1 VSPH 1623/2015-A-63
MSPH 76 INS 7585/2015 1 VSPH 1623/2015-A-63

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Ivy Novotné v insolvenčním řízení dlužníka Na Starém vrchu, s.r.o., identifikační číslo 28382846, sídlem Bartoškova 1448/26, Praha 4, zast. advokátem JUDr. Petrem Jonášem, sídlem Svornosti 172, Jesenice, o odvolání dlužníka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 7585/2015-A-40 ze dne 23. července 2015, ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 76 INS 7585/2015-A-43 ze dne 18. srpna 2015

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 76 INS 7585/2015-A-40 ze dne 23. července 2015, ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 76 INS 7585/2015-A-43 ze dne 18. srpna 2015, se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením č.j. MSPH 76 INS 7585/2015-A-40 ze dne 23.7.2015, ve znění opravného usnesení č.j. MSPH 76 INS 7585/2015-A-43 ze dne 18.8.2015, nařídil předběžné opatření, kterým ustanovil dlužníkovi předběžného správce Mgr. Michala Šimků (bod I. výroku), uložil předběžnému správci, aby provedl opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, aby přezkoumal dlužníkovo účetnictví nebo evidence, uložit poukázané finanční prostředky z převodu nemovitého majetku realizovaného dlužníkem dle bodu III. výroku tohoto usnesení do své úschovy (bod II. výroku), dále rozhodl, že dlužník je oprávněn realizovat převod majetku, k němuž mu byl soudem udělen souhlas usnesením čj. MSPH 76 INS 7585/2015-A-36, ze dne 11.6.2015, a to za podmínky, že jednotlivé kupní ceny za převod nemovitostí, uvedené v jeho žádosti ze dne 4.6.2015 a ze dne 11.6.2015, tj. v souhrnné výši 15.667.309,-Kč, budou uhrazeny kupujícími před uzavřením kupních smluv, tj. před 3.9.2015, přímo do úschovy na účet předběžného správce (bod III. výroku), předběžnému správci soud uložil poskytnout veškerou součinnost dlužníkovi, obratem dlužníkovi sdělit číslo účtu pro úschovu finančních prostředků získaných prodejem dle bodu II. výroku, a aby podal soudu zprávu o své činnosti nejpozději do 2.9.2015 (bod IV. výroku), osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, soud uložil, aby na příště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci (bod V. výroku).

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že Česká spořitelna, a.s. (dále navrhovatel) podáním ze dne 17.7.2015 navrhl, aby soud ustanovil dlužníkovi předběžného správce. Soud prvního stupně konstatoval, že dlužník dne 11.6.2015 požádal, aby mu soud poskytl lhůtu do 3.9.2015, ve které dlužník zajistí prostředky prodejem bytů k úhradě pohledávky insolvenčního navrhovatele, popř. si zajistí prodloužení splatnosti pohledávek věřitelů, dále požádal o souhlas soudu s prodejem jeho nemovitostí (zbylých 18 bytů a 1 garáže z 45 bytů realizovaného projektu Zahrada růží ), protože tímto prodejem získá minimálně 70 mil. Kč k úhradě svých závazků vůči insolvenčnímu navrhovateli. Soud vzal dále v úvahu, že od zahájení insolvenčního řízení (23.4.2015) se nepřihlásil žádný další věřitel, kromě insolvenčního navrhovatele, který přihlásil splatnou pohledávkou ve výši Kč 45.776.868,46 z titulu poskytnutého úvěru, a též to, že dlužník má na koupi pěti bytů podepsané rezervační smlouvy. Z tohoto důvodu usnesením čj. MSPH 76 INS 7585/2015-A-36 ze dne 11.6.2015 udělil dlužníkovi souhlas s převodem nemovitého majetku specifikovaného v usnesení. Tímto předběžným opatřením soud doplnil podmínky, za kterých může dlužník realizovat převod svého majetku s tím, že kupující přímo zašlou finanční prostředky za prodej do úschovy předběžnému správci. Dále soud dospěl k závěru, že je nutné přesně zjistit a zajisti majetek, který dlužník má, a je nutné získané finanční prostředky za prodej majetku rovněž zajistit, protože má obavu, že k žádnému jednání dlužníka s navrhovatelem ohledně úhrady jeho pohledávky do 3.9.2015 nedojde.

Proti tomuto usnesení se dlužník včas odvolal a požadoval, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Argumentoval zejména tím, že navrhovatele dosud nekontaktoval a nevyzval k jednání, protože navrhovatel dal najevo, že není ochoten jednat o jakékoliv dohodě ohledně úhrady jeho pohledávky. Dlužník vyvíjí maximální úsilí za účelem prodeje předmětných bytových jednotek tak, aby se pokusil zajistit co nejvíce prostředků na úhradu dluhu. V zájmu urychlení prodeje uzavřel dne 24.6.2015 dohodu s další realitní kanceláří VIVA Reality, s.r.o., která jednotky k prodeji nabízí. Rovněž uzavřel s SVJ objektu Lidická 36 dohodu o dokončení venkovních ploch a zahrady v okolí domů, což by mělo proběhnout v nejbližších dnech a mělo by také přispět k prodeji bytových jednotek. Rozhodnutí soudu, kterým byl ustanoven předběžný správce, a zejména skutečnost, že případní zájemci mají hradit své závazky přímo tomuto správci, se již při jednání se zájemci o koupi jednotek se ukázala jako další zásadní komplikace při prodeji jednotek, která hodně zájemců odradila (a odradí) od koupě jednotek. Soudu i navrhovateli bylo známo, že veškeré platby zájemců o koupi bytů byly směrovány do advokátní úschovy s tím, že dlužník neměl k těmto prostředkům zájemců přístup, když po převodu jednotek měly být uhrazeny přímo na projektový účet dlužníka vedený navrhovatele, který má navrhovatel plně pod kontrolou a může z něho provádět inkaso svých pohledávek. Zájem navrhovatele tak nebyl v žádném případě jakkoli ohrožen. S ohledem na skutečnost, že téměř veškerý majetek dlužníka tvoří nemovité věci vedené v katastru nemovitostí, navíc zatížené zástavním právem navrhovatele, je i provedení opatření ke zjištění a zajištění majetku dlužníka nadbytečné, když majetek je jednoznačně zjištěn a zajištěn ve prospěch navrhovatele.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

Podle § 82 odst. 1 insolvenčního zákona může insolvenční soud nařídit předběžné opatření v insolvenčním řízení i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Podle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle § 112 insolvenčního zákona ustanoví insolvenční soud předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111 (odst. 1). Insolvenční soud může předběžného správce ustanovit i tehdy, jestliže vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody (odst. 2). Povinností předběžného správce je provést opatření ke zjištění dlužníkova majetku a k jeho zajištění, jakož i k přezkoumání dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu (odst. 3).

Podle § 113 odst. 1 insolvenčního zákona je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Z výše uvedeného plyne, že nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník dle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Aplikace § 113 insolvenčního zákona proto přichází v úvahu obvykle pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z § 111 odst. 1 téhož zákona dostatečným, nebo je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude.

Odvolací soud ze spisu zjistil, že navrhovatel se insolvenčním návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 23.3.2015 domáhal zjištění úpadku dlužníka. Podle protokolu o jednání nařízeném za účelem projednání insolvenčního návrhu, které se konalo dne 11.6.2015, soud poskytl dlužníkovi lhůtu do 3.9.2015, aby mohl prodejem bytových jednotek získat prostředky za účelem úhrady pohledávky navrhovatele. Usnesením č.j. MSPH 76 INS 7585/2015-A-36 ze dne 11.6.2015 soud udělil v souladu s ust. § 111 odst. 3 insolvenčního zákona dlužníkovi souhlas s převodem bytových jednotek uvedených v tomto usnesení. Poté soud prvního stupně vydal napadené předběžné opatření za účelem realizace usnesení č.j. MSPH 76 INS 7585/2015-A-36 ze dne 11.6.2015, tak, aby zajistil, že peněžní prostředky získané prodejem nemovitostí budou použity výhradně na uspokojení závazků dlužníka.

Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně zastává názor, že za situace, kdy soud dlužníkovi povolil, aby zpeněžil část svého majetku, bylo nutné nařídit předběžné opatření, kterým soud ustanovil dlužníkovi předběžného správce, právě za účelem zajištění peněžních prostředků získaných zpeněžením nemovitého majetku dlužníka, protože omezení vyplývající z ust. § 113 insolvenčního zákona spojená s účinky, jež vyvolává zahájení insolvenčního řízení, v jejichž důsledku je dlužníkovi umožněno jen tzv. běžné nakládání s majetkovou podstatou, by nemohlo zabránit změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Uvedené opatření zároveň poskytuje zájemcům o koupi bytových jednotek potřebnou jistotu, že případná kupní smlouva nebude uzavřena v rozporu s ust. § 111 insolvenčního zákona a nebude tak neúčinným právním úkonem.

Protože odvolací soud neshledal odvolání důvodným, postupoval podle § 219 o.s.ř. a usnesení v napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Praze dne 2. září 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n , v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková