1 VSPH 1643/2017-B-39


č. i-MSPH 90 INS 4814/2016 1 VSPH 1643/2017-B-39

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců jUDr. Jiřího Goldsteina a ]UDr. Jiřího Karety v insolvenčním řízení dlužnice: Michaela Pavlová, narozená 31. prosince 1980, bytem Lamačova 826, Praha 5, doručovací adresa: Silurská 8, 152 00 Praha 5, zastoupená advokátkou Mgr. Lucň Sabolovou, sídlem Hybernská 32, Praha 1, o odvolání dlužnice proti usnesení Městského soudu v Praze č. j MSPI l 90 INS 4814/2016 B 29 ze dne 25. července 2017 takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 90 INS 4814/2016-B 29 ze dne 25. července 2017 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízeni.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě 1. výroku neschválil oddlužení dlužnice, na majetek dlužnice prohlásil nepatrný konkurs (body II. a III. vyroku) a uložil insolvenčnímu správci povinnost každé 3 měsíce podávat zprávu o stavu insolvenčního řízení (bod IV. vyroku).

Vodůvodnění usnesení soud zejměna uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným snávrhem na povolení oddlužení ze dne 29. 2. 2016 se dlužnice domáhala zjištění úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Soud takto rozhodl opětovně potě, co Vrchní soud vPraze usnesením ze dne 4. 5. 2017 č. j 1 VSPH 2203/2016 B 14 zrušil usnesení ze dne 9. 9. 2017 č. j MSPH 90 INS 4814/2016-13 11 (jímž soud I. stupně oddlužení schválil) a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Soud I. stupně vyšel z toho, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 3. 11. 2015 sp. zn. 3 T 46/2015 bylo dlužníci uloženo uhradit věřitelům ARNB, s. r. o., GIFTISIMO, s. r. o., FRUITISIMO FACTORY, s. r. o., FRUITISIMO FRESH, s. r. o. (dále jen VěřitelěCC) částku 2289880 Kč. Dlužnice pracovala pro shora uvedeně Věřitele jako mzdová účetní, úmyslně nepravdivě sestavovala podklady pro bankovní příkazy, na jejichž základě zasílali poškození věřitelé, prostřednictvím svých jednatelů peníze na účty známých a rodinných příslušníků dlužnice, čímž se dlužnice dopustila trestního činu podvodu, za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání 24 měsíců s podmíněnym odkladem na zkušební dobu v trvání 48 měsíců, a byl jí uložen zákaz výkonu zaměstnání spojeněho S hmotnou odpovědností po dobu 24 měsíců.

10.

11.

pokracovani .. 111.31. 1. 1. :!U 111 a *na 1-1; aunu



Soud I. stupně měl za to, že vyšly najevo skutečnosti, které odůvodnily zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle Š 395 odst. 1 písm a) zákona o úpadku a způsobech jeho řešení zákona č. 182/ 2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon _-dále též IZ) Soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSČR 45/2010 ze dne 30. 4 2013.

Ve vyjádření ze dne 29. 2. 2016 dlužnice uvedla, že trestné činnosti se dopustila v souvislosti s neúspěchy vpodnikání, kdy musela platit závazky z minulosti, dále náklady na domácnost a na ďtě. Dlužnice ovšem vrozporu s tím vseznamu závazků uvedla i závazky splatné v roce 1996, 2001, 2002 a 2007. Soud zjistil existenci závazků dlužnice, které nepocházely z trestné činnosti, a to vůči věřitelům AP) CREDIT, a.s., Bohemia Factoring, s.r.o., Český inkasní kapitál, a. s. a další.

Soud I. stupně dospěl kzávěru, že dlužnice prostředky získané trestnou činností nepoužila ke hrazení svých závazků, od svých závazků se pokouší oprostit až v rámci insolvenčního řízení. Dlužnice podala insolvenční návrh jen 2 měsíce poté, co se stal výrok rozsudku Okresního soudu pro Prahu 9 pravomocným.

Bylo by dle soudu I. stupně v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, aby dlužnice dosáhla schválení oddlužení za situace, kdy věřitelům způsobila značnou škodu, kterou není schopna zcela uhradit. Soud neuvěřil tvrzení dlužnice, že se spácháním trestné činnosti snažila uhradit své závazky, když do insolvenčního řízení přihlásili věřitelé pohledávky, které z trestné činnosti dlužnice nepocházely, ve výši 506.820,02 Kč.

Soud měl za to, že i přes současný nadprůměrný příjem by dlužnice nebyla schopna se se svými závazky vypořádat, když tak neučinila ani za pomocí prostředků získaných trestnou činností.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice včasné odvolání. Namítala, že ve prospěch návrhu na povolení oddlužení hovoří skutečnost, že úplně uvedla své věřitele, závazky a majetek, má stabilní pracovní poměr u RSM TACOlelA, a. s. a dále příjem ze smlouvy o důchodu, má výborné pracovní výsledky, pečuje řádně o nezletilého syna, poukázala na okolnosti, které ji vedly ke spáchání trestné činnosti (hradila dluhy z podnikání svého partnera, podporovala sestru, které neměla s dítětem vlastní bydlení), po podání návrhu se dlužnice nezadlužuje Dlužnice odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. (i 2015 sp. zn. 29 NSČR 47 / 2013 Dlužnice měla úmysl peníze získané trestnou činností vrátit, ale dluhy narostly do takové výše, že to již nemohla učinit. Dlužnice podala návrh na povolení oddlužení s vědomím, že závazky pocházející z její trestné činnosti bude muset uhradit v plné výši. Dlužnice navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

2 vyjádření insolvenční správkyně k podanému odvolání ze dne 30. 8. 2017 plyne, že ta v podání návrhu ze strany dlužnice nespatřovala vyjádření nepoctivého záměru. Měsíční splátka dlužnice činila cca 8.000 Kč. Měsíční důchod od třetí osoby měl činit 8.000 Kč, pro nezajištěné věřitele by tedy bylo možno měsíčně, po odečtení nároků správkyně, možno rozvrhnout částku 14.911 Kč.

Ve vyjádření ze dne 11. 9. 2017 Včřitelé uvedli, že nebylo ničím podloženo tvrzení dlužnice, že peněžní prostředky získané trestnou činností použila na úhradu svých závazků a závazků svého přítele, jde o účelový argument. Insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podala dlužnice bezprostředně poté, co Věřitelé podali návrh na zahájení exekučního řízení kvymožení pohledávky přiznané rozsudkem v částce 2.289.880, Kč. Před podáním návrhu dlužnice neuhradila Věřitelům ničeho,

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunkovái







12. Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jemu vydání předcházející a dospěl

13.

14.

15.

16.

17.

18.

19.

20. k následujícím zjištěním a závěrům:

Pts día jl" 405 adu. ? I Z áuiuluruĚuÍ mučí oddlužguš uruůuu'u; uvážit u prubehu áuruluaučíuáóa ů'zruš grily zrg/kua rěušrčuuru, uuu uyjáuufé aduuadráa uujy odmařuuu' ua zuuu'řuuu uuu/lu uu puuaťruš oddlužeuá

Paula 3 395 adu. ? I Z žuraluaušuš raud zuuruur auf/vá uu puuuuuz' uddz'užauzj furan u? zdfurua u ufuu aéufuauuu !.,er duuuduríprkdpuéfádur, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Ustanovení Š 395 odst. 1 písm. a) IZ ovšem patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dobrodiní institutu oddlužení náleží především čestnému a poctivému dlužníkovi, který projevuje zřetelně patrnou snahu dostát svým splatným závazkům tak, aby žádný z jeho věřitelů nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo jejich rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení.

Podla j) 4 76 04755. ? i Z uruaéaqgušpudfa j)" 414 u 415 u uedagýféu' pruašžáfěba Irenu urbujáuč uuu/Jarkava faru/éru, auf-a Egyfu u'fuuíuuku ufažauu u muzeem Šarm pro umysluý !rriíuý ňu, u duu publaduuaé uu uu'brudu ří/tady qpuruáauč uuryrťujíuf paruižua'ua pruuua'paw'uuaua

Z odůvodnění napadeného usnesení plyne, že oddlužení dlužnice nebylo schváleno s ohledem na trestnou činnost, které se dlužnice vminulosti dopustila, tedy s ohledem na pochybnosti o poctivém záměru dlužnice při podání návrhu na povolení oddlužení.

Z obsahu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 sp, zn. 3 T 46/2015 ze dne 3.11.2015, který nabyl právní moci dne 6. 11. 2015, plyne, že dlužnice spáchala jako personální asistentka a mzdová účetní Věřitelů pokračující zločin podvodu, byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce trvání 24 měsíců s podmíněným dokladem na zkušební dobu 48 měsíců a byla jí uložena povinnost Věřitelům uhradit částku 2289880 Kč.

Odvolací soud má shodně se soudem I. stupně za to, že dobrodiní oddlužení je možno přiznat jen poctivým dlužníkům, kteří svým jednání dávají najevo otevřenou snahu se se svými závazky a věřiteli vyrovnat. Odlišné od závěrů Městského soudu vPraze je však odvolací soud toho názoru, že předchozí pravomocné odsouzení dlužnice podávající se z výše zmíněného rozsudku, není samo o sobě tou skutečností, jež by schválení oddlužení bránila, a to ani v situaci, kdy dlužnice má měla závazky mimo jiné z let 2002, 2003 a 2008, které nebyla s to uhradit, byt? šlo o pohledávky, které vznikly dlouhou dobu před podáním insolvenčního návrhu i před spácháním trestné činnosti.

Odvolací soud především poukazuje na skutečnost, že důvodem pro zrušení předchozího usnesení soudu I. stupně o schválení oddlužení byla jeho nepřezkoumatelnost, jak se podává z odůvodnění usnesení sp. zn. 1 VSPH 2203 / 2016 (viz strana 4 rozhodnutí), tedy nikoli vázanost soudu I. stupně závěry plynoucími snad z kasačního rozhodnutí, v nichž by se soud instančně

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.

21.

22.

pUKIHCUVHIII" "1 1.11.31 1.1 JU Lun.: "rus. r; gumu

1 VSPH 1643 /2017 nadřízený jednoznačně negativně vymezil k požadavku dlužnice na řešení jejího úpadku sanační formou.

Ve výše zmíněném usnesení ze dne 4. 5. 2017 odvolací soud též zmínil, že součet všech zjištěných pohledávek Věřitelů, tedy pohledávek pocházejících z trestné činnosti dlužnice, která k jejich úhradě byla zavázána výše citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, činí 2289880 Kč. V této souvislosti nutno ovšem vzít v potaz, že toliko tito věřitelé projevili s oddlužením kvalifikovaný nesouhlas, ačkoli na svých právech plynoucích z trestního rozsudku nemohou být nijak co do rozsahu krácení, neboť dlužnice od těchto svých závazků osvobozena být nemůže.

Zároveň odvolací soud při posuzování důvodnosti odvolání zohlednil, že ostatní věřitelé proti oddlužení ničeho nenamítali, tedy nositelé těch pohledávek, na jejichž existenci soud I. stupně, mimo jiné, postavil své závěry o nepřípustnosti oddlužení, byli srozuměni s tím, že vjejich případě může dojít k redukci nároků co důsledku osvobození dlužnice vrežirnu Š 414 IZ, popř. Š 415 IZ.

23. Je přitom zjevné, že dlužnice se do současné situace dostala prakticky podobným způsobem jako

24.

25.

řada jiných dlužníků, když měla hradit závazky svého partnera, současně svoje závazky a dále se starat o domácnost a dítě. Bylo nespornou chybou řešit takto vzniklou situaci, na rozdíl od jiných dlužníků domáhajících se oddlužení, trestnou činností, nicméně nelze nevidět, že dlužnice si své selhání uvědomila a snaží se je napravit, o čemž mimo jiné svědčí i hodnocení jejím současným zaměstnavatelem, jež dlužnice připojila k odvolání. Z něho je zřejmé nejenom to, že dlužnice své pracovní povinnosti řádně plní, ale též to, že zaměstnavatel má v její morální kredit plnou důvěru, dlužníci vjejím konání podporuje a míní tak, s ohledem na dosavadní zkušenosti s ní, činit i nadále.

Za shora popsaného stavu věcí, kdy zároveň ekonomická nabídka dlužnice přesahuje podle zprávy insolvenčního správce ze dne 11. 5. 2016 minimální hranici třicetiprocentního uspokojení věřitelů (těch, kteří nejsou z hlediska dopadu Š 416 odst. 1 12 věřiteli preferovanými), má odvolací soud za to, že je namístě poskytnout dlužníci šanci ktomu, aby své dosavadní selhání napravila. Vítá-li naznačený velkorysý přístup zaměstnavatel dlužnice a zároveň se proti němu ani neohrazují ti zvěřitelů, kteří mohou být schváleným oddlužením především ekonomicky dotčeni, pak odvolací soud, bytě jde o situaci téměř hraniční, shledává požadované oddlužení přípustným.

Zbývá doplnit, že ani Věřiteli zdůrazňovaná časová souvislost mezi zahájením exekučního řízení kvymožení v trestní věci judikovaných pohledávek a podáním insolvenčního návrhu nesvědčí o nedbalém či dokonce zákonu odporujícim jednání dlužnice. Soud I. stupně, insolvenční správce ani věřitelé nevytýkají dlužníci, že by některé z podstatných či rozhodných okolností v insolvenčním návrhu opomenula či je jinak tajila, přičemž za své skutečně protiprávní jednání byla dlužnice po právu v trestním řízení potrestána a není rozumného důvodu její konání či opomenutí, jež hodnotil při úvaze a vině a trestu Obvodní soud pro Prahu 9, mechanicky přičítat k tíži dlužnice znovu. Je pak povahou insolvenčního řízení dáno, že jeho zahájením dlužník (viz účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v 5 109 odst. 1 písm. C/ IZ) brání tomu, aby kvymožení pohledávek byla vůči němu prováděna exekuce (či řízení o výkon rozhodnutí), nebot právě podáním insolvenčního návrhu dlužník nabízí svým věřitelům jiný, zákonem předvídaný a dovolený, způsob vypořádání poměrů.

Shodu s prvopisem potvrzuje Tereza Kulštrunková.







26. Veden závěry vyslovenými výše odvolací soud postupoval podle Š 219a o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu I. stupně, jenž, nevyjdou li najevo nové skutečnosti, může schválit řešení úpadku dlužnice oddlužením.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné

Praha 5, ledna 2018



JUDr. František Kučera v. r. předseda senátu

Shodu S Prvopisem půtvrzujc Tereza Kulštrunková. MW