1 VSPH 1657/2014-A-19
KSUL 79 INS 1738/2014 1 VSPH 1657/2014-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci manželů-dlužníků Marie anonymizovano , anonymizovano , a Romana anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Teplice, Jankovcova 3240, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. července 2014, č.j. KSUL 79 INS 1738/2014-A-14,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. července 2014, č.j. KSUL 79 INS 1738/2014-A-14, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil insolvenční řízení ohledně manželů-dlužníků Marie anonymizovano a Romana anonymizovano (dále jen dlužníci).

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že usnesením ze dne 26.6.2014 (A-13), jež jim bylo doručeno dne 1.7.2014 a nabylo právní moci dne 17.7.2014, uložil dlužníkům povinnost, aby do 3 dnů od jeho právní moci zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady řízení ve výši 25.000 Kč, a současně je poučil, že nebude-li záloha zaplacena, řízení zastaví, případně přistoupí k jejímu vymáhání. Protože vyměřenou zálohu dlužníci nezaplatili, postupoval soud I. stupně podle § 108 odst. 3 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a insolvenční řízení zastavil.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a požadovali jeho zrušení a to, aby jim byla dána možnost pokračovat v insolvenčním řízení. Uvedli, že si nechali zpracovat insolvenční návrh u jedné paní v Teplicích, která se prezentovala jako dluhová poradkyně, se slibem, že vše zařídí. Bohužel špatně spočítala výši jejich splátek pro oddlužení, a proto jim byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 25.000 Kč, kterou nemají z čeho zaplatit, a paní se odstěhovala neznámo kam. K odvolání předložili novou smlouvu o důchodu znějící na (vyšší) částku 4.200 Kč, jež by měla postačovat pro jejich oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000 Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 26.6.2014 (A-13), jež jim doručil dne 1.7.2014, uložil dlužníkům povinnost, aby do 3 dnů od jeho právní moci zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady řízení ve výši 25.000 Kč, a zároveň je poučil o následku v případě nesplnění této povinnosti. Záloha v předepsané výši byla dlužníkům vyměřena proto, že jejich ekonomická nabídka pro oddlužení byla nedostatečná i přes předloženou smlouvu o důchodu znějící na částku 3.000 Kč měsíčně, neboť dlužníci své příjmy nenavýšili ani přes výzvu soudu I. stupně ze dne 22.5.2014. Protože se dlužníci proti tomuto usnesení neodvolali, nabylo právní moci dne 17.7.2014.

Dlužníci vyměřenou zálohu nezaplatili. Soudu I. stupně, jenž za této situace postupoval podle § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení; ostatně požadovanou zálohu dlužníci neuhradili ani v době rozhodování odvolacího soudu.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, když dlužníkova ekonomická nabídka pro oddlužení byla nedostatečná (v podrobnostech viz opět usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9.5.2014, č.j. 2 VSPH 6/2014-A-21), jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Záloha na náklady insolvenčního řízení uložená podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v o.s.ř. či v zákonu o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku dlužníka na osvobození od placení zálohy.

Pokud jde o odvolací argumentaci dlužníků spočívající v tom, že dodatečně navýšili své příjmy, ta by měla své místo v odvolání proti usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení; na věcnou správnost napadeného usnesení o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení pravomocně uložené zálohy je však bez významu.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že po právní moci rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení mohou dlužníci podat nový insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, pokud jejich ekonomická nabídka pro oddlužení bude dostatečná.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 22. srpna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová