1 VSPH 1658/2014-B-86
MSPH 59 INS 4547/2009 1 VSPH 1658/2014-B-86

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci dlužníka Texmerkur, s.r.o., IČO 25263421, sídlem Praha 6-Střešovice, Na Petynce 845/40, o odvolání věřitele Stanislava Pokorného, bytem Hradec Králové, Urxova 217, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. července 2014, č.j. MSPH 59 INS 4547/2009-B-77

takto:

Odvolání se o d m í t á .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 10.7.2014, č.j. MSPH 59 INS 4547/2009-B-77 zamítl návrh věřitele Stanislava Pokorného (dále jen odvolatel) na zproštění insolvenčního správce Hlista & Pril, v.o.s. (dále též správce) z jeho funkce.

V jeho odůvodnění soud I. stupně uvedl, že odvolatel podáním došlým mu dne 19.5.2014 navrhl zproštění správce funkce s tím, že za správce jednal a fyzicky konal Vítězslav Pril, který není jeho ohlášeným společníkem (přitom se dovolával právních závěrů vyjádřených v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 54 INS 16244/2010, 3 VSPH 1463/2012-B-38), že správce prosadil do věřitelského výboru PharmDr. Petra Kohoutka, který byl jednou z ovládajících osob dlužníka v letech 2007-2009 a měl přístup k internetovému bankovnictví, že odprodal zboží z celního skladu pod cenou, že nesprávně přezkoumal některé pohledávky (např. pohledávky věřitele č. 19 Deutsche leasing ČR, spol. s r.o. a č. 80 Credium, a.s.) a že nepřizval odvolatele jako bývalého jednatele ke konzultaci k posouzení přihlášek, čímž mohl věřitele poškodit.

Správce s návrhem nesouhlasil, polemizoval s jeho důvody a vysvětloval svůj postup v řízení. Zamítnutí návrhu na zproštění správce funkce požadoval též věřitelský výbor s argumentací, že správce postupoval vždy s odbornou péčí, že odvolatel jako bývalý jednatel dlužníka se jen snaží o revizi insolvenčního řízení, které je v konečné fázi, a že jeho návrh považuje za obstrukční. Vůči postupu správce nenamítalo ničeho ani Městské státní zastupitelství, jež se dříve účastnilo řízení.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že usnesením ze dne 26.5.2010 (A-100), jež nabylo právní moci dne 23.6.2010, byl zjištěn úpadek dlužníka, byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka a správcem byla ustanovena společnost Hlista & Pril, v.o.s., která podáním ze dne 1.6.2010 (B-1) sdělila, že funkci správce bude vykonávat Vítězslav Pril; doklad o pojištění společnosti je založen na čl. B-2/3. Dále zjistil, že správce nejprve měl v úmyslu popřít pohledávku věřitele č. 24, ale posléze své stanovisko změnil a při přezkumném jednání konaném dne 19.7.2010 tuto uznal a naopak popřel pravost celé přihlášené pohledávky odvolatele, který ji nedoložil. Proti tomuto postupu nenamítal ničeho zástupce odvolatele Mgr. František Povolný, jenž se účastnil přezkumného jednání a též schůze věřitelé, byť jen jako veřejnost, neboť na ní nechtěl hlasovat. Dále soud I. stupně zjistil, že se schůze věřitelů účastnilo 8 věřitelů s pohledávkami v celkové výši 179.750.436 Kč hlasů, že se schůze věřitelů neusnesla na odvolání správce a že členové věřitelského výboru i jejich náhradníci byli zvoleni jednomyslně. Usnesením ze dne 10.3.2011 (B-46) vzal soud I. stupně na vědomí částečné zpětvzetí popření přihlášených pohledávek správcem ve výši 1.534.039,96 Kč, když předtím vzal odvolatel zpět přihlášku v rozsahu částky 100.740,04 Kč. Protože odvolatel vzal poté zpět též určovací žalobu, zastavil soud I. stupně řízení o ní usnesením ze dne 4.4.2011, č.j. 59 ICm 997/2010-39 a pohledávka odvolatele byla zjištěna jen v nepopřené výši.

Soud I. stupně zjistil, že správce prostřednictvím Vítězslava Prila pravidelně a řádně podával zprávy o své činnosti a prováděl zpeněžení podstaty mimo dražbu se souhlasem věřitelského výboru a soudu. Podáním ze dne 7.6.2013 (B-66) sdělil správce, že nadále bude tuto funkci vykonávat Petr Hlista a jmenovaný od té doby veškeré úkony vůči soudu také vykonával. Dle zprávy správce ze dne 16.3.2014 zbývají ke zpeněžení jen pohledávky dlužníka a poté, co se to podaří, bude vypracována konečná zpráva. Za této situace podal odvolatel podnět ke zproštění správce funkce.

Z obchodního rejstříku soud I. stupně zjistil, že odvolatel vykonával funkci jednatele dlužníka v období od 21.1.1997 do 8.4.2009 a jeho společníkem byl v období od 21.1.1997 do 6.8.2009; ve sbírce listin dlužníka je založena zpráva odvolatele (jako součást zprávy auditora za rok 2007) jím podepsaná, z níž plyne, že neexistuje žádná ovládající osoba vůči dlužníkovi.

Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 20.7.2009 na návrh věřitelů dlužníka. Z příloh založených odvolatelem u jeho podnětu na zproštění správce funkce (z dohody o provedení práce ze dne 1.1.2009 uzavřené za dlužníka odvolatelem jako jednatelem a Petrem Kohoutkem) bylo zjištěno, že odvolatel přijal Petra Kohoutka k finančnímu poradenství a marketingové činnosti na období od 1.1. do 31.12.2009 za hodinovou mzdu 750,00 Kč. Z dohody o vzájemném vyrovnání pohledávek a závazků mezi dlužníkem a PKZM s.r.o. ke dni 29.5.2009 bylo zjištěno, že tyto závazky v celkové výši na obou stranách 3.707.892,00 Kč byly započteny souhlasným prohlášením.

Soud I. stupně citoval § 24 odst. 2, § 32 odst. 1, § 40 odst. 2, 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ), § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 213/2006 Sb. a § 76 odst. 1, § 86 obch. zák., podle nichž věc posuzoval, se závěrem, že návrh odvolatele důvodným neshledal s ohledem na stav řízení a názor věřitelského výboru. Konstatoval, že není na místě vyhovět návrhu odvolatele-bývalého jednatele dlužníka, který odstoupil z funkce krátce před podáním insolvenčního návrhu a který zcela zřejmě o úpadku dlužníka věděl a vědět musel. Konstatoval, že odvolatel přičítá k tíži správce (navíc se značným zpožděním) úkony, které sám učinil (viz jeho spolupráce s Petrem Kohoutkem nebo nepředání relevantních informací o společnosti apod.) Nic přitom odvolateli nebránilo namítat údajné pochybení na straně správce spočívající v tom, že za něho jednal neohlášený společník mnohem dříve-nejpozději v červnu 2013, kdy se patrně dozvěděl o jiném právním názoru Vrchního soudu v Praze. Konstatoval, že ode dne 7.6.2013 již nevykonává funkci správce neohlášený společník Vítězslav Pril a že ohlášený společník jeho činnost schválil a považuje ji za činnost jako jím vykonanou. Proti úkonům Vítězslava Prila ničeho nenamítal věřitelský výbor, Městské státní zastupitelství v Praze ani soud I. stupně. Konstatoval, že členy věřitelského výboru neustanovuje správce a ani nevolí a že zástupce odvolatele, jenž se účastnil přezkumného jednání i schůze věřitelů, mohl své námitky vznést již na těchto jednáních. Protože věřitelský výbor a sám ohlášený společník činnost Vítězslava Prila schválili, neshledali žádná jeho pochybení a v současné fázi řízení chybí k jeho ukončení jen postoupit dlužníkovy pohledávky, jevil se soudu I. stupně návrh odvolatele kontraproduktivní, zejména pokud funkci správce více než rok funkci vykonává ohlášený společník. Ke změně dikce zákona i názoru Vrchního soudu v Praze na výkon funkce došlo až v roce 2013, přičemž pokud by mělo v důsledku toho dojít k revizi celého řízení, byla by tím porušena práva třetích osob, které nabyly v dobré víře. V rozhodné době nevyplývalo z IZ jednoznačně, kdo může za správce-v.o.s. vykonávat funkci správce, resp. z nich nevyplývalo, že to nesmí být neohlášený společník. Všechny úkony byly činěny jménem správce-Hlista & Pril, v.o.s., přičemž v případě vzniku škody odpovídají oba společníci v.o.s.-ohlášený i neohlášený-celým svým majetkem. Ostatně odvolatel ani netvrdil, že by Vítězslav Pril při výkonu funkce správce způsobil nějakou škodu.

Protože soud I. stupně ani věřitelský výbor neshledal v postupu správce závažné pochybení a dřívější úkony Vítězslava Prila považuje za své (od počátku) i ohlášený společník, soud I. stupně návrh odvolatele zamítl.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že správce zprostí jeho funkce. Zopakoval svoji obsáhlou argumentaci vycházející z právních závěrů vyjádřených v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPL 54 INS 16244/2010, 3 VSPH 1463/2012-B-38 s tím, že úkony neohlášeného společníka v.o.s. nelze zhojit dodatečným souhlasem ohlášeného společníka této v.o.s. Správci vytýkal, že neupozornil soud na to, že u pana Kohoutka, jenž vykonával vedoucí výkonné funkce u dlužníka, byla dána překážka výkonu funkce člena věřitelského výboru. Setrval na dalších důvodech pro jeho zproštění, jež však považoval za marginální v porovnání s tím, že za v.o.s. vykonával funkci správce její neohlášený společník.

Správce ve vyjádření k odvolání (B-81) vyvracel jeho vývody a navrhoval, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil.

Věřitelský výbor ve stanovisku k odvolání (B-83) navrhl, aby odvolání nebylo vyhověno, neboť návrh na zproštění správce funkce byl podán neoprávněnou osobou a pro vyhovění odvolání tak není dán žádný důvod.

Vrchní soud v Praze se v prvé řadě zabýval tím, zda je v daném případě podání odvolání přípustné, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Podle § 32 odst. 1 IZ může insolvenční soud zprostit insolvenčního správce funkce proto, že neplní řádně své povinnosti nebo nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo závažně porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. O odvolání z funkce i o zproštění funkce může insolvenční soud rozhodnout na návrh věřitelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez návrhu.

V daném případě je třeba vycházet z toho, že soud I. stupně rozhodoval o zamítnutí návrhu na zproštění insolvenčního správce z funkce bez návrhu, toliko z podnětu jednoho z věřitelů (B-73), neboť jednotlivým věřitelům insolvenční zákon nedává legitimaci k podání takového návrhu. Rozhodnutím, které vydal, tak dává jen informaci, že důvody pro odvolání insolvenčního správce neshledává. Jedná se proto o rozhodnutí při výkonu dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ), jež nelze napadnout odvoláním (§ 91 IZ).

Protože odvolání do napadeného usnesení není přípustné, odvolací soud odvolání odvolatele odmítl podle § 218 písm. c) o.s.ř.

K tomu odvolací soud doplňuje, že odvolateli (jako jednomu z věřitelů) by insolvenční zákon nepřiznával právo na odvolání ani do rozhodnutí o zamítnutí zproštění insolvenčního správce z funkce, o kterém by bylo rozhodováno na návrh dlužníka nebo věřitelského orgánu.

Aby odvolací soud rozptýlil obavy odvolatele, nad rámec tohoto rozhodnutí dodává, že se soud I. stupně jeho výhradami nadstandardně zabýval, když v odůvodnění napadeného unesení stručně, jasně, srozumitelně a přesvědčivým způsobem vysvětlil, proč je důvodnými neshledal. Na věci nemůže změnit ničeho subjektivní náhled odvolatele, jenž má na výkon funkce správce zjevně jiný názor, který však nemůže úspěšně prosazovat bezdůvodným návrhem na zproštění správce funkce.

Pokud jde o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21.6.2013, č.j. KSPL 54 INS 16244/2010, 3 VSPH 1463/2012-B-38, je odvolací soud přesvědčen o tom, že z něho lze na danou věc aplikovat jen tyto právní závěry: I. Veřejná obchodní společnost zapsaná v seznamu insolvenčních správců může mít více ohlášených společníků, jejichž prostřednictvím bude oprávněna činnost insolvenčního správce vykonávat. II. V insolvenčním řízení může veřejná obchodní společnost vykonávat činnost (funkci) insolvenčního správce výhradně prostřednictvím svého ohlášeného společníka; jen takovou osobu může soudu podle § 24 odst. 2 IZ oznámit jako společníka, který bude jejím jménem ve funkci insolvenčního správce konat.

Senát 1 VSPH odvolacího soudu však již nesdílí závěry, k nimž dále dospěl senát 3 VSPH v citovaném rozhodnutí a jichž se odvolatel v této věci dovolával, totiž že úkony činěné za v.o.s. co ustanoveného insolvenčního správce jiným než jejím ohlášeným společníkem nemají účinky úkonů insolvenčního správce a že je nelze dodatečně zhojit. Ba právě naopak, pokud ohlášený společník následně souhlasil s úkony, jež za v.o.s. učinil neohlášený společník, považuje tím odvolací soud uvedený nedostatek za odstraněný, neboť navenek může za v.o.s. jednat kterýkoliv z jejích společníků jako její statuární orgán (§ 85 odst. 1 obch. zák. ve spojení s § 21 odst. 1 písm. a) o.s.ř.). Opačný výklad je dle přesvědčení odvolacího soudu v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a) IZ).

Převedeno na danou věc to znamená, že pokud ohlášený společník Ing. Petr Hlista, Ph.D. podáním ze dne 7.6.2013 (B-66) oznámil, že bude jménem správce (v.o.s.) vykonávat tuto funkci, odpadl tím důvod, pro nějž by bylo lze Hlista & Pril, v.o.s. zprostit funkce správce, neboť tím bylo odklizeno dřívější oznámení ze dne 1.6.2010 (B-1), v němž za osobu jednající jménem v.o.s. byl nesprávně označen neohlášený společník Vítězslav Pril.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 25. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: I. Kratochvílová