1 VSPH 1637/2014-A-29
KSUL 81 INS 3338/2014 1 VSPH 1637/2014-A-29

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenční věci manželů-dlužníků: a) František Kotvald, nar. 4. prosince 1974, b) Lucie Kotvaldová, nar. 26. července 1979, oba bytem Teplice-Trnovany, Zemská 1446/10, o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 3338/2014-A-24 ze dne 4. srpna 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. KSUL 81 INS 3338/2014-A-24 ze dne 4. srpna 2014 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Krajský soud v Ústí nad Labem uložil dlužníkům povinnost hradit zálohu ve výši 45.000,-Kč ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že dne 10.2.2014 mu byl doručen insolvenční návrh dlužníků spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud odkázal na § 108 IZ, přihlédl k majetkovým a osobním poměrům dlužníků a uložil jim povinnost uhradit shora uvedenou zálohu.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali a namítali, že jsou ve špatné sociální situaci, vyživují dvě nezletilé děti a zálohu by mohli uhradit jen ve splátkách

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání není opodstatněno.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Podle § 108 odst. 2 IZ výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zálohu zaplatit společně a nerozdílně.

Soud I. stupně správně vycházel z toho, že záloha podle § 108 IZ slouží jako zdroj placení prvotních nákladů insolvenčního řízení i jako záruka úhrady celkových nákladů insolvenčního řízení, včetně hotových výdajů a odměny insolvenčního správce, pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ). Záloha je tudíž opodstatněna také v případě, kdy sice lze počítat s výtěžkem ze zpeněžení majetkové podstaty postačujícím k úhradě nákladů insolvenčního řízení, není tu však pro období následující po rozhodnutí o úpadku (do zpeněžení majetkové podstaty) dostatek volných finančních prostředků dlužníka, z nichž by bylo možné uhradit prvotní náklady, jež si insolvenční řízení (aby mohlo zákonem stanoveným způsobem pokračovat) nutně vyžádá, anebo v případě, kdy tu sice jsou určité volné finanční prostředky, avšak toliko ve výši, jež nebude postačovat ani na úhradu minimálních nákladů insolvenčního řízení.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Celkové závazky dlužníků činily asi 1,8 mil. Kč, v době podání návrhu dlužníci tvrdili existenci příjmů ze zaměstnání u Vester Dienstleistungsgrupp GmbH ve výši 18.500,-Kč čistého měsíčně pro každého z dlužníků. V průběhu insolvenčního řízení však bylo zjištěno, že příjem dlužníka činí 20.437,-Kč (zaměstnavatel Tesasing, s.r.o.) a příjem dlužnice činí 3.717,-Kč. Dlužníci se sice snažili navýšit své příjmy prostřednictvím dohod o provedení práce uzavřených na dobu určitou do 28.2.2015, avšak jde o nestálý příjem, se kterým nelze pevně do budoucna počítat právě s ohledem na dobu určitou, na kterou byly tyto dohody uzavřeny. Dlužníci vlastní jen běžné vybavení domácnosti a právo k družstevnímu bytu, dále podíl na nemovitosti v hodnotě asi 20.000,-Kč získaný darem.

Dlužníci nebyli schopni vyhovět výzvě soudu ze dne 21.7.2014 (A-22) a v návaznosti na to podáním ze dne 29.7.2014 vyslovili souhlas s řešením úpadku konkursem.

Odvolací soud stejně jako soud I. stupně dospěl k závěru, že dlužníci nemají v současné době k dispozici finanční prostředky ani zpeněžitelný majetek, které by mohli použít za účelem uhrazení prvotních nákladů insolvenčního řízení. Navíc, dlužníci sami požádali o řešení úpadku nakonec konkursem, čemuž výše zálohy zcela odpovídá.

V případě řešením úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení tvoří vždy i hotové výdaje a odměna insolvenčního správce, která v konkursu (či nepatrném konkursu) dosahuje-v případě jejího určení dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb. -nejméně částky 45.000,-Kč (bez event. připočtení 21 % DPH), přičemž podle § 2a vyhlášky náleží insolvenčnímu správci též odměna z počtu přezkoumaných přihlášek v případě, kdy v konkursu k žádnému zpeněžení nedošlo, taktéž v minimální výši 45.000,-Kč.

Přitom je zřejmé, že vyjma nároku na jeho odměnu (v minimální výši 45.000,-Kč bez připočtení event. DPH) si činnost insolvenčního správce nadto vyžádá též určité hotové výdaje spojené zejména se soupisem majetkové podstaty, s přešetřením majetkových poměrů dlužníka (včetně event. prošetření jeho příp. neúčinných právních úkonů) a s přezkoumáním přihlášených pohledávek atd.

Nutno dodat, že záloha na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ není soudním poplatkem, proto ustanovení o soudním poplatku obsažená v občanském soudním řádu ani zákon o soudních poplatcích nelze na tuto zálohu ani přiměřeně použít. To platí jak pro postup soudu při ukládání povinnosti zálohu zaplatit, tak pro případ požadavku na osvobození od placení zálohy.

Insolvenční zákon neumožňuje ani hrazení zálohy ve splátkách, protože zálohu, která slouží k zajištění úhrady nákladů insolvenčního řízení, je třeba složit jednorázově tak, aby byly zajištěny předpoklady pro materiální průběh insolvenčního řízení.

Proto odvolací soud postupoval podle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 23. září 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková