1 VSPH 1650/2016-B-32
KSPH 71 INS 30377/2014 1 VSPH 1650/2016-B-32

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a ze soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužnice: Miloslava Sekavcová, nar. 5. září 1975, bytem Kolín V, K Vinici 900, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 30377/2014-B-21 ze dne 21. června 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 71 INS 30377/2014-B-21 ze dne 21. června 2016 se v bodech I. a II. výroku p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku zrušil oddlužení dlužnice Miloslavy Sekavcové (dále jen dlužnice ), na její majetek prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. výroku), s tím, že účinky konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod IV. výroku) a insolvenčnímu správci uložil povinnost předložit průběžnou, případně konečnou zprávu do 30.9.2016 (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že usnesením ze dne 4.3.2015 (B-8) ve spojení s usnesením ze dne 18.4.2016 (B-14) bylo schváleno oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře a dlužnice byla povinna hradit splátky ze mzdy od zaměstnavatele ADECCO, spol. s r.o.

Podáním doručeným soudu dne 6.11.2015 sdělila insolvenční správkyně, že dlužnici k 31.5.2015 skončil pracovní poměr u ADECCO, spol. s r.o., novým zaměstnavatelem dlužnice se stal OSPRO MB, s.r.o.

Podáním ze dne 22.12.2015 sdělila insolvenční správkyně, že od listopadu do prosince 2015 bylo nezajištěným věřitelům uhrazeno 2.113,91 Kč, tj. očekávaná míra uspokojení činila 23,47 %.

Podáním ze dne 29.1.2016 navrhl věřitel RWE Energie, s.r.o. zrušení schváleného oddlužení, když dlužnici vznikl po zjištění úpadku dluh za dodávky plynu ve výši 4.601,75 Kč a náklady řízení 1.489,-Kč, které byly věřiteli přiznány isir.justi ce.cz pravomocným platebním rozkazem Okresního soudu v Kolíně č.j. EPR 206569/2015-15 ze dne 9.10.2016.

Dlužnice se bez omluvy či žádosti o odročení jednání nedostavila k druhému jednání dne 20.6.2016, soud jednal v nepřítomnosti dlužnice podle § 101 odst. 3 o.s.ř. Insolvenční správce uvedl, že za dobu schváleného oddlužení dlužnice nezajištěným věřitelům uhradila 4.938,88 Kč, tj. 3,52 % jejich pohledávek, očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila 15,09 %. Dlužnice byla často v pracovní neschopnosti, proto splátky nebyly poskytovány v takové míře, jak bylo očekáváno. Pro splnění podmínek schváleného oddlužení by dlužnice musela své příjmy navýšit o 2.000,-Kč měsíčně, dluh na odměně a hotových výdajích správce činil 8.781,-Kč. Insolvenční správce se připojil k návrhu na zrušení oddlužení.

Soud zjistil, že dlužnice neplnila splátkový kalendář, vznikl jí nový závazek a ze zpráv insolvenčního správce vyplynulo, že její příjmy k plnění splátkového kalendář nestačily. Z chování dlužnice nebylo patrno, zda usilovala o získání vyšších příjmů, nepravidelně bylo plněno po dobu 14 měsíců. Dlužnice podle zjištění soudu nezasílala insolvenčnímu správci přehledy svých příjmů.

Soud dospěl k závěru, že dlužnice nebude schopna ze svých příjmů uspokojit své věřitele, a proto schválené oddlužení podle § 418 odst. 1 písm. b) a c) IZ zrušil a na majetek dlužnice prohlásil nepatrný konkurs.

Proti tomuto usnesení se dlužnice včas odvolala a namítala, že z uspokojení v insolvenčním řízení byl vyloučen věřitel Raiffeisenbank, a.s. s tím, že zbyla částka 140.299,-Kč a nikoli 377.199,-Kč, že k prvnímu nařízenému jednání se nedostavila proto, že v Praze zabloudila, volala insolvenčnímu správci, že se opozdí a bylo jí řečeno, že vše bude vyřízeno bez ní a že bude omluvena. U zaměstnavatele ADECCO, s.r.o. ukončila pracovní poměr z důvodu, že došlo k ukončení působnosti společnosti ve společnosti Kirkeyt-Přelouč, že zaslala novou pracovní smlouvu a že platební rozkaz přišel až v prosinci na OSPRO MB. K projednání návrhu věřitele RWE se nemohla dostavit z důvodu účasti na řízení o rozvodu manželství v Kolíně, insolvenčního správce informovala, na druhé stání zapomněla. Tvrdila, že se soudem komunikovat chce, že nebyla informována o povinnosti zasílat výplatní pásky správci i soudu, a že nevěděla, že její příjem je pro uspokojení věřitelů nedostačující. Navrhovala, aby výživné ve výši 4.000,-Kč, které dostává, bylo použito pro insolvenční řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu předcházející a dospěl přitom k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 418 odst. 1 IZ insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle § 412 odst. 1 IZ po dobu trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen

a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, že je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněž odmítat splnitelnou možnost si příjem obstarat,

b) hodnoty získané dědictvím, darem a z neúčinného právního úkonu, jakož i majetek, který dlužník neuvedl v seznamu majetku, ač tuto povinnost měl, vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení a výtěžek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, použít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře,

c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru každou změnu svého bydliště nebo sídla a zaměstnání,

d) vždy k 15. březnu a k 15. září kalendářního roku předložit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců, neurčí-li insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení jinou dobu předkládání,

e) nezatajovat žádný ze svých příjmů a na žádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předložit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání účinků schválení oddlužení,

f) neposkytovat nikomu z věřitelů žádné zvláštní výhody,

g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

Nutno zdůraznit, že oddlužení je způsobem řešení dlužníkova úpadku, který za zákonem stanovených podmínek vede k osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ. K tomu však může dojít, jen pokud dlužník všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení řádně a včas splnil. Při oddlužení formou splátkového kalendáře je přitom soud již v jeho průběhu povinen zohlednit zjištění, že dlužník s ním spojené povinnosti v podstatné míře neplní, a že z tohoto důvodu nelze očekávat završení oddlužení osvobozením dlužníka od placení zbytku jeho dluhů. Pak není důvodu vyčkávat splnění celého splátkového kalendáře a naopak je třeba proces oddlužení za podmínek stanovených v § 418 IZ ukončit. K takovému rozhodnutí učiněnému ve prospěch všech věřitelů nepotřebuje insolvenční soud jako strážce jejich společného zájmu ani návrh žádného z věřitelů.

Z obsahu spisu plyne, že podáním ze dne 29.1.2016 doručeným soudu I. stupně dne 1.2.2016 se věřitel RWE Energie, s.r.o. domáhal zrušení oddlužení dlužnice z důvodu, že na základě elektronického platebního rozkazu č.j. EPR 206569/2015-5 vydaného Okresním soudem v Kolíně dne 9.10.2015, který nabyl právní moci dne 10.11.2015 a byl vykonatelný, byla dlužnici uložena povinnost zaplatit RWE Energie, s.r.o. částku 4.601,75 Kč a náklady řízení v částce 1.489,-Kč, jednalo se o pohledávky vzniklé po zjištění úpadku na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 3.12.2014. Dlužnice tuto pohledávku neuhradila.

Ve zprávě ze dne 22.12.2015 insolvenční správkyně uvedla, že od listopadu do prosince 2015 bylo věřitelům hrazeno 2.113,91 Kč, za 9 měsíců nebylo věřitelům uhrazeno ničeho, očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila 23,47 %.

Insolvenční správkyně ve zprávě o plnění splátkového kalendáře ze dne 8.6.2016 sdělila, že dlužnice za 14 měsíců trvání oddlužení uhradila celkem 4.938,88 Kč, tj. 3,52 % pohledávek nezajištěných věřitelů a že očekávaná míra uspokojení nezajištěných věřitelů činila 15,09 %.

Dlužnice se bez omluvy nedostavila na jednání před soudem I. stupně konané dne 25.4.2016, nežádala ani o odročení jednání, nedostavila se ani na jednání konané dne 20.6.2016, neomluvila se ani nežádala o odročení. Insolvenční správkyně na jednání sdělila, že pro častou nemocnost dlužnice nebyly splátky poskytovány v míře, jak bylo očekáváno v době schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Za dobu 14 měsíců bylo nezajištěným věřitelům uhrazeno 4.938,88 Kč, tj. 3,52 % jejich zjištěných pohledávek. Dluh na odměně správkyně činil 8.781,-Kč. K tomu, aby dlužnice byla schopna plnit podmínky schváleného oddlužení, by musela měsíční splátka činit minimálně 2.000,-Kč. Insolvenční správkyně žádala zrušení oddlužení i s ohledem na vznik nového dluhu po schválení oddlužení. Dlužnice byla nekontaktní.

Na jednání před odvolacím soudem konaném dne 29.9.2016 dlužnice odkázala na podané odvolání a sdělila, že by měla po zaškolení nastoupit do zaměstnání u Toyota Tsucho nebo TPCA v Kolíně.

Odvolací soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že v době rozhodování odvolacího soudu o napadeném usnesení nebyly dány předpoklady pro další trvání oddlužení.

Dlužnice neplnila podstatnou část splátkového kalendáře, neprokázala, že by měla v době rozhodování odvolacího soudu pracovní poměr, který by dával předpoklad, že v plnění splátkového kalendáře bude moci být řádně pokračováno, nebylo zřejmé, zda se snažila o zapravení nově vzniklého dluhu vůči RWE Energie, s.r.o. Lehkomyslný přístup dlužnice lze dovodit z jejího postoje k nařízeným jednáním před soudem I. stupně, kdy se na jednání nedostavila ani se nepokusila z jednání omluvit či požádat o odročení jednání ani nereflektovala upozornění plynoucí z jednání před soudem I. stupně ze dne 20.6.2016 o nutnosti platit minimálně částku 2.000,-Kč měsíčně pro plnění podmínek schváleného oddlužení.

Odvolací soud má za to, že neschopnost dlužnice plnit schválené oddlužení nemá jen přechodný charakter, když nepravidelně bylo plněno po dobu delší jednoho roku a ani v době rozhodování odvolacího soudu dlužnice neprokázala efektivní snahu současnou situaci změnit k lepšímu.

Ze shora uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení v bodech I. a II. výroku jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

V Praze dne 29. září 2016

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Bc. Jiří Slavík