1 VSPH 1662/2012-A-11
MSPH 89 INS 24361/2012 1 VSPH 1662/2012-A-11

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: Pražský Finap, s.r.o., sídlem Modřanská 1387/11, Praha 4, IČO 45243221, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2012, č.j. MSPH 89 INS 24361/2012-A-6,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2012, č.j. MSPH 89 INS 24361/2012-A-6, se mění tak, že se dlužníkovi ukládá povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil Pražský Finap, s.r.o. (dále jen dlužník) domáhajícímu se vydání rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu, aby do 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 35.000,-Kč.

Z odůvodnění usnesení zejména vyplývá, že dlužník podal návrh na zahájení insolvenčního řízení a prohlášení konkursu na svůj majetek. Z obsahu návrhu a předložených příloh plyne, že dlužník nemá žádné finanční prostředky na bankovních účtech ani v hotovosti, má pouze pohledávky ve výši dosahující přibližně 5 mil. Kč a vlastní několik licencí počítačových programů a sadu lešení.

Při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z potřeby zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě jeho hotových výdajů a nákladů spojených se zjišťováním a správou majetkové podstaty, jakož i vymáháním jeho pohledávek. Vzal přitom v úvahu předpokládaný způsob řešení jeho úpadku (konkurs) a nejistou výši hodnoty majetku dlužníka a stanovil zálohu ve výši 35.000,-Kč.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. V odvolání poukazoval na to, že společnost nemá žádné volné prostředky na úhradu zálohy a jednatel společnosti již pro záchranu společnosti vynaložil veškeré své rodinné úspory.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník nemá žádné finanční prostředky v pokladně nebo na účtu, v seznamu majetku eviduje jen sadu lešení, počítačový software a obtížně vymahatelné pohledávky o hodnotě přibližně 5 mil. Kč. Výše jeho závazků vůči 52 věřitelům přesahuje 2,3 mil. Kč.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě nebude možné řešit dlužníkův úpadek jiným způsobem než konkursem (popř. nepatrným konkursem dle ust. § 314, 315 insolvenčního zákona), a insolvenčnímu správci je proto třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se správou a zpeněžením zastavených nemovitostí dlužníka. Vzhledem k tomu, že (jak správně uvedl soud I. stupně) dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu namístě.

Jelikož dosavadní výsledky řízení nasvědčují tomu, že alespoň minimální prostředky pro krytí nezbytných nákladů insolvenčního správce a nákladů insolvenčního řízení bude možné získat vymožením nebo prodejem pohledávek dlužníka, dospěl odvolací soud k závěru, že bude postačovat ke krytí prvotních nákladů insolvenčního správce uložení zálohy ve výši 25.000,-Kč.

Proto odvolací soud postupoval podle ust. § 220 odst. 1 a ust. § 167 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení změnil, jak je ve výroku uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. ledna 2013

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová