1 VSPH 1645/2013-A-26
MSPH 99 INS 3506/2013 1 VSPH 1645/2013-A-26

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenční věci dlužníka: Robert anonymizovano , anonymizovano , bytem Lublinská 571/1, Praha 8, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2013, č.j. MSPH 99 INS 3506/2013-A-21,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. září 2013, č.j. MSPH 99 INS 3506/2013-A-21, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením ze dne 11. září 2013, č.j. MSPH 99 INS 3506/2013-A-21, Městský soud v Praze zastavil insolvenční řízení dlužníka Roberta anonymizovano pro nezaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 7. února 2013 domáhal zjištění svého úpadku s tím, že jako řešení svého úpadku navrhuje oddlužení plněním splátkového kalendáře. Insolvenční soud usnesením ze dne 19. března 2013, č.j. MSPH 99 INS 3506/2013-A-12, uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč s tím, že nebude-li záloha ve stanovené lhůtě zaplacena, může soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit. K dlužníkovu odvolání Vrchní soud v Praze usnesením č.j. MSPH 99 INS 3506/2013, 2 VSPH 594/2013-A-17, změnil výše citované usnesení insolvenčního soudu tak, že uložil dlužníkovi zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 20.000,-Kč do deseti dnů od právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí Vrchního soudu bylo dlužníkovi doručeno dne 28. srpna 2013. Tento den nabylo právní moci doručované rozhodnutí Vrchního soudu, posledním dnem lhůty k zaplacení zálohy bylo pondělí 9. září 2013.

Insolvenční soud odkázal na § 108 odst. 1 insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. (dále též IZ), dle něhož může soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Dle odst. 3 téhož ustanovení nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit. Vzhledem k tomu, že záloha na náklady insolvenčního řízení nebyla ve lhůtě zaplacena, postupoval soud v souladu s § 108 odst. 3 IZ a insolvenční řízení zastavil.

Usnesení o zastavení řízení ze dne 11. září 2013 napadl odvoláním dlužník a sděloval, že je připraven zálohu zaplatit a soudu o tom předložit doklad. Dále namítal, že napadené usnesení vydal asistent soudce, proto by věc měla být nejprve předložena příslušnému soudci, jenž by mohl odvolání zcela vyhovět, a pokud by se tak nestalo, navrhoval, aby usnesení č.j. MSPH 99 INS 3506/2013-A-21 odvolací soud zrušil a rozhodl o pokračování v řízení.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 108 odst. 1 až 3 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě odvolací soud ze spisu ověřil, že dlužník vyměřenou zálohu nezaplatil. Soudu I. stupně, jenž za této situace postupoval podle § 108 odst. 3 IZ a rozhodl o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy, proto nelze vytknout žádné pochybení; ostatně požadovanou zálohu dlužník neuhradil ani v době rozhodování odvolacího soudu.

Dlužno dodat, že vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tam, kde je insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná, vůči níž, obecně vzato, může soud být s vymáháním takové pohledávky úspěšný. Nutno vyjít z toho, že za trvání konkursu dlužníka je podle § 267 IZ provedení výkonu rozhodnutí a exekuce postihující majetek náležející do jeho majetkové podstaty buď zcela vyloučeno, či umožněno toliko ve vztahu k pohledávkám, u nichž to zákon výslovně stanoví-to ovšem není případ nároku z titulu zálohy na náklady insolvenčního řízení. Z toho plyne, že je-li insolvenční návrh podán dlužníkem, pak pro případ, že lze očekávat zjištění jeho úpadku a řešení úpadku konkursem, jako je tomu v dané věci, nepřichází v úvahu zajištění úhrady nákladů tohoto řízení prostřednictvím vymáhání zálohy v jeho průběhu. Potom nelze než insolvenční řízení zastavit.

Pokud jde o odvolací argumentaci dlužníka, že by odvolání mohl vyhovět přímo ten soudce insolvenčního soudu, jemuž věc připadla dle rozvrhu práce k vyřízení, uvádí odvolací soud, že spolu s předkládací zprávou (§ 210 odst. 3 o.s.ř.) sdělil své stanovisko příslušný soudce JUDr. Jaroslav Suchý, jenž uvedl, že pokládá napadené rozhodnutí za věcně správné a neshledává podmínky pro jeho revizi.

Protože dlužník do dne rozhodnutí o odvolání požadovanou zálohu nesložil, postupoval odvolací soud podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 5. listopadu 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Borodáčová