1 VSPH 1629/2012-B-25
KSPH 36 INS 10428/2011 1 VSPH 1629/2012-B-25

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Chrást nad Sázavou 256, 257 41 Týnec nad Sázavou, zastoupené JUDr. Petrem Čichovským, advokátem se sídlem Družstevní 411, 257 41 Týnec nad Sázavou, zahájené na návrh věřitele Česká spořitelna, a.s., IČO 45244782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 10428/2011-B-15, ze dne 12. září 2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 36 INS 10428/2011-B-15, ze dne 12. září 2012, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze nadepsaným usnesením neschválil oddlužení Evy anonymizovano (dále jen dlužnice) a prohlásil konkurs na její majetek.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že na návrh věřitele České spořitelny, a.s. bylo u Krajského soudu v Praze zahájeno projednávané insolvenční řízení. Podáním došlým soudu dne 22.7.2011 (A-11) navrhla dlužnice řešení svého úpadku oddlužením, a to zpeněžením majetku. Usnesením ze dne 19.3.2012 č.j. KSPH 36 INS 10428/2011-A-30 byl zjištěn úpadek dlužnice, byl ustanoven insolvenční správce a povoleno řešení úpadku dlužnice oddlužením. Do insolvenčního řízení se včas přihlásilo 14 nezajištěných věřitelů s pohledávkami ve výši 17.626.284,19 Kč, z toho nezajištěných 13.407.889,99 Kč. Na přezkumném jednání konaném dne 27.7.2012 byla insolvenčním správcem i dlužnicí popřena pohledávka věřitele č. 2 ve výši 6.328.450,70 Kč a věřitele č. 11 ve výši 3.771,13 Kč, co do pravosti a výše, ostatní pohledávky byly zjištěny. Soud však oddlužení zpeněžením majetku dlužnice napadeným usnesením neschválil, neboť dospěl k závěru, že dlužnici je třeba považovat za podnikatelku s ohledem na charakter přihlášených závazků jejích věřitelů a dále nesplňuje podmínku pro schválení oddlužení, neboť zjištění věřitelé by nedosáhli uspokojení alespoň ve výši 30 % svých nezajištěných pohledávek. Vyslovil přitom názor, že pohledávky, které byly v insolvenčním řízení přihlášeny z titulu ručení majetkem dlužnice za závazky společnosti I. S. stavby, s.r.o. (v níž byla dlužnice jedinou společnicí), jsou pohledávkami vyplývajícími z podnikání dlužnice a svůj závěr o neschopnosti dlužnice uhradit alespoň 30 % pohledávek zjištěných věřitelů opřel o to, že celková hodnota přihlášených nezajištěných pohledávek činí 13.407.889,99 Kč, tudíž i po zpeněžení majetku dlužnice v předpokládané hodnotě 2.444.000,-Kč-3,7 mil. Kč by zbývalo uspokojit 10.028.450,70 Kč pro nezajištěné věřitele, což je částka pod zákonným limitem 30 % nezajištěných pohledávek. Dospěl proto k závěru, že výše uvedené skutečnosti zcela odůvodňují zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle § 395 insolvenčního zákona

(dále jen IZ), jeho oddlužení neschválil a podle § 405 odst. 2 IZ na majetek dlužnice prohlásil konkurs.

Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze se dlužnice v celém rozsahu včas odvolala a požadovala, aby je odvolací soud změnil a oddlužení jí povolil. Vysvětlovala, že za dluhy své společnosti se zaručila jako fyzická osoba (v případě pohledávek věřitele České spořitelny, a.s. a společnosti SEMMELROCK STEIN+DESIGN Dlažby, a.s.), a jako fyzické osobě jí vznikly ostatní závazky uplatňované v tomto řízení věřiteli. Upozorňovala na skutečnost, že podíl ve společnosti I. S. stavby, s.r.o. převedla na jinou osobu a funkci jednatelky vykonávala v této společnosti jen do 21.7.2010 v době, kdy společnost ještě nebyla v úpadku, a dále na to, že z jejího majetku je možné uspokojit více než 30 % zjištěných závazků nezajištěných věřitelů.

K odvolání dlužnice se vyjádřil věřitel Miroslav Kratochvíl, jenž s odvoláním dlužnice nesouhlasil a navrhoval potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně. Zejména zdůrazňoval, že dlužnice se svého obchodního podílu zbavila v době, kdy společnost směřovala do úpadku, tedy účelově, a povolení oddlužení by mohlo znamenat snížení reálného uspokojení věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 389 odst. 1 IZ může dlužník, který není podnikatelem, navrhnout insolvenčnímu soudu, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení podle § 395 odst. 1 IZ, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení podle § 395 odst. 2 IZ i tehdy, jestliže a) jej znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení oddlužení bylo již dříve rozhodnuto, nebo b) dosavadní výsledky dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

Z obsahu insolvenčního spisu plynou skutečnosti zjištěné soudem I. stupně, jež dlužnice v odvolání ničím nezpochybnila a které v době rozhodování odvolacího soudu zůstaly nezměněny. Odvolací soud toliko upřesňuje, že pohledávka České spořitelny, a.s. ve výši 3.162.854,40 Kč je přihlášena jednou jako pohledávka zajištěná zástavním právem k nemovitostem dlužnice a společnosti I. S. stavby, s.r.o. a současně jako směnečná nezajištěná pohledávka, dále že nezajištěná pohledávka věřitele P. Hrdiny byla popřena co do důvodu insolvenčním správcem i dlužnicí (6.328.450,70 Kč) a vyjma nízké pohledávky finančního úřadu se další nezajištěné pohledávky zatím nejeví jako jednoznačně související s podnikáním dlužnice.

Pokud jde o výsledek přezkumu pohledávek, odvolací soud zjistil, že byly zjištěny nezajištěné pohledávky věřitelů dlužnice ve výši přibližně 6,5 mil. Kč (popřena pohledávka ve výši 6.328.450,70 Kč a ve výši 3.771,13 Kč), z toho pohledávka České spořitelny, a.s. ve výši 3.162.854,40 Kč zřejmě zanikne zpeněžením zajištěného majetku dlužnice, neboť je přihlášena ze dvou právních titulů. Ze seznamu majetku v majetkové podstatě dlužnice a zprávy insolvenčního správce vyplývá, že lze očekávat výtěžek zpeněžení kolem 3 mil. Kč.

Ze shora učiněných zjištění plyne, že dlužnice může nabídnout uspokojení přihlášeným nezajištěným věřitelům se zjištěnými pohledávkami podstatně více než 30 %, pokud nedojde ke zjištění pohledávky věřitele P. Hrdiny. Dále z těchto zjištění vyplývá, že rozhodující pro posouzení otázky, zda dlužnice má v převažující míře závazky ze svého podnikání, je to, zda poskytnutí zajištění závazkům společnosti I. S. stavby, s.r.o. z majetku dlužnice lze za závazky z podnikání dlužnice považovat.

Odvolací soud nesdílí závěr soudu I. stupně o tom, že pohledávky dlužnice vyplývající ze zajišťovacích právních vztahů k závazkům třetí osoby (společnosti I. S. stavby, s.r.o.) je možno považovat za závazky vyplývající z jejího podnikání. V tomto směru odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.2.2011, sp.zn. KSUL 70 INS 3940/2008, 29 NSČR 9/2009 (R 112/2011), v němž byl vysloven názor, že podmínka, že dlužník nemá dluhy z podnikání, je pro účely posouzení, zda návrh na povolení oddlužení podala k tomu oprávněná osoba (ve smyslu § 389 odst. 1 a § 390 odst. 3 IZ), splněna i tehdy, jestliže návrh na povolení oddlužení podal dlužník, který svým majetkem pouze zajistil jako směnečný rukojmí dluh jiné osoby z jejího podnikání.

Jak dále vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2012, sp.zn. 29 NSČR 22/2012, měl by soud schválit oddlužení, pokud není vyloučen úspěch popření nezajištěné pohledávky. Jinými slovy, k účinkům popření se při schvalování oddlužení přihlíží, pokud toto popření může být úspěšné a k popřené pohledávce se proto při výpočtu poměrné částky určené k uspokojení věřitelů nabízené dlužníkem nepřihlíží (přičemž její případné zjištění v budoucnu se může stát důvodem pro zrušení oddlužení). Soud I. stupně při posuzování splnění podmínek pro schválení splátkového kalendáře dlužnicí však nehodnotil, zda je vyloučen úspěch popření pohledávky P. Hrdiny insolvenčním správcem a dlužnicí a bez dalšího k pohledávce tohoto věřitele při výpočtu poměrné výše nabízeného uspokojení nezajištěným věřitelům přihlížel. Jeho závěr o neschopnosti dlužnice uhradit alespoň 30 % zjištěných pohledávek nezajištěných věřitelů je proto předčasný.

Protože z dosud zjištěného skutkového stavu by zřejmě bylo s přihlédnutím ke shora uvedeným názorům odvolacího soudu možno za podnikatelské závazky dlužnice považovat jen marginální část přihlášených závazků nezajištěných věřitelů (srov. např. dřívější rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15.1.2010 ve věci KSUL 45 INS 5443/2009, 1 VSPH 730/2009-B), nasvědčuje dosavadní průběh insolvenčního řízení spíše tomu, že dlužnice může být nejen osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, ale navíc bude i schopna jim navrhnout prostřednictvím zpeněžení svého majetku i vyšší než zákonem požadované minimální uspokojení (které navíc nebude s ohledem na prodej majetku dlužnice nižší než v případě řešení jejího majetku konkursem).

Proto pro tuto chvíli není řešení úpadku dlužnice konkursem namístě. Z tohoto důvodu postupoval odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. a) a odst. 2 ve spojení s § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud I. stupně zejména posoudí opětovně charakter závazků dlužnice s přihlédnutím ke shora uvedenému právního názoru Vrchního soudu v Praze, předběžně zváží možnost úspěchu popření pohledávek insolvenčním správcem a dlužnicí a posoudí ostatní podmínky pro schválení oddlužení dle § 395 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 4. ledna 2013

JUDr. František Kučera, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová