1 VSPH 1630/2012-A-17
KSPH 36 INS 10560/2012 1 VSPH 1630/2012-A-17

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníka: ALVON development company, s.r.o., IČO 26399768, sídlem Brožíkova 284, 266 01 Beroun, Závodí, zahájené na návrh René anonymizovano , anonymizovano , bytem Jasmínová 237, 417 42 Krupka-Maršov, o odvolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. září 2012, č.j. KSPH 36 INS 10560/2012-A-12,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. září 2012, č.j. KSPH 36 INS 10560/2012-A-12, se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze ve výroku označeným usnesením uložil René Martínkovi (dále jen navrhovatel) domáhajícímu se vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka ALVON development company, s.r.o., aby do 10 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 45.000,-Kč.

Z odůvodnění usnesení zejména vyplývá, že vyhláškou Krajského soudu v Praze ze dne 30.4.2012, č.j. KSPH 36 INS 10560/2012-A-3, bylo zahájeno insolvenční řízení. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 28. června 2012, č.j. KSPH 36 INS 10560/2012-A-10, vydaným vyšší soudní úřednicí, bylo uloženo insolvenčnímu navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, ale po odvolání navrhovatele René anonymizovano (dále jen navrhovatel) soudkyně jeho odvolání vyhověla a zálohu snížila na 45.000,-Kč.

Při stanovení zálohy na náklady insolvenčního řízení vycházel soud prvního stupně z potřeby zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě jeho hotových výdajů a nákladů spojených se správou a zpeněžováním majetkové podstaty a současně zajistit záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možné uhradit z majetkové podstaty. Soud prvního stupně vycházel zejména z úvahy, že v případě řešení úpadku dlužníka konkursem by odměna správce představovala podstatnou část nákladů a podle vyhl. č. 313/2007 Sb. by činila nejméně 45.000,-Kč. Protože dosud zjištěný majetek dlužníka nezaručuje dle názoru soudu plnou úhradu nákladů insolvenčního řízení, dospěl soud k závěru, že je záloha stanovená ve výši 45.000,-Kč přiměřená.

Proti tomuto usnesení se navrhovatel včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud změnil a dlužníku zálohu vyměřil jen do výše 20.000,-Kč. V odvolání poukazoval na to, že náklady insolvenčního řízení budou hrazeny z majetku dlužníka, není proto nutné, aby záloha byla navrhovateli vyměřena v maximální zákonné výši.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z ust. § 108 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona, podle nějž může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

Ze spisu odvolací soud zjistil, že dlužník nesouhlasí s tvrzením navrhovatele o jeho úpadku, tvrdí, že nemá žádné splatné závazky a v seznamu majetku eviduje jen pohledávku ve výši 30 mil. Kč za společností INSTALPRIM, s.r.o., kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na tuto společnost.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

V daném případě je zřejmé, že v majetku dlužníka nejsou žádné likvidní prostředky. V případě zjištění jeho úpadku proto bude insolvenčnímu správci třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené s probíhajícím insolvenčním řízením, případně vymáháním pohledávky dlužníka do majetkové podstaty. Vzhledem k tomu, že dlužník nedisponuje likvidními prostředky, z nichž by bylo možno počáteční náklady insolvenčního správce hradit, je uložení povinnosti zaplatit zálohu namístě.

Z insolvenčního spisu se zatím jeví jako důvodný předpoklad, že bonita dlužníkovy pohledávky je nízká a její vymáhání problematické, neboť je přihlášena v insolvenčním řízení vedeném vůči povinné osobě. Nelze proto vyloučit, že odměna insolvenčního správce bude (v případě řešení jeho úpadku konkursem) určena alespoň v minimální výši 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. a hrazena ze složené zálohy. Proto se odvolacímu soudu jeví výše zálohy stanovená soudem prvního stupně jako přiměřená.

Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně správně posoudil podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 17. prosince 2012

JUDr. František K u č e r a , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová