1 VSPH 1651/2015-A-19
KSPH 71 INS 7075/2015 1 VSPH 1651/2015-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníků: a) Michal Buchta, nar. 2. května 1971, IČO: 44722541, b) Jana Buchtová, nar. 11. října 1975, oba bytem Strančice, Revoluční 383, adresa pro doručování: Strančice, Všechromy 37, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 7075/2015-A-14 ze dne 31. července 2015

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 7075/2015-A-14 ze dne 31. července 2015 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil dlužníkům povinnost ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci rozhodnutí zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu dne 18.3.2015 se dlužníci domáhali zjištění svého úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Soud zjistil, že dlužníci měli celkem 12 nezajištěných závazků vůči 9 věřitelům v celkové výši 2.413.178,97 Kč. Dlužníci uvedli v kolonce č. 7 návrhu, že většina jejich závazků vznikla v minulosti, kdy se snažili podnikat. Soud měl za to, že šlo jen o obecné vyjádření k povaze závazků, které není dostačující pro účely posouzení, zda byly splněny podmínky pro povolení oddlužení. Soud dlužníkům vytýkal, že v seznamu závazků nespecifikovali závazky z podnikání, proto soud dlužníky vyzval usnesením ze dne 14.5.2015 (A-10) k předložení čestného prohlášení o tom, že jejich závazky nepocházely z podnikání a pokud závazky z podnikání existovaly, pak k jejich označení, uvedení celkové výše a popřípadě předložení souhlasu věřitelů s řešením úpadku oddlužením. Proti usnesení ze dne 14.5.2015 (A-10) podali dlužníci námitky a navrhovali, aby jim nebyla povinnost doplnit insolvenční návrh o souhlasy jednotlivých věřitelů s řešením úpadku oddlužením, uložena. Usnesením ze dne 15.6.2015 (A-13) předseda senátu usnesení s výzvou na doplnění návrhu potvrdil.

Dlužníci návrh podle výzvy nedoplnili, soudu nebylo známo, zda a v jaké výši mají závazky z podnikání, a proto nebylo lze rozhodnout o úpadku a současně povolit oddlužení. Dlužníci nevlastnili žádný nemovitý majetek, který by mohl být zpeněžen, hodnota jejich movitého majetku činila asi 34.500,-Kč včetně nepojízdného vozu v hodnotě asi 10.000,-Kč.

Soud proto s odkazem na znění § 108 odst. 1 a § 389 odst. 2 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ) uložil dlužníkům povinnost zaplatit shora uvedenou zálohu, když vysvětlil, že v konkursu nejsou náklady hrazeny postupně, ale ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty, a proto musí mít správce k dispozici potřebné finanční prostředky již od ustanovení do funkce, a odkázal na § 1 odst. 5 a § 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a namítali, že v rámci podání A-11 předložili doplněné seznamy závazků o označení, které závazky pocházely z podnikání, měli za to, že závazky z podnikání nebrání řešení úpadku oddlužením, že jim není známo, že by některý z jejich věřitelů vyslovil při osobních či telefonických jednáních nesouhlas s oddlužením a to ani při korespondenčním styku. Z okolností, které dosud vyšly najevo, nic nenasvědčovalo tomu, že by věřitelé s řešením úpadku oddlužením nesouhlasili. Dále dlužníci odkázali na judikaturu Vrchního soudu v Olomouci, Vrchního soudu v Praze, namítali, že písemný souhlas věřitelů s pohledávkami z podnikání není obsahovou náležitostí návrhu na povolení oddlužení ani formuláře. Z § 403 IZ dovozovali, že je naopak nutný aktivní nesouhlas věřitelů s pohledávkami z podnikání. Namítali porušení práva na spravedlivý proces a odkázali na závěry prezentované v nálezech Ústavního soudu. Domnívali se, že podmínky pro řešení úpadku oddlužením splňovali, a proto navrhovali, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že se jim povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá, případně aby napadené usnesení zrušil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle § 389 odst. 1 IZ může dlužník insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže:

a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo

b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo

c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne. V takovém případě podle § 396 IZ soud rozhodne o řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 18.3.2015 byl soudu I. stupně doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužníci měli závazky v celkové výši 2.413.178,97 Kč, vlastnili běžné vybavení domácnosti v hodnotě asi 19.000,-Kč, starý vůz, další vůz v ceně 1 mil. Kč, který byl zabaven z titulu zástavního práva smluvního. Dlužník má pohledávku z titulu smlouvy o dílo ve výši 800.000,-Kč, která je předmětem soudního řízení.

V seznamu závazků ze dne 21.5.2015, doručeném soudu I. stupně dne 25.5.2015, dlužníci uvedli, které závazky pochází z podnikání. Dlužníci v odvolání tvrdili, že žádný z věřitelů nevyslovil nesouhlas s navrženým oddlužením.

Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovou i právní argumentací soudu prvního stupně, jež se podává z odůvodnění jeho rozhodnutí, a to jak co do podmínek oddlužení, tak co do výčtu rozhodných skutečností ovlivňujících výši zálohy. Na tuto pro stručnost odkazuje s tím, že je v obecné rovině správný názor soudu prvního stupně, že při nesouhlasu věřitelů s oddlužením v případě závazků z podnikání (viz § 389 odst. 2 písm. a/ IZ a contrario) nelze úpadek dlužníka řešit oddlužením. Bez takto projeveného srozumění příslušného věřitele s oddlužením není tedy zásadně splněna podmínka stanovená v § 108 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona, ze které plyne, že povinnost zaplatit zálohu neuloží soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu lze bez zbytečného odkladu rozhodnout tak, že by zjistil úpadek dlužníka a zároveň by povolil oddlužení. Je proto správný i názor soudu prvního stupně, že případný úpadek dlužníků by bylo za daného stavu věci (při absenci souhlasu věřitelů s podnikatelskými pohledávkami s oddlužením) zřejmě nutné řešit konkursem.

Veden stanoviskem vysvětleným v předchozím odstavci postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jakožto věcně správné potvrdil.

Nicméně pro potřeby dalšího řízení odvolací soud pokládá za vhodné poukázat na to, co soud I. stupně správně v odůvodnění svého rozhodnutí též zmínil, totiž to, že věřitelé mohou i tak dlužníkům na schůzi svým hlasováním oddlužení umožnit, což není v souzené věci vyloučeno zejména při vědomí toho, že tito dosud svůj postoj nikterak veřejně nedeklarovali.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. února 2016 JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Mandáková