vyhoví. Argumentovala zejména tím, že na schůzi věřitelů se nedostavila z důvodu mimořádně směny v zaměstnání. O snížení splátek požádala již v insolvenčním návrhu v bodě č. 15. O snížení žádá především z důvodu své nemoci, je již tři roky onkogynekologickým pacientem, proto snížení splátek je pro ni důležité z důvodu zvýšených nákladů na léky, na pravidelné kontroly a kvalitnější stravu. Podle sdělení správce k uspokojení nezajištěných věřitelů alespoň ve výši 30 % by postačila splátka ve výši 4.100,-Kč, průměrně však splácí 9.500,-Kč a při vyhovění její žádosti o snížení splátky o 3.000,-Kč bude činit splátka 6.500,-Kč, protože se její mzda zvýšila.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle ust. § 391 odst. 2 insolvenčního zákona dlužník, který navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, může v návrhu na povolení oddlužení požádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddlužení uvést také výši navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.

Podle ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dlužníkovým návrhem jiné výše měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opožděné žádosti insolvenční soud nepřihlíží.

Věřitelé své stanovisko ke včas podané dlužníkově žádosti o stanovení jiné výše měsíčních splátek při oddlužení splátkovým kalendářem, tj. zda doporučují této žádosti vyhovět či nikoli, zaujímají svým hlasováním na schůzi věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení (viz ust. § 399 odst. 1, § 400 odst. 1, § 401 odst. 4 a ust. § 402 odst. 4 insolvenčního zákona).

Podle ust. § 406 odst. 1 insolvenčního zákona neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405 insolvenčního zákona, insolvenční soud oddlužení schválí. Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Obsah rozhodnutí, jímž soud schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře, stanoví § 406 odst. 3 insolvenčního zákona.

Podle ust. § 407 odst. 3 insolvenčního zákona rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ust. § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno.

Z předmětné úpravy vyplývá, že pokud při podání návrhu na povolení oddlužení jsou dlužníkovy příjmy takové, že jim odpovídající zákonná měsíční splátka (určená dle ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona) dává předpoklad uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů v rámci splátkového kalendáře ve vyšším než 50 % rozsahu (anebo převyšujícím takový nižší rozsah plnění, na němž se věřitelé dlužníkem dohodli), je dlužník oprávněn-pokud to jeho stávající poměry odůvodňují-žádat insolvenční soud o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, a to takových, při nichž věřitelé obdrží plnění odpovídající alespoň 50 % výše jejich pohledávek (či alespoň nižší plnění s věřiteli dohodnuté). Takovou žádost musí dlužník podle § 391 odst. 2 insolvenčního zákona uplatnit již v návrhu na povolení oddlužení. Na základě včasné dlužníkovy žádosti insolvenční soud při splnění zákonných podmínek uvedených v ust. § 398 odst. 4 insolvenčního zákona může v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře stanovit jinou výši měsíčních splátek. Přitom vychází z okolností věci, které tu jsou v okamžiku rozhodnutí o schválení oddlužení.

Obdobná situace odůvodňující stanovení nižších než zákonných splátek však může nastat i později, v průběhu plnění splátkového kalendáře. Jestliže se po rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podstatně změní okolnosti rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, soud podle ust. § 407 odst. 3 insolvenčního zákona může toto rozhodnutí-i bez návrhu-změnit. To znamená, že pokud dlužníkovy příjmy (od počátku) generují zákonnou měsíční splátku umožňující uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 50 % (nebo vyšším než s věřiteli dohodnutém), avšak jeho ostatní poměry se po schválení splátkového kalendáře podstatně změnily (oproti těm, které tu byly v době podání návrhu na povolení oddlužení, resp. schválení oddlužení), anebo pokud dlužník nově dosahuje takovýchto příjmů a jeho stávající poměry to odůvodňují, může insolvenční soud postupem dle ust. § 407 odst. 3 insolvenčního zákona určit dlužníku nižší splátku. To ovšem za splnění obdobných podmínek, jaké jsou zákonem stanoveny pro posouzení žádosti o nižší splátky podávané s návrhem na povolení oddlužení, a tedy i při trvání kritéria minimálně 50 % uspokojení nezajištěných věřitelů (či minimálně té nižší míry uspokojení, na níž se s dlužníkem dohodli). Z hlediska minimální zákonem vyžadované míry uspokojení nezajištěných věřitelů není (a nemůže být) rozdílu v tom, zda okolnosti indikující stanovení nižší než zákonné splátky nastaly již v době podání dlužníkova návrhu na oddlužení, resp. schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nebo až později.

Smyslem institutu nižších splátek je zabránit-za předpokladu uspokojení minimálně 50 % pohledávek nezajištěných věřitelů-tomu, aby se dlužník ocitl vysokými splátkami v neřešitelné sociální situaci, hrozící jeho dalším-i pro věřitele nežádoucím-zadlužením, které by ve výsledku (vznikem dalších peněžitých závazků-viz ust. § 418 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 insolvenčního zákona) mohlo vést k neúspěchu oddlužení a jeho přeměně v konkurs. Institut nižších splátek tak zohledňuje jak jeho sociální účel ve vztahu k dlužníku, tak i zákonná východiska konceptu oddlužení, totiž to, že se prostřednictvím tohoto způsobu řešení dlužníkova úpadku uspořádají jeho majetkové poměry ve vztahu k nezajištěným věřitelům, ovšem též na jejich úkor. Oddlužení je způsobem řešení úpadku, které je dlužníkovým věřitelům vnuceno (bez ohledu na jejich vůli dlužník své oddlužení při splnění zákonem stanovených podmínek jeho přípustnosti prosadí), přestože může vést jen k částečnému zapravení pohledávek nezajištěných věřitelů se zánikem jejich v oddlužení nespokojeného zbytku (v důsledku osvobození dlužníka od jejich placení dle ust. § 414 či ust. § 415 insolvenčního zákona). Takový koncept však zákon staví na tom (samozřejmém) požadavku, že dlužník v rámci oddlužení nabídl svým nezajištěným věřitelům maximum toho, co mohl. V případě oddlužení prováděného splátkovým kalendářem to znamená, že dlužník-při splnění ostatních povinností vymezených v ust. § 412 insolvenčního zákona-usiloval v rámci svých možností o co nejvyšší výdělek a poskytoval z něj k uspokojení svých věřitelů příslušnou zákonem určenou část, jíž je srážka stanovená v ust. § 398 odst. 3 insolvenčního zákona. U dlužníka se zákonnou srážkou (splátkou) generující uspokojení nezajištěných věřitelů vyšší než 50 % může být (s ohledem na ostatní dlužníkovy poměry) onou maximální nabídkou soudem určená nižší srážka, ale jen taková, při které budou pohledávky nezajištěných věřitelů uhrazeny alespoň z 50 %; to je (pokud věřitelé nesouhlasí s nižším plněním) zákonem stanovený limit redukce zákonné srážky, tedy toho plnění, které nezajištění věřitelé mají právo po dlužníku ve splátkovém kalendáři požadovat a které je dlužník povinen jim poskytnout, aby mu dobrodiní osvobození od zbytku dluhů mohlo být přiznáno. Z toho plyne, že zákonnou srážku skýtající uspokojení nezajištěných věřitelů menší než 50 % snížit nelze, leda s jejich souhlasem. Je na věřitelích, zda se u takového dlužníka-jestliže ho zákonná splátka uvrhuje do obtížné sociální situace hrozící jeho dalším zadlužením-spokojí s nižším plněním, aby tak jeho oddlužení (pokud je věřitelé u daného dlužníka preferují před konkursem) mohlo pokračovat.

Popsaná konstrukce principů institutu nižší splátky ctí oba aspekty zásady insolvenčního řízení vymezené v § 5 písm. a) insolvenčního zákona, tedy jak požadavek vedení tohoto řízení způsobem, při němž nebude žádný z účastníků (tedy ani dlužník) nespravedlivě poškozen, tak požadavek, aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Insolvenční soud je garantem toho, že zásady insolvenčního řízení budou (ve své spravedlivé proporcionalitě) dodrženy.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužnice již v insolvenčním návrhu v bodě č. 15 požádala o nižší splátky. Podle zprávy insolvenčního správce ze dne 11. 6. 2012 (B-4) byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 929.781,91 Kč, s ohledem na příjmy dlužnice existoval předpoklad, že pohledávky budou uhrazeny v rozsahu 50,70 %. Usnesením č.j. KSPH 35 INS 622/2012-B-10 ze dne 11. 6. 2012 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, o návrhu dlužnice na snížení splátek soud prvního stupně vůbec nerozhodl. Podáním došlým dne 27. 5. 2015 (B-25) dlužnice požádala o nižší splátky z důvodu své nemoci, dále zdůraznila, že s ohledem na vyšší mzdu bude schopna i nadále plnit schválený splátkový kalendář. Podle zprávy insolvenčního správce ze dne 19. 6. 2015 (B-27) dlužnice v květnu 2015 uhradila nezajištěným věřitelům 215.682,-Kč, poslední měsíce dosahuje zabavitelná částka průměrně výše 9.500,-Kč. Očekávaná míra uspokojení činí 36,62 %. Podle protokolu o schůzi věřitelů, kterou soud svolal za účelem návrhu dlužnice na snížení splátek, na kterou se dlužnice a ani žádný z věřitelů nedostavil, soud proto návrh dlužnice na snížení splátek zamítl. Podle zprávy insolvenčního správce ze dne 12. 1. 2016 (B-36) činí očekávaná míra uspokojení pohledávek podle splátkového kalendáře 43,89 %.

Jak již bylo výše vysvětleno, jestliže se po rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podstatně změní okolnosti rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, soud podle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona může toto rozhodnutí-i bez návrhu-změnit, ale pouze za předpokladu, že příjmy dlužníka jsou takové, že umožňují uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 50 %. Soud prvního stupně tudíž správně shledal, že v rámci splátkového kalendáře stávající zákonná splátka dlužnice neumožňuje uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu 50 %, a tudíž ji nelze-změnou schváleného oddlužení dle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona-snížit, ledaže by s nižší mírou uspokojení dotčení věřitelé souhlasili. Proto za tímto účelem svolal schůzi věřitelů, kteří svojí neúčastí na svolané schůzi dali najevo svůj nesouhlas, aby jejich zjištěné pohledávky byly uspokojeny v nižší míře, než předpokládá splátkový kalendář.

Soud prvního stupně proto správně shledal, že v rámci splátkového kalendáře stávající zákonná splátka dlužnice neumožňuje uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ani v rozsahu 50 %, a proto ji nelze-změnou schváleného oddlužení dle § 407 odst. 3 insolvenčního zákona-snížit. Za situace, kdy s nižší mírou uspokojení nesouhlasili ani věřitelé, nemohl žádosti dlužnice na snížení splátek, v jehož důsledku by nebyly pohledávky věřitelů uhrazeny v rozsahu nejméně 50 %, vyhovět.

Za popsaného stavu, kdy popsané zákonné podmínky neumožňují, aby soud žádosti dlužnice o snížení splátek vyhověl, postupoval soud prvního stupně správně, když návrh dlužnice zamítl.

Vzhledem k tomu, že tento stav se nezměnil ani v době projednání odvolání dlužnice proti napadenému usnesení, nezbylo odvolacímu soudu než postupovat podle ust. § 219 občanského soudního řádu a napadené usnesení potvrdit.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze.

V Praze dne 17. května 2016

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík