1 VSPH 1656/2013-P46-28
KSPH 55 INS 8306/2009 1 VSPH 1656/2013-P46-28

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla ve věci dlužníka PERNES, s.r.o., sídlem Týnec nad Labem, Havlíčkova 142, o odvolání věřitele č. 31 ALICO, s.r.o., sídlem Kolín IV., Orebitská 99, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2013, č.j. KSPH 55 INS 8306/2009-P46-17,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. června 2013, č.j. KSPH 55 INS 8306/2009-P46-17, se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Praze v insolvenčním řízení vedeném na majetek PERNES, s.r.o. (dále jen dlužník) rozhodl o tom, že se přihláška pohledávky věřitele č. 31 ALICO, s.r.o. (dále jen věřitel) odmítá ohledně jeho pohledávek č. 2 ve výši 11 .077.366,03 Kč a č. 3 ve výši 3.833.816,57 Kč a že se k ní dále nepřihlíží.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že poté, co mu dne 18.2.2010 byla doručena přihláška pohledávky věřitele, předal ji insolvenčnímu správci JUDr. Michalu Marešovi (dále jen správce), který ji přezkoumal. Protože přihláška trpěla vadami, vyzval správce věřitele, aby ji opravil a doplnil do 15 dnů od doručení výzvy tak, že k přihlášce doplní listiny, ze kterých je patrné, že je věřitel legitimován (vlastníkem přihlašované pohledávky) k podání přihlášky, a kterých se v přihlášce dovolává. Přitom byl věřitel upozorněn na to, že jím přihlášenou pohledávku přihlásila jiná osoba a není tedy zřejmé, komu k ní svědčí právo, a že příslušenství přihlašované pohledávky není doloženo. Výzva byla věřiteli doručena dne 2.3.2010 a patnáctidenní lhůta uplynula dne 17.3.2010; věřitel však v určené lhůtě přihlášku nedoplnil. Správce proto dne 15.5.2012 předložil přihlášku soudu k rozhodnutí o tom, že se k ní nepřihlíží.

Soud I. stupně vyšel z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15.5.2012, č.j. 103 VSPH 9/2011-87, z něhož částečně citoval se závěrem, že je přihláška pohledávek č. 2 a č. 3 nepřezkoumatelná, neboť neobsahuje rozhodné skutečnosti ohledně vzniku pohledávek. Vyložil, že se věřitel u svých pohledávek č. 2 a č. 3 omezil jen na konstatování, že se tak stalo na základě postupních smluv ze dne 3.9.2003 a ze dne 6.6.2007, avšak k přihlášce připojil jen smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 3.9.2003 bez úředně ověřených podpisů smluvních stran. Vzhledem k tomu,

že smlouva o postoupení pohledávky má povahu soukromé listiny, lze jí prokázat-dle názoru soudu I. stupně-přechod práva jen tehdy, jsou-li podpisy na ní zákonným způsobem ověřeny. To se však v posuzované věci nestalo a nadto smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6.6.2007 nebyla u přihlášky připojena. Proto soud I. stupně přihlášku odmítl podle § 185 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se věřitel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil tak, že se určuje, že má za dlužníkem pohledávky č. 2 a 3 s právem na uspokojení ze zajištění na nemovitostech specifikovaných v přihlášce, nebo aby je zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Zrekapituloval skutkový stav, dle něhož zejména: podáním ze dne 9.2.2010 přihlásil do insolvenčního řízení mimo jiné pohledávku č. 2 ve výši 11.077.366,-Kč (sestávající z jistiny ve výši 2.390.004,60 Kč a příslušenství ve výši 8.687.361,43 Kč) a pohledávku č. 3 ve výši 3.833.816,57 Kč (sestávající z jistiny ve výši 999.200,-Kč a příslušenství ve výši 2.834.616,57 Kč), na přezkumném jednání konaném dne 12.5.2010 popřel správce pravost pohledávek č. 2 a č. 3, žalobou pod sp. zn. 55 ICm 451/2010 se věřitel domáhal určení pravosti a zajištění popřených pohledávek č. 2 a č. 3, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 29.2.2012, sp. zn. 103 VSPH 9/2011 byl změněn zamítavý rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3.11.2010, sp. zn. 55 ICm 451/2010 tak, že se žaloba pro předčasnost zamítá, s odůvodněním, že věřitel nebyl řádně vyzván k odstranění vad přihlášky.

Věřitel namítal, že nebyl nikdy upozorněn na to, že je nutné předložit postupní smlouvu s úředně ověřenými podpisy, a opakovaně zdůraznil, že ho správce nepoučil o tom, jak je třeba opravu a doplnění přihlášky provést, a že ačkoli insolvenční soud konstatoval, že mu lhůta k opravě a doplnění přihlášky uplynula (již) dne 17.4.2010, vydal napadené usnesení až dne 17.6.2013.

Správce ve vyjádření k odvolání uvedl, že výzva obsahovala řádné poučení, tedy že opravenou nebo doplněnou přihlášku pohledávek č. 2 a č. 3 je třeba zaslat ve dvojím vyhotovení do 15 dnů od doručení výzvy Krajskému soudu v Praze s tím, že pokud přihláška nebude řádně a včas doplněna, předloží ji soudu k rozhodnutí o tom, že se k ní nepřihlíží. Dodal, že kopie výzvy s dokladem o jejím doručení je založena v soudním spise.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Z § 173 odst. 1 IZ plyne, že věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Přihlášku pohledávky lze podle § 176 IZ podat pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví jednací řád pro insolvenční řízení a jehož podoba je bezplatně zveřejněna ministerstvem spravedlnosti na adrese www.insolvencni-zakon.cz. Kromě obecných náležitostí podání vymezených v § 42 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) musí přihláška obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky (§ 174 odst. 2 IZ). K přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává (§ 177 IZ).

Insolvenční správce přezkoumá přihlášku pohledávky postupem podle § 188 odst. 1 IZ. Nelze-li přihlášku přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil do patnácti dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen (§ 188 odst. 2 IZ).

Podle § 185 IZ nastala-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V posuzované věci vyšel soud I. stupně ze zjištění, že věřitel nereagoval na výzvu správce ze dne 26.2.2010, v důsledku čehož trpěla přihláška pohledávek č. 2 a č. 3 vadami, které způsobovaly její nepřezkoumatelnost, a proto ji odmítl.

Pro posouzení důvodnosti odvolání jsou významné právní názory vyjádřené v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29.2.2012, č.j. 55 ICm 451/2010, 103 VSPH 9/2011-87 (KSPH 55 INS 8306/2009), jímž byla zamítnuta pro předčasnost určovací žaloba věřitele ohledně pohledávek č. 2 a č. 3. Dle cit. rozsudku uplatnil věřitel v insolvenčním řízení v přihlášce pohledávky č. 2 a č. 3, u nichž se při formulaci důvodu jejich vzniku omezil jen na konstatování, že se tak stalo na základě postupních smluv. Smlouva o postoupení pohledávek je formou, v níž dochází ke změně závazkového vztahu na straně věřitele ve smyslu § 524 a násl. obč. zák., přičemž obsah závazku se nemění. Taková smlouva může sama osobě být právním důvodem vzniku pohledávky, jež však se váže výlučně na postupní smlouvu a nikoliv k pohledávkám, jež jsou předmětem postupu; takto v postupní smlouvě může mít svůj původ pohledávka postupitele na zaplacení ceny postupu za postupníkem. Přihláška pohledávek s odkazem na postupní smlouvy je neurčitá, není z ní zřejmé, zda se jedná o pohledávky z titulu postupní smlouvy nebo o pohledávky jiné, jež jsou předmětem postupních smluv. Je proto namístě závěr, že přihláška pohledávek věřitele postrádá základní obsahovou náležitost, tj. uvedení rozhodných skutečností, na jejich základě přihlášené pohledávky vznikly. Přihláška pohledávek tak nebyla přezkoumatelná a správce měl postupovat podle § 188 IZ a činit kroky k odstranění jejích vad. Pokud přes vytčené nedostatky přihlášku pohledávky přezkoumal, nemohlo se tak stát kvalifikovaně, jeho popření tak nemohlo mít zákonných účinků a žaloba a rozhodnutí o ní jsou předčasné.

Ze shora cit. rozsudku je zřejmé, že správce měl postupem podle § 188 IZ (tedy po vydání uvedeného rozsudku) vyzvat věřitele, aby svoji přihlášku doplnil především o (dosud absentující) skutková tvrzení ohledně vzniku svých pohledávek č. 2 a č. 3 (k čemuž teprve lze vést dokazování), a nikoliv jen o listiny, které nepřiložil (a jimiž se jeho tvrzení teprve prokazují).

Z obsahu přihláškového spisu se podává, že podáním ze dne 26.2.2010, jež bylo věřiteli doručeno dne 2.3.2010, vyzval správce věřitele na doplnění listin, jichž se věřitel v přihlášce dovolával a z nichž by bylo patrné, že věřitel je vlastníkem přihlašované pohledávky. Uvedenou výzvou, jež v žádném ohledu neinstruuje věřitele k vylíčení rozhodujících skutečností o vzniku přihlašovaných pohledávek, proto nelze mít za splněnou povinnost správce k postupu dle § 188 IZ, jak uzavřel Vrchní soud v Praze ve shora cit. rozsudku. Pokud soud I. stupně v napadeném usnesení vyšel z toho, že výzva správce ze dne 26.2.2010 byla perfektní, odvolací soud jeho závěr sdílet nemůže.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora shledal odvolací soud odvolání věřitele důvodným. Postupoval proto podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 a § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Pro potřebu dalšího řízení považoval odvolací soud za nezbytné zdůraznit, že při koncipování své výzvy k doplnění přihlášky, musí správce důsledně vycházet z právních závěrů vyjádřených v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29.2.2012, č.j. 55 ICm 451/2010, 103 VSPH 9/2011-87 (KSPH 55 INS 8306/2009). Teprve pak-podle výsledku postupu dle § 188 IZ-lze činit závěry o příp. nepřezkoumatelnosti přihlášky.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 21. října 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D. , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková