1 VSPH 1635/2014-B-22
KSPH 67 INS 5728/2014 1 VSPH 1635/2014-B-22

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a JUDr. Jiřího Goldsteina v insolvenčním řízení dlužnice: Markéta Šlehoferová, nar. 8. května 1976, bytem Břve-Hostivice, Hájecká 1104, zast. JUDr. Janem Röslerem, advokátem se sídlem Praha 5, Malátova 17, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 5728/2014-B-11 ze dne 22. července 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 67 INS 5728/2014-B-11 ze dne 22. července 2014 se v bodech I. a II. výroku zrušuje a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením v bodě I. výroku neschválil oddlužení dlužnice a na její majetek prohlásil konkurs (bod II.), jenž měl být projednán jako nepatrný (bod III. výroku), vyzval věřitele, kterým vznikla škoda v důsledku odstoupení insolvenčního správce od smlouvy o vzájemném plnění a od smlouvy nájemní, podnájemní či o výpůjčce, aby náhradu škody uplatnili přihláškou pohledávky do 30 dnů ode dne odstoupení od smlouvy (bod IV. výroku), insolvenčnímu správci uložil předložit aktuální soupis majetkové podstaty a pravidelně podávat zprávy o stavu insolvenčního řízení (bod V. výroku).

V odůvodnění svého usnesení soud prvního stupně uvedl, že k insolvenčnímu návrhu dlužnice spojenému s návrhem na povolení oddlužení bylo dne 3.3.2014 zahájeno insolvenční řízení. Usnesením ze dne 18.4.2014 (A-8) byl zjištěn úpadek dlužnice a jako způsob jeho řešení zvoleno oddlužení.

Soud zjistil, že dlužnice má čistý měsíční příjem ve výši 12.500,-Kč, má jednu vyživovací povinnost, vlastní nemovitosti v k.ú. Přerubenice, které jsou předmětem zajištění. Soud zjistil, že v případě řešení úpadku plněním splátkového kalendáře by uspokojení nezajištěných věřitelů činilo jen 2,67% a oddlužením zpeněžením majetkové podstaty by byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny v rozsahu 0%, když vyšel z toho, že nemovitosti Přerubenicích mají dle insolvenčního správce hodnotu 1.000.000,-Kč, a dále že lze zvažovat již jen pohledávku za soudním exekutorem Mgr. Pospíchalem v ceně 1.120.000,-Kč.

Na jednání konaném dne 15.7.2014 soud dlužnici upozornil na to, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nepřichází v úvahu s ohledem na to, že celá majetková podstata je předmětem zajištění. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by pravidelná měsíční splátka musela činit 24.600,-Kč. K tomu zástupce dlužnice sdělil, že to není reálné.

Proti tomuto usnesení se dlužnice (odvolání dle svého obsahu směřovalo proti bodům I. a II. výroku) včas odvolala a v odvolání a v jeho doplnění ze dne 17. října 2014 především rozporovala některé z přihlášených pohledávek. Dále vysvětlovala, že majetkovou podstatu tvoří: 1.Nemovitosti zapsané v Katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník na LV 176, pro katastrální území a obec Přerubenice, jejichž hodnota je podle znaleckého posudku znalce Pavla Šebka. Č. posudku 3766/16/2013 ze dne 28.2.2013, který posudek zpracoval na žádost soudního exekutora JUDr. Milana Makariuse 5.100.000,-Kč. 2.Výtěžek z příklepu dražby nemovitostí zapsaných v Katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ na LV 820, pro katastrální území Litovice, obec Hostivice, přičemž dražba byla provedena soudním exekutorem Mgr. Tomášem Pospíchalem, Exekutorský úřad Nymburk, se sídlem 28. Října 1474/20, 288 02 Nymburk, pod č.j. 070 Ex 2512/07 ve výši 1.120.000,-Kč. 3. Výtěžek z příklepu dražby nemovitostí zapsaných v Katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Rakovník na LV 176, pro katastrální území a obec Přerubenice, ve výši 1.670.000,-Kč, přičemž dražba byla provedena soudním exekutorem JUDr. Milanem Makariusem pod č.j. 156 EX 169/11. 4. Obvyklé vybavení domácnosti.

Součet všech zjištěných zajištěných pohledávek činí 3.737.398,31 Kč, k jehož úhradě může být použita majetková podstata v rozsahu 6.220.000,-Kč (položky pod body 1.,2. shora uvedeného soupisu majetku), takže vznikne ve prospěch dlužnice zůstatek minimálně ve výši 2.482.601,69 Kč, který může být použit na úhradu nezajištěných pohledávek. Jejich součet činí 4.681.090,08 Kč. Pokud z celkového součtu nezajištěných pohledávek bude po zpeněžení zajištěného majetku odečtena zbylá částka ve výši 2.482.601,69 Kč, zůstane k povinnosti uspokojení nezajištěných pohledávek pro případ povolení oddlužení částka ve výši 2.198.488,39 Kč. Zákon vyžaduje jako zákonnou nutnost pro úvahu o povolení oddlužení úhradu alespoň 30% z celkové částky nezajištěných pohledávek, tj. z částky 4.681.090,08 Kč částku 1.404.327,-Kč. V tomto případě však dojde k úhradě částky 2.482.601,69 Kč, tj. uhrazení částky v poměru 53% k celkové částce nezajištěných pohledávek, tj. 23% nad zákonem požadovaných 30% z celkové částky nezajištěných pohledávek.

Dále je dle dlužnice třeba vzít v úvahu, že pokud insolvenční správce uplatní svůj zákonný nárok na vydání částky ve výši 1.670.000,-Kč (položka pod bodem 3. shora uvedeného soupisu majetku), který by byl použit pro uspokojení nezajištěných pohledávek, bude na nezajištěné pohledávky zaplaceno celkem 3.868.488,39 Kč a dojde ke snížení neuspokojené části nezajištěných pohledávek na částku 528.488,39 Kč a konečně vzroste míra uspokojení nezajištěných pohledávek k celku na více než 82%, tedy o 52% nad zákonem požadovanou minimální míru uspokojené nezajištěných pohledávek.

Navrhla proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a oddlužení povolil.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 405 odst. 1 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (odst. 2).

Dle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítne, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Přípustnost oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 IZ a jeho přípustnost z hlediska splnění podmínek vymezených v § 395 IZ insolvenční soud zkoumá jak ve stadiu rozhodování o návrhu na povolení oddlužení (se zřetelem ke skutečnostem, které dlužník uvedl v návrhu na povolení oddlužení a v insolvenčním návrhu, popřípadě se zřetelem ke skutečnostem doloženým věřiteli), tak ve fázi insolvenčního řízení následující po povolení oddlužení (na podkladě stávajícího skutkového stavu věci vyplývajícího z dosavadních výsledků insolvenčního řízení). K tomu srovnej závěry usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 6/2008 ze dne 29.9.2010, uveřejněné pod č. 61/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Zjištění o subjektivní nepřípustnosti oddlužení dle § 389 odst. 1 IZ, stejně jako zjištění o nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení dle § 395 IZ, učiněné až po rozhodnutí o povolení oddlužení, naplňuje důvod k rozhodnutí o neschválení oddlužení dle § 405 odst. 1 IZ spojenému dle § 405 odst. 2 téhož zákona s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 20/2009 ze dne 31.3.2011, uveřejněné pod č. 113/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Pokud se týká odvolacích výhrad dlužnice, odvolací soud tyto neshledává důvodnými, pokud směřují vůči rozsahu jejích závazků. Z obsahu spisu plyne, že na přezkumném jednání konaném dne 15. července 2014 byly zjištěny závazky dlužnice vůči nezajištěným věřitelům ve výši 4.689.957,08 Kč a vůči jednomu zajištěnému věřiteli ve výši 3.728.723,31 Kč (celková výše závazků činila 8.418.680,39 Kč). Výsledky přezkumného jednání jsou závazné a konečné a úhradu takto zjištěných pohledávek lze v insolvenčním řízení, zjednodušeně pro potřeby tohoto řízení řečeno, zásadně odepřít jen za podmínek vymezených v § 186 IZ, tedy proto, že příslušná pohledávka byla v mezidobí uspokojena či zanikla jiným způsobem. Dlužnice žádné rozhodné (ve smyslu § 186 IZ) skutečnosti netvrdí, a pokud ani nebylo vydáno rozhodnutí o ukončení účasti věřitele dle prvého odstavce tohoto ustanovení, pak je třeba výsledky přezkumného jednání respektovat.

Tvrdí-li dlužnice, že insolvenční správce by měl vymáhat částku 1.670.000,-Kč na soudním exekutorovi JUDr. Makariusovi a že soud by ji měl zvažovat při úvaze, zda je schopna poskytnout věřitelům alespoň 30% jejich zjištěných pohledávek, pak odvolací soud k této nově vznášené argumentaci pro její stručnost a nekonkrétnost uvádí, že z popsaného skutkového stavu mu není zřejmé, co by správce k uplatnění takovéhoto nároku mělo opravňovat.

Nicméně i tak pokládá odvolací soud odvolání za důvodné za situace, kdy z dlužnicí předloženého posudku znalce Pavla Šebka, vypracovaného pro potřeby exekutora JUDr. Milana Makariuse, se podává hodnota jejích nemovitostí Přerubenicích ve výši 5.000.000,-Kč až 5.200.000,-Kč. V takovém případě by oddlužení zpeněžením majetkové podstaty nemuselo být vyloučeno, neboť po odečtení zjištěné pohledávky zajištěného věřitele ve výši 3.728.723,31 Kč od vyšší z obou výše uvedených částek by pro nezajištěné věřitele (pohledávky celkem ve výši 4.689.765,08 Kč) zbývalo 1.471.276,69 Kč, přičemž třicet procent z celkové sumy všech zjištěných nezajištěných pohledávek činí 1.406.929,5 Kč.

Zvažoval-li soud prvního stupně dále co hodnotu náležející do majetkové podstaty pohledávku za soudním exekutorem Mgr. Tomášem Pospíchalem ve výši 1.120.000,-Kč, pak je zjevné, že majetkové poměry dlužnice tak, jak jsou předestřeny odvolacímu soudu, závěru o nutnosti řešení úpadku dlužnice konkursem (proto, že nebude schopna věřitele uspokojit alespoň v rozsahu 30% nezajištěných pohledávek) nenasvědčují.

Jakkoli tvrzení o jiné (vyšší) ceně nemovitostí v Přerubenicích a důkazem o ní (znaleckým posudkem) dlužnice poprvé použila až ve stadiu odvolacího řízení, je třeba vidět, že jde o argumentaci přípustnou a insolvenčním zákonem či občanským soudním řádem nezapovězenou, a proto odvolací soud usnesení ze dne 22. července 2014 v napadeném rozsahu podle § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) téhož zákona věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 30. října 2014

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková