1 VSPH 1659/2014-A-38
KSHK 35 INS 28789/2012 1 VSPH 1659/2014-A-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužnice Heleny anonymizovano , anonymizovano , IČO 47505206, bytem Hradec Králové-Slezské Předměstí, Bratří Štefanů 92/25, adresa pro doručení: Hradec Králové, Ve Stromovce 644/7, zast. Mgr. Martou Heřmanovou, advokátkou, sídlem Hradec Králové, Veverkova 1343, zahájené na návrh HURSTTRADE, s.r.o., IČO 28626737, sídlem Olomouc, Jiráskova 81/13, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. května 2014, č.j. KSHK 35 INS 28789/2012-A-27,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. května 2014, č.j. KSHK 35 INS 28789/2012-A-27, se v bodech I., II., III. výroku potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové zjistil úpadek Heleny anonymizovano (dále jen dlužnice; bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužnice (bod II. výroku), insolvenční správkyní ustanovil Ing. Alenu Janskou (bod III. výroku; dále jen správkyně), stanovil, že účinky rozhodnutí o úpadku a o prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku), a rozhodl o tom, že konkurs bude projednáván jako nepatrný (bod V. výroku). V navazujících výrocích uložil navrhovateli HURSTTRADE, s.r.o. (dále jen navrhovatel) poplatkovou povinnost ve výši 2.000 Kč (bod VI. výroku) a vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili do 2 měsíců ode dne zveřejnění usnesení o úpadku (bod VII. výroku). Dlužníky dlužnice vyzval, aby své plnění neposkytovali dlužnici, ale správkyni (bod VIII. výroku). Věřitele též vyzval, aby správkyni neprodleně sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách dlužnice (bod IX. výroku). V usnesení dlužnici uložil, aby do 7 dnů od jeho doručení sestavila a odevzdala správkyni seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (bod X. výroku), stanovil termín přezkumného jednání a svolal schůzi věřitelů na den 18.8.2014 (bod XI. výroku), uložil správkyni povinnosti uvedené v bodě XII. výroku a konstatoval, že svá rozhodnutí bude zveřejňovat v insolvenčním rejstříku (bod XIII. výroku).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se navrhovatel domáhal insolvenčním návrhem zjištění úpadku dlužnice s tvrzením, že má za ní splatnou, zajištěnou a vykonatelnou pohledávku ve výši 2.864.910 Kč se smluvní pokutou ve výši 700 Kč denně ze smlouvy o půjčce ze dne 14.3.2011, dle níž poskytla společnost Bolona, a.s. dlužnici půjčku ve výši 956.000 Kč, kterou dlužnice nevrátila, když na ní zaplatila jen 98.790 Kč. Postupní smlouvou ze dne 22.3.2012 postoupila Bolona, a.s. tuto pohledávku za dlužnicí na navrhovatele. Pohledávka je zajištěna zástavním právem k nemovitostem dle zástavní smlouvy ze dne 14.3.2011 a je již vymáhána v exekučním řízení. Za další věřitele dlužnice navrhovatel označil Bohemia Faktoring, s.r.o. se splatnými pohledávkami ve výši 84.844 Kč s přísl. a 50.885 Kč s přísl., Citibank Europe plc se splatnou pohledávkou ve výši 22.888,91 Kč s přísl. a Českou spořitelnu, a.s. se splatnou pohledávkou ve výši 738.500 Kč s přísl., z jejichž existence usuzoval na úpadek dlužnice. Navrhovatel zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč.

Výzvou ze dne 30.11.2012 (A-5) vyzval soud I. stupně dlužnici, aby se vyjádřila k insolvenčnímu návrhu a aby předložila seznamy uvedené v § 104 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) s poučením, že pokud je nepředloží, má se za to, že není schopna plnit své peněžité závazky (právní domněnka platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 písm. d/ IZ); dlužnice byla též poučena dle § 389 a násl. IZ o možnosti podat návrh na povolení oddlužení.

Na shora uvedenou výzvu reagovala dlužnice jen žádostí doručenou dne 19.1.2012 o prodloužení lhůty; požadované seznamy však dlužnice nepředložila ani po uplynutí určené lhůty. Na jednání o věci samé nařízené na den 25.3.2013 se dlužnice bez omluvy nedostavila; soud I. stupně proto věc projednal v nepřítomnosti dlužnice.

Usnesením ze dne 16.5.2013 (A-15) rozhodl soud I. stupně o úpadku dlužnice a o prohlášení konkursu na její majetek. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 10.1.2014 č.j. 3 VSPH 1708/2013-A-24, zrušil citované usnesení soudu I. stupně pro jeho nepřezkoumatelnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Soud I. stupně se proto podrobněji zabýval situací dlužnice a zjistil, že se doposud se do insolvenčního řízení přihlásili další věřitelé, a to: -Statutární město Hradec Králové s pohledávkou v celkové výši 33.200 Kč sestávající z dílčích pohledávek; šlo o blokové pokuty, poplatek za komunální odpad a poplatek ze psů; splatnost těchto pohledávek nastala již v letech 2009 -2012;

-Okresní soud v Hradci Králové s pohledávkou ve výši 4.000 Kč z titulu nákladů trestního řízení; splatnost pohledávky nastala již v roce 2012; -Jiří Bělka s pohledávkou v celkové výši 262.616,33 Kč sestávající ze 3 dílčích vykonatelných pohledávek na základě směnečných platebních rozkazů splatných již v letech 2011-2012; -Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR s pohledávkou ve výši 20.905 Kč z titulu neuhrazeného pojistného a penále splatných v roce 2013; -Královéhradecká provozní, a.s. s pohledávkou ve výši 1.283 Kč z titulu neuhrazené faktury za pevnou složku vodného a stočného; -Česká televize s pohledávkou na dlužných televizních poplatcích v celkové výši 16.934,72 Kč; -Telefónica Czech Republic, a.s. s pohledávkou ve výši 29.858,14 Kč za poskytnuté telekomunikační služby splatnou v roce 2012; -Finanční úřad v Hradci Králové s pohledávkou v celkové výši 44.244 Kč sestávající z 15 dílčích pohledávek z titulu daně z příjmu fyzických osob a daně z nemovitostí; splatnost jednotlivých pohledávek nastala již v letech 2012-2013; -Česká spořitelna, a.s. s pohledávkou v celkové výši 716.583,56 Kč; tato se skládá ze 3 dílčích pohledávek z titulu smlouvy o úvěru a smlouvy o sporožirovém účtu; splatnost jednotlivých pohledávek nastala v letech 2012 -2013; -SMART Capital, a.s. s pohledávkou ve výši 3.625 Kč ze smlouvy o úvěru; -ČEZ Prodej, s.r.o. s pohledávkou ve výši 25.655,50 Kč z titulu smlouvy o sdružených službách za dodávku elektřiny splatnou v roce 2012; -Bohemia Faktoring, s.r.o. s pohledávkou v celkové výši 164.104,60 Kč; tato se skládá ze 2 dílčích pohledávek z titulu smlouvy o poskytování bankovních produktů a nákladů v exekučním řízení; splatnost nastala v roce 2011; -Česká správa sociálního zabezpečení s pohledávkou v celkové výši 96.498 Kč; pohledávka se skládá ze 4 dílčích pohledávek za nezaplacené pojistné na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti splatných v letech 2012-2013; -Allianz pojišťovna, a.s. s pohledávkou ve výši 7.489,54 Kč vyplývající z pojistné smlouvy o povinném ručení; splatnost nastala v roce 2010.

Soud I. stupně citoval § 3 odst. 1, § 136 odst. 1 a § 148 odst. 1 IZ, dle nichž věc posuzoval se závěrem, že s ohledem na shora uvedené skutečnosti zjištěné z návrhu navrhujícího věřitele a dále z insolvenčního rejstříku měl za prokázané, že se dlužnice nachází v úpadku, když naplňuje všechny znaky uvedené v § 3 odst. 1 IZ, tj. má více věřitelů, peněžité závazky dlužnice jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a dlužnice tyto závazky není schopna plnit. Platební neschopnost dlužnice má soud za osvědčenou, když pohledávky navrhovatele i většiny dalších věřitelů jsou po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, přičemž dlužnice na výzvu soudu nepředložila seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ. Proto soud I. stupně postupoval podle § 136 IZ, rozhodl o úpadku dlužnice a podle § 148 IZ prohlásil na majetek dlužnice konkurs, jenž bude podle § 314 odst. 2 IZ projednáván jako nepatrný. Dlužnici uložil povinnost dle § 136 odst. 2 písm. g) IZ. O poplatkové povinnosti navrhovatele rozhodl dle § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

Jen proti bodům I., II., III. výroku usnesení (o zjištění úpadku, o prohlášení konkursu a o ustanovení insolvenční správkyně) Krajského soudu v Hradci Králové se dlužnice včas odvolala (A-28) a požadovala jejich změnu, neboť její úpadek nebyl osvědčen, což plyne též z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.1.2014, č.j. 3 VSPH 1708/2013-A-24. Argumentovala především nepravomocně vyčíslenou hodnotou dluhu vůči navrhovateli, když exekuční řízení vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 18 EXE 3834/2011 bylo z důvodu návrhu uvalení insolvence na mou osobu pozastaveno . Uvedla, že ve zmiňovaném exekučním řízení požadovala pozastavení exekuce a zejména spravedlivé rozhodnutí v otázce výše hodnoty dluhu vůči navrhovateli, která je sporná, když požadovaná částka přesahuje podstatnou hodnotu mého movitého i nemovitého majetku . Uvažovala, že by jí Financial Service Group, s.r.o. ani Bolona, a.s. jistě neposkytly peněžní plnění přesahující hodnotu jejího veškerého majetku a že se navrhovatel chce jen obohatit na její úkor. Prohlásila, že jinak všechny závazky uznávám v plném rozsahu , což jistě potvrdí správkyně, s níž plně spolupracuje na jejich umoření v mezích možností svých příjmů. Navrhovateli vytýkala, že jí insolvenční řízení znemožňuje postavit se aktivně vůči svým závazkům . Pokud bude insolvenční návrh zrušen a bude jí umožněno řešit exekuční řízení ve věci sporné výše dluhu vůči navrhovateli a následně jí bude umožněno umořit všechny své dluhy, bude pro ni celá situace řešitelná, neboť hodnota jejích nemovitostí činí 4 milióny Kč, avšak v insolvenčním řízení by se realizovala hluboko pod cenou. Z toho dovozovala, že její úpadek nebyl osvědčen, konkurs neměl být prohlášen a správkyně neměla být ustanovena. Při odvolacím jednání dlužnice dodala, že správná výše splatné pohledávky navrhovatele by měla činit jen asi 900.000 Kč, že navrhovatel zneužívá právo při vymáhání své pohledávky a že probíhající exekuční řízení a insolvenční řízení jí znemožňují volně nakládat svým majetkem a uspokojit její věřitele.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání (B-9) navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil. Uvedl, že jeho snaha domluvit se s dlužníci byla bezvýsledná, že dlužnice nespolupracuje s ním ani se správkyní a zatajuje své příjmy z podnikání a že dlužnice přestala platit své závazky od roku 2011 a většina jejích závazků je z roku 2012, přičemž jediné co dělá je, že zneužívá IZ a stále se do všeho odvolává a oddaluje tím své placení. Vyjádřil zájem, aby nemovitosti dlužnice byly prodány v insolvenčním řízení za co nejvyšší cenu a aby o věci bylo urychleně rozhodnuto. Při odvolacím jednání navrhovatel akcentoval, že na půjčených

956.000 Kč zaplatila dlužnice jen 98.000 Kč, že v insolvenčním řízení uplatnil méně, než na co by měl jinak smluvně nárok, že hodnota nemovitostí je nižší, než kolik uvádí dlužnice, a že dlužnici nebránilo nic, aby neužívaný rodinný dům pronajala i za trvání exekučního nebo insolvenčního řízení.

Vrchní soud v Praze v odvoláním dotčených bodech I., II., III. výroku přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 136 odst. 1 IZ vydá insolvenční soud rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo že mu úpadek hrozí.

Dlužník je podle § 3 odst. 1 a 3 IZ v úpadku, jestliže má více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, a je-li právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen, tj. má-li více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Z uvedeného plyne, že pojem úpadku je vymezen dvojím způsobem jako úpadek projevující se platební neschopností (insolvencí) dlužníka a jako úpadek projevující se jeho předlužením, přičemž k vydání rozhodnutí o úpadku postačuje zjištění, že dlužník je buď insolventní, nebo že je předlužen, jinými slovy, zjištění úpadku v obou zákonem vymezených formách není nezbytné.

Ustanovení § 3 odst. 2 IZ vymezuje vyvratitelné právní domněnky, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo dlužník nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ, kterou mu uložil insolvenční soud. Pokud bude zjištěno naplnění některé z nich, resp. pokud se dlužníkovi nepodaří některou z nich vyvrátit, platí, že je platebně neschopným ve smyslu § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 141 odst. 1 a 2 IZ se proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele může odvolat pouze dlužník; odvoláním však lze namítat pouze to, že rozhodnutí nemělo být vydáno proto, že úpadek není osvědčen, nebo proto, že tomu brání překážka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně, se v odvolacím řízení nepřihlíží. Je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost,

že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

Jak vyplývá z napadeného usnesení, úpadek dlužnice měl soud I. stupně správně za osvědčený z důvodu její platební neschopnosti a též ze zákonných domněnek uvedených v § 3 odst. 2 písm. b), c), d) IZ, jež dlužnice ničím nevyvrátila, přičemž tento stav zůstal nezměněn i za odvolacího řízení.

Odvolací soud-po dokazování provedeném v odvolacím řízení-se zcela ztotožňuje se závěry soudu I. stupně, jež mají v obsahu insolvenčního spisu potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto dlužnici pro stručnost odkázat na rozhodnutí soudu I. stupně, jež považuje odvolací soud za věcně správné.

Pokud jde o postup soudu I. stupně, jenž věc projednal na jednání konaném dne 25.3.2013 (A-12) bez účasti dlužnice, shledal jej odvolací soud konformním s procesními předpisy (§ 101 odst. 3 o.s.ř.) zajišťujícími právo dlužnice na spravedlivý proces (§ 1 a § 2 o.s.ř.) za situace, kdy navrhovatel správně uvedl adresu dlužnice: Hradec Králové-Slezské Předměstí, Bratří Štefanů 92/25, na níž dlužnice řádně převzala usnesení ze dne 30.11.2012 (A-5), kdy dlužnice jinou svoji doručovací adresu nesdělila (v podání ze dne 18.12.2012 A-6; na obálce naopak uvedla stejnou adresu), ač takovou možnost měla, a kdy předvolání k nařízenému jednání (A-10) bylo dlužnici řádně doručeno dne 21.2.2013 vhozením do jí užívané domovní schránky, což by pošta neudělala a zásilku by vrátila, pokud by ji nešlo takto doručit. Ostatně průběh insolvenčního řízení (včetně toho, že bylo nařízeno jednání o věci samé) mohla dlužnice sledovat v insolvenčním rejstříku, jenž je každému veřejně přístupný. Proto odvolací soud nepovažuje za důvodnou výtku dlužnice učiněnou poprvé v jejím odvolání ze dne 14.6.2013 (A-16) proti posléze zrušenému usnesení soudu I. stupně ze dne 16.5.2013 (A-15), že se na uvedené adrese vůbec nepohybuje , když nově žádala o doručování písemností na adresu: Hradec Králové, Ve Stromovce 644/7.

Pokud jde o úpadek dlužnice ve formě platební neschopnosti, odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně zjistil, že navrhovatel doložil existenci své splatné, vykonatelné a zajištěné pohledávky ve výši 1.975.000 Kč (vše řádně doloženo přihláškou P1, smlouvou o půjčce ze dne 14.3.2011, notářským zápisem ze dne 14.3.2011, č.j. NZ 95/2011, N 101/2011, smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 22.3.2012, smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 14.3.2011, výpisem z LV č. 1041, kat. ú. Slezské Předměstí, obec a okres Hradec Králové, Katastrální úřad pro Královéhradecký kraj, kat. pracoviště Hradec Králové, usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 15.12.2011, č.j. 18 EXE 3834/2011-12, a usnesení Exekutorského úřadu Břeclav ze dne 10.5.2012, č.j. 123 EX

9257/11-34), kterou ostatně dlužnice uznala co do výše 900.000 Kč při odvolacím jednání, a že mnohost věřitelů byla osvědčena došlými přihláškami věřitelů (P1 až P22). Z došlých přihlášek a z jejich příloh (P1 až P22) a ze seznamu přihlášených pohledávek (B-15) odvolací soud ověřil, že ke dni 30.7.2014 došlo do insolvenčního řízení 22 přihlášek pohledávek 15 věřitelů v celkové výši 3.357.956,39 Kč, přičemž 10 věřitelů má vůči dlužnici vykonatelné pohledávky v celkové výši 3.204.105,38 Kč, 3 věřitelé mají své pohledávky v celkové výši 2.823.543,82 Kč zajištěny nemovitostmi dlužnice a 13 věřitelů má vůči dlužnici nezajištěné pohledávky v celkové výši 533.912,57 Kč; uvedené pohledávky byly splatné v období let 2007 až 2014. Za tohoto stavu věci považuje odvolací soud za neopodstatněné subjektivní přesvědčení dlužnice, že není v úpadku.

Třeba zdůraznit, že byl-li osvědčen úpadek dlužnice (v dané věci se tak stalo především existencí značného počtu přihlášených věřitelů, výší jejich vykonatelných pohledávek, jakož i naplněním některých vyvratitelných domněnek, z nichž lze usuzovat na platební neschopnost dlužnice), nebylo by lze napadený výrok o zjištění úpadku zrušit nebo změnit jen proto, že by obrana dlužnice zpochybňující aktivní legitimaci navrhovatele byla jinak úspěšná, tedy že by dlužnice prokázala, že navrhovatel vůči ní nemá žádnou splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel ztratil v průběhu odvolacího řízení způsobilost být účastníkem řízení.

To však není tento případ, kdy pohledávky navrhovatele, pro něž byl podán insolvenční návrh, byly řádně doloženy, jsou vykonatelné a ohledně nich již probíhá (byť neúspěšně) exekuční řízení, a dlužnice je nadto uznala co do výše 900.000 Kč.

Zbývá připomenout, že dlužnice ničím nevyvrátila zákonné domněnky své platební neschopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 písm. b), c), d) IZ, když v řízení před odvolacím soudem neosvědčila ani neprokázala svoji schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež měl insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.3.2012, sen.zn. 29 NSČR 38/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod zn. R 83/2012).

Poukaz dlužnice na kasační usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10.1.2014, č.j. 3 VSPH 1708/2013-A-24, na údajně nepravomocně vyčíslenou hodnotu dluhu vůči navrhovateli nebo na průběh exekučního řízení vedeného proti ní u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp.zn. 18 EXE 3834/2011 není s to zpochybnit správnost závěrů soudu I. stupně ohledně úpadku dlužnice. Důvodnými pro změnu či zrušení napadeného usnesení neshledal odvolací soud ani úvahy dlužnice o tom, že navrhovatelem požadovaná částka přesahuje podstatnou hodnotu mého movitého i nemovitého majetku , že by jí Financial Service Group, s.r.o. ani Bolona, a.s. jistě neposkytly peněžní plnění přesahující hodnotu jejího veškerého majetku nebo že by se navrhovatel chtěl obohatit na její úkor. Ostatně dlužnice sama potvrdila svůj úpadek, když v odvolání spontánně prohlásila, že (vyjma navrhovatele) jinak všechny závazky uznávám v plném rozsahu , což jistě potvrdí správkyně, a když před odvolacím soudem uznala pohledávku navrhovatele do výše 900.000 Kč. Relevantní nepovažuje odvolací soud ani argumentaci dlužnice, že jí insolvenční řízení znemožňuje postavit se aktivně vůči svým závazkům za situace, kdy dalších 9 věřitelů vymáhá (několik let a marně) vůči dlužnici své pohledávky též exekučně. Za takové situace nemohl odvolací soud uvěřit nedoloženému tvrzení dlužnice o tom, že chce svoji situaci řešit mimo rámec insolvenčního řízení a že se chce se svými věřiteli poctivě vyrovnat, neboť tuto možnost měla dlužnice po dobu několika let a nijak ji nevyužila, když zavčasu nerealizovala svůj nemovitý majetek, aby z výtěžku jeho zpeněžení uspokojila své věřitele. Ostatně ze zpráv správkyně (B-13, B-16) plyne, že dlužnice nedisponuje žádnými volnými peněženími prostředky, dlužnice je rozvedená, má 2 děti, vůči nimž má vyživovací povinnost, a živí se podnikáním, v němž dosahuje měsíčního zisku ve výši 6.209 Kč. Vyjma běžného vybavení domácnosti (v hodnotě 5.900 Kč) tvoří majetkovou podstatu jen zastavené nemovitosti v hodnotě 2.840.000 Kč (jde o RD, jenž chátrá, neboť se neudržuje a nikdo jej nepoužívá; toliko občasné větrání objektu, jak dlužnice uvedla v závěrečné řeči při odvolacím jednání, nelze považovat za jeho řádnou údržbu) a 900.000 Kč (jde o bytovou jednotku, kterou obývá dlužnice; B-14).

Okolnost, že probíhající exekuční řízení nebo insolvenční řízení dnes do určité míry omezují dlužnici v nakládání se jejím majetkem, není příčinou jejího úpadku, jak se dlužnice mylně domnívá, ale naopak důsledkem toho, že dlužnice zavčasu neřešila své splatné závazky. Pokud si věřitelé pro své neuhrazené pohledávky opatřili vůči dlužnici exekuční tituly, nezbývalo jim-při neochotě (a neschopnosti) dlužnice dostát svým smluvním závazkům, než zahájit exekuční řízení (a insolvenční řízení).

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl též odvolací soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že dlužnice je v úpadku ve formě insolvence, neboť je po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (v daném případě po dobu několika let) v prodlení s plněním svých splatných závazků (ve výši cca 3,3 miliónů Kč) vůči více (15) věřitelům, přičemž ničím neosvědčila, že má (a měla) k dispozici finanční prostředky potřebné na jejich úhradu.

Protože úpadek dlužnice ve formě insolvence byl nepochybně osvědčen, zatímco žádná překážka bránící vydání rozhodnutí o úpadku zjištěna nebyla, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně v napadeném bodu I. výroku o zjištění úpadku dlužnice jako věcně správné potvrdil, a to včetně závislého bodu II. výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužnice, neboť jiné řešení jejího úpadku je ve smyslu § 148 odst. 1 IZ vyloučeno. Dlužnice sice je podnikatelkou, avšak v řízení nebylo osvědčeno, že by měla podnik, jehož by se reorganizace mohla týkat (§ 316 odst. 2 IZ). Návrh na povolení oddlužení v zákonné lhůtě 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužnice nepodala (§ 390 odst. 1 IZ), ač byla soudem I. stupně o tomto svém právu s doručením insolvenčního návrhu řádně poučena (A-5).

K napadenému bodu III. výroku o ustanovení insolvenční správkyně neuvedla dlužnice žádná tvrzení a ani z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, z nichž by bylo lze usuzovat, že by správkyně nesplňovala podmínky pro své ustanovení nebo že by nebyla ve věci nepodjatá. Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadený bod III. výroku usnesení jako věcně správný rovněž potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. září 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová