1 VSPH 1645/2014-A-14
KSHK 35 INS 10269/2014 1 VSPH 1645/2014-A-14

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. ve věci dlužníka Jana Kališe, bytem Masarykovo náměstí 40, Náchod, adresa pro doručení Kostelecká 1825, Náchod, zahájené na návrh dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 10269/2014-A 7-1/celk.2 ze dne 17. června 2014

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. KSHK 35 INS 10269/2014-A 7-1/celk.2 ze dne 17. června 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové usnesením č.j. KSHK 35 INS 10269/2014-A 7-1/celk.2 (správně mělo být uvedeno č.j. KSHK 35 INS 10269/2014-A-7) ze dne 17.6.2014 odmítl insolvenční návrh, jímž se Jan Kališ (dále jen dlužník) domáhal vydání rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že mu byl 14.4.2014 doručen insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení na předepsaném formuláři. Dlužník v insolvenčním návrhu nevylíčil rozhodující skutečnosti, které by osvědčovaly jeho úpadek. V bodě 7. insolvenčního návrhu pouze obecně uvedl Jelikož jsem už toto vše nechal dojít až takto daleko a je to snad poslední možnost, jak zvládnout tuto situaci k uspokojení věřitelů, prosím o přílohy vložené ze dne 1. 4. 2014 v archivu u vás KSHK. Protože insolvenční návrh neobsahoval žádné konkrétní tvrzení odůvodňující závěr o úpadku dlužníka nebo o jeho hrozícím úpadku, insolvenční soud dospěl k závěru, že insolvenční návrh je neprojednatelný. Proto postupoval podle § 128 odst. 1 insolvenčního zákona a insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Hradci Králové se dlužník včas odvolal. V odvolání pouze uvedl, že prosí, aby odvolací soud napadené usnesení přezkoumal a případně ho informoval o tom, jaké dokumenty má dále předložit. Při vyplnění formuláře asi udělal chybu a doufá, že bude mít šanci vše napravit.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle ust. § 97 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona lze insolvenční řízení zahájit jen na základě insolvenčního návrhu, který je oprávněn podat dlužník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, může insolvenční návrh podat jen dlužník. Hodlá-li dlužník podat insolvenční návrh a současně navrhnout povolení oddlužení, může insolvenční návrh podat buď samostatným podáním, anebo s využitím formuláře návrhu na povolení oddlužení. Tento formulář umožňuje, aby byl využit k současnému podání insolvenčního návrhu, a to prostřednictvím své kolonky 7. Nutno zdůraznit, že zákonné náležitosti insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení dlužníka zahajuje, nelze zaměňovat se zákonnými náležitostmi návrhu na povolení oddlužení, jenž představuje pouze dlužníkův návrh na způsob řešení úpadku, jehož zjištění se insolvenčním návrhem domáhá. Jde tedy o dvě různá procesní podání, pro která insolvenční zákon předepisuje různé náležitosti co do jejich obsahu, formy a povinných příloh a která podléhají samostatnému procesnímu režimu. Svůj právní osud sdílejí jen potud, že se v případě odmítnutí insolvenčního návrhu stává návrh na oddlužení bezpředmětným, zatímco odmítnutí návrhu na oddlužení je pro projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm bez významu.

Obsahové náležitosti insolvenčního návrhu stanoví ust. § 103 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona tak, že kromě obecných náležitostí podání musí být insolvenční navrhovatel a dlužník (není-li sám insolvenčním navrhovatelem) označeni způsobem uvedeným v odstavci 1, dále musí být v insolvenčním návrhu uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Insolvenční návrh musí být rovněž opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím zaručeným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlíží. Podle ust. § 103 odst. 3 insolvenčního zákona je insolvenční navrhovatel povinen připojit k insolvenčnímu návrhu předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu.

Podá-li insolvenční návrh dlužník, je dle ust. § 104 odst. 1 insolvenčního zákona povinen připojit k němu vedle seznamu svých zaměstnanců především seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (seznam majetku) a seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (seznam závazků), které musejí být opatřeny náležitostmi stanovenými v ust. § 104 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona, a dále je povinen připojit listiny, které dokládají jeho

úpadek nebo hrozící úpadek. Zatímco uvedené seznamy představují bez dalšího nezbytnou přílohu insolvenčního návrhu dlužníka, bez níž tento návrh není způsobilý projednání, na předložení listin osvědčujících úpadek či hrozící úpadek dlužníka (co přílohy dle ust. § 104 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona) není zapotřebí vždy trvat-k tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSLB 76 INS 5600/2009, 1 VSPH 804/2009-A ze dne 26.5.2010.

Nedostatky obsahových náležitostí insolvenčního návrhu jsou podřízeny režimu ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona, podle nějž insolvenční soud odmítne insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. (výzva k odstranění vad podání) se nepoužije.

Nedostatky příloh insolvenčního návrhu jsou pak spravovány režimem ust. § 128 odst. 2 insolvenčního zákona, podle nějž nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle ust. § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

V případě, že návrh na povolení oddlužení neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, soud postupuje podle ust. § 393 insolvenčního zákona.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že se dlužník domáhal insolvenčním návrhem vydání rozhodnutí o úpadku a zároveň se domáhal povolení oddlužení. V bodě 7 insolvenčního návrhu dlužník popsal rozhodující skutečnosti osvědčující úpadek pouze tak, že uvedl Jelikož jsem už toto vše nechal dojít až takto daleko a je to snad poslední možnost, jak zvládnout tuto situaci k uspokojení věřitelů, prosím o přílohy vložené ze dne 1. 4. 2014 v archivu u vás KSHK. V bodech 17 až 20 neuvedl žádný svůj závazek. V přiloženém seznamu závazků označil devět věřitelů, vůči nimž má závazky v celkové výši 207.525,-Kč, lhůtu splatnosti u žádného závazku neuvedl.

Z uvedených zjištění plyne, že dlužník v insolvenčním návrhu (ani prostřednictvím povinných příloh-seznamu závazků) nevylíčil řádně skutečnosti, z nichž by vyplýval závěr, že má vůči vícerým (alespoň dvěma) konkrétním věřitelům pohledávky, které jsou více než třicet dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, když takové konkrétní údaje nelze zjistit ani z dalších vyplněných kolonek návrhu na povolení oddlužení. Neuvedl tedy rozhodné skutečnosti, jež by jeho tvrzený úpadek podle § 3 odst. 1 insolvenčního zákona osvědčovaly, přestože jde o obligatorní náležitosti insolvenčního návrhu. Pouhé obecné konstatování, že je v úpadku, není ve smyslu ust. § 103 odst. 2 insolvenčního zákona uvedením okolností, které úpadek osvědčují (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. KSPL 27 INS 1784/2009, 29 NSČR 22/2009-A ze dne 20.5.2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26/2011).

Soud prvního stupně proto postupoval správně, když v souladu s ust. § 128 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční návrh odmítl, aniž by dlužníka v souladu s ust. § 43 o.s.ř. vyzval k doplnění insolvenčního návrhu, protože tento postup insolvenční zákon vylučuje.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora neshledal odvolací soud odvolání důvodným a napadené usnesení podle ust. § 219 občanského soudního řádu jako věcně správné potvrdil.

Pro úplnost považoval odvolací soud za vhodné připomenout, že pravomocné odmítnutí insolvenčního návrhu, jímž se insolvenční řízení končí, nebrání tomu, aby dlužník insolvenční návrh opatřený všemi předepsanými náležitostmi znovu podal a aby spolu s ním podal na předepsaném formuláři i řádný návrh na povolení oddlužení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 21. října 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová