1 VSPH 1624/2015-B-69
KSPH 35 INS 29389/2012 1 VSPH 1624/2015-B-69

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ladislava Derky v insolvenčním řízení dlužníka Centrum Dolní Břežany, s.r.o., IČO 27251110, sídlem 5. května 78, Dolní Břežany, zast. advokátkou Dr. Michaelou Jörgensen, sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 29389/2012-B-44 ze dne 5. srpna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č.j. KSPH 35 INS 29389/2012-B-44 ze dne 5. srpna 2015 se mění tak, že se předběžné opatření nenařizuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze usnesením č.j. KSPH 35 INS 29389/2012-B-44 ze dne 5.8.2015 nařídil předběžné opatření, jímž omezil dispoziční oprávnění Centrum Dolní Břežany, s.r.o. (dále dlužník) tak, že ve vztahu k majetkové podstatě dlužníka je osobou s dispozičními oprávněními insolvenční správce Mgr. Emil Fischer, MBA, přičemž insolvenční správce má tato dispoziční oprávnění ve stejném rozsahu jako insolvenční správce v konkursu. Dále soud vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci. Účinky nařízeného předběžného opatření nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku a trvají do právní moci rozhodnutí soudu o způsobu řešení úpadku.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že Česká spořitelna, a.s. (dále navrhovatel) podáním doručeným soudu prvního stupně dne 31.7.2015 navrhla vydání předběžného opatření, protože dlužník uhradil jen některým věřitelům jejich pohledávky, jediná jednatelka dlužníka z důvodu nemoci není schopna vykonávat svoji funkci, a dále popsal personální propojení dlužníka prostřednictvím Jiřího Pavlici se společností SPRÁVY, s.r.o.

Soud prvního stupně zjistil, že společníkem dlužníka je Jiří Pavlica a Arcibiskupství Pražské. Z výpisu z obchodního rejstříku společnosti SPRÁVA, s.r.o. vyplývá, že jejím společníkem je společnost Bílé Karpaty, s.r.o. a Jiří Pavlica, který je zároveň jednatelem. Podle výpisu z účtu ze dne 9.5.2013 byla na účet č. 113195369 uhrazena částka 121.764,80 Kč (příjemce DOMUS, s.r.o.), na účet č. 1007212/0800 byla uhrazena částka 139.798,80 Kč, dne 19.4.2013 byla uhrazena částka

105.385,20 Kč (příjemce Stavební společnost RBK, a.s.). Jednatelka dlužníka je neschopná práce od 21.7.2015. Z tohoto důvodu také požádala o odročení přezkumného jednání, které bylo odročeno na 13.10.2015.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně s odkazem na ust. § 82 insolvenčního zákona dospěl k závěru, že s ohledem na zdravotní stav jednatelky dlužníka není možné provést přezkumné jednání a rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníka. Nařízením předběžného opatření soud proto eliminuje pracovní zátěž jediné jednatelky dlužníka a její dispoziční oprávnění vyplývajícího z ust. § 229 odst. 3 písm. b) insolvenčního zákona omezil, a to tak, že toto dispoziční oprávnění ve vztahu k majetkové podstatě přenesl na insolvenčního správce. Jednatelka dlužníka tak nebude zatěžována dalším nepřiměřeným stresem a pracovním vytížením, a bude se tak moci zúčastnit nařízeného přezkumného jednání a schůze věřitelů dne 13.10.2015.

Tvrzení navrhovatele ohledně zaplacení pohledávek některých věřitelů a zániku údajné pohledávky ve výši 15 mil. Kč nebylo v řízení žádným způsobem prokázáno a ani osvědčeno. Pokud by se tak skutečně stalo, byl by to odporovatelný úkon. Také nebylo osvědčeno, že by dlužník měl v úmyslu převádět jakékoli částky na společnost SPRÁVA, s.r.o.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby je odvolací soud zrušil. Argumentoval zejména tím, že soud řádně nezdůvodnil, proč považoval za potřebné dlužníka omezit v jeho dispozici s majetkem v rozsahu větším, než umožňuje ust. § 111 insolvenčního zákona, a proč dokonce přiznal insolvenčnímu správci oprávnění shodná jako v případě, kdy je rozhodnuto o řešení úpadku konkursem. Insolvenční zákon přitom vůbec neumožňuje takto závažně omezit dispoziční oprávnění dlužníka v době po vydání rozhodnutí o úpadku, avšak před rozhodnutím o jeho řešení. Soud sice může vydat předběžné opatření podle ust. § 113 odst. 1 insolvenčního zákona, ale smyslem a účelem jak ust. § 82, tak ust. § 113 insolvenčního zákona není faktické navození konkursní situace, když dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o úpadku. Soud v tomto případě z úplně nepodstatného důvodu, kterým je pracovní neschopnost jednatelky dlužníka, vzal dlužníkovi veškerá dispoziční oprávnění. Dočasné zhoršení zdravotního stavu jednatelky dlužníka samo o sobě nemůže vést k odejmutí dispozičních oprávnění dlužníka. Vzhledem k tomu, že dlužník respektuje veškerá zákonná omezení a poskytuje součinnost insolvenčnímu správci, je nařízené předběžné opatření pro dlužníka překvapivé. Část napadeného předběžného opatření, jímž soud vyzývá osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště neposkytovaly plnění dlužníkovi, postrádá jakýkoliv smysl, protože toto omezení platí pro dlužníka už od rozhodnutí o úpadku a dlužník ho respektuje.

Navrhovatel ve vyjádření k odvolání navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil. Argumentoval zejména tím, že soud prvního stupně předběžné opatření nařídil sice z důvodu pracovní neschopnosti jednatelky dlužníka, ale má za to, že důvodem pro nařízení předběžného opatření spíše měla být soudem konstatovaná úhrada pohledávek věřitelům DOMUS Bohemia, s.r.o. a RBK, a.s. Navrhovatel se obává, že ponechání dispozičních oprávnění v rukou dlužníka může vést k poškození věřitelů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 82 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Podle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle § 113 odst. 1 insolvenčního zákona je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Z výše uvedeného plyne, že nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník dle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Aplikace § 113 insolvenčního zákona proto přichází v úvahu obvykle pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z § 111 odst. 1 téhož zákona dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že soud prvního stupně na návrh navrhovatele, který se domáhal zjištění úpadku dlužníka a podáním doručeným soudu dne 25.2.2013 navrhl, aby úpadek dlužníka byl řešen reorganizací, usnesením č.j. KSPH 35 INS 29389/2012-A-150 ze dne 20.4.2015 rozhodl o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil Mgr. Emila Fischera, MBA. Zároveň soud nařídil na 16.7.2015 jednání za účelem přezkoumání přihlášených pohledávek. Na žádost insolvenčního správce bylo přezkumné jednání usnesením č.j. KSPH 35 INS 29389/2012-B-9 ze dne 14.5.2015 odročeno na 23.7.2015. Podle zprávy insolvenčního správce ze dne 3.7.2015 dlužník se správcem komunikuje a poskytl mu základní informace o stavu majetku a hospodaření, které posléze dle jeho pokynů doplňoval. Podáním doručeným soudu dne 21.7.2015 dlužník požádal o odročení přezkumného jednání z důvodu nemoci jeho jednatelky. Podáním doručeným soudu dne 31.7.2015 navrhovatel navrhl, aby soud vydal předmětné předběžné opatření.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebyly osvědčeny důvody pro nařízení předmětného předběžného opatření. Za situace, kdy soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení nebylo osvědčeno, že by dlužník v rozporu s ust. § 111 insolvenčního zákona nakládal s majetkovou podstatou, když zároveň z vyjádření insolvenčního správce ze dne 3.7.2015 vyplývá, že mu dlužník poskytl požadované informace a dále s ním spolupracuje, je zřejmé, že nebyly zjištěny okolnosti, které by měly za následek změny rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů a bylo by proto nutné v souladu s ust. § 113 insolvenčního zákona nařídit předběžné opatření. Skutečnost, že jednatelka dlužníka požádala o odročení přezkumného jednání z důvodu své pracovní neschopnosti, nemůže být důvodem, aby soud omezil dispoziční oprávnění, které dlužníkovi v souladu s ust. § 229 insolvenčního zákona náleží (insolvenční zákon to ani neumožňuje, soud může dlužníkovi v souvislosti s rozhodnutím o úpadku poskytnout více práv, ale nemůže mu některá odebrat), a to zvláště za situace, kdy soud dosud nerozhodl o návrhu navrhovatele o povolení reorganizace.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř., napadené usnesení změnil a návrh na nařízení předběžného opatření zamítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není dovolání přípustné.

V Praze dne 2. září 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Borodáčová