1 VSPH 1648/2014-A-17
MSPH 93 INS 18201/2014 1 VSPH 1648/2014-A-17

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka Bohumila Jelínka, IČO 61289787, bytem Nad Šestikopy 835/5, Praha 9, o odvolání soudního exekutora Mgr. Petra Polanského, Exekutorský úřad Liberec, sídlem Voroněžská 144/20, Liberec, proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 18201/2014-A-11 ze dne 30.července 2014

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 93 INS 18201/2014-A-11 ze dne 30.července 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením zamítl návrh na vydání předběžného opatření, kterým by se omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení uvedený v ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a to tak, že soudnímu exekutorovi Mgr. Petru Polanskému, Exekutorský úřad Liberec se umožňuje dokončit již nařízenou dražbu nemovitých věcí dlužníka ve vztahu k nabytí právní moci usnesení o příklepu a přechodu vlastnického práva na vydražitele v řízení vedeném soudním exekutorem pod sp. zn. 131 EX 3396/13, s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 93 INS 18201/2014 k dispozici v tomto řízení.

V odůvodnění rozhodnutí soud zejména uvedl, že dne 2.7.2014 bylo na základě návrhu věřitele A-Trading, a.s. zahájeno insolvenční řízení ohledně Bohumila Jelínka (dále dlužník). Podáním ze dne 9.7.2014 doručeným soudu dne 28.7.2014 se soudní exekutor Mgr. Petr Polanský (dále též odvolatel) domáhal, aby soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona nařídil uvedené předběžné opatření. Argumentoval zejména tím, že proti insolvenčnímu dlužníku vedl exekuční řízení pod sp. zn. 131 EX 3396/13. V rámci tohoto exekučního řízení odvolatel vydal usnesení č.j. 131 EX 3396/13-59 ze dne 14.5.2014 (dražební vyhlášku), kterým nařídil na den 25.6.2014 dražbu nemovitých věcí povinného zapsaných na listu vlastnictví č. 221 pro katastrální území Stráž u Mirotic, obec Mirotice, okres Písek, a to: stavba č.p. 2 postavená na pozemku St. 15/3, a pozemků parc.č. St. 15/3, 30/3 a 31/1. Dne 25.6.2014 proběhla úspěšná dražba výše uvedených nemovitých věcí a odvolatelem bylo vydáno usnesení o udělení příklepu vydražiteli. Vydražitel dne 1.7.2014 doplatil nejvyšší podání, tedy ještě před zahájením insolvenčního řízení. Usnesení o udělení příklepu dosud nenabylo právní moci, neboť bylo zahájeno insolvenční řízení proti povinnému. S ohledem na ust. § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona udělení příklepu nenabude právní moci a na úspěšného vydražitele nepřejde vlastnické právo k uvedeným nemovitým věcem. Odvolatel dále doplnil, že insolvenční navrhovatel nepřihlásil svou pohledávku do předmětného exekučního řízení, ačkoli mu byla dražební vyhláška řádně a včas doručena, a z tohoto důvodu má za to, že jediným důvodem podání insolvenčního návrhu je snaha napravit nedbalost navrhovatele, věřitele povinného, a zmírnit tak důsledky nepřihlášení pohledávky do probíhajícího exekučního řízení.

Soud prvního stupně při posouzení tohoto návrhu na vydání předběžného opatření vyšel z ust. § 82 insolvenčního zákona, když zároveň odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který se k možnosti vydání obdobně požadovaného předběžného opatření vyjádřil ve svém rozhodnutí pod sp.zn. MSPH 93 INS 33453/2013, 1 VSPH 2187/2013-A-15 ze dne 20.1.2014.

Vzhledem k tomu, že v tomto případě insolvenční návrh nepodal dlužník, ale jeho věřitel, nelze dovodit žádné okolnosti nasvědčující tomu, že je to přímo dlužník, kdo zneužívá úpravu insolvenčního práva k jinému účelu-jednání dlužníka nelze v tuto chvíli označit za nestandardní a dovodit z něj závěr o účelovosti podání insolvenčního návrhu. Návrh pak podal věřitel dlužníka, a soud neshledal podstatným, zda se tento věřitel přihlásil či nepřihlásil se svou pohledávkou do předmětného exekučního řízení, když-s ohledem na cenu dosaženou vydražením 213.333,-Kč, a s ohledem na výši pohledávky oprávněného v exekučním řízení (včetně úroků a úroků z prodlení a nákladů řízení nalézacího), jakož i s ohledem na předpokládané náklady oprávněného v řízení exekučním a odměnu a náklady exekutora-soud pokládal za zcela nepravděpodobné, že by se insolvenčnímu navrhovateli dostalo v rámci exekučního řízení-byť částečného-uspokojení jeho pohledávky. Jednání insolvenčního navrhovatele tak soud nevyhodnotil jako zneužití institutu insolvenčního řízení, tedy že by jediným důvodem podání insolvenčního návrhu ze strany insolvenčního navrhovatele bylo blokovat dokončení procesu realizace dražby proběhlé v rámci exekučního řízení.

Podle soudu by zpeněžování dlužníkova nemovitého majetku mimo rámec insolvenčního řízení vedlo ke zvýhodnění některých věřitelů, otázkou je i to, zda-a jak objektivně-byla stanovena skutečně obvyklá cena, ze které vycházela dražební vyhláška, když exekutor znalecký posudek v rámci svého návrhu na nařízení předběžného opatření nedoložil, dále není ani zřejmé, jak probíhalo nabízení dražených nemovitostí a jak bylo dosaženo vyvolávací ceny.

Proti tomuto usnesení se odvolatel včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že návrhu na vydání předběžného opatření vyhoví.

Argumentoval zejména tím, že v daném případě navrhované předběžné opatření neodporuje společnému zájmu insolvenčních věřitelů, neboť by v prvé řadě urychlilo průběh zpeněžování majetku povinného a tím i uspokojení věřitelů. Nemovitosti dlužníka byly řádně oceněny znaleckým posudkem. Usnesení o ceně nemovitostí dlužníka nebylo napadnuto opravným prostředkem a nabylo právní moci. Následně byla řádně nařízena dražba, která byla odvolatelem inzerována. V rámci dražby došlo k vydražení nemovitostí dlužníka a doplacení nejvyššího podání. Zpochybňuje-li insolvenční soud způsob zjištění obvyklé ceny a způsob provedení dražby, umožňuje tím v podstatě další přezkum pravomocných rozhodnutí. Námitka insolvenčního soudu, že zpeněžování dlužníkova majetku mimo rámec insolvenčního řízení by vedlo ke zvýhodnění některých věřitelů, není oprávněná, neboť soudní exekutor navrhoval pouze omezení účinků insolvenčního řízení ve vztahu k nabytí právní moci usnesení o příklepu a přechodu vlastnického práva, nikoli k provádění rozvrhového jednání, tudíž k rozvrhu výtěžku dosaženého zpeněžením by po případném rozhodnutí o úpadku dlužníka došlo v rámci insolvenčního řízení, kdy tento by byl vydán insolvenčnímu správci. Insolvenční navrhovatel, který je zajištěným věřitelem se zástavním právem s účinky ke dni 20.8.2008, byl řádně obeslán dražební vyhláškou, přesto nepodal přihlášku své pohledávky a na soudního exekutora se obrátil až po proběhlé dražbě nemovitostí. V návaznosti na předešlé podal navrhovatel obratem insolvenční návrh.

Odvolatel se dále neztotožnil se závěrem insolvenčního soudu, že není podstatné, zda navrhovatel přihlásil či nepřihlásil svou pohledávku do předmětného exekučního řízení, s ohledem na skutečnost, že pro insolvenčního navrhovatele vázlo na nemovitostech zástavní právo s nejlepším pořadím, je zřejmé, že pokud by insolvenční navrhovatel neopomněl své právo a přihlásil svou pohledávku do exekučního řízení, byla by částečně uspokojena právě jeho pohledávka ze zůstatku výtěžku po odečtení nákladů exekuce a odměny soudního exekutora.

Vrchní soud v Praze přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 82 odst. 1 insolvenčního zákona předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník.

Podle § 82 odst. 2 insolvenčního zákona předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také a) ustanovit předběžného správce, b) omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo c) uložit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka vůči dlužníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby složil jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by dlužníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Podle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

K rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť (§ 109 odst. 6 insolvenčního zákona).

Smyslem § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) insolvenčního zákona. V souzené věci však v době zahájení insolvenčního řízení žádné takové účinky nenastaly, a to právě proto, že nemovitost dlužníka byla již vydražena, odvolatelem bylo vydáno usnesení o udělení příklepu vydražiteli a vydražitel ještě před zahájením insolvenčního řízení doplatil nejvyšší podání. Zahájení insolvenčního řízení věřitelem dlužníka v této věci (MSPH 93 INS 18201/2014) by pak mohlo mít dopad do poměrů dlužníka pouze v případě, že by insolvenční soud byl oprávněn odložit dobu nabytí právní moci, a tedy usnesení o udělení příklepu vydražiteli by tak nemohlo nabýt právní moci.

Jinak řečeno, směřoval-li návrh na nařízení předběžného opatření k tomu, aby insolvenční soud vydáním takového rozhodnutí umožnil nabytí právní moci usnesení o udělení příklepu č.j. 131 EX 3396/13-96, ze dne 25.6.2014, pak nebylo možné takovému návrhu vyhovět proto, že se zahájením insolvenčního řízení insolvenční zákon v § 109 ani v jiném ustanovení nespojuje přerušení či stavění běhu lhůt, s výjimkou lhůt k uplatnění práv dle třetího odstavce § 109 insolvenčního zákona, přičemž toto ustanovení na řešenou problematiku nedopadá. Stanoví-li tedy insolvenční zákon v § 109 odst. 1 písm. c), že výkon rozhodnutí lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést, má tím především na mysli procesní úkony (obvykle rozhodnutí k tomu povolaných subjektů-např. soudu či exekutora) směřující k vymožení pohledávky, neznamená to ale, že by rozhodnutí dříve vydaná (před zahájením insolvenčního řízení) nemohla nabýt právní moci, pokud např. nebyla v zákonných lhůtách napadena opravnými prostředky. To je zřejmé právě z textu šestého odstavce § 109, dle něhož se k rozhodnutím a opatřením vydaným v rozporu s omezením dle odstavce 1 písm. c) nepřihlíží, tedy jen k těm, která byla vydána až poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, přičemž pokud by to insolvenční soud pokládal za nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, mohl by využít svého oprávnění plynoucího z následného textu tohoto odstavce a pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce, leč jen u rozporných s omezeními podle odstavce 1 písm. c), která se ovšem, jak již uvedeno, připínají až k momentu zahájení insolvenčního řízení, a nikoli k rozhodnutím vydaným dříve.

Veden závěry vyslovenými shora proto odvolací soud napadené usnesení podle § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř., i když z jiných důvodů, jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 9.října 2014

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová