1 VSPH 1651/2012-A-19
MSPH 76 INS 21520/2012 1 VSPH 1651/2012-A-19

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka Ihora anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha-Letňany, Rýmařovská 433, zahájeném na návrh navrhovatele Hypoteční banka, a.s., sídlem Praha 5, Radlická 333/150, IČO 13584324, o odvolání navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2012, č.j. MSPH 76 INS 21520/2012-A-13,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2012, č.j. MSPH 76 INS 21520/2012-A-13, se m ě n í tak, že se insolvenční návrh neodmítá.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze odmítl insolvenční návrh navrhovatele Hypoteční banka, a.s. (dále jen navrhovatel) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že se navrhovatel domáhal insolvenčním návrhem ze dne 15.8.2012 zjištění úpadku dlužníka Ihora anonymizovano (dále jen dlužník) s tvrzením, že má za ním splatnou pohledávku z hypotéčního úvěru v celkové výši 2.540.903,36 Kč (správně mělo být uvedeno ve výši 231.997,94 Kč) a že dalšími věřiteli dlužníka jsou Společenství pro dům č.p. 433, ulice Rýmařovská, Praha 18-Letňany a CASH COLLECTORS CZ, a.s. se splatnými pohledávkami specifikovanými co do důvodu a výše, o čemž svědčí zřízení exekutorského zástavního práva v jejich prospěch na nemovitosti dlužníka a jeho manželky dle pravomocných exekučních příkazů.

Soud I. stupně shledal, že navrhovatel v insolvenčním návrhu vylíčil jen skutkové okolnosti jeho splatné pohledávky za dlužníkem, neuvedl však dostatečně všechny rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek, když u dalších pohledávek označených věřitelů sice uvedl jejich výši a důvod, avšak nedostatečně uvedl údaje o jejich splatnosti. Proto insolvenční návrh shledal neúplným a podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) jej odmítl.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil, neboť měl za to, že insolvenční návrh je bezvadný, obsahuje všechna potřebná tvrzení a je projednatelný.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání [ustanovení § 94 odst. 2 písm. c) IZ], přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je opodstatněno. Náležitosti insolvenčního návrhu vymezuje § 103 odst. 1 a 2 IZ. Kromě požadavku, aby obsahoval obecné náležitosti podání, musí insolvenční návrh obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a dlužníka, musí v něm být uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek (§ 3 IZ), skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, musí být označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Požadavek mnohosti věřitelů ( více věřitelů ) klade insolvenční zákon (v § 3 odst. 3) také pro úpadek ve formě dlužníkova předlužení. Ustanovení § 128 odst. 1 IZ pak určuje, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení, učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

K náležitostem insolvenčního návrhu vůbec a jmenovitě k vylíčení skutečností, jež mají osvědčit úpadek dlužníka, se Nejvyšší soud ČR vyjádřil zejména v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 91/2009 (usnesení ze dne 26.2.2009, sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A). V něm Nejvyšší soud ČR zejména zdůraznil-co do srovnání úpravy v insolvenčním zákonu s úpravou v zákonu o konkursu a vyrovnání-že požadavek formulovaný v ustanovení § 103 odst. 2 IZ je srovnatelný s požadavkem kladeným na obsah věřitelského návrhu na prohlášení konkursu ustanovením § 4 odst. 2, věty první, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007, jež bylo předmětem výkladu podaného pod bodem VII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen stanovisko ).

Od právního stavu, z něhož vyšlo stanovisko R 75/2003 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.4.2003, sp.zn. 29 Odo 327/2002), se posouzení náležitostí insolvenčního návrhu podle insolvenčního zákona liší jen potud, že ustanovení § 128 odst. 1 IZ vylučuje aplikaci § 43 o.s.ř.; insolvenční návrh, pro jehož nedostatky nelze pokračovat v insolvenčním řízení, se odmítá bez dalšího. Jinak jsou citované judikatorní závěry i nadále použitelné.

Nutno zdůraznit, že již se zahájením insolvenčního řízení (§ 101 odst. 1 věta první IZ) se pojí účinky vymezené v § 109 až § 111 IZ, které mají závažný dopad do poměrů dlužníka i třetích osob. V té souvislosti Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 26.2.2009, sp.zn. KSBR 31 INS 1583/2008, 29 NSČR 7/2008-A (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91/2009) zdůraznil, že insolvenční návrh (podaný u věcně příslušného soudu, opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem-§ 97 IZ) vyvolává účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení bez zřetele k tomu, že posléze vyjde najevo, že z hlediska obsahových nedostatků jde o návrh neprojednatelný. Riziko škody nebo jiné újmy, jež by mohla vzniknout dlužníku nebo třetím osobám zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu do doby odmítnutí neprojednatelného insolvenčního návrhu, pak snižuje úprava, která brání prodlužování řízení o vadném insolvenčním návrhu tím, že na jedné straně zbavuje insolvenční soud povinnosti odstraňovat vady insolvenčního návrhu, pro které nelze v insolvenčním řízení pokračovat, postupy podle § 43 o.s.ř., na druhé straně zavazuje soud k tomu, aby důsledky plynoucí z neprojednatelnosti insolvenčního návrhu vyvodil (aby insolvenční návrh odmítl) neprodleně, nejpozději však do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán (§ 128 odst. 1 IZ).

S ohledem na tyto okolnosti soudní praxe (srov. opět závěry cit. R 91/2009) důsledně trvá na tom, aby insolvenční navrhovatel-lhostejno, zda je jím dlužník či věřitel-řádně splnil zákonem předepsanou povinnost skutkových tvrzení, jež jsou dle § 103 odst. 2 IZ povinnými obsahovými náležitostmi insolvenčního návrhu, tj. aby vylíčil rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek. Jde-li o návrh podaný věřitelem, musí tento navrhovatel navíc řádně vylíčit skutečnosti, ze kterých vyplývá jeho oprávnění podat návrh, tj. skutečnosti svědčící o tom, že má proti dlužníku splatnou pohledávku (§ 105 IZ). Doložení aktivní legitimace navrhujícího věřitele je primárním předpokladem projednání dlužníkova úpadku (je průkazem navrhovatelova oprávnění požadovat, aby soud na podkladě jeho insolvenčního návrhu tvrzený úpadek dlužníka zjišťoval). Procesní povinnost tvrzení dle § 103 odst. 2 IZ není možno mít za splněnou (nelze ji nahradit) tím, že insolvenční navrhovatel ohledně příslušných rozhodných skutečností odkáže na listinný důkaz, který připojí k insolvenčnímu návrhu jako přílohu. Uvedené platí tím více, že insolvenční zákon výslovně zavádí odlišný režim pro odstraňování vad insolvenčního návrhu na straně jedné (§ 128 odst. 1 IZ) a pro odstraňování vad týkajících se příloh insolvenčního návrhu na straně druhé (§ 128 odst. 2 IZ). Budiž v této souvislosti zdůrazněno, že v situaci, kdy insolvenční zákon (oproti zákonu o konkursu a vyrovnání, jenž takovou úpravu neobsahoval) zbavuje dlužníka, jehož věřitel s insolvenčním návrhem uspěl, pro odvolací řízení námitky vážící se k doložení splatné pohledávky insolvenčním navrhovatelem (§ 141 odst. 2 IZ), jsou na požadavek osvědčení pohledávky insolvenčním navrhovatelem-z hlediska jeho břemene tvrzení a břemene důkazního-kladeny vyšší nároky, než tomu bylo při předchozí zákonné úpravě (viz závěry usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. KSPH 37 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009 ze dne 29.4.2010 publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2011).

Z obsahu insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na prohlášení konkursu ze dne 15.8.2012 (A-1) se podává, že dne 5.3.2008 uzavřel navrhovatel s dlužníkem smlouvu o poskytnutí hypotéčního úvěru ve výši 2.459.000,-Kč, že dlužník byl v průběhu úvěrového vztahu opakovaně v delikvenci, a proto byl opakovaně vyzýván k úhradě splatných částek, a to mj. výzvami ze dne 9.3.2011, 1.4.2011, 1.5.2011 a naposledy pak dne 18.11.2011, že dlužník i nadále nehradí splátky řádně a včas, že došlé platby jsou zúčtovávány na nejstarší dlužné částky, že poslední platbu dlužník poukázal dne 11.7.2011 a že ke dni 15.8.2012 činí celková výše splatných pohledávek navrhovatele sumu 231.997,94 Kč, z čehož dovozoval, že jeho pohledávka je déle, než 30 dnů po své splatnosti, a není hrazena déle, než 3 měsíce. Dále odvolací soud zjistil, že za další věřitele dlužníka navrhovatel označil a) Společenství pro dům č.p. 433, ulice Rýmařovská, Praha 18-Letňany, sídlem Praha 18-Letňany, Rýmařovská 433, s tvrzením, že uvedený věřitel má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku ve výši 84.847,-Kč (z neuhrazeného nájemného), ohledně níž bylo zřízeno zástavní právo exekutorské dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem Mgr. Davidem Koncem ze dne 13.2.2012, č.j. 074 EX 22046/2011-021, jenž nabyl právní moci dne 27.2.2012, b) CASH COLLECTORS CZ, a.s. sídlem Praha 1, Staré Město, Týn 1049/3, s tvrzením, že uvedený věřitel má vůči dlužníkovi vykonatelnou pohledávku ve výši 448.563,30 Kč (z neuhrazeného úvěru), ohledně níž bylo zřízeno zástavní právo exekutorské dle exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. Janem Grosamem ze dne 10.11.2011, č.j. 025 EX 13771/2011-7, jenž nabyl právní moci dne 17.11.2011. Na úpadek dlužníka navrhovatel usuzoval z existence svých nesplacených pohledávek, jakož i z nezaplacených vykonatelných pohledávek jím označených věřitelů.

Z těchto skutečností odvolací soud dovodil, že navrhovatel řádně popsal existenci svých pohledávek za dlužníkem splatných minimálně od r. 2011 (když z obsahu insolvenčního návrhu lze dovodit i to, že dlužník po dni 11.7.2011 zastavil své platby vůči navrhovateli), jakož i existenci splatných pohledávek dalších dvou věřitelů dlužníka (když jejich splatnost lze dovodit minimálně od dat, kdy k zajištění jejich úhrady bylo zřízeno exekutorské zástavní právo), z čehož usuzoval na úpadek dlužníka, čímž dostatečně vyhověl podmínkám stanoveným v § 103 ve spojení s § 3 IZ. Insolvenční návrh se tak odvolacímu soudu jeví jako věcně projednatelný.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 za použití § 167 odst. 2 o.s.ř. a napadené usnesení změnil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 3. prosince 2012

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva